Photo illustrating page  Czech Philharmonic Jiří Vodička

Czech Philharmonic

Jiří Vodička

Czech Philharmonic

Tomáš Brauner and Jiří Vodička will present a sparkling combination of classics and modern works at the concerts in March 2019. Important annoucement: due to the family issues, David Robertson will be replaced by a conductor Tomáš Brauner.

Programme

Igor Stravinsky
Concerto in E Flat Major (“Dumbarton Oaks”)

Sergei Prokofiev
Violin Concerto No. 2 in G Minor, Op. 63

Joseph Haydn
Symphony No. 22 in E Flat Major, Hob I/22 (“The Philosopher”)

Bohuslav Martinů
Sinfonietta La Jolla, for piano and chamber orchestra, H 328

Performers

Jiří Vodička
violin

David Robertson
conductor

Tomáš Brauner
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Jiří Vodička
Rudolfinum — Dvorak Hall
14 Mar 2019  Thursday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
14 Mar 2019  Thursday — 7.30pm
Can't order online
15 Mar 2019  Friday — 7.30pm
Can't order online
16 Mar 2019  Saturday — 3.00pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Jiří Vodička  violin
Jiří Vodička

JIŘÍ VODIČKA
violin

Jiří Vodička, a concertmaster of the Czech Philharmonic Orchestra, soloist and chamber musician, is one of the most prominent and most sought-after Czech violinists. He made a name for himself in childhood by winning prizes in many competitions such as the Jaroslav Kocian International Violin Competition, Prague Junior Note, and “Čírenie talentov” Competition in Slovakia. In 2002 he won first prize in the international violin competition Beethoven’s Hradec, and in the same year he was awarded a prize as the best pupil attending Václav Hudeček’s violin classes. He later performed with Hudeček in dozens of concerts throughout the Czech Republic. In 2004 he became the absolute winner of the International Louis Spohr Competition for Young Violinists in Weimar, Germany. In 2008 he was awarded first and second prizes at the Young Concert Artist Competition, which took place in Leipzig, Germany and New York, USA, respectively. Jiří Vodička enrolled at the Institute of Art Studies at the University of Ostrava at the age of only 14. He studied there under Zdeněk Gola and graduated in 2007 with Master’s degree.

Jiří Vodička regularly performs as a soloist with many leading orchestras both in the Czech Republic (Czech Philharmonic Orchestra, PKF – Prague Philharmonia, Prague Symphony Orchestra, Prague Radio Symphony Orchestra) and abroad (Qatar Philharmonic Orchestra, Neue Philharmonie Westfalen). For many years he has been a soloist of the Wuhan Philharmonic Orchestra of China. He collaborated with the recently deceased conductor Jiří Bělohlávek and continues to work with other prominent conductors such as Jakub Hrůša, Tomáš Netopil and Semyon Bychkov.

In 2014 he recorded his debut solo album Violino Solo with Supraphon, featuring the most difficult compositions for solo violin. It received great critical acclaim in the Czech Republic and also abroad. Many of his concerts have been broadcast by Czech TV, Czech Radio as well as ARD broadcasting company of Germany.

As a chamber musician he performs with outstanding Czech pianists Martin Kasík, Ivo Kahánek, Ivan Klánský and Miroslav Sekera. In 2011 he was invited by the famous violinist Gidon Kremer to perform together with many world-famous musicians at his Kammermusikfest in Lockenhaus, Austria. He regularly appears at important festivals such as the Prague Spring, Janáček’s May, Hohenloher Kultursommer and the Choriner Musiksommer. Since 2012 he has been a member of the Smetana Trio, with whom he has recorded two CDs for Supraphon, which won the prestigious award of BBC Music Magazine and Diapason d’Or.

In 2015 Jiří Vodička became a concertmaster of the Czech Philharmonic. He teaches at the Prague Conservatory and at the Ostrava University. He plays an Italian instrument made by Joseph Gagliano in 1774.

Tomáš Brauner  conductor
Tomáš Brauner

Tomáš Brauner
conductor

Tomáš Brauner belongs to the most sought-after conductors of his generation. At present, he is the Chief Conductor of the Pilsen Philharmonic Orchestra; since 2014 he has been the Principal Guest Conductor of the Prague Radio Symphony Orchestra.

