Photo illustrating page  Czech Philharmonic Rudolf Buchbinder

Czech Philharmonic

Rudolf Buchbinder

Czech Philharmonic

When deciding which pianist to approach with an offer of performing Beethoven’s complete piano concertos, Rudolf Buchbinder was the clear choice for us. Alongside Friedrich Gulda and Alfred Brendel, he has been one of the most sought-after interpreters of Beethoven in Austria.

Duration of the programme 2 hod
Programme

Ludwig van Beethoven
Piano Concerto No. 2 in B Flat Major, Op. 19

Ludwig van Beethoven
Piano Concerto No. 4 in G Major, Op. 58

Ludwig van Beethoven
Piano Concerto No. 3 in C Minor, Op. 37

Performers

Rudolf Buchbinder piano, conductor

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Rudolf Buchbinder
Rudolfinum — Dvorak Hall
3 Dec 2020  Thursday — 7.30pm
Can't order online
4 Dec 2020  Friday — 7.30pm
Can't order online
5 Dec 2020  Saturday — 3.00pm
Can't order online
Price from 220 to 1100 Kč

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

When deciding which pianist to approach with an offer of performing Beethoven’s complete piano concertos, Rudolf Buchbinder was the clear choice for us. Alongside Friedrich Gulda and Alfred Brendel, he has been one of the most sought-after interpreters of Beethoven in Austria. We first encountered Mr. Buchbinder in a performance of Brahms’s Second Piano Concerto at the Konzerthaus in Vienna. Conducting the Vienna Symphony Orchestra at the time was Semyon Bychkov’s brother Yakov Kreizberg and Mr. Buchbinder, who was enjoying a well-deserved glass of whiskey in his dressing room, seemed fresh enough to repeat the work lasting nearly one hour straight away. Instead, however, he invited us to the nearby Hotel Imperial for an afternoon coffee and the local speciality: apricot filled doughnuts.

Buchbinder is not only a universally gifted artist, but also a capable organiser. For many years he has successfully led an international music festival in Grafenegg, to which he invites the best soloists and orchestras from all over the world. He enjoys the perks of friendships with many musicians in chamber music projects and he will also be celebrating the Beethoven anniversary with a recital for the Czech Chamber Music Society. Mr. Buchbinder has recorded all of Beethoven’s piano concertos with the Vienna Philharmonic, conducting from the piano. This past season he appeared in Prague with Semyon Bychkov and Tomáš Netopil. For the next three concertos, however, he will be performing as he did in Vienna, i.e. without a conductor.

Performers

Rudolf Buchbinder  piano
Rudolf Buchbinder

Rudolf Buchbinder is one of the legendary artists of our time. His piano playing is an unparalleled fusion of the authority of a career spanning more than 60 years with spirit and spontaneity. His renditions are celebrated worldwide for their intellectual depth and musical freedom.

Particularly his renditions of Ludwig van Beethovenʼs works are considered to be exemplary. He has performed the 32 piano sonatas 60 times in cycles all over the world and developed the story of their interpretation over decades. He was the first pianist to play all Beethoven sonatas at the Salzburg Festival during a summer festival. A live recording is available on DVD.

On the occasion of Ludwig van Beethovenʼs 250th birthday in the 2019/2020 concert season, for the first time in its 150-year history, the Vienna Musikverein is giving a single pianist, Rudolf Buchbinder, the honor of performing all five piano concertos by Ludwig van Beethoven in a specially edited cycle. Buchbinderʼs partners in this unprecedented constellation are the Leipzig Gewandhaus Orchestra under Music Director Andris Nelsons, the Vienna Philharmonic Orchestra under Riccardo Muti and the Bavarian Radio Symphony Orchestra, the Munich Philharmonic Orchestra and the Sächsische Staatskapelle Dresden under their chief conductors Mariss Jansons, Valery Gergiev and Christian Thielemann.

Together with the Bavarian Radio Symphony Orchestra and Mariss Jansons, Rudolf Buchbinder returned to the Elbphilharmonie Hamburg, the Philharmonie de Paris, the Philharmonie Luxembourg and the Carnegie Hall New York as part of a tour.

