Photo illustrating page  Semyon Bychkov Czech Philharmonic

Czech Philharmonic • Semyon Bychkov


Other promoters

Czech Philharmonic

Programme

Bedřich Smetana
The Bartered Bride, overture

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Francesca da Rimini, symphonic fantasy in E minor after Dante, Op. 32

Johannes Brahms
Violin Concerto in D major, Op. 77

Performers

Josef Špaček
violin

Semyon Bychkov
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Semyon Bychkov

Litomyšl Castle — The Chateau of Litomyšl

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Performers

Josef Špaček  violin
Josef Špaček

JOSEF ŠPAČEK
violin, artistic director of the project

Josef Špaček is fast emerging as one of the most accomplished violinists of his generation. He studied with Itzhak Perlman at The Juilliard School in New York, Ida Kavafian and Jaime Laredo at the Curtis Institute of Music in Philadelphia, and with Jaroslav Foltýn at the Prague Conservatory. He was a laureate of the International Queen Elisabeth Competition in Brussels, and won top prizes at the Michael Hill International Violin Competition in New Zealand, the Carl Nielsen International Violin Competition in Denmark and the Young Concert Artists International Auditions in New York.

Highlights during the 2017/2018/2019 seasons include a return visit to the Netherlands Philharmonic Orchestra and Marc Albrecht, as well as debuts with the Orchestre Philharmonique du Capitole de Toulouse and Thomas Søndergård, the Bamberger Symphoniker and Manfred Honeck, the Scottish Chamber Orchestra and Maxim Emelyanchev, the Helsinki Philharmonic Orchestra and Michael Sanderling, the Antwerp Symphony Orchestra and David Zinman, the Orchestre Philharmonique de Strasbourg and Aziz Shokhakimov, the Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo and Tomáš Netopil, the Stavanger Symphony Orchestra and Christian Vásquez, the Symfonieorkest Vlaanderen and Daniel Blendulf and the Kyoto Symphony Orchestra and Lio Kuokman. He continues to appear as a soloist of the Czech Philharmonic for concerts, both in Prague and on tour, conducted by Semyon Bychkov, Jakub Hrůša and Thomas Adès.

Previous highlights include subscription concerts with the Czech Philharmonic and Valery Gergiev, a return visit to the Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino and James Conlon, his debut with the Rotterdam Philharmonic Orchestra and Jiří Bělohlávek, his Berlin debut with the Konzerthausorchester Berlin and Thomas Sanderling, his Amsterdam Concertgebouw debut with the Netherlands Philharmonic Orchestra and Thomas Søndergård, his Tokyo debut with the Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra and Jakub Hrůša and debuts with the Orchestra di Padova e del Veneto and Gerard Korsten, the Sønderjylland Symphony Orchestra and Johannes Wildner and the Symfonieorkest Vlaanderen and Adrien Perruchon (recorded by Mezzo Live HD TV), as well as recital debuts in among others Kennedy Center in Washington D.C. and La Jolla, San Diego.

In addition to the above-mentioned orchestras, Josef Špaček has appeared across Europe, the US and Asia with orchestras such as the Philadelphia Orchestra, PKF – Prague Philharmonia, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Essener Philharmoniker, Tonkünstlerorchester Niederösterreich, Orchestre National de Belgique, Malaysian Philharmonic Orchestra, Orquesta Filarmónica de Málaga, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony and Queensland Symphony Orchestra.

The late Jiří Bělohlávek was an avid supporter of Josef Špaček and regularly invited him. Other conductors he works with include Semyon Bychkov, James Conlon, Christoph Eschenbach, Asher Fisch, Valery Gergiev, Roy Goodman, Jakub Hrůša, Manfred Honeck, Eliahu Inbal, Jun Märkl, Rossen Milanov, Tomáš Netopil, Thomas Sanderling and Thomas Søndergård.

Josef Špaček gives recitals and takes part in chamber music festivals in Europe (among others at the Rudolfinum in Prague, Konzerthaus in Vienna, Evian Festival, Kaposfest and Schloß Elmau), Asia and the USA (i.a., Kennedy Center, La Jolla, ChamberFest Cleveland and Nevada Chamber Music Festival).

Supraphon released a highly praised recording of the violin concertos by Dvořák and Janáček, and of the Fantasy by Suk, with the Czech Philharmonic conducted by Jiří Bělohlávek (“Recording of the Week” of The Sunday Times, “Recording of the Month and of the Year” of MusicWeb International and 5* in Diapason), as well as a recital CD with works for violin and piano by Smetana, Janáček and Prokofiev with pianist Miroslav Sekera. In 2010 he recorded works by H. W. Ernst for Naxos. His first CD, released in 2006, includes a complete recording of the Sonatas for Solo Violin by Eugène Ysaÿe.

