Photo illustrating page  Orchestra Rehearsal Czech Philharmonic

Czech Philharmonic

Orchestra Rehearsal

Czech Philharmonic

Marek Eben will be the listener’s guide to the musical galaxies. What does a composer put into music, and what do the players and the conductors add? Is the score sacred, or can compositions be adapted somehow? And how does one get an orchestra to play the music just as the conductor imagines it? We invite you to the brand new, fun, and informative

Subscription series LS
Duration of the programme 1 hod 30 min
Programme

Camille Saint-Saëns
Romance for French horn in F major, Op. 36

​​Johann Sebastian Bach
Oboe Concerto in D minor, BWV 1056, 1st movement

Astor Piazzola
Oblivion

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Symphony No. 4, Op. 36, Finale

Performers

Vladislav Borovka
oboe

Marek Eben
host

Alice Nellis
author and director

Jiří Rožeň
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Orchestra Rehearsal Czech Philharmonic
Rudolfinum — Dvorak Hall

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Vladislav Borovka  oboe
Vladislav Borovka

Born in Netolice (South Bohemia) in 1976, Vladislav Borovka began to play oboe under the direction of Jan Nováček there. 1990–1996 he was studying at Prague Conservatoire under the guidance of Bedřich Vobořil. During this period, he was awarded with several prizes such as Concertino Praga – National Award Second Prize and Competition of Conservatoires in Kroměříž Second Prize. 1996–2002 he was studying at Music Academy of Performing Arts in Prague in the class of Jiří Mihule. In 1998, he went through three-month scholarship at The Toho Gakuen Orchestra Academy in Toyama (Japan). In 2001, he became the Laureate of the Prague Spring International Music Competition winning the Third Prize and went to Paris to study on school year at Conservatoire of Paul Dukas in the class of Jean-Louis Capezzali. He attended numerous master classes with top musicians and professors.

In the Czech Republic, he has been the member of the Prague Philharmonia since its foundation in 1994, teaches on the Prague Conservatory and cooperates with The Czech Nonet and Prague Wind Ensemble. As a soloist, he has been playing with many orchestras: Prague Philharmonia, Prague Chamber Orchestra, Košice State Philharmonic Orchestra etc.

Since january 2011 he has been the member of the Czech Philharmonic.

Alice Nellis  režie
Alice Nellis

Jiří Rožeň  Dirigent
Jiří Rožeň

One of the most exciting Czech conductors, Jiří Rožeň is very passionate about contemporary music and rediscovering seldom played pieces.

During the season 2017/2018 he will make his debuts with the Wiener Concert-Verien in the Musikverein Wien and Kölner Philharmonie. Further debuts including the Bruckner Orchester Linz, Prague Radio Symphony Orchestra, Bohuslav Martinů Philharmonic Orchestra, Czech Chamber Philharmonic Pardubice, State Philharmonic Košice. Jiří is re-invited to the PKF – Prague Philharmonia, Karlovy Vary Symphony Orchestra and Brno Philharmonic. Furthermore, he is assisting to Jukka-Pekka Saraste at the Junge Deutsche Philharmonie.

He recently completed his two years appointment as the Assistant Conductor to Thomas Dausgaard and Donald Runnicles at the BBC Scottish Symphony Orchestra and Leverhulme Conducting Fellow at the Royal Conservatoire of Scotland. He assisted, for example, at the BBC Proms and Edinburgh Festival, both 2016 and 2017. During his time in Scotland he conducted the BBC SSO, Royal Scottish National Orchestra, Orchestra of the Scottish Opera, Royal Conservatoire of Scotland Symphony Orchestra and the Red Note Ensemble.  

He was a finalist of two prestigious conducting competitions: the 2015 Nestlé and Salzburg Festival Young Conductors Award and the 2014 Donatella Flick LSO Conducting Competition, during which he led the London Symphony Orchestra in concert.

Past and future collaborations with acclaimed soloists include Olga Scheps, Kirill Gerstein, Lawrence Brownlee, Mahan Esfahani, Kateřina Kněžíková, Roman Patočka, Olga Šroubková, Marek Kozák, Vilém Veverka.

He conducted orchestras such as the Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Tonhalle-Orchester Zürich, Orchestra Philharmonique de Radio France, Antwerp Symphony Orchestra, WDR Symphony Orchestra Cologne, Bremer Philharmoniker, Lucerne Festival Academy Orchestra as an active participant of masterclasses with Daniele Gatti, Bernard Haitink, David Zinman, Jiří Bělohlávek, Jukka-Pekka Saraste, Peter Eötvös, Christopher Seaman, Edo de Waart, David Robertson.    

In 2017 he made a succesful debuts at the International Janáček May Festival with Lawrence Brownlee and at the Festival Allegretto Žilina, recieving the Prize of the Janáček Philharmonic Ostrava and an invitation to the Slovak Sinfonietta. In 2016 he made a highly acclaimed debut at the Prague Spring Festival with the PKF – Prague Philharmonia, with whom he regularly works. In 2015, he debuted at the Salzburg Festival with the Camerata Salzburg and appeared at the Lucerne Festival within the Lucerne Festival Academy in 2013.

