Photo illustrating page  Czech Philharmonic Kirill Gerstein

Czech Philharmonic

Kirill Gerstein

Czech Philharmonic

Kirill Gerstein systematically focuses on promoting new compositions. This is given in part by the path that led him to classical music. He had originally wanted to be a jazz pianist and graduated from the prestigious Berklee College of Music, other graduates of which include Diana Krall, John Scofield, Hiromi, Alan Silvestri, and Howard Shore.

Programme

Thomas Larcher
Piano Concerto (world première)

Gustav Mahler
Symphony No. 1 in D Major

Performers

Kirill Gerstein piano

Semyon Bychkov conductor

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Kirill Gerstein
Rudolfinum — Dvorak Hall
28 Apr 2021  Wednesday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
28 Apr 2021  Wednesday — 7.30pm
Available seats
29 Apr 2021  Thursday — 7.30pm
Available seats
30 Apr 2021  Friday — 7.30pm
Available seats
Price from 290 to 1400 Kč

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Kirill Gerstein systematically focuses on promoting new compositions. This is given in part by the path that led him to classical music. He had originally wanted to be a jazz pianist and graduated from the prestigious Berklee College of Music, other graduates of which include Diana Krall, John Scofield, Hiromi, Alan Silvestri, and Howard Shore. Among the Czech musicians to have studied there are Emil Viklický and Tomáš Kačo. Kirill Gerstein’s studies at Berklee equipped him with extensive knowledge in the areas of jazz and improvisation, which he puts to use both in the classical repertoire – for example in the interpretation of Gershwin’s Rhapsody in Blue with the use of authentic improvisational elements – and when studying new compositions.

After graduating from Berklee, Gerstein moved to Budapest, where he learned classical piano, which has been his focus to this day. He seeks out difficult, noteworthy works. Last year, he recorded Busoni’s Piano Concerto, which is regarded as one of the world’s most difficult. He also won great acclaim for his recording of the Piano Concerto by Thomas Adès, issued on the Deutsche Grammophon label. On the album, the composer himself is conducting the Boston Symphony Orchestra. Semyon Bychkov also regularly performs works by Austrian composer Thomas Larcher and the concerto commissioned by the Czech Philharmonic will also be performed with the same soloist at the Konzerthaus in Vienna. In the second half of the programme, Mahler’s First Symphony stands for another piece in the project to record the composer’s complete symphonies, which we are preparing for the Decca label.

Performers

Kirill Gerstein  piano
Kirill Gerstein

The multifaceted pianist Kirill Gerstein has rapidly ascended into classical music’s highest ranks. His early training and experience in jazz has contributed an important element to his interpretive style. 

Mr. Gerstein is the sixth recipient of the prestigious Gilmore Artist Award. Since receiving the award in 2010, Mr. Gerstein has shared his prize through the commissioning of boundary-crossing works by Timo Andres, Chick Corea, Alexander Goehr, Oliver Knussen, and Brad Mehldau. Mr. Gerstein was awarded First Prize at the 2001 Arthur Rubinstein Piano Competition in Tel Aviv, received a 2002 Gilmore Young Artist Award, and a 2010 Avery Fisher Grant. 

In the 2018/2019 season Gerstein gives the world premiere performance of Thomas Adès’ new Piano Concerto with the Boston Symphony Orchestra conducted by the composer, with performances in Boston and in Carnegie Hall, New York. Elsewhere in this season, Gerstein appears with the London Symphony Orchestra and Sir Mark Elder. He performs in China with the Shanghai and Guangzhou Symphony Orchestras, with the Rotterdam Philharmonic, Orchestre Philharmonique de Radio France, NDR Elbphilharmonie Orchestra, Dresden Staatskapelle, Danish National Symphony Orchestra, Helsinki Philharmonic, Cleveland Orchestra, Cincinnati Symphony, and the Orquestra Sinfônica do Estado de São Paolo. He plays recitals in London, Stuttgart, Lisbon, Singapore, Melbourne and Copenhagen, as well as chamber performances with the Hagen Quartet, Veronika Eberle and Clemens Hagen in Lucerne, and with actor Bruno Ganz for recitals in Germany and Austria. 

In autumn 2018 Gerstein’s recording of Scriabin’s Prometheus: The Poem of Fire, with the Oslo Philharmonic and Vasily Petrenko was released on LAWO Classic’s. Future recording releases this season include Busoni’s Piano Concerto on myrios classics in spring 2019 and Tchaikovsky’s Piano Concerto Nos. 1–3 in summer 2019, part of Semyon Bychkov’s Tchaikovsky Project recorded for Decca with the Czech Philharmonic. 

