Photo illustrating page  Czech Philharmonic Manuel López-Gómez

Czech Philharmonic

Manuel López-Gómez

Czech Philharmonic
Programme

Nikolai Rimsky-Korsakov
Christmas Eve, suite from the opera

Wolfgang Amadeus Mozart
Violin Concerto No. 3 in G Major KV 216

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Nutcracker, excerpts from the ballet

Performers

Jan Mráček
violin

Manuel López-Gómez
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Manuel López-Gómez
Rudolfinum — Dvorak Hall

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Manuel López-Gómez  conductor
Manuel López-Gómez

Conductor Manuel López-Gómez is taking the musical world by storm as one of the most exciting talents to emerge from Venezuela’s internationally renowned music program, El Sistema. Maestro José Antonio Abreu, founder of El Sistema, wrote: “Thanks to his exceptional human spirit, high sense of professional responsibility, and authentic artistic vision, Manuel is one of the principal and most brilliant leaders of the musical process in Venezuela.”

The 2014/15 season came to a triumphant close with a highly successful debut with Washington’s National Symphony Orchestra at the Kennedy Centre, in a program of North and South American music.

Following hugely successful debuts with the Los Angeles Philharmonic, Orchestre Philharmonique de Radio France and Gothenburg Symphony, Manuel is increasingly recognized not only for his ground-breaking work as Music Director of El Sistema in Colombia but also as a guest conductor of visionary and inspiring capabilities.

Manuel López-Gómez began his musical life in violin, piano, chamber music and composition. He performed in the violin section of the Simón Bolívar Orchestra for many years, where his talent for conducting was noticed early on and nurtured by his mentor Maestro José Antonio Abreu. Following early projects assisting Gustavo Dudamel both with symphony orchestra and opera projects (La Bohème, La Traviata and Don Giovanni), Manuel has distinguished himself as a conductor in his own right.

As well as his work in Colombia, Manuel visits South American orchestras regularly including the Simón Bolívar Orchestra. Active also in opera, he conducted the world-debut of the recently orchestrated opera Atahualpa by Carlo Enrico Pasta in Lima, Peru, where he shortly returned to conduct a production of Gounod’s Roméo et Juliette.

In October 2014, Manuel assembled and conducted an orchestra of various El Sistema musicians for a televised performance at the UN General Assembly in New York City, with Lang Lang as soloist.

Highlights from the 2014/15 included his return to the Orchestre Philharmonique de Radio France as well as performances with the Royal Liverpool Philharmonic, Brussels Philharmonic and most recently the Nordwestdeutsche Philharmonie and Württembergische Philharmonie in Germany. He began the season with his debut at the Royal Stockholm Philharmonic, performing Wagner and Dvořák. In the summer of 2015, he conducted a production of Il Viaggio a Reims at the Rossini Opera Festival in Pesaro, Italy.

He looks forward to conducting engagements with the San Francisco Symphony, Pacific Symphony, and further afield the Seoul Philharmonic and Sydney Symphony orchestras.

Jan Mráček  violin
Jan Mráček

The Czech violinist Jan Mráček was born in 1991 in Pilsen and began studying violin at the age of five with Magdaléna Micková. From 2003 he studied with Jiří Fišer, graduating with honors from the Prague Conservatory in 2013, and until recently at the University of Music and the Performing Arts in Vienna under the guidance of the Vienna Symphony concertmaster Jan Pospíchal.

As a teenager he enjoyed his first major successes, winning numerous competitions, participating in the master classes of Maestro Václav Hudeček – the beginning of a long and fruitful association. He won the Czech National Conservatory Competition in 2008, the Hradec International Competition with the Dvořák concerto and the Janáček Philharmonic Orchestra in 2009, was the youngest Laureate of the Prague Spring International Festival competition in 2010, and in 2011 he became the youngest soloist in the history of the Czech Radio Symphony Orchestra. In 2014 he was awarded first prize at Fritz Kreisler International Violin Competition at the Vienna Konzerthaus. When the victory of Jan Mráček was confirmed, there was thunderous applause from the audience and the jury. The jury president announced, “Jan is a worthy winner. He has fascinated us from the first round. Not only with his technical skills, but also with his charisma on stage.”

Jan Mráček has performed as a soloist with the Kuopio Symphony Orchestra and Romanian Radio Symphony (both under Sascha Goetzel), Lappeenranta City Orchestra (Finland), Czech National Symphony Orchestra, Prague Symphony Orchestra (FOK), Janáček Philharmonic Orchestra and almost all Czech regional orchestras.

Jan Mráček had the honor of being invited by Maestro Jiří Bělohlávek to guest lead the Czech Philharmonic Orchestra in their three concert residency at Vienna’s Musikverein, and the European Youth Orchestra under Gianandrea Noseda and Xian Zhang on their 2015 summer tour.

In 2008 he joined the Lobkowicz Piano Trio, which was awarded first prize and the audience prize at the International Johannes Brahms Competition in Pörtschach, Austria in 2014. His recording of the Dvořák violin concerto and other works by this Czech composer under James Judd with the Czech National Symphony Orchestra was recently released on the Onyx label and has received excellent reviews.

