Photo illustrating page  Czech Philharmonic Thomas Adès

Czech Philharmonic

Thomas Adès

Czech Philharmonic
Duration of the programme 2 hod
Programme

Joseph Haydn
Symphony No. 45 in F Sharp Minor (“Farewell”)

Max Bruch
Scottish Fantasy, Op. 46

Thomas Adès
Totentanz for mezzo-soprano, baritone and orchestra (2013)

Performers

Josef Špaček
violin

Christianne Stotijn
mezzo-soprano

Simon Keenlyside
Bjørn Waag
baritone

Thomas Adès
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Thomas Adès
Rudolfinum — Dvorak Hall
21 Mar 2018  Wednesday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
21 Mar 2018  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
22 Mar 2018  Thursday — 7.30pm
Can't order online
23 Mar 2018  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Christianne Stotijn  mezzo-soprano
Christianne Stotijn

The Dutch mezzo-soprano Christianne Stotijn was born in Delft and studied violin and voice at the Conservatorium van Amsterdam. After obtaining her solo violin diploma she continued her vocal studies with Udo Reinemann, Jard van Nes and Dame Janet Baker. Over the years Christianne has won numerous awards, including the prestigious ECHO Rising Stars Award 2005/2006, the Borletti-Buitoni Trust Award in 2005, and the Nederlands Muziekprijs in 2008. In 2007 she was selected as a BBC New Generation Artist.

Christianne is a passionate interpreter of art songs. Accompanied by the pianists Joseph Breinl and Julius Drake, with whom she has a longstanding duo partnership, she has appeared in the world’s leading concert venues. She regularly performs chamber music with musicians such as the violist Antoine Tamestit, her brother the double bassist Rick Stotijn and the Oxalys Ensemble.

The conductor Bernard Haitink has had a profound influence on Christianne’s career. Under his direction she has performed with orchestras including the Royal Concertgebouw Orchestra, Boston Symphony Orchestra, Chicago Symphony Orchestra and London Symphony Orchestra.

Christianne has also worked with world-class conductors such as Claudio Abbado, Ivan Fischer, Esa-Pekka Salonen, Yannick Nézet-Séguin, Andris Nelsons, Gustavo Dudamel, Mark Elder and Jaap van Zweden, performing repertoire including: Berliozʼs La Mort de Cléopâtre and Les Nuits dʼété, Elgar’s Sea Pictures, Britten’s Phaedra, Mussorgskyʼs Songs and Dances of Death, Mahlerʼs Rückert Lieder and Kindertotenlieder, Neruda Songs by Peter Lieberson, Fünf neapolitanische Lieder by Hans Werner Henze, Wagnerʼs Wesendonck Lieder and Sieben frühe Lieder by Alban Berg.

She has performed diverse world premières of contemporary works. For instance, Michel van der Aa jointly dedicated his song cycle Spaces of Blank to Christianne and the Royal Concertgebouw Orchestra in 2009. In 2013 she sang the world première of Totentanz by Thomas Adès at the Proms in the Royal Albert Hall, London.

Christianne also appears regularly on the operatic stage. She has sung the role of Pauline in Pique Dame at the Paris Opera, Isabella in LʼItaliana in Algeri at the Festival dʼAix-en-Provence, Ottavia in Poppea at the Dutch National Opera, the Teatro Campoamor in Oviedo and the Teatro Arriaga in Bilbao. She sang Cornelia in Giulio Cesare at the Théâtre de la Monnaie in Brussels and at the Dutch National Opera. Other major engagements have included the title role in Tamerlano at the Royal Opera House in Covent Garden and the role of Brangäne in a concertante performance of Wagner’s Tristan und Isolde. In 2014 she appeared as Marfa in Mussorgsky’s Khovanshchina at Oper Stuttgart.

Christianne Stotijn’s recordings are brought out by the Onyx label. In 2010 her recording of Tchaikovsky songs received the BBC Music Magazine Award. For the MDG label Christianne recorded a work close to her heart: Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke by Frank Martin. This recording earned her the ECHO Award “Liedeinspielung des Jahres 2008”.

Bjørn Waag  baritone
Bjørn Waag

Bjørn Waag studied singing, conducting and philosophy and worked as culture editor for the oldest daily newspaper in Norway. He was a Master’s student with Dietrich Fischer-Dieskau and Ernst Haefliger.

