Photo illustrating page  Semyon Bychkov Czech Philharmonic

Czech Philharmonic • Semyon Bychkov


Czech Philharmonic

When Richard Strauss composed his Burleske for piano and orchestra aged of 21, famous pianists called it excessively virtuosic and unplayable, but French pianist Bertrand Chamayou can definitely handle it. The piece will be an introduction to Gustav Mahler’s Symphony No. 5, a major work of the orchestral repertoire that never ceases to fascinate.

Subscription series B

Programme

Richard Strauss
Burleske in D minor for piano and orchestra

Gustav Mahler
Symphony No. 5 in C sharp minor

Performers

Bertrand Chamayou piano

Semyon Bychkov conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Semyon Bychkov

Rudolfinum — Dvořák Hall

8 Dec 2021  Wednesday 10.00am
Final rehearsal
Can't order online
8 Dec 2021  Wednesday 7.30pm
Available seats
9 Dec 2021  Thursday 7.30pm
Available seats
10 Dec 2021  Friday 7.30pm
Available seats
Price from 290 to 1400 Kč

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Semyon Bychkov's tenure as Chief Conductor and Music Director of the Czech Philharmonic was initiated with concerts in Prague, London, New York and Washington marking the 100th anniversary of Czechoslovak independence in 2018. Since the culmination of The Tchaikovsky Project in 2019 – a 7-CD box set released by Decca Classics and a series of international residencies – Bychkov and the Czech Philharmonic have been focusing on the symphonic works of Mahler with performances and recordings scheduled both at home and abroad.

During the 2021/22 season, Mahler’s Fifth and Ninth Symphonies will be heard on tour at the Grafenegg Festival in Austria before performances in Prague. The Czech Philharmonic’s 126th season’s subscription concerts in October will open with Mahler’s Ninth Symphony. In the spring, a Czech Festival at Vienna’s Musikverein featuring Smetana’s vlast – recorded by Bychkov and the Czech Philharmonic during lockdown - alongside works by Kabeláč, Dvořák, Martinů and Janáček will be followed by an extensive European tour including concerts at the Philharmonie in Berlin, Hamburg’s Elbphilharmonie and two concerts at London’s Barbican Centre.  

Especially recognised for his interpretations of the core repertoire, Bychkov has also worked closely with many extraordinary contemporary composers including Luciano Berio, Henri Dutilleux and Maurizio Kagel. In recent seasons he has collaborated with René Staar, Thomas Larcher, Richard Dubignon, Detlev Glanert and Julian Anderson, conducting premières of their works with the Vienna Philharmonic, New York Philharmonic, Royal Concertgebouw and the BBC Symphony Orchestra at the BBC Proms. Highlights of the new season include the German première of Larcher’s Piano Concerto with dedicatee Kirill Gerstein in Berlin, the Czech première of Bryce Dessner’s Mari and the world première of Anderson’s Prague Panoramas, also presented in Prague. The three new works are amongst fourteen commissions initiated by Bychkov at the start of his tenure with the Czech Philharmonic.

In common with the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the culture of the East and the other in the West. Born in St Petersburg in 1952, Bychkov emigrated to the United States in 1975 and has lived in Europe since the mid-1980's. Singled out for an extraordinarily privileged musical education from the age of 5, Bychkov studied piano before winning his place at the Glinka Choir School where, aged 13, he received his first lesson in conducting. He was 17 when he was accepted at the Leningrad Conservatory to study with the legendary Ilya Musin and, within three years had won the influential Rachmaninov Conducting Competition. Denied the prize of conducting the Leningrad Philharmonic, Bychkov left the former Soviet Union.  