He has served as concertmaster of the Czech Philharmonic Orchestra, the youngest in its history. The orchestra has named him “Associate Artist” as of January 2016.

Josef Špaček performs on the ca. 1732 “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù violin, generously on loan from Ingles & Hayday.

 

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Semyon Bychkov’s second season as the Czech Philharmonic’s Chief Conductor and Music Director saw the culmination of The Tchaikovsky Project started in 2015 before Bychkov's appointment to the Orchestra. In addition to the release on Decca Classics of all of Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini, Bychkov and the Orchestra gave Tchaikovsky residencies in Prague, Tokyo, Vienna and Paris and appeared together for the first time at the BBC Proms. Highlights in Prague included the first time that Bychkov led the Orchestra in Smetana’s Má vlast.

In the 2020/21 season, the focus moves from Tchaikovsky to Mahler with performances of the symphonies scheduled both at home and abroad. New music will also be brought to the fore when Bychkov and the Czech Philharmonic give the world premières of works by Bryce Dessner, Detlev Glanert and Thomas Larcher: three of the fourteen composers – nine Czech, five international – whose new commissions were initiated by Bychkov at the start of his tenure. Following their premières in Prague, Bychkov and the Czech Philharmonic have performances in Vienna, Paris, Brussels, Amsterdam and London featuring Dessner's Symphony and Larcher's Piano Concerto, composed for Kirill Gerstein.

Recognised for his interpretations of the core repertoire, Bychkov has also worked closely with many extraordinary contemporary composers including Luciano Berio, Henri Dutilleux and Maurizio Kagel. In recent seasons he has collaborated with René Staar, Thomas Larcher, Richard Dubignon, Detlev Glanert and Julian Anderson, conducting premières of their works with the Vienna Philharmonic, New York Philharmonic, Royal Concertgebouw and the BBC Symphony Orchestra at the BBC Proms.

In common with the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the culture of the East and the other in the West. Born in St Petersburg in 1952, Bychkov emigrated to the United States in 1975 and has lived in Europe since the mid-1980's. Singled out for an extraordinarily privileged musical education from the age of 5, Bychkov studied piano before winning his place at the Glinka Choir School where, aged 13, he received his first lesson in conducting. He was 17 when he was accepted at the Leningrad Conservatory to study with the legendary Ilya Musin and, within three years had won the influential Rachmaninov Conducting Competition. Denied the prize of conducting the Leningrad Philharmonic, Bychkov left the former Soviet Union.

By the time Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, he had enjoyed success in the US as Music Director of the Grand Rapids Symphony Orchestra and the Buffalo Philharmonic. His international career, which began in France with Opéra de Lyon and at the Aix-en-Provence Festival, took off with a series of high-profile cancellations which resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, Berlin Philharmonic and Royal Concertgebouw Orchestras. In 1989, he was named Music Director of the Orchestre de Paris; in 1997, Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne; and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov’s symphonic and operatic repertoire is wide-ranging. He conducts in all the major houses including La Scala, Opéra national de Paris, Dresden Semperoper, Wiener Staatsoper, New York’s Metropolitan Opera, the Royal Opera House, Covent Garden and Teatro Real. Madrid. While Principal Guest Conductor of Maggio Musicale Fiorentino, his productions of Janáček’s Jenůfa, Schubert’s Fierrabras, Puccini’s La bohème, Shostakovich’s Lady Macbeth of Mtsensk and Mussorgsky’s Boris Godunov each won the prestigious Premio Abbiati. New productions in Vienna include Strauss’ Der Rosenkavalier and Daphne, Wagner’s Lohengrin and Parsifal, and Mussorgsky’s Khovanshchina; while in London, he made his debut with a new production of Strauss’ Elektra, and subsequently conducted new productions of Mozart’s Così fan tutte, Strauss’ Die Frau ohne Schatten and Wagner’s Tannhäuser. Recent productions include Wagner’s Parsifal at the Bayreuth Festival and Strauss’s Elektra at the Wiener Staatsoper.