Tomáš Brauner regularly collaborates with leading symphony orchestras such as the Prague Symphony Orchestra, PKF – Prague Philharmonia, Munich Symphony Orchestra, Slovak Philharmonic Orchestra, Philharmonie Südwestfalen, Moscow Radio State Orchestra, Orchestra of Colours Athens, Janáček Philharmonic Orchestra of Ostrava, Prague Chamber Orchestra, Chamber Philharmonic Orchestra of Pardubice, Bohuslav Martinů Philharmonic Orchestra, Moravian Philharmonic Orchestra of Olomouc, North-Bohemian Philharmonic Orchestra of Teplice and Czech National Symphony Orchestra.

He started his opera conducting career in 2007 in the J. K. Tyl Theater in Pilsen, where he premiered or prepared the production of a wide range of operas such as La Gioconda by Ponchielli, Don Giovanni by Mozart, Il Turco di Italia by Rossini, Maid of Orleans by Tchaikovsky, Jacobin by Dvořák, Faust by Gounod, Turandot by Puccini and Adriana Lecouvreur by Francesco Cilea.

In 2008 he made his debut in the State Opera Prague with Verdi’s Othello and since then he has conducted many other operas (Don Quichotte by Massenet, The Barber of Seville by Rossini, La Bohéme and Tosca by Puccini, Nabucco by Verdi, The Magic Flute by Mozart, Carmen by Bizet, and the concert performance of Mignon by Ambrois Thomas).

In the National Moravian-Silesian Theater in Ostrava he prepared a new production of Nabucco and Ernani by Verdi, Maria Stuarda by Donizetti, Romeo and Juliet by Gounod, Hamlet by Ambroise Thomas, Káťa Kabanová by Janáček and others. In Palacio de Bellas Artes in Mexico City he conducted Jenůfa by Janáček.

He also conducted ballets such as Swan Lake and Sleeping Beauty by Tchaikovsky (National Moravian-Silesian Theater in Ostrava). In 2010 he prepared a new production of Hunchback of Notre Dame by Maurice Jarre (Opera Pilsen) and in 2011 Giselle by Adolphe Charles Adam in the State Opera Prague.

Tomáš Brauner appears as a guest at prominent international festivals such as the Bad Kissingen International Music Festival, Richard Strauss Festival in Garmisch Parten-Kirchen (An Alpine Symphony with the Prague Radio Symphony Orchestra at the opening concert celebrating the 150th anniversary of the birth of Richard Strauss), Prague Spring Festival, Smetanaʼs Litomyšl International Opera Festival and International Music Festival Český Krumlov.

Tomáš Brauner was born in Prague in 1978. He studied the oboe and conducting at the Prague Conservatory. In 2005 he graduated from the Music Faculty of the Academy of Performing Arts in Prague, where he studied conducting with Radomil Eliška. He continued his studies at the Universität für Musik und darstellende Kunst in Vienna with Uroš Lajovic. In 2010 he became a prizewinner of the Dimitris Mitropoulos International Conducting Competition in Athens.

Compositions

Igor Stravinsky — Concerto Es dur „Dumbarton Oaks“

IGOR STRAVINSKIJ
1882–1971

Pro poslední léta pařížského období ruského skladatele Igora Stravinského jsou charakteristické čilé kontakty se Spojenými státy americkými. V roce 1935 zde absolvoval koncertní turné, kdy navštívil mnoho významných středisek na východním i západním pobřeží a také ve vnitrozemí (New York, Boston, Washington, San Francisco, Los Angeles, Minneapolis, Chicago atd.). Na řadu z těchto míst se pak vrátil i o rok později. V té době si u něj význačný mecenáš a sběratel umění Robert Woods Bliss objednal skladbu k oslavě 30. výročí své svatby, které jej čekalo v roce 1938. Stravinskij zvolil formu concerta. Jeho Concerto Es durje známo spíše pod titulem Dumbarton Oaks, což je název Blissova luxusního sídla nacházejícího se nedaleko Washingtonu. Na skladbě Stravinskij začal pracovat na jaře 1937 na rodinné dovolené v podhůří francouzských Alp a dokončil ji v Paříži v březnu následujícího roku.

