Photo illustrating page  Czech Philharmonic Petr Altrichter

Czech Philharmonic

Petr Altrichter

Other promoters

Czech Philharmonic performs with conductor Petr Altrichter in Taipei, Taiwan as a part of the orchestra's 2017 tour of Asia.

Czech Philharmonic
Programme

Bedřich Smetana
Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů from My Country

Antonín Dvořák
Symphony No. 9 in E minor, Op. 95 "From The New World"

Performers

Petr Altrichter
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Petr Altrichter
National Theatre & Concert Hall — National Concert Hall
10 Oct 2017  Tuesday — 7.30pm
Can't order online

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Performers

Petr Altrichter  conductor
Petr Altrichter

PETR ALTRICHTER
conductor

Petr Altrichter is one of the most distinguished Czech conductors, and he has earned an illustrious reputation for the dynamism and depth of his interpretations of symphonic music. He was raised in a musical family and played musical instruments from a young age. Having graduated from the Conservatory in Ostrava as a French horn player and conductor, he continued his studies at the Janáček Academy of the Performing Arts in Brno in orchestral conducting under Otakar Trhlík and František Jílek and choral conducting with Josef Veselka and Lubomír Mátl. After completing his studies in Brno, he worked as a choirmaster and conductor with the Brno Academic Choir, and contributed to the winning of many prizes at foreign choral competitions and festivals (Middlesbrough, Debrecen…).

Altrichter attracted international attention in 1976, when he won second prize and a special prize of the jury at the renowned International Conducting Competition in Besançon, France. Based on this achievement he began to work with the Czech Philharmonic Orchestra as an assistant of Václav Neumann, which started his artistic career. Not long after that, he began to receive invitations to conduct orchestras abroad. After working with the Brno Philharmonic Orchestra, in 1988 he became the principal guest conductor of the Prague Symphony Orchestra and in 1991 he was appointed its chief conductor. With that orchestra, he made frequent foreign tours to Japan, the USA, Switzerland, Germany, France, and other countries. At the same time he also closely collaborated with the Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice, with which he often gave performances abroad introducing many gifted young soloists (such as Isabelle van Keulen and Radek Baborák).

From 1993 to 2004 he also worked as the Music Director of the Südwestdeutsche Philharmonie in Constance, Germany, with which he gave concerts regularly at the Tonhalle in Zurich and at the KKL in Lucerne, and also toured Switzerland and Italy. Having made his U.K. debut with the Prague Symphony Orchestra at the Edinburgh Festival in 1990, Petr Altrichter made his London debut with the English Chamber Orchestra 1993. He then conducted the Royal Liverpool Philharmonic Orchestra in 1994 to a great critical acclaim. He was subsequently appointed its Principal Conductor, a post he held from 1997 until 2001. With this orchestra he appeared at the 2000 BBC Proms at the Royal Albert Hall and made several highly-praised recordings on the orchestra’s own label, RLPO live.

In 2001 Altrichter was invited to become the Chief Conductor of the Brno Philharmonic Orchestra, and he remained there for seven years, returning to the orchestra with which he had been associated since his student days and which he continues to guest conduct up to this day. He is also a regular guest of the Czech Philharmonic Orchestra, with which he has maintained a steady artistic relationship since his beginnings there as an assistant conductor, and of the Prague Symphony Orchestra, the Brno Philharmonic Orchestra, and the Slovak Philharmonic Orchestra, with which he recorded an award-winning CD with Antonín Dvořák’s music. Since the 2018/2019 season, he has been a permanent guest conductor of the Slovak Philharmonic Orchestra, with whom he has been working for many years.

In 2015 he toured Germany with the Czech Philharmonic Orchestra, and in late 2015 and early 2016, he toured China with the same orchestra. At the beginning of the 2017/2018 season, he conducted the Czech Philharmonic at the Dvořák Prague International Festival and later toured very successfully in South Korea, Japan and Taiwan with the same orchestra. In the spring of 2017 he toured Japan with the Prague Symphony Orchestra. In 2018 he toured the United Kingdom with the Czech National Symphony Orchestra. In May 2019 he will be touring with the Czech Philharmonic in China.

