Photo illustrating page  Czech Philharmonic Kirill Gerstein

Czech Philharmonic

Kirill Gerstein

Czech Philharmonic
Duration of the programme 1 hod 45 min
Programme

Bohuslav Martinů
Symphony No. 2 H 295

Johannes Brahms
Piano Concerto No. 1 in D Minor, Op. 15

Antonín Dvořák
Symphony No. 9 in E minor, "From the New World", Op. 95

Performers

Kirill Gerstein
piano

Semyon Bychkov
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Kirill Gerstein
Rudolfinum — Dvorak Hall
20 Jun 2018  Wednesday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
20 Jun 2018  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
21 Jun 2018  Thursday — 7.30pm
Can't order online
22 Jun 2018  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Kirill Gerstein  piano
Kirill Gerstein

The multifaceted pianist Kirill Gerstein has rapidly ascended into classical music’s highest ranks. His early training and experience in jazz has contributed an important element to his interpretive style. 

Mr. Gerstein is the sixth recipient of the prestigious Gilmore Artist Award. Since receiving the award in 2010, Mr. Gerstein has shared his prize through the commissioning of boundary-crossing works by Timo Andres, Chick Corea, Alexander Goehr, Oliver Knussen, and Brad Mehldau. Mr. Gerstein was awarded First Prize at the 2001 Arthur Rubinstein Piano Competition in Tel Aviv, received a 2002 Gilmore Young Artist Award, and a 2010 Avery Fisher Grant. 

In the 2018/2019 season Gerstein gives the world premiere performance of Thomas Adès’ new Piano Concerto with the Boston Symphony Orchestra conducted by the composer, with performances in Boston and in Carnegie Hall, New York. Elsewhere in this season, Gerstein appears with the London Symphony Orchestra and Sir Mark Elder. He performs in China with the Shanghai and Guangzhou Symphony Orchestras, with the Rotterdam Philharmonic, Orchestre Philharmonique de Radio France, NDR Elbphilharmonie Orchestra, Dresden Staatskapelle, Danish National Symphony Orchestra, Helsinki Philharmonic, Cleveland Orchestra, Cincinnati Symphony, and the Orquestra Sinfônica do Estado de São Paolo. He plays recitals in London, Stuttgart, Lisbon, Singapore, Melbourne and Copenhagen, as well as chamber performances with the Hagen Quartet, Veronika Eberle and Clemens Hagen in Lucerne, and with actor Bruno Ganz for recitals in Germany and Austria. 

In autumn 2018 Gerstein’s recording of Scriabin’s Prometheus: The Poem of Fire, with the Oslo Philharmonic and Vasily Petrenko was released on LAWO Classic’s. Future recording releases this season include Busoni’s Piano Concerto on myrios classics in spring 2019 and Tchaikovsky’s Piano Concerto Nos. 1–3 in summer 2019, part of Semyon Bychkov’s Tchaikovsky Project recorded for Decca with the Czech Philharmonic. 

Born in 1979 in Voronezh, in southwestern Russia, Mr. Gerstein studied piano at a special music school for gifted children and while studying classical music, taught himself to play jazz by listening to his parents’ extensive record collection. After coming to the attention of vibraphonist Gary Burton, who was performing at a music festival in the Soviet Union, Mr. Gerstein came to the United States at 14 to study jazz piano as the youngest student ever to attend Boston’s Berklee College of Music. After completing his studies in three years and following his second summer at the Boston University program at Tanglewood, Mr. Gerstein turned his focus back to classical music and moved to New York City to attend the Manhattan School of Music, where he studied with Solomon Mikowsky and earned both Bachelors and Masters of Music degrees by the age of 20. He continued his studies in Madrid with Dmitri Bashkirov and in Budapest with Ferenc Rados. An American citizen since 2003, Mr. Gerstein now divides his time between the United States and Germany. 

A committed teacher and pedagogue, Gerstein taught at the Stuttgart Musik Hochschule from 2007–2017 and from autumn 2018 he teaches as part of Kronberg Academy’s newly announced Sir András Schiff Performance Programme for Young Artists.

