Photo illustrating page  Velvet Revolution Concerts Czech Philharmonic

Czech Philharmonic

Velvet Revolution Concerts

Czech Philharmonic

For several years, we have been thinking about a special concert that would decorate our concert season and would also commemorate an important date in the history of this country. The holiday of Saint Wenceslas came to mind, as did the date of the founding of Czechoslovakia as an independent state, and Struggle for Freedom and Democracy Day.

Czech Philharmonic
Duration of the programme 2 hod 10 min

Miloslav Kabeláč
The Mystery of Time, Op. 31, passacaglia for large orchestra (24')
Dmitri Shostakovich
Symphony No. 7 in C Major, Op. 60 (“Leningrad”) (69')


Semyon Bychkov conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Velvet Revolution Concerts
Rudolfinum — Dvořák Hall
17 Nov 2020  Tuesday — 8.00pm
Last available seats
18 Nov 2020  Wednesday — 8.00pm
Sold out
Price from 200 to 1900 Kč

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227


Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

For several years, we have been thinking about a special concert that would decorate our concert season and would also commemorate an important date in the history of this country. The holiday of Saint Wenceslas came to mind, as did the date of the founding of Czechoslovakia as an independent state, and Struggle for Freedom and Democracy Day. The Saint Wenceslas holiday is in September, right at the time of the Dvořák Prague Festival, and the October commemoration of the founding of Czechoslovakia is already connected with a number of official public events. For the Czech Philharmonic, however, the last of the three, 17th of November, is also a holiday with immanent ties to the orchestra’s history.

Above all, we wanted to create a tradition of concerts that would provide an artistic experience of depth and would be a truly special musical event. The programme would always be connected with the theme of freedom expressed in music. Taking the baton for the first three years will be exceptional conductors Semyon Bychkov, Jakub Hrůša, and Sir Simon Rattle. The soloists will also be special, you will learn their names when the new seasons are announced. For the first year, however, we have chosen a purely orchestral programme, reflecting the history of our orchestra and the personal relationship of Chief Conductor Semyon Bychkov with Shostakovich’s Seventh Symphony, which was written in the conductor’s home town, Leningrad. In recent years, Kabeláč’s masterful passacaglia has begun to appear on the programmes of top orchestras around the world and Shostakovich’s Leningrad Symphony is an embodiment of perhaps the greatest victory of the human spirit and of unbroken desire for freedom in all of music history.


Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Semyon Bychkov’s second season as the Czech Philharmonic’s Chief Conductor and Music Director saw the culmination of The Tchaikovsky Project started in 2015 before Bychkov's appointment to the Orchestra. In addition to the release on Decca Classics of all of Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini, Bychkov and the Orchestra gave Tchaikovsky residencies in Prague, Tokyo, Vienna and Paris and appeared together for the first time at the BBC Proms. Highlights in Prague included the first time that Bychkov led the Orchestra in Smetana’s Má vlast.

In the 2020/21 season, the focus moves from Tchaikovsky to Mahler with performances of the symphonies scheduled both at home and abroad. New music will also be brought to the fore when Bychkov and the Czech Philharmonic give the world premières of works by Bryce Dessner, Detlev Glanert and Thomas Larcher: three of the fourteen composers – nine Czech, five international – whose new commissions were initiated by Bychkov at the start of his tenure. Following their premières in Prague, Bychkov and the Czech Philharmonic have performances in Vienna, Paris, Brussels, Amsterdam and London featuring Dessner's Symphony and Larcher's Piano Concerto, composed for Kirill Gerstein.

Recognised for his interpretations of the core repertoire, Bychkov has also worked closely with many extraordinary contemporary composers including Luciano Berio, Henri Dutilleux and Maurizio Kagel. In recent seasons he has collaborated with René Staar, Thomas Larcher, Richard Dubignon, Detlev Glanert and Julian Anderson, conducting premières of their works with the Vienna Philharmonic, New York Philharmonic, Royal Concertgebouw and the BBC Symphony Orchestra at the BBC Proms.