On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. In the UK, in addition to regular performances with the London Symphony Orchestra, his honorary titles at the Royal Academy of Music and the BBC Symphony Orchestra - with whom he appears annually at the BBC Proms – reflect the warmth of the relationships. In Europe, he tours frequently with the Royal Concertgebouw Orchestra and Munich Philharmonic, as well as being a frequent guest of the Vienna and Berlin Philharmonics, the Leipzig Gewandhaus, the Orchestre National de France and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia; in the US, he can be heard with the New York Philharmonic, Chicago Symphony, Los Angeles Symphony, Philadelphia and Cleveland Orchestras. This season, in addition to extensive concert and recording commitments with the Czech Philharmonic, Bychkov's guest conducting engagements include concerts with the Royal Concertgebouw, the Munich and Berlin Philharmonics, Leipzig Gewandhaus and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Bychkov made extensive recordings for Philips with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Later, his 13-year collaboration (1997-2010) with WDR Symphony Orchestra Cologne produced a series of benchmark recordings that included works by Strauss (Elektra, Daphne, Ein Heldenleben, Metamorphosen, Alpensinfonie, Till Eulenspiegel), Mahler (Symphony No. 3, Das Lied von der Erde), Shostakovich (Symphony Nos. 4, 7, 8, 10, 11), Rachmaninov (The Bells, Symphonic Dances, Symphony No. 2), Verdi (Requiem), a complete cycle of Brahms Symphonies, and works by Detlev Glanert and York Höller. BBC Music Magazine voted Bychkov's recording of Wagner’s Lohengrin Disc of the Year in 2010; and his recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic Record of the Month, while Record Review’s Building a Library on BBC Radio 3 chose his recording of César Franck’s Symphony in D minor as their Recommended Recording. In 2015, Semyon Bychkov was named Conductor of the Year by the International Opera Awards.

Compositions

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Francesca da Rimini, symfonická fantazie podle Danta op. 32

Čajkovskij ve své tvorbě nejenže navazoval na hudební odkaz minulosti, ale zároveň pečlivě sledoval dění své současnosti, například pravidelně navštěvoval operní produkce a za hudbou také cestoval. Koncem roku 1875 vyjel do západní Evropy: v Paříži ho okouzlilo představení Bizetovy Carmen, v Bayreuthu se zúčastnil prvního festivalu Wagnerovy operní tetralogie Prsten Nibelungův, osobně se setkal s Ferencem Lisztem a jednoho letního večera se v kočáře začetl do Božské komedie Danta Alighieriho (cca 1265–1321). Všechny tyto podněty se spojily v touhu napsat na téma Pátého zpěvu Pekla symfonickou báseň Francesca da Rimini.

Svůj plán zrealizoval skladatel velice rychle – za méně než tři týdny byla partitura dokončena. Na jaře roku 1877 ji v Moskvě premiéroval Nikolaj Rubinštejn, o rok později Eduard Nápravník v Petrohradu. Obě provedení slavila úspěch a Fracesca da Rimini op. 32 se vedle Čajkovského Bouře rychle zařadila mezi nejpopulárnější ruské skladby. Sám autor ji zpočátku hodnotil také kladně: „Psal jsem ji s láskou, a ta láska se mi tam, myslím, docela povedla.“ Později však, jako mnohokrát před tím i potom, podrobil dílo tvrdé sebemrskačské kritice a vyjadřoval se o něm se značným despektem. Navzdory tomu publikum rozhodlo jinak a Francesca da Rimini je dodnes nedílnou součástí orchestrálního repertoáru.

Podrobný program této symfonické básně, jež pojednává o nešťastné lásce italské šlechtičny, vepsal Čajkovskij do rukopisu partitury (v tištěné verzi vyšla jen jeho zkrácená verze). Nejprve sestupuje Dante v doprovodu básníka Vergilia do druhého kruhu pekla (Andante lugubre). Povšimněme si tu wagnerovských a lisztovských prvků, jako je bohatý chromatismus či zmenšené akordy. Mimochodem, sám Čajkovskij, jemuž Wagnerova hudba připadala nudná a bezbarvá, se nad svým „wagnerismem“ pozastavoval: „Není to podivné, že jsem se nechal ovlivnit uměleckým dílem, k němuž cítím tak silnou antipatii?“ Následuje Allegro vivo v tónině e moll a s ním barvité vykreslení bouře, v níž pekelné vichry nesou ztrápené duše, ty, které se provinily smilstvem. Dante si povšimne dvou z nich a žádá je, aby mu sdělily, zač jsou trestány. Slova se chopí Francesca (Andante cantabile non troppo) a vypráví o nešťastné lásce k Paolovi, bratrovi svého tyranského manžela Giovanniho Malatesta, za něhož se byla nucena provdat. Klíčové bylo pro Čajkovského její slavné zvolání: „Není větších bolů než v čase bídy myslit na své štěstí.”

