Photo illustrating page  Víkingur Ólafsson Czech Philharmonic

Czech Philharmonic • Víkingur Ólafsson


Czech Philharmonic

This iconic work changed the world of music. Igor Stravinsky’s provocative The Rite of Spring will certainly bring spring to the Rudolfinum. Only rarely does an Icelandic pianist perform here, so we look forward to hearing how Mozart is played up north as well as to the première of a new symphony Prague Panoramas, inspired by Josef Sudek’s book.

Subscription series A

Programme

Julian Anderson
Symphony No. 2 "Prague Panoramas" (world première)

Wolfgang Amadeus Mozart
Piano Concerto No. 21 in C major, K 467

Igor Stravinsky
The Rite of Spring

Performers

Víkingur Ólafsson piano

Semyon Bychkov conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Víkingur Ólafsson

Rudolfinum — Dvořák Hall

20 Apr 2022  Wednesday 7.30pm
Can't order online
21 Apr 2022  Thursday 7.30pm
Can't order online
22 Apr 2022  Friday 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Semyon Bychkov’s second season as the Czech Philharmonic’s Chief Conductor and Music Director saw the culmination of The Tchaikovsky Project started in 2015 before Bychkov's appointment to the Orchestra. In addition to the release on Decca Classics of all of Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini, Bychkov and the Orchestra gave Tchaikovsky residencies in Prague, Tokyo, Vienna and Paris and appeared together for the first time at the BBC Proms. Highlights in Prague included the first time that Bychkov led the Orchestra in Smetana’s Má vlast.

In the 2020/21 season, the focus moves from Tchaikovsky to Mahler with performances of the symphonies scheduled both at home and abroad. New music will also be brought to the fore when Bychkov and the Czech Philharmonic give the world premières of works by Bryce Dessner, Detlev Glanert and Thomas Larcher: three of the fourteen composers – nine Czech, five international – whose new commissions were initiated by Bychkov at the start of his tenure. Following their premières in Prague, Bychkov and the Czech Philharmonic have performances in Vienna, Paris, Brussels, Amsterdam and London featuring Dessner's Symphony and Larcher's Piano Concerto, composed for Kirill Gerstein.

Recognised for his interpretations of the core repertoire, Bychkov has also worked closely with many extraordinary contemporary composers including Luciano Berio, Henri Dutilleux and Maurizio Kagel. In recent seasons he has collaborated with René Staar, Thomas Larcher, Richard Dubignon, Detlev Glanert and Julian Anderson, conducting premières of their works with the Vienna Philharmonic, New York Philharmonic, Royal Concertgebouw and the BBC Symphony Orchestra at the BBC Proms.

In common with the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the culture of the East and the other in the West. Born in St Petersburg in 1952, Bychkov emigrated to the United States in 1975 and has lived in Europe since the mid-1980's. Singled out for an extraordinarily privileged musical education from the age of 5, Bychkov studied piano before winning his place at the Glinka Choir School where, aged 13, he received his first lesson in conducting. He was 17 when he was accepted at the Leningrad Conservatory to study with the legendary Ilya Musin and, within three years had won the influential Rachmaninov Conducting Competition. Denied the prize of conducting the Leningrad Philharmonic, Bychkov left the former Soviet Union.

By the time Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, he had enjoyed success in the US as Music Director of the Grand Rapids Symphony Orchestra and the Buffalo Philharmonic. His international career, which began in France with Opéra de Lyon and at the Aix-en-Provence Festival, took off with a series of high-profile cancellations which resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, Berlin Philharmonic and Royal Concertgebouw Orchestras. In 1989, he was named Music Director of the Orchestre de Paris; in 1997, Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne; and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov’s symphonic and operatic repertoire is wide-ranging. He conducts in all the major houses including La Scala, Opéra national de Paris, Dresden Semperoper, Wiener Staatsoper, New York’s Metropolitan Opera, the Royal Opera House, Covent Garden and Teatro Real. Madrid. While Principal Guest Conductor of Maggio Musicale Fiorentino, his productions of Janáček’s Jenůfa, Schubert’s Fierrabras, Puccini’s La bohème, Shostakovich’s Lady Macbeth of Mtsensk and Mussorgsky’s Boris Godunov each won the prestigious Premio Abbiati. New productions in Vienna include Strauss’ Der Rosenkavalier and Daphne, Wagner’s Lohengrin and Parsifal, and Mussorgsky’s Khovanshchina; while in London, he made his debut with a new production of Strauss’ Elektra, and subsequently conducted new productions of Mozart’s Così fan tutte, Strauss’ Die Frau ohne Schatten and Wagner’s Tannhäuser. Recent productions include Wagner’s Parsifal at the Bayreuth Festival and Strauss’s Elektra at the Wiener Staatsoper.