In common with the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the culture of the East and the other in the West. Born in St Petersburg in 1952, Bychkov emigrated to the United States in 1975 and has lived in Europe since the mid-1980's. Singled out for an extraordinarily privileged musical education from the age of 5, Bychkov studied piano before winning his place at the Glinka Choir School where, aged 13, he received his first lesson in conducting. He was 17 when he was accepted at the Leningrad Conservatory to study with the legendary Ilya Musin and, within three years had won the influential Rachmaninov Conducting Competition. Denied the prize of conducting the Leningrad Philharmonic, Bychkov left the former Soviet Union.

By the time Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, he had enjoyed success in the US as Music Director of the Grand Rapids Symphony Orchestra and the Buffalo Philharmonic. His international career, which began in France with Opéra de Lyon and at the Aix-en-Provence Festival, took off with a series of high-profile cancellations which resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, Berlin Philharmonic and Royal Concertgebouw Orchestras. In 1989, he was named Music Director of the Orchestre de Paris; in 1997, Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne; and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov’s symphonic and operatic repertoire is wide-ranging. He conducts in all the major houses including La Scala, Opéra national de Paris, Dresden Semperoper, Wiener Staatsoper, New York’s Metropolitan Opera, the Royal Opera House, Covent Garden and Teatro Real. Madrid. While Principal Guest Conductor of Maggio Musicale Fiorentino, his productions of Janáček’s Jenůfa, Schubert’s Fierrabras, Puccini’s La bohème, Shostakovich’s Lady Macbeth of Mtsensk and Mussorgsky’s Boris Godunov each won the prestigious Premio Abbiati. New productions in Vienna include Strauss’ Der Rosenkavalier and Daphne, Wagner’s Lohengrin and Parsifal, and Mussorgsky’s Khovanshchina; while in London, he made his debut with a new production of Strauss’ Elektra, and subsequently conducted new productions of Mozart’s Così fan tutte, Strauss’ Die Frau ohne Schatten and Wagner’s Tannhäuser. Recent productions include Wagner’s Parsifal at the Bayreuth Festival and Strauss’s Elektra at the Wiener Staatsoper.

On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. In the UK, in addition to regular performances with the London Symphony Orchestra, his honorary titles at the Royal Academy of Music and the BBC Symphony Orchestra - with whom he appears annually at the BBC Proms – reflect the warmth of the relationships. In Europe, he tours frequently with the Royal Concertgebouw Orchestra and Munich Philharmonic, as well as being a frequent guest of the Vienna and Berlin Philharmonics, the Leipzig Gewandhaus, the Orchestre National de France and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia; in the US, he can be heard with the New York Philharmonic, Chicago Symphony, Los Angeles Symphony, Philadelphia and Cleveland Orchestras. This season, in addition to extensive concert and recording commitments with the Czech Philharmonic, Bychkov's guest conducting engagements include concerts with the Royal Concertgebouw, the Munich and Berlin Philharmonics, Leipzig Gewandhaus and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Bychkov made extensive recordings for Philips with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Later, his 13-year collaboration (1997-2010) with WDR Symphony Orchestra Cologne produced a series of benchmark recordings that included works by Strauss (Elektra, Daphne, Ein Heldenleben, Metamorphosen, Alpensinfonie, Till Eulenspiegel), Mahler (Symphony No. 3, Das Lied von der Erde), Shostakovich (Symphony Nos. 4, 7, 8, 10, 11), Rachmaninov (The Bells, Symphonic Dances, Symphony No. 2), Verdi (Requiem), a complete cycle of Brahms Symphonies, and works by Detlev Glanert and York Höller. BBC Music Magazine voted Bychkov's recording of Wagner’s Lohengrin Disc of the Year in 2010; and his recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic Record of the Month, while Record Review’s Building a Library on BBC Radio 3 chose his recording of César Franck’s Symphony in D minor as their Recommended Recording. In 2015, Semyon Bychkov was named Conductor of the Year by the International Opera Awards.


