Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Isabelle Faust

Czech Philharmonic

Isabelle Faust

Czech Philharmonic
Duration of the programme 1 hod 45 min
Programme

Gabriel Fauré
Pénélope, overture to the opera

Hector Berlioz
Le Corsaire, overture to the opera

Alban Berg
Violin Concerto

César Franck
Four Fragments from Psyché for orchestra and women’s choir

Maurice Ravel
Daphnis et Chloé, suite from the ballet No. 2

Performers

Isabelle Faust
violin

Prague Philharmonic Choir

Jaroslav Brych
choirmaster

Robin Ticciati
conductor

Vassily Sinaisky
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Isabelle Faust
Rudolfinum — Dvorak Hall
29 Nov 2017  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
30 Nov 2017  Thursday — 7.30pm
Can't order online
1 Dec 2017  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Jaroslav Brych  choirmaster

Jaroslav Brych

Jaroslav Brych first completed studies in the French horn performance at the Pardubice Conservatory in Otakar Tvrdýʼs class and then conducting in the Prague Academy of Performing Arts at Václav Neumann, Josef Veselka and Radomil Eliška. He repeatedly participated in Helmuth Rillingʼs courses of conducting in Stuttgart.

In the years of 1984 to 1997, he was the choirmaster of the Charles University Choir, from 1987 to 1994, he worked as a conductor and principal conductor of the Czech Army Symphonic Orchestra, in the years of 1992 to 1993, he was the conductor of the Opera Mozart Prague, since 1994 he had been Pavel Kühnʼs second choirmaster of the Prague Philharmonic Choir, in the years of 1996–2005 itʼs principal choirmaster. In the years of 2006–2012, he was the choirmaster of the Prague Chamber Choir. Nowadays, he is the choirmaster of the Foerster Chamber Choir, he occasionally cooperates with the Prague Philharmonic Choir, Kühn Choir of Prague, Prague Symphony Orchestra FOK, the Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice and other Czech orchestras. Apart from conductor and choirmaster activities, he teaches at the Music and Dance Faculty of the Academy of Performing Arts in Prague, Jaroslav Ježek Conservatory in Prague and at the Pardubice Conservatory.

Prague Philharmonic Choir  choir

Prague Philharmonic Choir

The Prague Philharmonic Choir (PPC) is a leading European vocal ensemble, and as one of the Czech Republic’s foremost artistic institutions operates under the trusteeship of the Czech Ministry of Culture. In the course of the choir’s long history since its foundation in 1935, it has been directed by a succession of some of the most distinguished Czech choirmasters (including among others Jan Kühn, Josef Veselka and Pavel Kühn). Since 2007 its principal choirmaster has been Lukáš Vasilek.

The PPC’s repertoire is centered primarily around oratorio and cantata works. In their presentation, the choir has worked with eminent international orchestras (e.g., Czech Philharmonic, the Berliner Philharmoniker, Wiener Symphoniker, among others), and conductors (including Daniel Barenboim, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Zubin Mehta or Sir Simon Rattle). Beyond its standard choral repertoire, the PPC is likewise active in the domain of opera, working regularly with the National Theater in Prague, and since 2010 holding the status of choir in residence at the opera festival of Bregenz, Austria.

Apart from these commitments, the PPC engages in a number of its own projects. Since 2011 it has organized its own choral concert series in Prague, with a program focused notably on presentations of less well known choral works, either a cappella or with chamber-scale instrumental accompaniment. The choir regards as an inseparable part of its activity educational endeavours targeting the young generations. In this context, it has been involved in organizing a Choral Academy for students of singing, a project aimed at enabling young artists to acquire practical skills through work with a professional vocal ensemble.

The PPCʼs many commitments in the 2019/2020 season include among others concert appearances at the Dvořák Prague and Prague Spring festivals, a tour in Hong Kong, a performance in Moscowʼs new concert hall, Zaryadye, as well as debut appearances at the Salzburg Easter Festival, with Staatskapelle Dresden and Christian Thielemann, or at the Elbphilharmonie hall, with the Czech Philharmonic conducted by Jakub Hrůša, and with the NDR Elbphilharmonie Orchestra under the baton of Alan Gilbert. The PPC will bring its 85th season to a close by appearances at several festivals, including Smetana Litomyšl, St. Gallen Festival in Switzerland, and the opera festival in Bregenz, Austria. The Prague Philharmonic Choir is the recipient of the 2018 Classic Prague Award for Best Vocal Concert, and Czech Televisionʼs Classical Music of the Year Award.

Isabelle Faust  violin

Isabelle Faust

“Her sound has passion, grit and electricity, but also a disarming warmth and sweetness that can unveil the music’s hidden strains of lyricism...”
- New York Times

Isabelle Faust captivates her listeners through her insightful and faithful interpretations, based on a thorough knowledge of the historical context of the works as well as her attention to current scholarship.