A première is the focus of the Beethoven Year 2020. Based on Beethovenʼs Diabelli Variations Op. 120, Rudolf Buchbinder initiated a new cycle of variations on the same waltz by Anton Diabelli, which also forms the basis of Beethovenʼs epochal masterpiece. With Lera Auerbach, Brett Dean, Toshio Hosokawa, Christian Jost, Brad Lubman, Philippe Manoury, Krzysztof Penderecki, Max Richter, Rodion Shchedrin, Johannes Maria Staud, Tan Dun and Jörg Widmann, it was possible to win twelve leading contemporary composers of different generations and backgrounds. The New Diabelli Variations were commissioned by a variety of concert promoters worldwide and with the support of the Ernst von Siemens Music Foundation.

The world première recording of the New Diabelli Variations marks the beginning of Rudolf Buchbinderʼs exclusive partnership with Deutsche Grammophon. At the same time he also presents a new recording of Beethovenʼs Diabelli Variations, which he last recorded in 1976.

Rudolf Buchbinder is an honorary member of the Vienna Philharmonic, the Society of Friends of Music in Vienna, the Vienna Symphony Orchestra and the Israel Philharmonic Orchestra. He is the first soloist to be awarded the Golden Badge of Honor by the Staatskapelle Dresden.

Buchbinder attaches great importance to source research. His private music collection comprises 39 complete editions of Ludwig van Beethovenʼs piano sonatas as well as an extensive archive of first prints, original editions and copies of the piano scores of both piano concertos by Johannes Brahms.

He has been the artistic director of the Grafenegg Festival since its foundation in 2007. Today, Grafenegg is one of the most influential orchestral festivals in Europe.

Two books by Rudolf Buchbinder have been published so far, his autobiography Da Capo and Mein Beethoven – Leben mit dem Meister. Numerous award-winning recordings on CD and DVD document his career.

For concert dates and further information please visit the homepage www.buchbinder.net

Compositions

Ludwig van Beethoven — Piano Concerto No. 2 in B Flat Major, Op. 19

Ludwig van Beethoven — Piano Concerto No. 4 in G Major, Op. 58

LUDWIG VAN BEETHOVEN
1770–1827

Ve Vídni se roku 1787 údajně setkal s Ludwigem van Beethovenem, tehdy tam však tento rodák z Bonnu a nadějný mladý hudebník nezakotvil nastálo. To se změnilo až po Mozartově smrti o několik let později. Beethoven přišel do hlavního města rakouské monarchie jako zdatný klavírista a především skladatel, v jehož tvorbě se estetický ideál klasicismu nejen naplňoval, ale posunoval dál k originální hudební řeči a k začínajícímu romantismu. Porozumění pro možnosti klavíru zúročil v dvaatřiceti klavírních sonátách a sedmi koncertech, z nichž první dva jsou raná studijní díla. Vysokou laťku v žánru koncertu pro klavír a orchestr nastavil už Mozart, který své koncerty podobně jako Beethoven sám interpretoval. Ani jednomu z nich totiž nešlo o pouhou virtuozitu, ale o myšlenkově a formálně cenné kompozice, blízké svým významem symfonii.

Klavírní koncert G dur č. 4, op. 58, vznikl v letech 1805–1806, tedy v sousedství 5. a 6. symfonie, houslového koncertu op. 61, klavírních sonát 21. a 23. nebo kvartetů věnovaných hraběti Rasumovskému. Byl to poslední z vlastních koncertů, které Beethoven premiéroval, a to při soukromém provedení v březnu 1807 ve vídeňském paláci prince Lobkowitze a veřejně 22. prosince 1808 v Theater an der Wien. Další veřejné vystupování skladateli komplikovala postupující hluchota. Posluchače mohl udivit hned začátek první věty (Allegro moderato), kterou poprvé v historii otevírá sólová klavírní plocha. Druhou větu (Andante) charakterizuje napětí mezi lyrickým tématem v klavíru a ponurým unisonem smyčců a jejich vzájemný dramatický konflikt. Závěrečné Rondo (Vivace) pak nechává skladbu vyústit do veselé nálady. Autoři klavírních koncertů z epochy romantismu, například Robert Schumann nebo Felix Mendelssohn Bartholdy, nemohli čtvrtý Beethovenův koncert přejít bez povšimnutí. Věnován je velkovévodovi Rudolfu Janovi Habsbursko-Lotrinskému, jehož Beethoven vyučoval hře na klavír. Tento hudebně nadaný člen vládnoucího rodu se věnoval duchovnímu povolání, byl jmenován kardinálem a dokonce zasedl na stolec olomouckého arcibiskupa.

