Photo illustrating page  Czech Philharmonic Khatia Buniatishvili

Czech Philharmonic

Khatia Buniatishvili

Other promoters
Czech Philharmonic
Programme

Leoš Janáček
The Fiddler’s Child, ballad for orchestra

Robert Schumann
Piano Concerto in A Minor, Op. 54

Antonín Dvořák
Symphony no. 7 in D minor, Op. 70

Performers

Khatia Buniatishvili
piano

Jiří Bělohlávek
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Khatia Buniatishvili
Tonhalle — Concert Hall

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Performers

Jiří Bělohlávek  conductor
Jiří Bělohlávek

Chief Conductor and Artistic Director, Czech Philharmonic
Principal Guest Conductor, Rotterdam Philharmonic Orchestra
Conductor Laureate, BBC Symphony (London)

Renowned Czech conductor Jiří Bělohlávek was appointed Music Director and Artistic Director of the Czech Philharmonic in 2012, following on from his successful tenure as Chief Conductor of the BBC Symphony Orchestra, of which he is now a Conductor Laureate. He was Chief Conductor of the Prague Symphony Orchestra (1977–89), Music Director of the Prague Philharmonia (1994–2004), was appointed President of the Prague Spring Festival in 2006. From 2013 to 2017, he was Principal Guest Conductor of the Rotterdam Philharmonic Orchestra.

In opera, he has collaborated with the Vienna State Opera, Royal Opera, Covent Garden, New York’s Metropolitan Opera, San Francisco Opera, Opéra National de Paris, the Teatro Real Madrid, Glyndebourne Festival Opera, Zurich Opera, and the National Theatre in Prague. He has also conducted and recorded several opera-in-concert presentations with the BBC Symphony, to great acclaim. Confirming his preeminence as the conductor of Janacek, this past season he conducted the Czech Phil in a concert presentation of Jenůfa at the London Royal Festival Hall, as well as in full production the San Francisco Opera. This was followed by a performance of Janacek The Makropulos Case with the BBC Symphony Orchestra at the BBC Proms.

Under his leadership the Czech Philharmonic is enjoying unprecedented success both at home in Prague, and on extensive tours. Together they have toured in the past three seasons on three continents, including Europe, Asia and North America.  Their recent residency in Vienna at the Musikverein was a great success, and has lead to similar events being planned in other world capitals. The Czech Philharmonic announced in January 2017 that their partnership with Maestro Bělohlávek is now officially extended to 2022!

In addition to his ongoing Prague seasons and touring engagements with the Czech, he continues to perform as a guest conductor with the world’s major orchestras, including recent appearances with the BBC Symphony Orchestra (including at the London Proms), New York Philharmonic, Pittsburgh Symphony, Washington National Symphony, and Deutsches Symphony Berlin, Leipzig Gewandhaus Orchestra and Vienna Symphony Orchestra. In the coming season, in addition to major projects with Czech Phil, he looks forward to engagements with the Chicago Symphony Orchestra, Pittsburgh Symphony, Bayerische Rundfunk Orchestra Munich, Rotterdam Philharmonic, Leipzig Gewandhaus Orchestra, St Petersburg Philharmonic, and more.

With the Czech Philharmonic, he will conduct a major Asian tour in Autumn 2017 with concerts in Japan, Korea and Taiwan, in addition to appearances on tour in Europe, the highlight of which will be a performance of Janáček Glagolitic Mass at the Salzburg Festival in August 2018.

Jiří Bělohlávek has recorded extensively, with recent projects with the Czech Philharmonic including the complete symphonies and concertos of Dvořák. The series with Decca continues in the coming season, when a major disc of Suk will be recorded.

In 2012 he was awarded an honorary CBE for his services to British music.

Khatia Buniatishvili  piano
Khatia Buniatishvili

Born on 21 June 1987 in Tbilisi, Georgian pianist Khatia Buniatishvili was introduced to the piano at an early age by her mother. Aged six, she gave her début performance as soloist with an orchestra, and was subsequently invited to give guest performances in Switzerland, the Netherlands, France, Germany, Belgium, Italy, Austria, Russia, Israel and the USA.

Above all, she embraces pianists from earlier generations such as Rachmaninoff, Richter and Gould. Khatia’s warm, sometimes sorrowful playing may reflect a close proximity to Georgian folk-music, which, she attests, has greatly influenced her musicality.