Mr. Waag, who has sung over 130 roles, was a member of the Theater Bremen, the National Theatre Mannheim, the German National Theatre of Weimar and the Basel Opera House. Guest performances took him to such important companies as the Bavarian State Opera, State Theatre Stuttgart, almost all German opera houses, the Teatro La Fenice and the Maggio Musicale Florence. Contemporary music has played an important part throughout his career: composers like Trojahn, Huber, Zimmermann and Heusinger wrote roles especially for him. Important collaborations have included ones with stage directors Jürgen Gosch, Elisabeth Stöppler, Claus Guth, Jossi Wieler and Vera Nemirova. He has also collaborated with conductors including Dennis Russell Davies, Michael Boder and Eliahu Inbal.

In 2003, Mr. Waag took over the overall management of the vocal department at the HFM Basel. In 2012/13, he performed the title role in Trojahnʼs Orest and sang Alberich and Gunther in Wagnerʼs Ring Cycle at the newly built Linz opera house.

In 2018, he performed Arnold Schoenberg’s A Survivor from Warsaw at Staatstheater Dessau. He was also Beckmesser in the first performance of Wagnerʼs Meistersinger at Opera Poznań. He participated in numerous CD recordings with works by Wagner, Schoenberg, Wolf-Ferrari and Laporte.

Thomas Adès  conductor
Thomas Adès

Thomas Adès was born in London in 1971. His compositions include two operas, Powder Her Face (Cheltenham Festival/Almeida Theatre, London, 1995), and The Tempest (Royal Opera, Covent Garden, 2004). Other orchestral works include Asyla (CBSO, 1997), Tevot (Berlin Philharmonic and Carnegie Hall, 2007), Polaris (New World Symphony, Miami 2011), Violin Concerto Concentric Paths (Berliner Festspiele and London Proms, 2005), In Seven Days (Piano concerto with moving image – LA Philharmonic and RFH London, 2008), and Totentanz for mezzo-soprano, baritone and orchestra (London Proms, 2013).

Chamber works include the string quartets Arcadiana (1993) and The Four Quarters (2011), Piano Quintet (2001), and Lieux retrouvés for cello and piano (2010). Solo piano works include Darknesse Visible (1992), Traced Overhead (1996), and Three Mazurkas (2010). Choral works include The Fayrfax Carol (Kingʼs College, Cambridge, 1997), America: a Prophecy (New York Philharmonic, 1999) and January Writ (Temple Church, London, 2000).

From 1999 to 2008 he was Artistic Director of the Aldeburgh Festival.

As a conductor he appears regularly with, among others, the Los Angeles Philharmonic, Boston Symphony, London Symphony Orchestra, the Royal Concertgebouw, Melbourne and Sydney Symphonies, BBC Symphony, and City of Birmingham Symphony Orchestra. As an opera conductor he has conducted The Rakeʼs Progress at the Royal Opera, London and the Zürich Opera, and in 2012 made his debut at the Metropolitan Opera New York conducting The Tempest. He also conducted this production of The Tempest at the Vienna Staatsoper in 2015 with the Vienna Philharmonic.

Future plans include Totentanz with the Boston and Chicago Symphonies and the Los Angeles and New York Philharmonics.

Recent piano engagements include solo recitals at Carnegie Hall (Stern Auditorium), New York and the Barbican in London, and concerto appearances with the New York Philharmonic.

Prizes include: Grawemeyer Award for Asyla (1999); Royal Philharmonic Society large-scale composition awards for Asyla, The Tempest and Tevot; Ernst von Siemens Composersʼ prize for Arcadiana; British Composer Award for The Four Quarters; and Best Opera Grammy and Diapason dʼor de lʼannée (Paris) for The Tempest. He coaches Piano and Chamber Music annually at the International Musicians Seminar, Prussia Cove.

Josef Špaček  violin
Josef Špaček

JOSEF ŠPAČEK
violin, artistic director of the project

Josef Špaček is fast emerging as one of the most accomplished violinists of his generation. He studied with Itzhak Perlman at The Juilliard School in New York, Ida Kavafian and Jaime Laredo at the Curtis Institute of Music in Philadelphia, and with Jaroslav Foltýn at the Prague Conservatory. He was a laureate of the International Queen Elisabeth Competition in Brussels, and won top prizes at the Michael Hill International Violin Competition in New Zealand, the Carl Nielsen International Violin Competition in Denmark and the Young Concert Artists International Auditions in New York.