Téma hlavní hrdinky zahájí klarinet, k němuž se postupně připojí „vzdechy“ ostatních nástrojů a protipohyb ve smyčcích. Láska mezi Francescou a Paolem se rozvíjí, vrcholí povzbuzena příběhem Lancelota a Ginevry (poslední opakování hlavní melodie ve smyčcích v silné dynamice), avšak nečekaný návrat manžela vše zmaří. Milenci jsou zavražděni (činely, kontrabasy). Vyprávění je u konce, obě duše jsou opět uchváceny ďábelským větrem a hnány pryč. Dante, přemožen nekonečným utrpením, padne k zemi.


Prodaná nevěsta, předehra
Johannes Brahms
Koncert pro housle a orchestr D dur op. 77

Koncert pro housle a orchestr D dur op. 77 začal Johannes Brahms komponovat roku 1878. „Přál bych si to projít s nějakým horším houslistou, než jsi Ty, protože se obávám, že nejsi dost přísný,“ psal skladatel 21. ledna 1879 svému příteli houslistovi Josephu Joachimovi (1831–1907), jemuž je koncert věnován. Joachim se narodil v Kopčanech u Bratislavy (tehdy se jeho rodná obec jmenovala německy Kitsee a maďarsky Köpcsény, a Bratislava, tehdejší sídlo Zemského sněmu v habsburských Uhrách, byla ještě Prešpurk/Preßburg/Pozsony). Brahms slyšel mladého houslistu poprvé roku 1848 ve svém rodném Hamburku hrát Beethovenův Houslový koncert. O pět let později se oba umělci znovu setkali v Hannoveru a uzavřeli celoživotní přátelství.

Joachim byl sice o pouhé dva roky starší než Brahms, jako výkonný umělec už však měl v hudebním světě jméno. Byl to on, kdo uvedl Brahmse k Robertu Schumannovi, který tehdy mladému Hamburčanovi předpověděl budoucnost a jeho talent ocenil výrokem, že povede hudbu na „nové dráhy“. Brahms při kompozici plně důvěřoval Joachimovým radám. Vytvoření obvyklé kadence v závěru první věty, která byla tehdy ještě pro sólistu obligátní příležitostí k předvedení technické brilance, mu zcela přenechal. Do vlastní struktury koncertu si však mluvit nedal a vzniklo dílo, které se charakteru běžných virtuozních koncertů vymyká.

Premiéra se konala 1. ledna 1879 v Lipsku pod taktovkou Hanse von Bülowa. Bülowova osobní účast na premiéře Brahmsovy skladby může překvapovat ty, kdo si jeho jméno spojují s okruhem kolem Franze Liszta, Richarda Wagnera a tzv. „novoněmecké školy“, k níž je směr Johannesa Brahmse, vycházející z odkazu hudebního klasicismu, stavěn do protikladu. Hans von Bülow (1830–1894), Lisztův žák, první manžel jeho dcery Cosimy, kterou mu odlákal Richard Wagner, však umění se soukromím nesměšoval; jeho tolerance se projevila i po rozvodu s Cosimou. Nadále propagoval Wagnerovo dílo a se stejným uměleckým zaujetím uváděl Brahmsovy skladby jako dirigent i klavírista.

První ohlasy premiéry Brahmsova Houslového koncertu bylo rozporné, mnohým zpočátku připadalo dílo málo „houslové“. V květnu 1879 ho Joachim uvedl v londýnském Crystal Palace a zprávy z anglické premiéry obezřetně psaly, že „dílo takové důležitosti, rozsahu a obtížnosti vyžaduje několikanásobný poslech. [...] Přítomní hudebníci byli zajedno, že druhá věta je rozhodně nejzdařilejší, třetí méně, ale celé dílo je vítaným obohacením houslového repertoáru“. Brahms ve skladbě překonal pojetí instrumentálního koncertu, v němž má hlavní úlohu technický a výrazový um sólisty, směrem k symfonickému pojetí. Skladba nevyniká virtuózní brilancí, sólový part je integrován do orchestrálního zvuku; druhou větu otevírá například hobojové sólo, zatímco sólista čeká na svůj nástup poměrně dlouho. První věta má mnoho společného s první větou druhé symfonie, v jejímž sousedství koncert vznikal; má i stejnou tóninu. Druhá věta dodnes působí svou lyričností, a rondo třetí věty především pro Brahmse typickým „uherským“ zabarvením.

What are you looking for?
Close
Close
What are you looking for?