Photo illustrating page  Semyon Bychkov Czech Philharmonic

Czech Philharmonic • Semyon Bychkov


Czech Philharmonic

Fascinating works marked by their time – that could be the title of Semyon Bychkov’s unusual programme. The Mystery of Time by Miloslav Kabeláč from the 1950s was ill-suited for that period. Viktor Ullmann wrote his melodrama in Theresienstadt before being taken to Auschwitz. Johannes Brahms’s First Symphony took 20 years to reach its final form.

Subscription series C

Programme

Miloslav Kabeláč
The Mystery of Time, passacaglia for large orchestra, Op. 31

Viktor Ullmann
Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke for recitation and orchestra

Johannes Brahms
Symphony No. 1 in C minor, Op. 68

Performers

Thomas Quasthoff narrator

Semyon Bychkov conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Semyon Bychkov

Rudolfinum — Dvořák Hall

17 Feb 2022  Thursday 10.00am
Final rehearsal
Can't order online
17 Feb 2022  Thursday 7.30pm
Can't order online
18 Feb 2022  Friday 7.30pm
Can't order online
19 Feb 2022  Saturday 3.00pm
Can't order online
Price from 220 to 1100 Kč

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Semyon Bychkov’s second season as the Czech Philharmonic’s Chief Conductor and Music Director saw the culmination of The Tchaikovsky Project started in 2015 before Bychkov's appointment to the Orchestra. In addition to the release on Decca Classics of all of Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini, Bychkov and the Orchestra gave Tchaikovsky residencies in Prague, Tokyo, Vienna and Paris and appeared together for the first time at the BBC Proms. Highlights in Prague included the first time that Bychkov led the Orchestra in Smetana’s Má vlast.

In the 2020/21 season, the focus moves from Tchaikovsky to Mahler with performances of the symphonies scheduled both at home and abroad. New music will also be brought to the fore when Bychkov and the Czech Philharmonic give the world premières of works by Bryce Dessner, Detlev Glanert and Thomas Larcher: three of the fourteen composers – nine Czech, five international – whose new commissions were initiated by Bychkov at the start of his tenure. Following their premières in Prague, Bychkov and the Czech Philharmonic have performances in Vienna, Paris, Brussels, Amsterdam and London featuring Dessner's Symphony and Larcher's Piano Concerto, composed for Kirill Gerstein.

Recognised for his interpretations of the core repertoire, Bychkov has also worked closely with many extraordinary contemporary composers including Luciano Berio, Henri Dutilleux and Maurizio Kagel. In recent seasons he has collaborated with René Staar, Thomas Larcher, Richard Dubignon, Detlev Glanert and Julian Anderson, conducting premières of their works with the Vienna Philharmonic, New York Philharmonic, Royal Concertgebouw and the BBC Symphony Orchestra at the BBC Proms.

In common with the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the culture of the East and the other in the West. Born in St Petersburg in 1952, Bychkov emigrated to the United States in 1975 and has lived in Europe since the mid-1980's. Singled out for an extraordinarily privileged musical education from the age of 5, Bychkov studied piano before winning his place at the Glinka Choir School where, aged 13, he received his first lesson in conducting. He was 17 when he was accepted at the Leningrad Conservatory to study with the legendary Ilya Musin and, within three years had won the influential Rachmaninov Conducting Competition. Denied the prize of conducting the Leningrad Philharmonic, Bychkov left the former Soviet Union.

By the time Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, he had enjoyed success in the US as Music Director of the Grand Rapids Symphony Orchestra and the Buffalo Philharmonic. His international career, which began in France with Opéra de Lyon and at the Aix-en-Provence Festival, took off with a series of high-profile cancellations which resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, Berlin Philharmonic and Royal Concertgebouw Orchestras. In 1989, he was named Music Director of the Orchestre de Paris; in 1997, Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne; and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov’s symphonic and operatic repertoire is wide-ranging. He conducts in all the major houses including La Scala, Opéra national de Paris, Dresden Semperoper, Wiener Staatsoper, New York’s Metropolitan Opera, the Royal Opera House, Covent Garden and Teatro Real. Madrid. While Principal Guest Conductor of Maggio Musicale Fiorentino, his productions of Janáček’s Jenůfa, Schubert’s Fierrabras, Puccini’s La bohème, Shostakovich’s Lady Macbeth of Mtsensk and Mussorgsky’s Boris Godunov each won the prestigious Premio Abbiati. New productions in Vienna include Strauss’ Der Rosenkavalier and Daphne, Wagner’s Lohengrin and Parsifal, and Mussorgsky’s Khovanshchina; while in London, he made his debut with a new production of Strauss’ Elektra, and subsequently conducted new productions of Mozart’s Così fan tutte, Strauss’ Die Frau ohne Schatten and Wagner’s Tannhäuser. Recent productions include Wagner’s Parsifal at the Bayreuth Festival and Strauss’s Elektra at the Wiener Staatsoper.