On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. In the UK, in addition to regular performances with the London Symphony Orchestra, his honorary titles at the Royal Academy of Music and the BBC Symphony Orchestra - with whom he appears annually at the BBC Proms – reflect the warmth of the relationships. In Europe, he tours frequently with the Royal Concertgebouw Orchestra and Munich Philharmonic, as well as being a frequent guest of the Vienna and Berlin Philharmonics, the Leipzig Gewandhaus, the Orchestre National de France and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia; in the US, he can be heard with the New York Philharmonic, Chicago Symphony, Los Angeles Symphony, Philadelphia and Cleveland Orchestras. This season, in addition to extensive concert and recording commitments with the Czech Philharmonic, Bychkov's guest conducting engagements include concerts with the Royal Concertgebouw, the Munich and Berlin Philharmonics, Leipzig Gewandhaus and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Bychkov made extensive recordings for Philips with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Later, his 13-year collaboration (1997-2010) with WDR Symphony Orchestra Cologne produced a series of benchmark recordings that included works by Strauss (Elektra, Daphne, Ein Heldenleben, Metamorphosen, Alpensinfonie, Till Eulenspiegel), Mahler (Symphony No. 3, Das Lied von der Erde), Shostakovich (Symphony Nos. 4, 7, 8, 10, 11), Rachmaninov (The Bells, Symphonic Dances, Symphony No. 2), Verdi (Requiem), a complete cycle of Brahms Symphonies, and works by Detlev Glanert and York Höller. BBC Music Magazine voted Bychkov's recording of Wagner’s Lohengrin Disc of the Year in 2010; and his recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic Record of the Month, while Record Review’s Building a Library on BBC Radio 3 chose his recording of César Franck’s Symphony in D minor as their Recommended Recording. In 2015, Semyon Bychkov was named Conductor of the Year by the International Opera Awards.

Compositions

Igor Stravinsky
Svěcení jara

Mezi zásadní momenty tvůrčího rozvoje ruského skladatele Igora Fjodoroviče Stravinskéhořadíme rok 1907, kdy se seznámil se Sergejem Ďagilevem, člověkem s mimořádnými organizačními schopnostmi a citem pro nejnovější umělecké tendence. Ďagilev vedl baletní soubor Ballets russes (Ruský balet), který svým francouzským názvem naznačoval, že jde o vývozní artikl ruské kultury, jenž je určen francouzskému publiku. Ďagileva v Petrohradě zaujala především Stravinského skladba Ohňostroj a začal si u něj objednávat skladby, jež nastudoval se svým souborem a s nimiž pak zažíval značné úspěchy (také však skandály) v Paříži.

Prvním plodem spolupráce těchto výjimečných osobností byl balet na námět ruské pohádky Pták ohnivák (1910), po něm následoval burleskní Petruška (1911) a Svěcení jara (1913). V době práce na těchto baletech žil Stravinskij ve Švýcarsku a hojně se zabýval studiem ruského folklóru. Ve svých dílech však ruské lidové písně téměř necitoval; nechával se spíše inspirovat jejich nejzákladnějšími melodickými tvary, asymetrií a nepravidelností rytmické struktury. Tyto postupy použil i v baletu Svěcení jara, který nese podtitul Obrazy z pohanské Rusi a skládá se ze dvou částí, které Stravinskij nazval Probuzení země Oběť.

Svěcení jara bývá (stejně jako na dnešním koncertě) spíše uváděno jako autonomní symfonická skladba, než jako balet. V případě symfonického poslechu záleží výklad jednotlivých hudebních obrazů především na posluchačově fantazii. Připomeňme tedy alespoň stručně, že tématem baletu je zachycení prastarých slovanských rituálů spojených s vítáním životodárného jara. Hudbou a pohybem jsou zde vyjádřeny předkřesťanské věštby, rituální hry a tance včetně tance obětního. Sám skladatel o prvotním impulsu ke kompozici baletu prohlásil: „Na Svěcení jara jsem začal pomýšlet, už když jsem komponoval Ohniváka. Jednou jsem ve snu viděl výjev z pohanského rituálu, při němž se vyvolená obětní panna utančila k smrti.“

Pro všechny zúčastněné umělce bylo v roce 1913 překvapením, že ačkoliv balety Pták ohnivák Petruška zaznamenaly v Paříži mimořádný úspěch, Svěcení jara při prvním uvedení 23. května u publika naprosto propadlo a tato akce byla do dějin zapsána s přívlastkem „skandální“. Pařížští diváci (v publiku nechyběli skladatelé Claude Debussy, Maurice Ravel či výtvarníci Jean Cocteau a Marcel Duchamp) totiž nebyli připraveni na samotné téma baletu a na řadu nových kompozičních postupů, které Stravinského skladba přinesla.

Nový balet, v němž je nejdůležitější složkou pulzující rytmus s akcenty střídavě na lehkých a těžkých dobách a nikoliv melodie či harmonie, jim připadal až příliš barbarský a nestravitelný. Nepochopení díla přispěla také údajně nepříliš povedená choreografie Vaclava Nižinského. Igor Stravinskij na legendární premiéru vzpomínal takto: „Už od začátku představení se ozývaly mírné protesty proti hudbě. A jakmile se zdvihla opona a na jevišti začaly hopsat copaté Lolity s nohama do X, ihned propukla vřava. Slyšel jsem za sebou výkřiky ,Přes hubuʻ. Florent Schmitt křičel ,Přestaňte, děvky z šestnáctého okresuʻ… Ten povyk trval dál, a za několik minut jsem vztekle odešel z hlediště… Když jsem úplně rozzuřený přišel do zákulisí, Ďagilev tam honem zapínal světla v hledišti – doufal asi, že tím obecenstvo uklidní.“

Další osudy Svěcení jara se už vyvíjely mnohem příznivěji. O rok později byla skladba v Paříži provedena koncertně, tentokrát s velkým úspěchem. Sám Stravinskij v této souvislosti hovořil o „triumfálním přijetí, jakého se skladateli dostane jen málokdy.“ Podobně jako u Beethovenova houslového koncertu, i zde čas potvrdil nesporné hodnoty výjimečného díla od neobyčejného skladatele.

What are you looking for?
Close
Close
What are you looking for?