During her studies at Tbilisi’s State Conservatoire, Khatia won a special prize at the Horowitz International Competition for Young Pianists in Kiev in 2003 as well as first prize at the Foundation to Assist Young Georgian Musicians competition set up by Elisabeth Leonskaya.

At the 2003 Piano Competition in Tbilisi, she became acquainted with Oleg Maisenberg, who persuaded her to transfer to Vienna’s University of Music and Performing Arts. Winner of the Bronze Medal at the 12th Arthur Rubinstein Piano Master Competition in 2008, she was also distinguished as the Best Performer of a Chopin piece and as Audience Favourite.

Khatia Buniatishvili has given critically acclaimed solo recitals and chamber music concerts at such renowned venues as London’s Wigmore Hall, Amsterdam’s Concertgebouw and the Musikverein in Vienna. In 2008 she made her US concert début at Carnegie Hall (Zankel Hall), performing Chopin’s Second Piano Concerto.

Buniatishvili has played with, among other orchestras, the Orchestre de Paris under Paavo Järvi, the Los Angeles Philharmonic, the Vienna Symphony Orchestra, the Orchestre National de France under Daniele Gatti and the Philharmonia Orchestra in London. She has also performed chamber music with musicians including Gidon Kremer and Renaud Capuçon.

A BBC Radio 3 New Generation Artist for 2009–2011, Khatia regularly collaborates with BBC orchestras. In 2010 she received a Borletti-Buitoni Trust Award and has been nominated by Vienna’s Musikverein and Konzerthaus as a Rising Star for the 2011/12 season.

In 2011 Khatia Buniatishvili made her recording debut with a Liszt recital on Sony Classical, following with her first recording accompanied with orchestra for a Chopin album.

In 2014, Buniatishvili released her third album on Sony Classical, titled Motherland. Rather than being devoted to one particular composer as her previous albums were, Motherland was an assortment of personally significant pieces, including music from her homeland Georgia. She dedicated the album to her mother. Her fourth album, Kaleidoscope, was released in 2016. It featured her interpretation of Pictures at an Exhibition as well as works by Ravel and Stravinsky.

Khatia Buniatishvili speaks five languages fluently and lives in Paris.

Compositions

Robert Schumann — Klavírní koncert a moll op. 54

Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 54 je jediným klavírním koncertem Roberta Schumanna. Jeho zrod nebyl jednoduchý: v roce 1841 Schumann složil Fantasii a moll pro klavír a orchestr, která však u nakladatelů ani pořadatelů nebudila tolik zájmu, kolik si skladatel sliboval. O čtyři roky později (částečně i na naléhání své manželky, klavírní virtuosky Clary Schumannové) se rozhodl dílo přepracovat do podoby klavírního koncertu. Z Fantasie se stala první věta, ke které Schumann připojil další dvě – Intermezzo a Allegro vivace. Premiéra se konala 1. ledna 1846 s Clarou Schumannovou jako sólistkou. Lipský Gewandhausorchester řídil Ferdinand Hiller, jemuž Schumann dílo věnoval.

V porovnání s jinými klavírními koncerty té doby Schumannův koncert na první poslech zaujme svou symfoničností. Sám autor o tom napsal v dopise své ženě: „Co se týče koncertů, už jsem Ti řekl, že to jsou směsi symfonie, koncertu a velké sonáty. Uvědomuji si, že nemohu napsat koncert pro virtuosy a musím vymyslet něco jiného.“ Klavírní part tak tvoří spolu s orchestrem velmi provázaný celek. U posluchačů i kritiků, kteří byli zvyklí na virtuosní kusy, při kterých orchestr plnil většinou pouze doprovodnou roli, se koncertu dostalo vesměs kladného ohlasu. Našli se ale i tací jako Ferenc Liszt, který se o díle vyjádřil jako o „koncertu bez klavíru“.

První věta se vyznačuje velmi prudkým střídáním tempa a změnami nálad, doslova od prvního taktu. Počáteční „vpád“ orchestru následovaný kaskádami akordů klavíru střídá tklivá melodie hoboje, kterou klavír bezprostředně opakuje. Toto první téma je hlavním stavebním materiálem celé věty. Rozsáhlá kadence je z pera samotného autora. Krátká prostřední věta (Intermezzo: Andante grazioso) je lyrickým dialogem mezi klavírem a orchestrem. Vrací se hlavní téma první věty, které tvoří přechod k části závěrečné, jež následuje attacca. Energické Allegro vivace se nese v triumfálně radostné atmosféře a je charakteristické množstvím působivých rytmických experimentů.