At an early age, Isabelle Faust won the prestigious Leopold Mozart and Paganini competitions and was soon invited to appear with the world’s leading orchestras, including the Berlin Philharmonic, the Boston Symphony Orchestra, the NHK Symphony Orchestra Tokyo, the Freiburg Baroque Orchestra and the Chamber Orchestra of Europe. 2016 marks her first year as “Artistic Partner” for the Mahler Chamber Orchestra.

Isabelle Faust performs a wide-ranging repertoire, from Johann Sebastian Bach all the way through to contemporary composers such as Ligeti, Lachenmann and Widmann. To highlight this versatility, in addition to her mastery of the great symphonic violin concertos, Isabelle Faust also performs works such as Kurtágʼs Kafka Fragments with the soprano Anna Prohaska, or Schubert’s octet on historical instruments. She will premiere several new works for violin and orchestra during the next seasons, including concerti by the composers Ondřej Adámek, Marco Stroppa, Oscar Strasnoy and Beat Furrer.

Over the course of her career, Isabelle Faust has regularly performed or recorded with world-renowned conductors including John Eliot Gardiner, Philippe Herreweghe, Daniel Harding, Bernard Haitink and Andris Nelsons. During recent years Isabelle Faust developed a close relationship with the late Claudio Abbado and performed and recorded under his baton. Their recording of Beethovenʼs and Bergʼs violin concertos with the Orchestra Mozart received a “Diapason dʼOr” (France), “Echo Klassik” (Germany), “Gramophone Award 2012” (UK) as well as a “Record Academy Award” (Japan).

Faust has recorded many discs for Harmonia Mundi with her recital partner Alexander Melnikov. These include their latest album with Brahms’s sonatas for violin and piano, as well as Schumann’s piano trios. Both, her recording of Mozart’s violin concerti with Il Giardino Armonico and Giovanni Antonini, as well as Bach’s harpsichord sonatas with Kristian Bezuidenhout were released in 2016/2017.

Vassily Sinaisky  conductor

Compositions

Alban Berg — Koncert pro housle

Rakušan Alban Berg (1885–1935) je spolu s Antonem Webernem nejvýznamnějším žákem zakladatele dodekafonie Arnolda Schönberga. Všichni tři jsou pak představiteli tzv. 2. vídeňské školy. Berg nepřijal zdaleka všechny estetické principy svého učitele a v hudební tvorbě si razil vlastní cestu. Nechtěl být svázán Schönbergovými rigidními kompozičními pravidly a tak atonalitu i dodekafonii uchopil velmi volně.

Dílo Albana Berga je v okruhu hudební moderny velmi významné, avšak svým rozsahem nevelké. K jeho nejdůležitějším skladbám patří opery Wozzek a Lulu a Koncert pro housle a orchestr. Dvě posledně zmíněné skladby vznikly na sklonku skladatelova života, kdy Berg vinou zákazu svého díla v nacistickém Německu strádal psychicky i hmotně. Podnětem k napsání houslového koncertu byl hluboký žal; dílo je totiž věnováno „památce anděla“, jímž je myšlena osmnáctiletá dcera někdejší múzy mnoha vídeňských umělců Almy Mahlerové, která v té době zemřela. Berg kvůli koncertu přerušil práci na opeře Lulu, již pak už nestihl dokončit. Zemřel po krátké nemoci na štědrý den roku 1935.

Houslový koncert je dobrým příkladem zmíněného Bergova volného zacházení se schönbergovskou dodekafonií. Koncert má sice přesně stanovenou řadu dvanácti tónů, se kterou skladatel pracuje, avšak na několika místech skladby naznačuje tonální centra, čímž se zpronevěřuje přísným dodekafonickým regulím a přibližuje se dur-mollovému systému. Není bez zajímavosti, že první věta obsahuje lidovou píseň z Korutanska a v závěrečném úseku dvouvěté skladby lze zaslechnout citaci a následné rozvíjení tématu z Bachova chorálu Es ist genug. První provedení Bergova Houslového koncertu se konalo několik měsíců po skladatelově smrti, 19. dubna 1936 v Barceloně na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu – společnosti, v níž byl Berg od jejího založení až do své smrti významným činovníkem.

Gabriel Fauré — Pénélope, předehra k opeře

Francouzský skladatel Gabriel Fauré byl také předním varhaníkem a hudebním pedagogem. V roce 1905 se dokonce stal ředitelem pařížské konzervatoře. Patřil k nejprogresivnějším komponistům své doby. Odvážná harmonická a melodická stránka jeho děl měla zásadní vliv na nastupující generace mladých francouzských skladatelů. K jeho nejvýznamnějším žákům patřili Maurice Ravel, George Enescu či Nadia Boulanger.