Samotný začátek skladby působí, jako by byl od barokního autora, postupně se však přidávají nerozvedené disonance a brzy je zřejmé, že máme co do činění se neoklasicistním (přesněji neobarokním) dílem 20. století. A skutečně – hlavním inspiračním zdrojem byly Stravinskému Braniborské koncerty Johanna Sebastiana Bacha. Igor Stravinskij nás ani na chvíli nenechá na pochybách, že je skvělým znalcem kompozičních postupů staré hudby, a to zejména v oblasti kontrapunktického vedení hlasů a melodiky. Po harmonické, formální a výrazové stránce však nabízí naprosto originální travestii hudby minulých epoch, jež je pro Stravinského typická a pro celé generace posluchačů tak fascinující.

Blissovu zakázku Stravinskému zprostředkovala významná francouzská skladatelka a hudební pedagožka Nadia Boulanger, která také dílo dirigovala na soukromé premiéře v Dumbarton Oaks v květnu 1938, bohužel však bez přítomnosti autora, který se v té době léčil s tuberkulózou. Není bez zajímavosti, že Dumbarton Oaks je poslední skladbou, kterou Igor Stravinskij dokončil ve Francii. Po vypuknutí druhé světové války už svůj osud spojil s USA natrvalo.

Sergej PROKOFJEV — Koncert pro housle a orchestr č. 2 g moll op. 63

SERGEJ PROKOFJEV
1881–1953

Hudební díla ruského skladatele Sergeje Sergejeviče Prokofjeva nelze zařadit pod jednotný kompoziční směr, který by je charakterizoval. Například jeho První symfonie D dur s přívlastkem „klasická“ je psána v tradičním ranně klasicistním slohu, má jasnou formální strukturu a vykazuje harmonickou umírněnost. Hned však jeho druhá symfonická skladba působí jako by byla od jiného autora, který navíc žil ve zcela odlišné době. Je modernistická, harmonicky odvážná až ostře disharmonická. Různé stylové linie se u Prokofjeva prolínají nezřídka i v rámci jediného díla.

Po říjnové revoluci Prokofjev opustil Rusko a působil ve Spojených státech amerických i v západní Evropě, kde se připojil k levicově orientovaným představitelům meziválečné avantgardy. V této době napsal například futuristický balet Ocelový skok, opery Hráč, Láska ke třem pomerančům, Ohnivý anděl či množství významných klavírních skladeb. Roku 1933 se vrátil do Sovětského svazu, kde byl zprvu přijímán velmi vlídně. Jeho díla byla hojně hrána a skladatel dostával řadu objednávek. Z vlastního popudu zde začal psát lehce stravitelné a přehledné skladby i kvalitní angažovaná díla. Roku 1948 však upadl v nemilost moci, když byl spolu s několika dalšími významnými sovětskými skladateli obviněn Stalinovým kulturním ideologem Ždanovem z formalismu. Je ironií osudu, že Sergej Prokofjev zemřel ve stejný den jako sovětský tyran Josif Stalin.

Prokofjevův Druhý koncert pro housle a orchestr g moll,op. 63, vznikl nedlouho po skladatelově návratu do Sovětského svazu. Tato skladba může sloužit jako příklad skutečnosti, kterak se Prokofjev ve staronové vlasti přiklonil ve svém hudebním vyjadřování k jednoduchosti. I přes srozumitelnou výpověď jde o neobyčejně nápadité dílo po stránce harmonické i v oblasti nakládání s tématy. Prokofjev psal koncert ve stejné době, kdy také pracoval na svém nejproslulejším baletu Romeo a Julie. Styčné plochy obou skladeb jsou patrné zejména ve vroucí melodii taneční druhé věty koncertu.