Born in 1979 in Voronezh, in southwestern Russia, Mr. Gerstein studied piano at a special music school for gifted children and while studying classical music, taught himself to play jazz by listening to his parents’ extensive record collection. After coming to the attention of vibraphonist Gary Burton, who was performing at a music festival in the Soviet Union, Mr. Gerstein came to the United States at 14 to study jazz piano as the youngest student ever to attend Boston’s Berklee College of Music. After completing his studies in three years and following his second summer at the Boston University program at Tanglewood, Mr. Gerstein turned his focus back to classical music and moved to New York City to attend the Manhattan School of Music, where he studied with Solomon Mikowsky and earned both Bachelors and Masters of Music degrees by the age of 20. He continued his studies in Madrid with Dmitri Bashkirov and in Budapest with Ferenc Rados. An American citizen since 2003, Mr. Gerstein now divides his time between the United States and Germany. 

A committed teacher and pedagogue, Gerstein taught at the Stuttgart Musik Hochschule from 2007–2017 and from autumn 2018 he teaches as part of Kronberg Academy’s newly announced Sir András Schiff Performance Programme for Young Artists.

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Music Director and Chief Conductor of the Czech Philharmonic, Semyon Bychkov was born in Leningrad in 1952, immigrated to the United States in 1975, and has been based in Europe since the mid-1980s. Like the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the cultures both of the East and the West.

Following his early concerts with the Czech Philharmonic in 2013, Bychkov and the Orchestra devised The Tchaikovsky Project, a series of concerts, residencies and studio recordings which allowed them the luxury of exploring Tchaikovsky’s music together. Its first fruit was released by Decca in October 2016, followed in August 2017 by the release of the Manfred symphony. The project culminates in 2019 with residencies in Prague, Vienna and Paris, and Decca’s release of all Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini.

Fourteen years after leaving the former Soviet Union, Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, the same year as he was named Music Director of the Orchestre de Paris. His international career had taken off several years earlier when a series of high-profile cancellations resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, the Berlin Philharmonic and the Royal Concertgebouw Orchestra. In 1997, he was appointed Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne, and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov conducts the major orchestras and at the major opera houses in the U.S. and Europe. In addition to his title with the Czech Philharmonic, he holds the Günter Wand Conducting Chair with the BBC Symphony Orchestra, with which he appears annually at the BBC Proms, and the honorary Klemperer Chair of Conducting at the Royal Academy of Music. He was named “Conductor of the Year” at the 2015 International Opera Awards. On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. With repertoire that spans four centuries, the coming season brings two weeks of concerts with the New York Philharmonic, which includes the US première of Thomas Larcher’s Symphony No. 2, and the Cleveland Orchestra where he will conduct Detlev Glanert, Martinů and Smetana. In Europe, his concerts include performances with the Leipzig Gewandhaus, Munich and Berlin Philharmonic Orchestras, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, and the Royal Concertgebouw.

Bychkov’s recording career began in 1986 when he signed with Philips and began a significant collaboration which produced an extensive discography with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Subsequently a series of benchmark recordings – the result of his 13-year collaboration (1997–2010) with the WDR Symphony Orchestra Cologne – include a complete cycle of Brahms’s Symphonies, and works by Strauss, Mahler, Shostakovich, Rachmaninoff, Verdi, Detlev Glanert and York Höller. His recording of Wagner’s Lohengrin was voted BBC Music Magazine’s Record of the Year in 2010; and his recent recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic was selected as BBC Music Magazine’s Record of the Month.

Compositions

Thomas Larcher — Piano Concerto

Gustav Mahler — Symphony No. 1 in D Major

Gustav Mahler svá mistrovská díla nikdy neprosazoval snadno. Hned premiéra jeho První symfonie, uskutečněná 20. listopadu 1889 v Budapešti, kam v září předcházejícího roku nastoupil jako umělecký ředitel uherské Královské opery se setkala ze strany kritiků s poměrně velkou nevolí. Kompozici mimo jiné charakterizovali jako „nudné dílo plné disonancí a prodlev“, a ti, kteří Mahlera neradi viděli v čele budapešťské opery, si přisadili i k jeho uměleckému vedení divadla: „jeho hudba je právě tak zmatená jako jeho působení ve funkci šéfa opery“. Ovšemtak už to u výjimečných umělců, bohužel, bývá. Dnes patří Gustav Mahler k nejvýznamnějším skladatelům evropského pozdního romantismu přelomu 19. a 20. století. Svůj výjimečný a mnohostranný hudební talent, který se u něj začal projevovat již během studií na konzervatoři ve Vídni, zúročil nejen jako dirigent (kdy mimo jiné působil jako šéf operních domů v Budapešti, Hamburku, Dvorní opery ve Vídni a Metropolitní opery v New Yorku), postupem doby i jako úspěšný a oceňovaný skladatel.

