Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Isang Enders

Czech Philharmonic

Isang Enders

Other promoters

Czech Philharmonic performs with Petr Altrichter and German cellist Isang Enders in Seoul, South Korea, as a part of the orchestra's 2017 tour of Asia.

Czech Philharmonic
Programme

Bedřich Smetana
Overture to The Bartered Bride

Antonín Dvořák
Cello Concerto in B minor, Op. 104

Antonín Dvořák
Symphony No. 8 in G major, Op. 88

Performers

Isang Enders 
cello

Petr Altrichter
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Isang Enders
Seoul Arts Center — Concert Hall
28 Sep 2017  Thursday — 8.00pm
Can't order online

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Performers

Isang Enders  cello

Isang Enders

Isang Enders has quickly established himself as a dynamic artist in search of new-concepts and works for the violoncello. Born into a German-Korean musician family in Frankfurt in 1988, Isang Enders began studying with Michael Sanderling at the age of twelve. His playing has since been influenced by his studies with Gustav Rivinius, Truls Mørk, and above all, by the mentoring of the American cellist Lynn Harrell.

At the age of twenty, Isang Enders was appointed principal cello of the Dresden Staatskapelle, making him the youngest section leader in Germany. During his four years with the orchestra, he also co-founded the Gohrisch Shostakovich Festival alongside Tobias Niederschlag.

Isang Enders recently made his debut with the Philharmonia Orchestra, enjoyed collaborations with the Stuttgarter Philharmoniker and Stavanger Symphony orchestras and performs regularly with the Orchestre Philharmonique de Radio France and Seoul Philharmonic Orchestra. He has worked with eminent conductors including Myung-Whun Chung, Christoph Eschenbach, Pablo Heras-Casado, Eliahu Inbal, Zubin Mehta and Vasily Petrenko.

He has most recently performed Unsuk Chin’s Cello Concerto in both Stavanger and Paris, and performed the Korean debut of Dutilleux’s Cello Concerto as well the Shostakovich Cello Concerto with the Seoul Philharmonic Orchestra.

As a dedicated chamber musician, he continues to work closely with the pianist Igor Levit, with whom he has toured extensively, as well as Kit Armstrong and Sunwook Kim.

Last season he made his debut at the Bach Festival in Montreal, and spent the summer at the Malboro Music Festival in the US. He performs regularly as a recitalist at Heidelburger Fruhling and Rheingau Musikfestivals.

His highly-acclaimed and early recording of the Bach Cello Suites on Berlin Classics was a triumph. One critic describes him as a “reflective and highly intelligent young man”. Isang Enders is signed to Berlin Classics and SONY Music Entertainment and plays an instrument by Jean Baptiste Vuillaume (Paris, 1840).

Compositions

 — Prodaná nevěsta, předehra

 — Symfonie č. 8 G dur op. 88 „Anglická“

 — Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104

Rok 1896 se stal pro historii české hudby významným hned ze dvou důvodů: 4. ledna byla založena Česká filharmonie a 19. března premiéroval Antonín Dvořák při své deváté a poslední koncertní cestě do Anglie Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104. Ačkoli byl autor svým dílem nadšen, dokonce psal o „nehorázné radosti“, jež mu přináší, netušil při své skromnosti, ba ani v té době tušit nemohl, že se stane jednou z jeho nejhranějších skladeb, a pro mnoho lidí dokonce králem violoncellových koncertů všech dob. Paradoxem přitom je, že Dvořák nikdy k formě koncertu netíhl a violoncello se mu jako sólový nástroj příliš nezamlouvalo. Tvrdil prý, že „nahoře huhňá a dole brumlá.“ Souhrou okolností se na podzim roku 1894 přece jen rozhodl koncert pro violoncello zkomponovat. Od prvního pokusu věnovat tomuto nástroji sólový koncert uplynulo téměř třicet let a Dvořák ho zřejmě považoval za natolik nevýznamný, že mu ani nevadila ztráta jeho rukopisu (našel se až po skladatelově smrti), ani jej nezařadil do žádného ze seznamů svých děl.

Prvotním a zásadním impulsem k napsání violoncellového koncertu s orchestrem se stalo dílo amerického skladatele a violoncellisty Victora Herberta, pedagoga Newyorské konzervatoře, již Dvořák v té době řídil, a první violoncellista newyorské Filharmonické společnosti. Dvořáka Herbertovo dílo natolik nadchlo, že ho celé důkladně prostudoval a několik měsíců poté začal psát vlastní koncert. Možná v návaznosti na hluboce intimní Biblické písně, jež vznikly na jaře roku 1894, pokračoval skladatel v této osobní rovině a nezdráhal se odhalit v novém díle to, čím právě žil: silný stesk po domově, dětech (kromě syna Otakara zůstalo ostatních pět dětí v Čechách), po letním sídle ve Vysoké, kde měl klid na práci, a zároveň vzpomínku na těžce nemocnou Josefinu Kounicovou, svou švagrovou, přítelkyni a dávnou první lásku. V soukolí tvůrčího elánu a vnitřní melancholie vznikla niterná skladba, jíž vévodí pevný kompoziční řád a jež nepostrádá naději. Josefinu zosobňuje v koncertu melodie Dvořákovy písně Kéž duch můj sám z cyklu Čtyři písně op. 82, která patřila k jejím nejoblíbenějším.

Třívětý koncert zahajuje rozměrný orchestrální úvod, v němž zazní obě základní témata věty. Zatímco první se vyznačuje větším melodickým rozestupem, vedlejší téma tvoří líbezná, něžná melodie. Zdánlivě spontánní myšlenka se rodila dlouho a pracně, než autor našel její pravé proporce. Pakliže sám autor přiznal, že ho lyrický motiv úvodního Allegra rozechvívá, ve druhé větě zašel ještě dál a stvořil pro ni jednu ze svých nejpůsobivějších lyrických melodií. Právě zde zazní odkaz na píseň Kéž duch můj sám. Poté přichází košaté rondo, jež tu stojí jako symbol naděje, vzkříšení po temné noci kříže, obraz proměněné bolesti. Dvořák psal tuto větu několik týdnů před definitivním odjezdem z New Yorku, snad proto jako by se chvěla dychtivým očekáváním, jež bylo však po návratu do Čech zakaleno zprávou o Josefinině předčasné smrti. Skladatel v reakci na tuto smutnou skutečnost radikálně změnil závěr celého koncertu a před původní stručnou kodu vložil nových šedesát taktů, v nichž sólové housle opět citují Josefininu oblíbenou píseň.

Světová premiéra koncertu se konala 19. března roku 1896 v londýnské Queen’s Hall pod Dvořákovou taktovkou. Skladbu měl původně premiérovat autorův blízký přítel a mentor violoncellového partu Hanuš Wihan, jemuž bylo dílo dedikováno, jenže nakonec byl koncert svěřen mladému anglickému violoncellistovi Leo Sternovi. Traduje se, že změnu obsazení způsobil Wihanův poněkud necitlivý požadavek přidat do koncertu virtuózní kadenci, což Dvořák rezolutně odmítl, leč pravým důvodem bylo zřejmě hudebníkovo značné časové vytížení. Stern se vypravil za skladatelem do Čech a houževnatě spolu s autorem na koncertu pracoval, a to prý až sedm hodin denně, neboť skladba pro něj byla zejména intonačně nesmírně obtížná. Stern uvedl dílo i při pražské premiéře 11. dubna 1896, později ještě v Lipsku, Chicagu a New Yorku.