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Music Director and Chief Conductor of the Czech Philharmonic, Semyon Bychkov was born in Leningrad in 1952, immigrated to the United States in 1975, and has been based in Europe since the mid-1980s. Like the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the cultures both of the East and the West.

Following his early concerts with the Czech Philharmonic in 2013, Bychkov and the Orchestra devised The Tchaikovsky Project, a series of concerts, residencies and studio recordings which allowed them the luxury of exploring Tchaikovsky’s music together. Its first fruit was released by Decca in October 2016, followed in August 2017 by the release of the Manfred symphony. The project culminates in 2019 with residencies in Prague, Vienna and Paris, and Decca’s release of all Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini.

Fourteen years after leaving the former Soviet Union, Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, the same year as he was named Music Director of the Orchestre de Paris. His international career had taken off several years earlier when a series of high-profile cancellations resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, the Berlin Philharmonic and the Royal Concertgebouw Orchestra. In 1997, he was appointed Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne, and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov conducts the major orchestras and at the major opera houses in the U.S. and Europe. In addition to his title with the Czech Philharmonic, he holds the Günter Wand Conducting Chair with the BBC Symphony Orchestra, with which he appears annually at the BBC Proms, and the honorary Klemperer Chair of Conducting at the Royal Academy of Music. He was named “Conductor of the Year” at the 2015 International Opera Awards. On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. With repertoire that spans four centuries, the coming season brings two weeks of concerts with the New York Philharmonic, which includes the US première of Thomas Larcher’s Symphony No. 2, and the Cleveland Orchestra where he will conduct Detlev Glanert, Martinů and Smetana. In Europe, his concerts include performances with the Leipzig Gewandhaus, Munich and Berlin Philharmonic Orchestras, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, and the Royal Concertgebouw.

Bychkov’s recording career began in 1986 when he signed with Philips and began a significant collaboration which produced an extensive discography with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Subsequently a series of benchmark recordings – the result of his 13-year collaboration (1997–2010) with the WDR Symphony Orchestra Cologne – include a complete cycle of Brahms’s Symphonies, and works by Strauss, Mahler, Shostakovich, Rachmaninoff, Verdi, Detlev Glanert and York Höller. His recording of Wagner’s Lohengrin was voted BBC Music Magazine’s Record of the Year in 2010; and his recent recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic was selected as BBC Music Magazine’s Record of the Month.

Compositions

Bohuslav Martinů — Symfonie č. 2 H 295

V letech 1942–1946 během svého pobytu v USA zkomponoval Bohuslav Martinů celkem pět ze svých šesti symfonií (poslední vznikla v roce 1953). Symfonií jakožto kompoziční formou se tedy začal zabývat až v relativně zralém věku. Byl si dobře vědom úskalí, která tato forma pro skladatele jeho doby představovala, pokud měla obsahově a zvukově přinést něco nového. Martinů byl navíc velmi náročný, pokud šlo o celkovou hudebnost díla a byly mu cizí prostředky, které sloužily ke zvýšení „efektnosti“ bez dostatečného hudebního obsahu. Ve svém průvodním slově k programu koncertu Bostonského symfonického orchestru, jenž v listopadu 1942 premiéroval jeho Symfonii č. 1, uvedl doslova: „Velké přehánění výrazu může určitě překročit hranice hudby a zvuku, a zvukem míním dynamiku. Skladatel dojde nevyhnutelně k mezi, hranici, za níž existující nástroje nejsou schopny unést tíhu výrazu přehnaného v dynamice; nemohou vytrvat v tomto výrazu a zároveň dodržovat určité estetické zákony, které právem oceňujeme.“

Martinů se k práci na své první symfonii dlouho odhodlával a necítil se na tento úkol připravený. Jakmile ale s prací začal, postupoval rychle a o hudební nápady neměl nouzi. Spolu s první symfonií začal Martinů do určité míry pracovat i na druhé, byť poněkud nepřímo: šlo o množství nápadů, které se charakterem nehodily do struktury Symfonie č. 1. Když Martinů obdržel objednávku na Symfonii č. 2 H 295 od clevelandských občanů československého původu, měl tak většinu materiálu již pohromadě. Vznikla potom za pouhých sedm týdnů: skladatel na ní pracoval během letního pobytu v Darienu ve státě Connecticut od 29. května do 24. července 1943.