On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. In the UK, in addition to regular performances with the London Symphony Orchestra, his honorary titles at the Royal Academy of Music and the BBC Symphony Orchestra - with whom he appears annually at the BBC Proms – reflect the warmth of the relationships. In Europe, he tours frequently with the Royal Concertgebouw Orchestra and Munich Philharmonic, as well as being a frequent guest of the Vienna and Berlin Philharmonics, the Leipzig Gewandhaus, the Orchestre National de France and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia; in the US, he can be heard with the New York Philharmonic, Chicago Symphony, Los Angeles Symphony, Philadelphia and Cleveland Orchestras. This season, in addition to extensive concert and recording commitments with the Czech Philharmonic, Bychkov's guest conducting engagements include concerts with the Royal Concertgebouw, the Munich and Berlin Philharmonics, Leipzig Gewandhaus and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Bychkov made extensive recordings for Philips with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Later, his 13-year collaboration (1997-2010) with WDR Symphony Orchestra Cologne produced a series of benchmark recordings that included works by Strauss (Elektra, Daphne, Ein Heldenleben, Metamorphosen, Alpensinfonie, Till Eulenspiegel), Mahler (Symphony No. 3, Das Lied von der Erde), Shostakovich (Symphony Nos. 4, 7, 8, 10, 11), Rachmaninov (The Bells, Symphonic Dances, Symphony No. 2), Verdi (Requiem), a complete cycle of Brahms Symphonies, and works by Detlev Glanert and York Höller. BBC Music Magazine voted Bychkov's recording of Wagner’s Lohengrin Disc of the Year in 2010; and his recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic Record of the Month, while Record Review’s Building a Library on BBC Radio 3 chose his recording of César Franck’s Symphony in D minor as their Recommended Recording. In 2015, Semyon Bychkov was named Conductor of the Year by the International Opera Awards.

Compositions

Miloslav Kabeláč
The Mystery of Time, Op. 31, passacaglia for large orchestra

Vedle Dvořáka a Martinů nejvýznamnější český symfonik, si brzy vytvořil vlastní osobitý a nezaměnitelný kompoziční styl, který charakterizuje vytříbená, většinou modální melodika, strohá polyfonie, drsná souzvukovost a velkolepá architektura rozměrných skladebných celků. Poprvé se objevuje v kantátě Neustupujte (1938–39), konsekventně se rozvíjí v řadě osmi symfonií (1941–71), z nichž každá má zvláštní obsazení, a v myšlenkově závažných orchestrálních skladbách, zabývajících se hudební interpretací obecných filosofických otázek, jako je rozměrná passacaglia pro velký orchestr Mysterium času op. 31 N 41. Vedle Druhé symfonie in C jde o jednu z Kabeláčových nejmohutnějších skladeb vůbec. Vznikala v letech 1953–57, a již v roce dokončení ji premiérovala Česká filharmonie v nastudování skladatelova přítele Karla Ančerla 23. října 1957.

Náš subjektivní pojem času je dán tím, jak prožíváme přítomnost a spojuje v sobě to, co se opakuje (tlukot srdce, minuty, hodiny, dny...) s tím, co se už nevrací (vznik, růst a zánik). Myslíme v pojmech časových jednotek, period, obdobích, ale to vše obsahuje trvání. Hudba není jen časovým uměním, i když v čase probíhá, jako veškeré naše vnímání a konání, ona čas tvoří: „je nám dána k tomu, abychom řád mezi člověkem a přírodou převedli na řád mezi člověkem a časem,“ jak už poznamenal Igor Stravinskij. Smyslem Kabeláčova Mysteria je hudební vyjádření nekonečného plynutí času jako jednotícího principu, který v našem vnímání udává řád vesmírnému dění ve vztahu k oblouku vzniku, růstu a zániku v čase, metafory lidského údělu i osudu společenství.

Rozlehlá hudební architektura Kabeláčovy věty plyne v jediném monumentálním gradačním oblouku (Grave – Andante – Energico – Feroce – Maestoso – Grave), vytvořeném promyšlenými operacemi ve všech základních parametrech hudebního času: tempu, metru, rytmu a hybnosti, která se zvyšuje s pozvolna zrychlujícím se tempem a působí na výrazně diferencované metrické proměny v různých vrstvách orchestrální faktury. V základu metrorytmické stavby je přitom trvale přítomný pravidelně odměřovaný dvoudobý puls půlových hodnot v pomalém tempu jako představa pulsu fyzikálního času, ve skutečnosti vlastní opakující se téma passacaglie, protože všechna zrychlování i nárůst hustoty pohybu v čase jsou postupná a vytvářená výhradně na základě této konstantní míry.

Základem melodické a harmonické stavby celé kompozice je šedesátitaktové modální téma, připomínající chorál, které poprvé celé zazní ve violách. Pro jeho délku a velmi pomalý pohyb ho nevnímáme jako významovou entitu: je ale všudypřítomné, a proto vlastně skryté, i když stále zní a v průběhu skladby prochází ve variačních proměnách všemi nástrojovými skupinami. Je přítomno v horizontále i ve vertikále, v čase komprimováno i expandováno. Výrazově se proměňuje v širokém spektru tvarování, včetně dělení a horizontálních i vertikálních inverzí: počáteční meditativní nálada skladby se zvolna mění a hudební proud přes fugu akceleruje ve střední části do strhujícího dramatu, v němž krátké signály několikatónových zkratek současníkům zněly jako výmluvné hudební symboly.

Když napětí dosáhne dramaticky vypjatého vrcholu, hudební proud se zpomalí, zvolna utichá, až nenápadně vyústí do zklidněného závěru. Mysterium času, které vznikalo v nejtemnější době totality, představuje dokonale hudebně vyjádřenou ideu všudypřítomného řádu, který sice lze narušit, ale nikdy ne zničit. Je hudební metaforu lidského osudu v konfrontaci s věčností, zatímco jeho dvojník, Kabeláčova Pátá symfonie pro soprán a orchestr op. 41 N 54, představuje myšlenkový protipól: „Tam člověk hledí do vesmíru, zde, v symfonii, nahlíží do svého nitra.“

Johannes Brahms
Symphony No. 1 in C Minor, Op. 68
What are you looking for?
Close
Close
What are you looking for?