Highlights during the 2017/2018/2019 seasons include a return visit to the Netherlands Philharmonic Orchestra and Marc Albrecht, as well as debuts with the Orchestre Philharmonique du Capitole de Toulouse and Thomas Søndergård, the Bamberger Symphoniker and Manfred Honeck, the Scottish Chamber Orchestra and Maxim Emelyanchev, the Helsinki Philharmonic Orchestra and Michael Sanderling, the Antwerp Symphony Orchestra and David Zinman, the Orchestre Philharmonique de Strasbourg and Aziz Shokhakimov, the Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo and Tomáš Netopil, the Stavanger Symphony Orchestra and Christian Vásquez, the Symfonieorkest Vlaanderen and Daniel Blendulf and the Kyoto Symphony Orchestra and Lio Kuokman. He continues to appear as a soloist of the Czech Philharmonic for concerts, both in Prague and on tour, conducted by Semyon Bychkov, Jakub Hrůša and Thomas Adès.

Previous highlights include subscription concerts with the Czech Philharmonic and Valery Gergiev, a return visit to the Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino and James Conlon, his debut with the Rotterdam Philharmonic Orchestra and Jiří Bělohlávek, his Berlin debut with the Konzerthausorchester Berlin and Thomas Sanderling, his Amsterdam Concertgebouw debut with the Netherlands Philharmonic Orchestra and Thomas Søndergård, his Tokyo debut with the Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra and Jakub Hrůša and debuts with the Orchestra di Padova e del Veneto and Gerard Korsten, the Sønderjylland Symphony Orchestra and Johannes Wildner and the Symfonieorkest Vlaanderen and Adrien Perruchon (recorded by Mezzo Live HD TV), as well as recital debuts in among others Kennedy Center in Washington D.C. and La Jolla, San Diego.

In addition to the above-mentioned orchestras, Josef Špaček has appeared across Europe, the US and Asia with orchestras such as the Philadelphia Orchestra, PKF – Prague Philharmonia, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Essener Philharmoniker, Tonkünstlerorchester Niederösterreich, Orchestre National de Belgique, Malaysian Philharmonic Orchestra, Orquesta Filarmónica de Málaga, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony and Queensland Symphony Orchestra.

The late Jiří Bělohlávek was an avid supporter of Josef Špaček and regularly invited him. Other conductors he works with include Semyon Bychkov, James Conlon, Christoph Eschenbach, Asher Fisch, Valery Gergiev, Roy Goodman, Jakub Hrůša, Manfred Honeck, Eliahu Inbal, Jun Märkl, Rossen Milanov, Tomáš Netopil, Thomas Sanderling and Thomas Søndergård.

Josef Špaček gives recitals and takes part in chamber music festivals in Europe (among others at the Rudolfinum in Prague, Konzerthaus in Vienna, Evian Festival, Kaposfest and Schloß Elmau), Asia and the USA (i.a., Kennedy Center, La Jolla, ChamberFest Cleveland and Nevada Chamber Music Festival).

Supraphon released a highly praised recording of the violin concertos by Dvořák and Janáček, and of the Fantasy by Suk, with the Czech Philharmonic conducted by Jiří Bělohlávek (“Recording of the Week” of The Sunday Times, “Recording of the Month and of the Year” of MusicWeb International and 5* in Diapason), as well as a recital CD with works for violin and piano by Smetana, Janáček and Prokofiev with pianist Miroslav Sekera. In 2010 he recorded works by H. W. Ernst for Naxos. His first CD, released in 2006, includes a complete recording of the Sonatas for Solo Violin by Eugène Ysaÿe.

He has served as concertmaster of the Czech Philharmonic Orchestra, the youngest in its history. The orchestra has named him “Associate Artist” as of January 2016.

Josef Špaček performs on the ca. 1732 “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù violin, generously on loan from Ingles & Hayday.

 

Compositions

Max Bruch — Skotská fantazie pro housle a orchestr Es dur op. 46

První kroky do světa hudby učinil německý skladatel Max Bruchpod vedením své matky, která byla sopranistkou. Na jeho další hudební výuce se podíleli profesor Heinrich Carl Breidenstein a proslulý skladatel a klavírista Ferdinand Hiller. Ve čtrnácti letech složil svou první symfonii, o šest let později první operu. V průběhu života vystřídal Bruch celou řadu postů na různých místech Německa jako dirigent a pedagog. V letech 1880–1883 vedl Královskou liverpoolskou filharmonii. Dvacet let (1890–1910) vyučoval skladbu na berlínské Universität der Künste, kde mezi jeho žáky byli i Ottorino Respighi a Vaughan Williams.