By the time Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, he had enjoyed success in the US as Music Director of the Grand Rapids Symphony Orchestra and the Buffalo Philharmonic.  His international career, which began in France with Opéra de Lyon and at the Aix-en-Provence Festival, took off with a series of high-profile cancellations which resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, Berlin Philharmonic and Royal Concertgebouw Orchestras.  In 1989, he was named Music Director of the Orchestre de Paris; in 1997, Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne; and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov’s symphonic and operatic repertoire is wide-ranging. He conducts in all the major houses including La Scala, Opéra national de Paris, Dresden Semperoper, Wiener Staatsoper, New York’s Metropolitan Opera, the Royal Opera House, Covent Garden and Teatro Real. Madrid. While Principal Guest Conductor of Maggio Musicale Fiorentino, his productions of Janáček’s Jenůfa, Schubert’s Fierrabras, Puccini’s La bohème, Shostakovich’s Lady Macbeth of Mtsensk and Mussorgsky’s Boris Godunov each won the prestigious Premio Abbiati. New productions in Vienna included Strauss’ Der Rosenkavalier and Daphne, Wagner’s Lohengrin and Parsifal, and Mussorgsky’s Khovanshchina; while in London, he made his debut with a new production of Strauss’ Elektra, and subsequently conducted new productions of Mozart’s Così fan tutte, Strauss’ Die Frau ohne Schatten and Wagner’s Tannhäuser. Recent productions include Wagner’s Parsifal at the Bayreuth Festival and Strauss’s Elektra at the Wiener Staatsoper.

On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. In the UK, in addition to regular performances with the London Symphony Orchestra, his honorary titles at the Royal Academy of Music and the BBC Symphony Orchestra - with whom he appears annually at the BBC Proms – reflect the warmth of the relationships. In Europe, he tours frequently with the Royal Concertgebouw Orchestra and Munich Philharmonic, as well as being a frequent guest of the Vienna and Berlin Philharmonics, the Leipzig Gewandhaus, the Orchestre National de France and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia; in the US, he can be heard with the New York Philharmonic, Chicago Symphony, Los Angeles Symphony, Philadelphia and Cleveland Orchestras. This season, in addition to extensive concert commitments with the Czech Philharmonic, Bychkov's guest conducting engagements include further performances of Mahler’s symphonies with the Orchestre de Paris, Leipzig Gewandhaus, Oslo Philharmonic and LA Philharmonic, and Strauss’s Elektra at the Opéra national de Paris.  

Bychkov made extensive recordings for Philips with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Later, his 13-year collaboration (1997-2010) with WDR Symphony Orchestra Cologne produced a series of benchmark recordings that included works by Strauss (Elektra, Daphne, Ein Heldenleben, Metamorphosen, Alpensinfonie, Till Eulenspiegel), Mahler (Symphony No. 3, Das Lied von der Erde), Shostakovich (Symphony Nos. 4, 7, 8, 10, 11), Rachmaninov (The Bells, Symphonic Dances, Symphony No. 2), Verdi (Requiem), a complete cycle of Brahms Symphonies, and works by Detlev Glanert and York Höller. His recording of Tchaikovsky’s Eugene Onegin was recommended by BBC’s Radio 3’s Building a Library (2020); Wagner’s Lohengrin was BBC Music Magazine’s Record of the Year (2010); and Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic was BBC Music Magazine’s Record of the Month (2018).  

In 2015, Semyon Bychkov was named Conductor of the Year by the International Opera Awards.

Compositions

Gustav Mahler
Symphony No. 5 in C Sharp Minor

Přináší-li radostně prozářená a jiskrná Mozartova hudba nekomplikovanou formu a zřetelné citové ladění, 5. symfonie Gustava Mahlera není v tomto ohledu jednoznačná. Proměna mezi její první a druhou částí je velmi radikální a rovněž celkové vyznění díla umožňuje různý výklad.

Nápadný je i rozdíl mezi nástrojovým obsazením. Zatímco v Mozartově díle zazní klasický orchestr, u Mahlera se obsazení rozroste do nebývalé šíře. Nové je i užití nástrojů. Jeden z propagátorů Mahlerovy hudby, Gabriel Engel, napsal: „Dříve byla sólová flétna nositelkou sladkých melodií, kdežto u Mahlera zní étericky zcela bez patosu jako z nekonečné dálky; malý a ostrý klarinet laděný v es, který se v symfonické hudbě před Mahlerem nepoužíval, se tu ozývá taškářsky, groteskně, často přímo skurilně; hoboj se neomezuje na melancholickou vysokou polohu, ale pohybuje se bez zábran v přirozeném středním registru; komický fagot vyloudí v nejvyšší poloze hlas potlačované bolesti; kontrafagot má povoleny sólistické, hrubě bizarní vpády; lesní roh patrně dosud nikdy nehrál tak důležitou roli.“ Skladatel vyžaduje po instrumentalistech vrcholné interpretační výkony. „Jednotlivé hlasy jsou tak obtížně hratelné,“ prohlásil Mahler během práce na Páté symfonii, „že vlastně vyžadují samé sólisty. Tady se z mých nejdůkladnějších znalostí orchestru a nástrojů vylíhly nejodvážnější pasáže a postupy.“ A na ty se v podání České filharmonie můžeme obzvláště těšit.