In addition to his British debut with the Royal Philharmonic Orchestra, in season 2017/2018 Jan Mráček made his American debut with the St Louis Symphony under Han-Na Chang, with the Symphony of Florida with James Judd, debuts in Dubai with the Vienna Concert Verein and in China with the Slovenian Philharmonic, the Czech Philharmonic under Manuel López-Gómez as well as recitals at festivals in Austria, Switzerland, Italy and Greece. In April 2017 he made his Swiss debut with the Tchaikovsky concerto as an Orpheum Foundation soloist in Zurich’s Tonhalle with the Tchaikovsky Symphony Orchestra under Vladimir Fedoseyev. In July 2017 he performed with the Asian Youth Orchestra in Tokyo. In November 2018, Jan Mráček played Tchaikovsky’s Violin Concerto with the Prague Symphony Orchestra again under the direction of Vladimir Fedoseyev.

Jan Mráček plays on a Carlo Fernando Landolfi violin, Milan 1758, generously loaned to him by Mr Peter Biddulph.

Compositions

Nikolaj RIMSKIJ-KORSAKOV — Noc před Vánocemi, suita z opery

Skladatele Rimského-Korsakova známe především jako autora půvabné suity Šeherezáda nebo efektního Letu čmeláka z opery Car sultán, je však také znám coby mimořádně schopný instrumentátor, který revidoval, upravoval i dokončoval díla jiných ruských skladatelů. Tento hudebník-samouk, původním povoláním námořní důstojník, nám ovšem nabízí mnohem víc. Mimo jiné patnáct oper, sbory na duchovní a světská témata, písně, komorní skladby, pozoruhodný klavírní koncert, tři symfonie a suity téměř ze všech svých oper. V jeho díle se zrcadlí nejen postupné tvůrčí zrání, inspirace výraznými osobnostmi, jakými byli ve své době Ferenc Liszt a Richard Wagner, ale také originalita, cit pro atmosféru a nebývalá vnímavost k barvám nástrojů.

Suita z opery Noc před Vánocemi vznikla v roce 1905, kdy vrcholilo skladatelovo nejplodnější období. Tématem opery se stala stejnojmenná povídka Nikolaje Vasiljeviče Gogola z cyklu Večery na samotě u Dikaňky. Rimskij-Korsakov sáhl po Gogolově sbírce už v roce 1880, kdy napsal operu Májová noc; tentokrát si zvolil vánoční téma a s ním související slovanské zvyky i pověry. Díky tomu se dílo stává spíše napínavým fantaskním příběhem než adventním ztišením.

Pětidílná orchestrální suita začíná vykreslením vánoční noci, jejíž atmosféru umocňuje zvuk harfy a celesty. Obloze vévodí měsíc s bezpočtem hvězd, které se v následujícím obraze roztančí v graciézní mazurce, již zahájí charakteristická melodie flétny v tečkovaném rytmu. Následuje procesí komet, klarinetové sólo nás posléze uvede do kruhového tance – chorovodu, jehož pastorální tónina F dur připomíná původní spojení tohoto tance s jarními rituály. Druhou část suity zakončí stručný čardáš, který zde symbolizuje padající hvězdy. Nastolený kosmický řád naruší slet čarodějnic a zápas hlavního hrdiny, zbožného kováře Vakuly, s čertem. Vakula touží splnit marnivé přání své vyvolené Oksany a přinést jí střevíčky samotné carevny (Kateřiny Veliké). Přemůže čerta, který je ve spolku s jeho matkou – čarodějnicí Solochou – a přinutí ho k cestě do Petrohradu. Ocitá se v překrásném sále carského paláce, přidává se ke skupině záporožských kozáků, ve slavnostní polonéze vzdává spolu s nimi hold panovnici, kterou pak směle požádá o střevíčky. Je mu velkodušně vyhověno. Kovář s čertem se vracejí domů, nastává zklidnění, triumfální tóninu D dur vystřídá melancholická b moll, noc pomalu končí. Měsíc zachází, objevuje se jitřenka a s ní i personifikované pohanské symboly oslav zimního slunovratu: Koljada v podobě mladé dívky přijíždí ve voze taženém černým koněm a Ovsen (analogie římského boha Saturna) na kanci se zlatými štětinami. Svítá. Oksana, která prošla proměnou srdce, je vděčná, že se Vakula vrátil. Chaos opět vystřídá řád přírody.

Pyotr Ilyich Tchaikovsky — Louskáček, výběr z baletu

Balety Petra Iljiče Čajkovského patří k tomu nejlepšímu, co nám může klasický evropský balet nabídnout. Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček si nepřestávají podmaňovat posluchače působivou melodikou, instrumentační vynalézavostí a v neposlední řadě také sepětím s ruskou lidovou hudbou. Nebyl to nikdo menší, než inovátor Igor Stravinskij, kdo tyto Čajkovského přednosti vyzdvihoval navzdory některým kritikům, kteří v jeho hudbě viděli především patos.