Ačkoli zkomponoval více než dvě stě skladeb (za svého života byl známý převážně jako skladatel sborové hudby), v běžném repertoáru se dnes setkáváme jen s hrstkou z nich. Bruchovu melodiku ovlivnil jeho zájem o lidovou hudbu různých zemí. Spolu s pevným ukotvením v romantické tradici německé hudby ho to však spíše vzdalovalo od progresivních směrů tehdejší německé hudby.

Skotská fantazie pro housle a orchestr Es dur op. 46 vznikla v letech 1879–1880 a skladatel ji věnoval proslulému houslovému virtuosovi Pablu de Sarasatemu. Vedle dedikanta (který dílo poprvé přednesl na veřejnosti a i později jej s Bruchem několikrát hrál) se o osudy nové skladby zasloužil také jiný slavný houslista té doby: Joseph Joachim. Nejen že sólový part před publikováním opatřil smyky a prstokladem, ale také se v následujícím roce zhostil jeho uvedení v Liverpoolu, kde byl Bruch šéfdirigentem. Čtyřvětá fantazie na motivy skotských lidových písní je stejně virtuózní jako houslový koncert, ale její charakter je více rapsodický. Značný prostor dává také harfě, která nejen evokuje tradiční skotskou hudbu, ale současně jako by vyprávěla slavné příběhy skotských dějin, o nichž si Bruch – vášnivý čtenář Waltera Scotta – četl. Každá věta je vystavěna na konkrétním starém lidovém nápěvu. V závěrečné větě je to silně patrioticky zabarvená válečná píseň Scots Wha Hae.

Thomas Adès — Tanec mrtvých pro mezzosoprán, baryton a orchestr (2013)

Skladatel, dirigent a londýnský rodák Thomas Adès pochází z umělecky založené rodiny kunsthistoričky a básníka-překladatele. Coby autor několika desítek děl od komorních přes symfonická až po operní je jednou z nejvýraznějších osobností soudobé vážné hudby. Jeho skladby si objednávají významné instituce a hudební tělesa jako například Královská opera Covent Garden, pro kterou složil v roce 2003 operu The Tempest (inspirovanou stejnojmennou hrou Williama Shakespeara), či Berlínská filharmonie a newyorská Carnegie Hall, které společně iniciovaly vznik jednověté symfonie Tevot, jejíž premiéra se v roce 2007 konala pod taktovkou Sira Simona Rattla. Z posledních děl většího rozsahu můžeme uvést především operu The Exterminating Angel z roku 2015 podle stejnojmenného filmu Luise Buñuela. Doplňme, že čeští posluchači budou moci brzy využít příležitost poslechnout si Adèsovu komorní operu Powder Her Face (1995), kterou má v dubnu na programu Národní divadlo v Brně.

Adèsův bohatý hudební jazyk se pohybuje mimo zažité struktury, je mimořádně fluidní, nepředvídatelný, s mnoha zvukově neobvyklými, překvapivými momenty. Hudební materiál je přesto vnitřně provázaný a výsledný tvar má zpravidla nesmírný citový náboj. Sám skladatel často hovoří o „magnetismu“ vztahů mezi tóny a možnostech, jež se před ním při práci s nimi otevírají.

Pro dílo z roku 2013 – Tanec mrtvých – našel skladatel inspiraci ve středověkých malbách na plátně obrovských rozměrů, které se vinulo po obvodu stěn v kostele Panny Marie v severoněmeckém Lübecku (za druhé světové války byly bohužel malby zničeny společně s varhanami, na které hrával mimo jiné Dietrich Buxtehude). Výjevy znázorňovaly Smrt, jež do svého područí bere smrtelníky napříč společenským žebříčkem: od prominentních osobností k těm, kteří nemají žádnou světskou moc a vliv. Postupně se tak setkáváme s papežem, císařem, kardinálem, králem, mnichem, rytířem, starostou, lékařem, lichvářem, kupcem, farním úředníkem, řemeslníkem, rolníkem, dívkou a dítětem. Smrt však důležitému postavení některých svých obětí nepřikládá pražádný význam: tady je to ona, kdo „udává rytmus“.