Antonín Dvořák — Symfonie č. 7 d moll op. 70

Symfonie č. 7 d moll op. 70, jedno z vrcholných dělAntonína Dvořáka, vznikla na žádost Královské filharmonické společnosti v Londýně, jejímž čestným členem se skladatel stal v roce 1884. Tou dobou už měl Dvořák v Anglii neotřesitelné postavení jednoho z největších žijících skladatelů – postavení, které právě zpečetil obrovský úspěch jeho oratoria Stabat mater. Koncem listopadu 1884 dokončil partituru kantáty Svatební košile, a protože Filharmonická společnost plánovala uvést světovou premiéru Dvořákovy nové symfonie – za řízení skladatele – už na jaře následujícího roku, začal na ní záhy pracovat. Během tří měsíců bylo dílo kompletně hotové a 22. dubna 1885 jej mohl uvést na koncertě Filharmonické společnosti v londýnské St James’s Hall poté, co ve spěchu ještě opravil řadu chyb v opisech orchestrálních partů (nevyšla ještě tiskem). Samotný koncert byl fenomenálním úspěchem a současně velkou společenskou událostí, které byl přítomen i syn královny Viktorie, vévoda z Edinburghu.

Dramatická, pochmurná atmosféra myšlenkově bohaté a po formální stránce mistrovsky zpracované Sedmé symfonie je často dávána do souvislosti s tématem boje českého národa o svou identitu v tehdy mnohonárodnostní říši. K tomuto závěru by nás mohla vést skladatelem připsaná poznámka u první věty: Toto hlavní thema mi napadlo při vjezdu slavnostního vlaku z Pešti v státním nádraží 1884. Týkala se příjezdu vlaku s maďarskými Čechy a Maďary do Prahy, kde se poté zúčastnili představení v Národním divadle – jejich průjezd různými místy země měl ale převážně manifestační charakter. I pokud odhlédneme od možných souvislostí se společenskou, kulturní a politickou situací Čechů v té době, přináší symfonie obsah, jenž je srozumitelný v obecné existenciální rovině lidské existence.  

Úvodní věta – Allegro maestoso – začíná neobvykle v pianissimu teskným, pochmurným hlavním tématem v partu viol a violoncell. Další téma v B dur přináší prudkou změnu atmosféry, její projasnění je ale záhy narušeno – vnitřní zápas pokračuje a pochybnosti nebyly zdaleka rozptýleny. Lyrická druhá věta se navzdory vzdušné melodii přednášené klarinetem postupně rozrůstá do stále naléhavější a rozrušenější polohy. Následující třetí věta – Scherzo – je z celého díla pravděpodobně nejznámější. Vyznačuje se výrazně rytmizovaným hlavním tématem, bezstarostný taneční charakter je však potlačen už samotnou tóninou d moll a kontrastní protimelodií, což mu vedle živosti dodává i určitou melancholii. Závěrečná věta je stejně jako úvodní Allegro maestoso v sonátové formě. Po dramatickém vzepětí se temná atmosféra prosvětluje – závěr v D dur jako by symbolizoval pevné odhodlání a přesvědčivé vítězství vůle.  

Leoš Janáček — Šumařovo dítě, balada pro orchestr podle básně Svatopluka Čecha

Ve výčtu nemnoha symfonických děl Leoše Janáčka najdeme také tři symfonické básně: Šumařovo dítě, Taras Bulba a Balada blanická. První z nich má podtitul „orchestrální balada“ a vznikla v roce 1913 podle stejnojmenné básně Svatopluka Čecha. Janáčka zaujal sociální námět předlohy a skladbu postavil na hudebním vyjádření dvou výrazových poloh – bolesti a vykoupení. Děj je jednoduchý: po zemřelém obecním muzikantovi (šumaři) zůstane malé dítě. Místní rychtář není ochoten vyřešit, kdo se bude o opuštěné dítě starat. Jedné noci přijde duch šumaře a dítě si odnese, aby ho ušetřil stejného utrpení, které zakusil na zemi jeho otec.