Jiří is also at home in the world of opera. In Glasgow he conducted and assisted Stravinskyʼs Mavra, The Bear by Walton, Straussʼs Fledermaus and Brittenʼs Owen Wingrave. He also conducted Ravelʼs L’enfant et les sortilegès with the Hamburg Symphony Orchestra in 2014. In 2012, he conducted the world premiere of the contemporary opera Eine Kluge Else by Sven Daigger at the Brücken Festival for the New Music in Rostock.

Jiří studied conducting at the Royal Conservatoire of Scotland, Zurich University of the Arts, Hamburg University of Music and Theatre, University Mozarteum Salzburg and at the Prague Conservatory. His mentors include Garry Walker, Dennis Russell Davies, Ulrich Windfuhr, Johannes Schlaefli and Hynek Farkač. Jiří was also a fellow of the German Music Council’s Conductors Forum.

Marek Eben  host
Marek Eben

Compositions

Ástor Piazzolla — Oblivion

Argentinský skladatel a hráč na bandoneon Ástor Piazzolla je bezpochyby ve světě nejproslulejším novodobým tvůrcem tanga. Svým rozsáhlým dílem a interpretační činností stál u zrodu osobitého hudebního směru – tango nuevo („nové tango“), kombinující svéráznou tradici argentinského tanga s postupy moderní vážné hudby a jazzu. Intenzivně se věnoval také hudbě filmové. Do stejnojmenné adaptace hry Luigiho Pirandella Jindřich IV. italského režiséra Marca Bellocchia z roku 1984 s Marcellem Mastroiannim a Claudií Cardinale v hlavních rolích zkomponoval jednu ze svých nejznámějších skladeb, která je samostatně známá pod názvem Oblivion. Příběh stárnoucího (podle mínění okolí duševně chorého) herce, který se se svými přáteli uzavře před světem na svém starém sídle a žije zde ve své slavné jevištní roli římskoněmeckého císaře Jindřicha IV., dokresluje Piazzollova typická nostalgicky znějící melodie propůjčená sólovému hoboji. Ta se rozvine v melancholickou milongu, tedy tanec, který je považován za hybnějšího a živějšího předchůdce argentinského tanga.

Pyotr Ilyich Tchaikovsky — Symfonie č. 4 f moll op. 36

Kde končí slova, začíná hudba…“ napsal Heinrich Heine. Hudba je abstraktním jazykem, bez písmen, beze slov a přesto dokáže vyjádřit mnohé. Hluboký žal, nespoutaný cit, každodenní radosti i zklamání, víra v lidskou dobrotu, smutek, prostá a mocná radost a hlavně naděje, to vše je vkomponováno do mistrovského díla Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) a snad nejniterněji právě do Symfonie č. 4 f moll op. 36. Osud, který klepal na dveře Beethovena, se vrýval do mysli i tohoto ruského velikána a ten mu dal zaznít úvodní fanfárou v hornách, dřevech a trubkách, aby se pak k němu vracel v průběhu celé skladby. Tato kompozice je první z Čajkovského velkých symfonií; byla zkomponována v těžkých dobách skladatelova nevydařeného krátkého manželství v letech 1877–1878 a je dedikována „nejlepší přítelkyni“, donátorce Naděždě von Meck. Premiéra, které nebyl Čajkovskij přítomen, proběhla v Moskvě 10. / 22. února 1878 pod taktovkou Nikolaje Rubinštejna. Posluchači byli odkázáni na pouhou znějící strukturu, jelikož nám známý program byl sepsán skladatelem až po premiéře, navíc v soukromém dopise svojí ochránkyni. Přesto, dovolme si přepych být chvíli poetičtí.

První věta je přemítáním o osudu „je to osud, neúprosná síla, která odmítá splnit naše tužby po štěstí, síla, která nad námi stále visí jako Damoklův meč.“ Narůstající pocit deprese a beznaděje je vystřídán arabeskou klarinetu a lyrickou melodií smyčců „není lepší odvrátit se od skutečnosti a nechat se ukolíbat snem? Ó, radost!“ Ale ne, vždyť to byl jenom sen. Osud je neodvratný a „vlny Tě hází na všechny strany, dokud Tě moře nepohltí…“. Ve druhé větě sólový hoboj navozuje pocit melancholie, když nám večer vypadne kniha z ruky, my se oddáme snění a „přicházejí vzpomínky a zaplavuje nás smutek, že už tolik věcí patří minulosti…“. Třetí věta Scherzo v rozmarném F dur „nevyjadřuje nijaké zvláštní pocity“. Pizzicato smyčců, doplněné v triu dřevy a žesti, předkládá lehce ironickou atmosféru šklebivé arabesky. Závěrečné Finále se jeví jako radostné, je postaveno na rozvíjení melodie ruské lidové písně V širém poli břízka stála, které je ve střední části (Andante) opět nabouráno hrozivým motivem osudu. Naděje a radost, alespoň ostatních, však nakonec zvítězí: „Když nenajdeme štěstí v sobě, hledáme ho v jiných. Pojďme mezi prostý lid. Oddávejme se s nimi bezstarostné radosti, když si najdou chvíli volného času… Neúprosný osud se však připomíná. Nikdo si Tě nevšímá, nikdo se neotočí, aby spatřil Tvoji osamělost! Kdo však praví, že život je smutný? Existuje radost, prostá a mocná. Raduj se ze štěstí druhých a budeš moci žít dál…