Po setkání Smrti s kupcem nabývá zhruba v polovině skladby až frenetického charakteru. Poté následuje přízračně znějící pasáž, kdy se Smrti musí odevzdat i nesmělý farní úředník, jenž sotva nastoupil do služby. Dílo ústí do až schubertovsky lyrického duetu Smrti s nevinným dítětem, které ještě neumí chodit, ale přesto musí tancovat. V úplném závěru je nám mnohokrát opakovaným slovem „tanzen“ připomenuto, že toto je tanec, u kterého nemá nikdo na výběr. Totentanz – na původní německé texty doprovázející zmíněné malby – byl napsán pro mezzosoprán, baryton a velký orchestr, ve kterém má výrazné zastoupení bicí sekce. Premiéra se konala v rámci festivalu BBC Proms 2013 a zúčastnili se jí oba dnešní sólisté.

Joseph Haydn — Symfonie č. 45 fis moll „Na odchodnou“ Hob I/45

Joseph Haydn se do hudební historie zapsal jako jeden z nejplodnějších skladatelů, který navíc zásadně ovlivnil vývoj řady hudebních forem, zejména symfonie a kvartetu. Nepocházel z hudební rodiny (jeho otec byl mistr kolář), rodiče však rádi ve volném čase zpívali. U Haydna se záhy projevilo pěvecké nadání a od svých šesti let byl v tomto směru vytrvale vzděláván: jeho formativní léta ovlivnilo především období, kdy působil jako sopranista ve svatoštěpánském chlapeckém sboru ve Vídni. Převážná část Haydnova mládí byla velmi krušná a jeho životní situace se výrazně změnila k lepšímu především od té doby, když v roce 1761 vstoupil do služeb knížete Paula Antona Esterházyho (kterého po smrti vystřídal bratr Mikuláš). Jako knížecí kapelník sice trávil mnoho času v relativním odloučení od ostatního světa na zámcích v Eisenstadtu a Esterháze (kníže neholdoval dlouhodobým pobytům ve Vídni), nezdálo se však, že by to jeho tvorbě bylo na škodu. „Od světa jsem byl odloučen, a tak jsem musel být originální,“ podotkl k tomu později skladatel.

Pokud jde o Haydnův přínos v oblasti symfonické tvorby, podstatně ovlivnil strukturu symfonie jako takové, ze které potom vycházeli skladatelé dalších generací. Zatímco během eisenstadtského období ještě počet vět kolísal mezi třemi a čtyřmi, později se ustálil na čtyřech, přičemž třetí věta byla zpravidla taneční. Vývoje doznalo rovněž obsazení – vedle základního rámce smyčcových nástrojů, který byl „vyztužen“ hoboji a lesními rohy, začal Haydn čím dál více využívat také další dechové nástroje. Pokud jde o vnitřní výstavbu, především v provedení postupně prohloubil motivicko-tematickou práci s tématy obsaženými v expozici.

Z celkového počtu 104 symfonií jich okolo pětadvaceti vzniklo v 70. letech 18. století. Vyznačují se vesměs silným citovým nábojem a přesvědčivostí výrazu, které korespondovaly s atmosférou tehdejšího hnutí „Sturm und Drang“. Symfonie č. 45 fis moll „Na odchodnou“ Hob I/45 z roku 1772 měla ale i svůj vedlejší záměr: skladatel jí chtěl knížeti naznačit, aby pobyt na svém letním sídle dál neprodlužoval, jelikož hudebníci se už nemohli dočkat shledání se svými rodinami. Naléhavost první věty Allegro assai, která je plná dramatických kontrastů, ještě umocňuje generální pauza, po níž následuje zcela nová hudební myšlenka. Pomalá věta je melodicky i dynamicky nepříliš výrazná, Haydn navíc předepsal pro smyčcové nástroje dusítka. Harmonicky je značně proměnlivá a ke své základní tónině A dur se vrátí až krátce před závěrem. Následující taneční věta Menuetto: Allegretto je včetně tria v neobvyklé tónině Fis dur. Závěrečné Finale: Presto – Adagio vysvětluje přízvisko „Na odchodnou“: po rychlé části následuje dlouhé Adagio, kdy nástroje postupně umlkají – a my dodnes můžeme obdivovat Haydnovu smělost zakončit symfonii oproti zvyklostem takto pomalu a „do ztracena“.