Louskáčka si u Čajkovského objednal ředitel carských divadel Ivan Alexandrovič Vsevoložskij, jehož vizí bylo zrušit post specializovaného baletního skladatele a otevřít dveře tohoto žánru i jiným autorům. S Čajkovským to vyšlo hned napoprvé. Spící krasavice se líbila, a tak dostal skladatel záhy nové zadání. Předlohou dalšího baletu se stal příběh Louskáček a myší král Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna v úpravě Alexandra Dumase. Něžné vyprávění o dívence Klárce, která během kouzelné vánoční noci přemůže s proměněným Louskáčkem-princem myšího krále a jako dospělá dívka navštíví spolu s ním království sladkostí, je obrazem dětství, v němž každý může prožít svůj sen.

Jedno z nejvánočnějších děl všech dob ale vznikalo s velkými obtížemi. Skladatel podléhal depresím z nedostatku inspirace, trápil se nad pedantskými požadavky baletního mistra Maria Petipy a psát o cukrovinkách ho také příliš nenaplňovalo. Změnu v přístupu nakonec přinesla tragická událost, nečekané úmrtí milované sestry Saši. Čajkovskij se vypsal ze své bolesti a při ztvárnění Klárky vzpomínal na dětství. Nakonec si poradil i s nejproblematičtější částí, jíž bylo závěrečné Pas de deux (duet). Sólistka zde měla tančit na hudbu připomínající kapky vody, pro něž skladatel zvolil tehdejší novinku, klávesový bicí nástroj – celestu.

Louskáček zazněl na veřejnosti nejprve jako orchestrální suita, a to s ohromným úspěchem. Divadelní premiéra se konala 6. prosince 1892 v Mariinském divadle v Petrohrohradě pod taktovkou českého dirigenta a slavného carského kapelníka Eduarda Nápravníka. Zde se už úspěch nekonal. Baletnímu publiku vadila absence většího dramatu, nedostatek příležitostí pro primabalerínu a plytký příběh. Jedno však bylo zřejmé. Hudba překročila hranice baletního sevření a stala se přinejmenším jeho rovnocenným partnerem.

Wolfgang Amadeus Mozart — Houslový koncert č. 3 G dur KV 216

Na jaře roku 1773 se Wolfgang Amadeus Mozart vrátil do rodného Salcburku ze své třetí cesty po Itálii. Mohl se pyšnit třemi úspěšnými operními premiérami v Miláně, setkáním s významnými osobnostmi včetně Josefa Myslivečka i Řádem zlaté ostruhy, již mu udělil papež Klement XIV. Vrátil se jako zdatný skladatel, který se už nadobro vymanil z role zázračného dítěte. V salcburském arcibiskupském dvorním orchestru se stal koncertním mistrem (na dvorního kapelníka byl v sedmnácti letech ještě příliš mladý), přičemž příležitostně vystupoval s houslemi jako sólista i mimo Salcburk. Snad právě souhrn těchto okolností způsobil, že se poprvé a naposledy ve své kompoziční kariéře zaměřil právě na housle. Díky tomu vzniklo pro tento nástroj pět koncertů (první v roce 1773, ostatní v roce 1775), z nichž jeden z nejpůvabnějších, Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur KV 216, dnes uslyšíme. Nevíme přesně, pro jakou příležitost skladba vznikla, a kdo byl jejím prvním interpretem, předpokládáme však, že se hrála na salcburském dvoře, a to v podání dvorního houslisty Antonia Brunettiho. Pro něj Mozart upravoval koncerty tak, aby vyhovovaly jeho požadavkům.

Koncert G dur je rozvržen podle vzoru Antonia Vivaldiho do tří vět. Otevírá ho energické Allegro, jehož téma si Mozart vypůjčil ze své opery Il rè pastore. Ne snad proto, že by se mu nedostávalo invence, ale spíše proto, že téma houslovému partu slušelo ještě víc, než vokální lince. Následuje nebesky okouzlující Adagio s taneční střední částí v dechových nástrojích, jediná věta všech Mozartových houslových koncertů, kde jsou předepsány namísto hobojů dvě flétny. Obě věty uzavírají kadence, které skladatel nevypsal do not, je tedy na sólistovi, zda zvolí vypracované kadence jiných autorů, nebo si vytvoří vlastní. Na dnešním koncertě zazní kadence amerického houslisty Sama Franka (1857–1937). Živé taneční Rondo ve francouzském stylu (skladatelem nazváno „Rondeau“) obsahuje přinejmenším jednu citaci francouzské lidové melodie určenou zřejmě pro intelektuální pobavení tehdejšího publika, jež se ji pokoušelo identifikovat. Celý koncert ukončuje Mozart se svou charakteristickou nepředvídatelností: namísto orchestrálního tutti se s posluchači loučí skupina dechových nástrojů v zeslabené dynamice a hudba se rozplývá jakoby do ztracena.