Symfonie č. 2 má stejně jako její předchůdkyně klasický čtyřvětý půdorys, ale vyznačuje se komornějším zvukem, kdy autor dává v rámci velkého orchestru vyniknout malým ansámblům; odkazuje tak na Martinů oblíbenou barokní techniku concerta grossa. Jako by se skladatel rozhodl přizpůsobit menším rozměrům díla (jde o nejkratší symfonii z celé šestice) i přehlednost faktury. Melodičnost a celkově šťastná atmosféra mají místy pastorální charakter. Premiéra nové symfonie se shodou okolností konala ve stejný den jako premiéra jiné Martinů skladby, a sice Památníku Lidicím: obě díla se americké veřejnosti představila 28. října 1943, Památník Lidicím s Newyorskou filharmonií za řízení Artura Rodzińského a Symfonie č. 2 s Clevelandským orchestrem pod taktovkou Ericha Leinsdorfa.

Johannes Brahms — Koncert pro klavír a orchestr č. 1 d moll op. 15

Dvojice klavírních koncertů Johannesa Brahmse (1833–1897) vznikla s odstupem více než dvaceti let, první na samém vzestupu kompoziční dráhy, druhý ve vrcholném období. Roku 1854 naskicoval Brahms sonátu pro dva klavíry, nástrojové obsazení se ale symfonicky myšlenému hudebnímu materiálu vzpíralo, avšak selhal i pokus o symfonii. Teprve o dva roky později uzrála idea Klavírního koncertu d moll op. 15, jehož premiéra se uskutečnila 23. ledna 1859 v Hannoveru, „s velkým úspěchem, skladatel byl bouřlivě vyvoláván“. 27. ledna 1859 následovalo provedení v lipském Gewandhausu, v obou případech s autorem u klavíru a za řízení Brahmsova přítele Josepha Joachima, který odložil housle a chopil se taktovky. Lipské publikum i kritiku Brahms novinkou nejen zaskočil, nýbrž i pobouřil.

Koncert se konal v den výročí Mozartova narození, „na což se v programu patrně omylem zapomnělo a nezdůrazňovali bychom to, kdyby nepříznivý osud nezpůsobil, že právě v den, kdy byl světu seslán největší apoštol hudební krásy, vybujela ukázka ošklivosti a pokřivenosti, kterou bychom i za jiných okolností než je tato, museli nazvat odpudivou. Hovoříme o klavírním koncertu zkomponovaném a předneseném panem Johannesem Brahmsem. Vše bez výjimky je zde embryonální, motivy jsou nerozvinuté, harmonie zmrzačená a rytmika se potácí na slabých nohou. A jak se skladatel snaží své slabosti skrýt! Kromě naprosté neforemnosti, naduté nudy a školácké techniky je nejsmutnější absence jakékoli mízy a citu“ (Deutsche Allgemenie Zeitung, 30. 1. 1859). Ani na Brahmsově klavírním výkonu nenašel recenzent nic k pochválení.

Dva měsíce nato, 24. března 1859 hrál Brahms svůj op. 15 v rodném Hamburku a tentokrát se opět dostavil úspěch, po němž Brahms konstatoval, že „lipská zapšklost dílu neuškodila“. Dalšímu šíření koncertu pomohla Clara Schumannová, která ho poprvé hrála za Brahmsova řízení v Hamburku 3. prosince 1861. První větu otevírá dlouhá expozice orchestru, klavír pak kromě témat expozice přináší ještě vlastní téma, s nímž se pracuje v provedení. Klid druhé věty odpovídá nadpisu „Benedictus, qui venit in nomine Domini“ (Pochválen, kdo přicházíš ve jménu Božím), který Brahms vepsal do partitury; v dopise Claře Schumannové ze 30. prosince 1856 psal, že „Adagio bude tvůj něžný portrét“. Závěrečné Rondo vede energická myšlenka, kompenzovaná lyričtějšími úseky a dvěma klavírními kadencemi.