Faurého jediná opera Penelopé je podobně jako Franckova Psyché oslavou lásky, v tomto případě nikoli té smyslné, ale lásky věrné, lásky naplňující životní partnerství. Příběh ithacké královny Pénelopy, dvacet let oddaně čekající na svého manžela, krále Odyssea, a odolávající všem nápadníkům, známý z Homérovy Odyssey, navrhla jako námět opery skladateli jeho přítelkyně, proslulá sopranistka Lucienne Bréval a doporučila mu mladého dramatika a herce Reného Fauchoise (1882–1962) jako libretistu. Dílo, na jehož hudbě Fauré pracoval v letech 1907–1912, otevírá citově vypjatá předehra. Je založena na dvou hlavních motivech opery – teskně znějícím sledu akordů představujícím Pénelopu a majestátním tématu Odysseovu. Pro koncertní provádění Fauré předehru uzavřel lyrickou kódou využívající něžné téma lásky ze samotného závěru opery.

César FRANCK — 

Ač původem Belgičan, působil César Franck od roku 1843 trvale v Paříži jako varhaník a hudební pedagog. Na obou těchto polích dosáhl značného respektu, o čemž svědčí jeho jmenování profesorem pařížské konzervatoře v roce 1872. V téže době také přijal francouzské občanství. Mezi jeho žáky patřily takové skladatelské osobnosti jako Vincent dʼIndy, Ernest Chausson, Louis Vierne či Paul Dukas. Jeho vážnému osobnostnímu profilu a hudebnímu myšlení byla blíže než francouzská hudební tradice hudba německá, zvláště dílo Beethovenovo.

Na beethovenovský monotematismus nejúžeji navázal svou mohutnou Symfonií d moll komponovanou v letech 1887–1888. Z Francouzů jej svou tvorbou oslovoval především Hector Berlioz, který jej svými programními díly inspiroval ke kompozici celkem pěti symfonických básní. Nejrozsáhlejší a svou formou nejoriginálnější z nich je Psyché, dokončená bezprostředně před zmíněnou skladatelovou symfonií. Námět k ní poskytla epizoda zpracovávající mýtus o milostném vzplanutí víly Psyché k bohu lásky Erotovi ze slavného latinského románu Lucia Apuleia z 2. století našeho letopočtu s názvem Zlatý osel. Symfonická báseň je rozdělena do tří částí. Dílo často zaznívá ve zkrácené verzi složené ze čtyř nejdůležitějších fragmentů. První oddíl zachycuje smyslný sen zamilované Psyché o Erotovi. V druhé části je Psyché něžně vzbuzena zefyry. Třetí fragment líčí cestu probuzené Psyché Erotovou zahradou, v níž se dostává do bezprostřední blízkosti svého milovaného. Zde se ozývá sbor, který svým éterickým zpěvem oslavuje mocnou sílu lásky. Závěrečný díl je intimním rozhovorem milenců, který vyústí v zářivou apoteózu jejich lásky.

Maurice Ravel — Dafnis a Chloé, svita z baletu č. 2

Shodou okolností takřka v téže době, kdy Fauré psal svou Penelopé, zpracovával jiný antický milostný námět do podoby hudebně dramatického díla jeho zřejmě nejslavnější žák Maurice Ravel. Balet Dafnis a Chloé na libreto choreografa a tanečníka Michaila Fokina (1880–1942) komponoval Ravel v letech 1909–1912 na objednávku ředitele pařížského Ruského baletu Sergeje Ďagileva. Ravel však nebyl s libretem podle stejnojmenného románu z pera řeckého spisovatele z 2. století našeho letopočtu Longa o lásce pastýře a pastýřky, která díky pomoci bohů překoná všechny nástrahy a dojde svého naplnění, příliš nadšen a výrazně do něj dodatečně zasahoval. Rovněž hudba vznikala těžce a Ravel ji mnohokrát přepracoval. Premiéra proto musela být posunuta z původně plánovaného jara roku 1910 nakonec až na 8. červen 1912.

Sám Ravel své dílo později charakterizoval těmito slovy: „Mým úmyslem bylo vytvořit širokou hudební fresku, zaměřenou méně na archaismus, jako spíš na Řecko mých snů, které se blíží představě Řecka u francouzských malířů z konce 18. století. Dílo je vystavěno symfonicky podle přísného tonálního plánu z malého počtu motivů, jejichž provedení zajišťuje také jeho homogennost.“ Ravel posléze sestavil z hudby svého baletu, který je jeho vůbec nejrozsáhlejší kompozicí, dvě třídílné koncertní suity. Druhá z nich vychází z finále baletu. Po vylíčení úsvitu následuje pantomima Dafnise a Chloé, kteří děkují bohům za všechnu pomoc. Suitu uzavírají extatické bakchanálie.