První věta, Trauermarsch (Smuteční pochod), začíná v cis moll. Její charakter vyznačil Mahler tempovým označením Odměřeným krokem, prudce jako průvod. Počáteční motiv sólové trubky věští neštěstí. Jistě ne náhodou má stejný rytmus jako úvodní téma Beethovenovy 5. symfonie, zvané Osudová. Následuje smuteční pochod. Vše zní jako okázalý pohřeb. Pochodový rytmus je zesílen souborem bicích nástrojů. Téma pochodu je přerušeno klidnějším druhým tématem. V závěru ovšem celá věta vyznívá bolestně.

Druhá věta je nadepsána Stürmisch bewegt (V bouřlivém pohybu). Úvodní energický motiv však záhy odezní. Triumfální chorál přináší novou náladu, v závěru se ale věta vrátí k tragickému smutečnímu pochodu.

Třetí větou počíná druhá část symfonie, která se od první extrémně odlišuje. Tak jako Mahlerovy životní osudy v době, kdy 5. symfonii komponoval. V roce 1901 byl jeho život ohrožen a lékař konstatoval, že byl velmi blízko smrti. Tento prožitek se hluboce vryl do Mahlerovy paměti. Koncem roku se pak seznámil s Almou Schindlerovou, do níž se vášnivě zamiloval a která se záhy stala jeho ženou. Druhá část symfonie je odrazem skladatelova nového životního prožitku a nové životní energie.

V třetí větě, Scherzu, převažuje jasná tónina D dur, ale hudba zde není jednoznačným výrazem životní radosti. Zaznívají zde valčíková a ländlerová témata, Mahler osobitě využívá prvky lidové a pololidové hudby. Záměrně směšuje triviální s komplikovaným a sofistikovaným. Zcela bez skrupulí prolíná nejrůznější asociace a vzpomínky.

Čtvrtá věta, Adagietto, znamená zlom v celé symfonii. Děs smrti a deprese jsou uklidněny láskou a pokorou. Věta kontrastuje s dalšími částmi symfonie už svým obsazením, oproti mohutné orchestraci ostatních vět zde zazní pouze smyčcové nástroje a harfa. Mahler zvukem smyčců vytváří v nejtišších pianissimech prostor, kdy se posluchač může ponořit do hlubin své intimity. Adagietto je jedna z nejhranějších a nejpopulárnějších Mahlerových skladeb. Proslavil ji i Viscontiho film Smrt v Benátkách, kde byla použita.

V závěrečném Rondu finale uslyšíme vrcholnou kontrapunktickou větu, jednu z nejsložitějších u Mahlera. Začíná nádechem vzdorovitého humoru. Používá témata z Adagietta i z druhé věty. V závěru je dokončen triumfální návrat chorálu a spojením s fugovým hlavním motivem dosahuje symfonie svého vrcholu. Někteří muzikologové interpretují použití chorálu jako víru ve vzkříšení. Jiní nespojují Mahlerův závěr s vírou. Ale jistě se většina shodne s Herbertem von Karajanem: „Zapomenete na čas, který plyne. Skvělé provedení Páté je převratným zážitkem. Fantastické finále vás skoro nutí zadržet dech.“

Mahler tuto symfonii komponoval v letech 1901–1903 v Maierniggu u Wörther See. Premiéru měla 18. října 1904 v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou autora.

What are you looking for?
Close

Play your part

Donate now
Close
What are you looking for?