Miloslav Kabeláč — The Mystery of Time, Op. 31, passacaglia for large orchestra

Vedle Dvořáka a Martinů nejvýznamnější český symfonik, si brzy vytvořil vlastní osobitý a nezaměnitelný kompoziční styl, který charakterizuje vytříbená, většinou modální melodika, strohá polyfonie, drsná souzvukovost a velkolepá architektura rozměrných skladebných celků. Poprvé se objevuje v kantátě Neustupujte (1938–39), konsekventně se rozvíjí v řadě osmi symfonií (1941–71), z nichž každá má zvláštní obsazení, a v myšlenkově závažných orchestrálních skladbách, zabývajících se hudební interpretací obecných filosofických otázek, jako je rozměrná passacaglia pro velký orchestr Mysterium času op. 31 N 41. Vedle Druhé symfonie in C jde o jednu z Kabeláčových nejmohutnějších skladeb vůbec. Vznikala v letech 1953–57, a již v roce dokončení ji premiérovala Česká filharmonie v nastudování skladatelova přítele Karla Ančerla 23. října 1957.

Náš subjektivní pojem času je dán tím, jak prožíváme přítomnost a spojuje v sobě to, co se opakuje (tlukot srdce, minuty, hodiny, dny...) s tím, co se už nevrací (vznik, růst a zánik). Myslíme v pojmech časových jednotek, period, obdobích, ale to vše obsahuje trvání. Hudba není jen časovým uměním, i když v čase probíhá, jako veškeré naše vnímání a konání, ona čas tvoří: „je nám dána k tomu, abychom řád mezi člověkem a přírodou převedli na řád mezi člověkem a časem,“ jak už poznamenal Igor Stravinskij. Smyslem Kabeláčova Mysteria je hudební vyjádření nekonečného plynutí času jako jednotícího principu, který v našem vnímání udává řád vesmírnému dění ve vztahu k oblouku vzniku, růstu a zániku v čase, metafory lidského údělu i osudu společenství.

Rozlehlá hudební architektura Kabeláčovy věty plyne v jediném monumentálním gradačním oblouku (Grave – Andante – Energico – Feroce – Maestoso – Grave), vytvořeném promyšlenými operacemi ve všech základních parametrech hudebního času: tempu, metru, rytmu a hybnosti, která se zvyšuje s pozvolna zrychlujícím se tempem a působí na výrazně diferencované metrické proměny v různých vrstvách orchestrální faktury. V základu metrorytmické stavby je přitom trvale přítomný pravidelně odměřovaný dvoudobý puls půlových hodnot v pomalém tempu jako představa pulsu fyzikálního času, ve skutečnosti vlastní opakující se téma passacaglie, protože všechna zrychlování i nárůst hustoty pohybu v čase jsou postupná a vytvářená výhradně na základě této konstantní míry.

Základem melodické a harmonické stavby celé kompozice je šedesátitaktové modální téma, připomínající chorál, které poprvé celé zazní ve violách. Pro jeho délku a velmi pomalý pohyb ho nevnímáme jako významovou entitu: je ale všudypřítomné, a proto vlastně skryté, i když stále zní a v průběhu skladby prochází ve variačních proměnách všemi nástrojovými skupinami. Je přítomno v horizontále i ve vertikále, v čase komprimováno i expandováno. Výrazově se proměňuje v širokém spektru tvarování, včetně dělení a horizontálních i vertikálních inverzí: počáteční meditativní nálada skladby se zvolna mění a hudební proud přes fugu akceleruje ve střední části do strhujícího dramatu, v němž krátké signály několikatónových zkratek současníkům zněly jako výmluvné hudební symboly.

Když napětí dosáhne dramaticky vypjatého vrcholu, hudební proud se zpomalí, zvolna utichá, až nenápadně vyústí do zklidněného závěru. Mysterium času, které vznikalo v nejtemnější době totality, představuje dokonale hudebně vyjádřenou ideu všudypřítomného řádu, který sice lze narušit, ale nikdy ne zničit. Je hudební metaforu lidského osudu v konfrontaci s věčností, zatímco jeho dvojník, Kabeláčova Pátá symfonie pro soprán a orchestr op. 41 N 54, představuje myšlenkový protipól: „Tam člověk hledí do vesmíru, zde, v symfonii, nahlíží do svého nitra.“

Dmitri Shostakovich — Symphony No. 7 in C Major, Op. 60 (“Leningrad”)