Program
Johannes Brahms
Německé requiem, op. 45 (68')
Brahmsovo Německé requiem je hluboce osobním dílem. Poprvé o něm začal uvažovat už v roce 1854, když se pokusil o sebevraždu jeho přítel Robert Schumann. Tento titul našel Brahms o dva roky později v Schumannově pozůstalosti.
Koncert z řady C | Délka programu 1 hod 20 min
Johannes Brahms
Německé requiem, op. 45 (68')
Chen Reiss soprán
Boris Prýgl bas
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala sbormistr
Semjon Byčkov dirigent
Zákaznický servis České filharmonie
Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz
Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.
Brahmsovo Německé requiem je hluboce osobním dílem. Poprvé o něm začal uvažovat už v roce 1854, když se pokusil o sebevraždu jeho přítel Robert Schumann. Tento titul našel Brahms o dva roky později v Schumannově pozůstalosti. První pokus o kompozici requiem se proměnil v Klavírní koncert d moll z roku 1857. Teprve po smrti Brahmsovy matky o osm let později dílo skutečně vzniklo. Původně mělo jen šest částí a bylo psáno pro baryton, sbor a orchestr. Jako pátou část do něj později Brahms vložil ještě sopránové sólo s textem „Utěším tě jako ty, které utěšovala jejich vlastní matka“.
Texty z Lutherova německého překladu Bible si Brahms sám vybral a vyhnul se přitom obvyklé liturgické sekvenci Dies Irae, jejíž hněv a hrůzu barvitě líčí řada jiných skladatelů. Místo zdůraznění tématu posledního soudu chtěl Brahms poskytnout spíše útěchu těm, kteří zde zůstali. V dopise Claře Schumannové se Brahms doslova zmiňuje o „lidském requiem“. Důraz na lidský rozměr hudby i obsahu činí z Německého requiem jednu z nejlaskavějších a nejoblíbenějších skladeb svého druhu.
Reakce publika na uvedení prvních tří částí ve Vídni roku 1867 byla vlažná, avšak premiéra šesti částí v Brémách a kompletního díla v Lipsku o dva roky později byly přijaty s jednoznačným nadšením a zajistily Německému requiem cestu k srdcím posluchačů na celém světě.
Chen Reiss soprán
Boris Prýgl bas
Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Je úspěšným absolventem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově, kde se dosud představil jako Morales (Carmen), Ping (Turandot), Kníže Ottokar (Čarostřelec), Lovec (Rusalka) ad. Umělecké závazky v sezoně 2021/2022 zahrnují role Guglielma (Così fan tutte) v Národním divadle v Praze a Dona Giovanniho ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, koncert s Pretty Yende ve Smetanově síni v Praze, Dvořákova Rusalka (Hajný) s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova, předvánoční recitál v Praze ad.
Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015. V červenci 2017 se stal finalistou soutěže Belvedere a Operalia Plácida Dominga a v září 2019 získal cenu tehdejšího ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris. Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě a první operní zkušenosti získal na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Český filharmonický sbor Brno sborový zpěv
Český filharmonický sbor Brno představuje v českém i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění. Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika oceňuje především kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků. Sbor vystupuje na prestižních evropských festivalech i významných koncertech, ročně absolvuje přes 90 koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty. Má rozsáhlou diskografii a získal řadu významných ocenění: německou cenu Echo Klassik 2007 za soubor roku a nahrávku roku, japonskou cenu Tokusen 2011 za nahrávku Dvořákova Rekviem nebo Classic Prague Awards 2019 v kategorii Vokální výkon za interpretaci Janáčkovy Glagolské mše. Za úspěchy tělesa stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala. Asistentem sbormistra je Michael Dvořák.
Petr Fiala sbormistr
Petr Fiala vystudoval brněnskou konzervatoř (klavír, kompozice, dirigování) a Janáčkovu akademii múzických umění ve třídě Jana Kapra. Vedle činnosti pedagogické (byl profesorem brněnské konzervatoře) a kompoziční (je autorem asi 180 skladeb) se již více než 50 let intenzivně věnuje činnosti sbormistrovské a dirigentské. Petr Fiala je laureátem řady národních i mezinárodních soutěží. Jako hostující dirigent je zván k našim i zahraničním orchestrům a sborům. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením vypracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti. V roce 2013 obdržel Cenu města Brna v oboru hudba za dlouholetou uměleckou činnost a reprezentaci města Brna a v roce 2016 Cenu Jihomoravského kraje za významnou reprezentaci Jihomoravského kraje v oblasti kultury.
Semjon Byčkov dirigent
V sezoně 2023/2024 postavil šéfdirigent a hudební ředitel Semjon Byčkov s českými filharmoniky u příležitosti Roku české hudby 2024 do popředí hudbu Antonína Dvořáka. Se třemi dvořákovskými programy, které nejprve zahrají v Praze, vyjedou Byčkov a orchestr do Jižní Koreje, Japonska, Španělska, Rakouska, Německa, Belgie a Spojených států a také natočí poslední tři symfonie pro vydavatelství Pentatone.
Semjon Byčkov začal působit v čele České filharmonie v roce 2018 koncerty v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu konanými ke 100. výročí nezávislosti Československa. Po vyvrcholení Čajkovského projektu se Byčkov a orchestr začali soustředit na Mahlera. První nahrávky nového mahlerovského cyklu vydal Pentatone v roce 2022, přičemž Symfonii č. 5 označil The Sunday Times titulem Best Classical Album.
Byčkovův repertoár zahrnuje hudbu čtyř století. Jeho vyhledávaná vystoupení jsou jedinečnou kombinací vrozené muzikálnosti a vlivu přísné ruské pedagogiky. Kromě toho, že hostuje u významných světových orchestrů a v operních domech, je Byčkov držitelem čestných titulů u londýnských BBC Symphony Orchestra – s nímž se každoročně objevuje na BBC Proms – a Royal Academy of Music, která mu nedávno udělila čestný doktorát. Byčkov byl dvakrát vyhlášen „Dirigentem roku“ – v roce 2015 v rámci International Opera Awards a v roce 2022 serverem Musical America.
Od roku 1986 vydal Byčkov řadu nahrávek pro vydavatelství Philips s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra a London Philharmonic. Následná série nahrávek se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu Kolín nad Rýnem zahrnuje Brahmse, Mahlera, Rachmaninova, Šostakoviče, Strausse, Verdiho, Glanerta a Höllera. Byčkovova nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina z roku 1993 s Orchestre de Paris stále získává ocenění, naposledy Gramophone Collection 2021, Wagnerův Lohengrin byl podle BBC Music Magazine nahrávkou roku (2010) a Schmidtova Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky byla nahrávkou měsíce BBC Music Magazine (2018).
Stejně jako Česká filharmonie stojí Byčkov jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad) a studoval na Leningradské konzervatoři u legendárního Ilji Musina. Jako dvacetiletý zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Poté, co mu byla odepřena výhra – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii – Byčkov ze Sovětského svazu odešel. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny 80. let žije v Evropě. V roce 1989, ve stejném roce, kdy byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, se Byčkov vrátil do bývalého Sovětského svazu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie. Byl jmenován šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu (1997) a šéfdirigentem Drážďanské Semperoper (1998).
Johannes Brahms
Německé requiem, op. 45