Až na rané období, během kterého komponoval zejména skladby komorní (jež ale většinou později sám zničil), a jenž uzavřel kantátou Píseň žalobná, se zaměřil téměř výhradně na tvorbu písní a symfonií, ze kterých jich devět dokončil a poslední, desátá, zůstala kromě první věty víceméně pouze v náčrtcích. I když by se na první pohled mohlo zdát, že zmíněné žánry nemají vcelku nic společného, Mahler nejenže dokázal v impozantním cyklu nazvaném Píseň o zemi oba spojit, ale vzájemně je úspěšně propojoval takřka během celého svého tvůrčího života. Písním s orchestrálními doprovody propůjčoval velkorysý až symfonický tah a naopak zpěvná témata některých jeho symfonických vět buď písňové melodie připomínají, nebo z některých skladatelových písní čerpají či je dokonce citují.

Charakteristickým příkladem této provázanosti jsou hned Mahlerovy první čtyři symfonie, často označované jako „Wunderhorn-Symphonien“, výrazně ovlivněné sbírkou německé lidové poezie Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh). A to buď v symfoniích s vokální složkou (tedy v druhé, třetí a čtvrté) použitím citací celých písní, nebo alespoň citací jejich melodií jako v instrumentální symfonii první.

Symfonii č. 1 D dur,která tvoří druhou polovinu dnešního večera, začal Gustav Mahler komponovat roku 1884, kdy působil jako druhý kapelník v Královském divadle v Kasselu. Její první verzi ale dokončil až o celé čtyři roky později, již jako druhý kapelník Městského divadla v Lipsku, odkud záhy odešel do Budapešti – a to poprvé na post uměleckého šéfa. V té době, kdy už měl za sebou i roční angažmá v Královském německém Zemském divadle v Praze, kam nastoupil roku 1885, Mahler souběžně zahájil také práci na druhé symfonii.

Již zmíněnou první podobu symfonie, tvořenou pěti větami a neúspěšně premiérovanou v Budapešti, Mahler nazval Symfonická báseň ve dvou dílech. Pro další provedení v říjnu 1893 v Hamburku k ní ale – zřejmě pod dojmem četby románu Jeana Paula (byť s jeho dějem nemá nic společného) – připojil název Titan, hudební báseň v symfonické formě, v níž první díl pojmenoval Z časů mládí a druhý latinsky Commedia humana (Lidská komedie) jako připomínku románového cyklu Honoré de Balzaka. Inspiroval se ale při tom také díly všestranně nadaného umělce (zejména spisovatele) Ernsta Theodora Amadea Hofmanna a malířů Jacquese Callota či Moritze Schwinda. Poetickými názvy pak opatřil i jednotlivé věty, k nimž připojil rovněž podrobný program líčící peripetie lidského života se všemi jeho vzruchy, těžkostmi, vítězstvími i prohrami, jehož prostřednictvím chtěl Mahler posluchačům alespoň trochu cestu k dílu usnadnit. To se však nakonec zcela minulo účinkem, a tak v konečné verzi symfonie (z níž byla vypuštěna druhá věta, nazvaná pro hamburské provedení podle sbírky časopiseckých statí Mahlerova oblíbence Jeana Paula Blumine), uvedené 16. března 1896 v Berlíně, skladatel vysvětlující názvy jednotlivých vět, program i název Titan stáhl a provedl ještě řadu retuší. V partituře, určené k vydání tiskem o tři roky později, si však v označení vět neodpustil alespoň podrobné rozvedení pokynů k interpretaci.

I přesto, že berlínští posluchači tedy již žádný program do rukou nedostali, tematický základ jednotlivých částí je z poslechu díla velmi zřetelný. V první větě volně pojaté sonátové formy (Langsam, schleppend) Mahler cituje píseň Ging heutʼ morgen überʼs Feld (Když jsem šel ráno přes pole) z Písní potulného tovaryše, ve scherzové větě, Kräftig bewegt, doch nicht zu schnell,vychází z tanečního rytmu ländleru, třetí věta, Feierlich und gemessen, ohne zu schleppen, kombinuje tragiku, protkávající celé Mahlerovo dílo, se skladatelovým pověstným groteskním šklebem (smuteční pochod je tu variací na kánon Frère Jacques, v německé verzi známý jako Bruder Martin) a ve své střední části opět cituje část z Písní potulného tovaryše a věta finální Stürmisch bewegt opět psaná v sonátové formě, je (auto)portrétem „Titana“, bojujícího se světem i se sebou samým, kdy se prostřednictvím návratu tematického materiálu hrdina ohlíží za svým životem...

V Praze symfonie poprvé zazněla 3. března 1898 v provedení orchestru Nového německého divadla, řízeného samotným autorem.