Ludwig van Beethoven — Piano Concerto No. 3 in C Minor, Op. 37

Klavír byl Ludwigu van Beethovenovi nástrojem nejdůvěrnějším. Od mládí jej výtečně ovládal a improvizoval na něm s lehkostí, ohromující jeho současníky. Komponoval u něj též své první skladby, ke kterým patřily vedle raných písní také skladby určené sólovému klavíru, jako například cyklus devíti Variací na pochod c moll Ernsta Christopha Dresslera z roku 1782, pozoruhodně virtuózní dílo teprve jedenáctiletého skladatele, který krátce předtím začal studovat klavír a kompozici u Christiana Gottloba Neefa, dirigenta opery v Bonnu a později i tamního dvorního varhaníka. Byl to právě Neefe, kdo nejen zprostředkoval vydání těchto variací tiskem již v roce 1783, ale navíc ve stejné době publikoval v Cramerově Magazin der Musik pochvalnou zmínku o pozoruhodném pianistickém talentu svého mladého žáka, který se „jistě stane druhým Mozartem, bude-li pokračovat tak slibně, jak začal.“

Během následujícího desetiletí se Beethoven zarputile vyrovnával s vědomým vlivem Wolfganga Amadea Mozarta (dlouho se dokonce intenzivně zabýval myšlenkou stát se jeho žákem) a postupně přecházel z fáze vědomého napodobování Mozartova stylu do fáze jeho osvojení. Na konci roku 1792 odešel Beethoven do Vídně studovat kontrapunkt k Josefu Haydnovi, aby podle svědectví svého velkého podporovatele hraběte Waldsteina přijal „Mozartova ducha z Haydnových rukou.“ Již v roce 1796 byl svými současníky označován za „hudebního génia“ a o čtyři roky později uspořádal ve vídeňském Dvorním divadle první koncert složený výhradně z vlastních skladeb. Tou dobou se u něj ale již začínaly projevovat první příznaky počínající hluchoty, která se postupně zhoršovala.

Čtyři ze svých pěti dokončených klavírních koncertů Beethoven sám premiéroval. První dva mohli v jeho podání slyšet dokonce i Pražané, kterým je představil během svého druhého pražského pobytu na podzim roku 1798. Nejranější z nich v tónině B dur nese opusové číslo 19, vzhledem k opožděnému vydání však dostal pořadové číslo 2, patřící ve skutečnosti mnohem zralejšímu Klavírnímu koncertu C dur op. 15. Zatímco opus 19 a částečně i opus 15 vycházejí ještě z Beethovenova improvizačního mistrovství a jeho obdivu pro Mozartovy pozdní klavírní koncerty a jejich autor v nich ještě usiluje o úspěch u dobového publika včetně svých aristokratických mecenášů, ve Třetím klavírním koncertu již na své okolí nebral ohledy a psal jej zcela podle svého. Zřetelně jsou v něm poznat vlivy studia kontrapunktu, který pomohl Beethovenovi zkrotit jeho nespoutaný talent do propracovanějších na sobě nezávislých hlasů a pevnějších forem. Novými prvky, typickými pro Beethovenovu zralou tvorbu je výrazná dramatičnost silně kontrastních hudebních myšlenek, prudké protiklady vášnivé intenzity s niterným lyrismem, „heroický styl“ a symfonické zpracování orchestrálního partu.

Stejně jako oba předcházející, vznikal i Třetí klavírní koncert po dlouhou dobu. První nápady k němu si Beethoven zapsal patrně již v roce 1796. Pak jej ale na několik let odložil a ke skladbě se vrátil až roku 1802 a dokončil jei začátkem následujícího roku. Na premiéře, která se uskutečnila 5. dubna 1803 ve Vídni, provedl sám sólový part (který nestačil ještě celý zapsat do not a tak jej podle svědectví svého obraceče částečně improvizoval).

Z této doby pocházejí také první negativní recenze Beethovenových děl od kritiků, kteří obdivovali jeho ranou tvorbu, zatímco jeho nová díla jim přišla „nesrozumitelná, obtížná, strohá a temná“, ba přímo „bizarní“ a „ošklivá“. Jedním z tehdy experimentálních rysů, usilujících vědomě o šokování dobového publika (dnes však pro běžného posluchače již těžko postižitelných) bylo tonální zakotvení prostředního Larga v E dur, stojící v příkrém kontrastu k c moll, které je výchozí tóninou obou krajních vět.