Camille Saint-Saëns — Romance pro lesní roh F dur op. 36

Francouzský skladatel Camille Saint-Saëns byl považován za geniální dítě. Vedle mimořádně rychle získané vyspělosti v kompozici a klavírní hře projevoval také nadání v latině, astronomii, geologii a archeologii. Během svého dlouhého a profesionálně úspěšného života zkomponoval na 300 skladeb nejrůznějších žánrů a jako profesor pařížské konzervatoře vychoval několik generací mladých skladatelů. Velkou a mezi francouzskými skladateli 19. století mimořádnou pozornost věnoval koncertantním skladbám, jež komponoval i pro řadu nástrojů, které byly tehdy v tomto směru opomíjeny. Pro dva nejproslulejší francouzské hornisty své doby vytvořil dvě Romance pro lesní roh a orchestr – v roce 1874 op. 36 v tónině F dur pro Jeana Henriho Garigua (1842–1907) a o osm let později op. 67 v tónině E dur pro Henriho Chaussiera (1854–1914). Ranější z těchto děl je elegantním třídílným valčíkem se zasněnými krajními díly a vzrušeným středem. Dvaatřicetiletý Garigue, který tehdy čerstvě dokončil svá studia na pařížské konzervatoři, ji poprvé provedl v únoru roku 1874 s doprovodem klavíru. Saint-Saëns Romanci dodatečně orchestroval a upravil také pro violoncello.

Johann Sebastian BACH — Koncert pro hoboj d moll, BWV 1059 (Allegro)

Rozsáhlá tvorba německého velikána první poloviny 18. století Johanna Sebastiana Bacha v sobě zahrnuje také zřejmě dobově nejpopulárnější žánr světské instrumentální hudby – koncert s doprovodem orchestru. S největší intenzitou se Bach koncertantnímu žánru věnoval za svého působení ve službách světských feudálů – výmarských vévodů Wilhelma Ernsta a Ernsta Augusta v letech 1708–1717 a knížete Leopolda v Köthenu v letech 1717–1723. Když se v roce 1723 stal kantorem hlavního lipského chrámu sv. Tomáše, přesunulo se těžiště jeho hudebnické činnosti do oblasti hudby liturgické. Paradoxně právě v Lipsku, kde setrval až do své smrti bezmála dvě desítky let, ovšem zkomponoval jedinečný cyklus cembalových koncertů, z nichž je dnes známo osm koncertů s jedním koncertantním cembalem a šest dalších s dvěma, třemi nebo čtyřmi sólovými cembaly. Tato díla se řadí mezi vůbec první koncerty pro klávesové nástroje, které byly kdy napsány. Podle rozboru Bachových rukopisů se vznik těchto koncertů klade do let 1738–1739. Pravděpodobně je tedy Bach vytvořil v souvislosti se svou cestou podniknutou v květnu 1738 do Drážďan, kde účinkoval v salónech tamních hudbymilovných šlechticů, nebo pro některá vystoupení studentského souboru Collegium musicum v lipské kavárně Zimmerman. Collegium totiž po dvouleté přetržce obnovilo pod Bachovým vedením svou činnost právě v říjnu 1739. Vzhledem k charakteru sólového partu se u většiny těchto děl předpokládá, že se jedná o úpravy ranějších koncertů či jednotlivých koncertantních vět pro jiné sólové instrumenty z dob skladatelova působení ve Výmaru a v Köthenu. Většina zmíněných předloh je dnes ztracena. Z Osmého koncertu, BWV 1059 se v Bachově rukopisu dochovalo pouze prvních devět taktů úvodní věty. Nicméně právě tuto větu Bach užil v roce 1726 jako vstupní sinfonii altové kantáty Geist und Seele wird verwirret, BWV 35. V kantátě jsou sólovým nástrojem varhany. Skladba je dvojdílná a její druhou část otevírá rovněž instrumentální věta s koncertantními varhanami, jež zřejmě byla finální větou téhož ztraceného, pravděpodobně hobojového koncertu. Dnes zazní první věta z novodobé rekonstrukce Koncertu pro hoboj d moll, BWV 1059, jejímž autorem je německý dirigent a trumpetista Arnold Mehl. Chybějící pomalou větu nahradil úvodní sinfonií z Bachovy kantáty Ich steh mit einem Fuß im Grabe, BWV 156.