Joseph Haydn — Symfonie č. 22 Es dur Hob I/22 „Filozof“

JOSEPH HAYDN
1732–1809

Významnou etapou v životě rakouského skladatele Josepha Haydna bylo jeho téměř třicetileté působení na knížecím dvoře uherské rodiny Esterházy. Ta sídlila v Eisenstadtu nedaleko Vídně. Od tehdejší hlavy této jedné z nejbohatších a nejvlivnějších rodin v rakouské monarchii, hudbymilovného knížete Pavla Antonína Esterházyho, dostal Haydn v roce 1761 nabídku obsadit nově zřizovaný post zástupce vedoucího orchestru. V následujícím roce kníže zemřel a na jeho místo nastoupil bratr Mikuláš Josef, který přestěhoval svůj orchestr na venkovské sídlo Esterháza, kde začal budovat velkolepý palác s operním domem. Po smrti dosavadního dlouholetého kapelníka Gregora Wernera byl Haydn v roce 1766 jmenován na jeho místo. K povinnostem kapelníka patřilo řízení orchestru, závazek komponovat pro nejrůznější příležitosti a potřeby dvora, zodpovědnost za hudební archiv i instrumentář, dále provozování komorní hudby se svými patrony a organizace operních představení. Haydn také odpovídal za uměleckou úroveň dvorních hudebníků, kteří vystupovali ve zlato-modrých uniformách. Pod jeho vedením se podařilo tuto úroveň pozvednout a rozšířit počet hráčů v orchestru ze 14 na 22.

Za dobu působení na esterházyovském dvoře napsal Joseph Haydn značné množství (zejména instrumentálních) skladeb, v nichž zdárně rozvíjel svůj kompoziční styl. Mezi ně se řadí především symfonie určené vždy ke konkrétnímu účelu dvorního života. Během roku 1764 tak napsal celkem 11 symfonických skladeb. Jednou z nich je Symfonie č. 22 Es dur zvaná „Filosof“, jež pro svou závažnost zdaleka nepůsobí jako sériově vyráběné spotřební zboží. Skladatel v ní nahradil dosud běžné hoboje anglickými rohy. Ty se ozvou hned v expozici úvodního tématu, jež přednášejí střídavě s hornami. Své přízvisko „Filosof“symfonie získala zřejmě díky rozvážné první větě v poněkud nezvyklém umírněném tempu. Rychlé dramatické části v sonátové formě (kterou jsme v klasicistních cyklických skladbách zvyklí slýchat spíše na začátku) přisoudil Haydn tentokrát druhé místo.

Bohuslav Martinů — Sinfonietta La Jolla pro klavír a komorní orchestr H 328

BOHUSLAV MARTINŮ
1890–1959

Poté, co vojska nacistického Německa obsadila v roce 1940 Paříž, odešel Bohuslav Martinů, který v tomto městě žil od roku 1923,na jih Francie. Načas se usadil v Aix-en-Provence, odkud se svou ženou později odcestoval do Portugalska, kde se mu po tříměsíčním čekání podařilo nastoupit na jednu z posledních lodí plujících do Ameriky. V Novém světě pak začala nová etapa tvůrčího života tohoto českého skladatele.

Po skončení druhé světové války byl Bohuslav Martinů plný naděje, že se brzy vrátí do své vlasti, kde pro něj bylo připraveno profesorské místo na mistrovské kompoziční škole pražské konzervatoře. Další události však bohužel ukázaly, že tato očekávání byla marná. Svět se po válce začal měnit, zanedlouho byla vztyčena železná opona, a tak se Martinů do Československa (kde zaznamenával útoky na svou osobu z řad muzikologů a hudebních kritiků) už nikdy nepodíval. V Americe začal pociťovat frustraci a izolaci od svých evropských přátel. Trvalý návrat do Evropy však ještě odložil, jelikož v roce 1948 přijal lákavou nabídku učit kompozici na prestižní univerzitě v Princetonu ve státě New Jersey, kde se stal velmi oblíbeným pedagogem. V této době napsal Sinfoniettu La Jolla pro klavír a komorní orchestr, H 328(1950), která bývá považována za poslední dílo Martinů neoklasického tvůrčího období, jehož počátky nacházíme už ve 30. letech. Skladba vznikla na objednávku Hudební společnosti ve městě La Jolla, které se nachází na kalifornském pobřeží. Ač je La Jolla s klasickou třívětou strukturou rychle-pomalu-rychle označena jako kompozice pro klavír a orchestr, nejde ani zdaleka o dílo koncertantní – spíše než roli sólového nástroje zde klavír plní úlohu výrazného člena komorního tělesa dodávajícího orchestrálnímu celku pozoruhodnou zvukovou barvu. Zadavatel díla byl s výsledkem zakázky spokojen; úspěšná premiéra Sinfonietty se uskutečnila 13. srpna 1950 v La Jolle a brzy poté skladba vyšla na gramofonové desce.