Altrichter has appeared as a guest conductor with many leading international orchestras, including Japan’s NHK Symphony Orchestra and the Berlin Symphony Orchestra. In the United Kingdom he has collaborated with the BBC Symphony Orchestra, the Royal Scottish National Orchestra, the BBC Scottish Symphony Orchestra, and the London Philharmonic Orchestra. The orchestras he has guest conducted also include the Bruckner Orchestra in Linz, the Warsaw Philharmonic Orchestra, the Krakow Philharmonic Orchestra, the Southwest German Radio Symphony Orchestra in Baden-Baden, the Latvian National Symphony Orchestra in Riga, the Gran Canaria Philharmonic Orchestra, the Luxembourg Philharmonic Orchestra, the Netherlands Philharmonic Orchestra, the Stavanger Symphony Orchestra, the Norrköping Symphony Orchestra, the Royal Danish Orchestra in Copenhagen and the Odense Symphony Orchestra.

He is a frequent guest at festivals such as Prague Spring, Janáček May in Ostrava, Smetana’s Litomyšl, Moravian Autumn in Brno, and the Bratislava Music Festival. He has made guest appearances at major festivals in Salzburg, Edinburgh, Avignon, Athens, Cheltenham, Paris, Madrid, Chicago, Zurich, Lucerne, Seville, Palermo, and elsewhere.

The bulk of Petr Altrichter’s repertoire consists of Czech music (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, and Bohuslav Martinů), Russian music (especially Dmitri Shostakovich), and the works of Gustav Mahler and Anton Bruckner. Outstanding soloists and performers from around the world (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann and others) value his flexibility in leading orchestral accompaniments, and they seek out collaboration with him.

Compositions

 — Šárka, symfonická báseň z cyklu „Má vlast“

Od okamžiku, kdy člověk začal používat rozum k tomu, aby přežil v nepřátelském světě, začala mu v tom mírou nebývalou pomáhat celá řada symbolů, které nejdříve personifikovaly přírodní jevy, až se postupně dostaly i k fenoménům náboženským a sociálním. I my, lidé postmoderní doby, jsme jimi obklopeni, a snad nejvíce (hned vedle symbolů náboženských) nás ovlivňují právě ty kulturní. Jsou všude kolem nás a mnohdy si ani dost dobře neuvědomujeme jejich hloubku, ani to, jak nám pomáhají překonávat krizové situace v osobním i společenském životě.

Nejvíce našich kulturních symbolů v oblasti umění a tedy i hudby vzniklo v době probouzejícího se českého národa v 19. století. A mezi nimi i dva z nejčeštějších, opera Libuše, čerpající látku z mýtických počátků českých dějin, a cyklus symfonických básní Má vlast – kompozice z tvůrčí dílny Bedřicha Smetany (1824–1884). Pro jejich program skladatel hledal především symboly, které by byly schopny toto emancipační úsilí českého národa co nejvíce posílit, jak ostatně dosvědčuje i jedna z prvních zpráv o Mé vlasti v časopise Hudební listy, v níž se píše o autorově úmyslu vytvořit větší orchestrální skladby Vyšehrad a Vltava a kterou o další informace posléze rozšířil Dalibor: „Smetana komponuje celý cyklus symfonických básní pod jménem všeobecným Vlast s pododdíly Říp, Vyšehrad, Lipany, Bílá hora atd., řídě se vůbec dle nejdůležitějších momentů naší slávy i neštěstí našeho.

Má vlast, kterou začal Bedřich Smetana promýšlet na podzim 1872 při dokončování opery Libuše, z níž převzal základní tematický materiál spjatý s charakteristikou sídla prvních českých knížat – Vyšehradu a motivy z husitské písně Ktož jsú boží bojovníci, je zkrátka fenoménem po všech stránkách. Do samotné kompozice se skladatel pustil ve druhé polovině roku 1874, tedy v době, kdy během několika měsíců postupně zcela ohluchl. Tehdy vznikly první dvě básně, Vyšehrad a Vltava, po nichž v následujícím roce spatřila světlo světa další dvojice, Šárka a Z českých luhů a hájů a po delší přestávce až na počátku zimy 1878 Tábor. Poslední symfonickou báseň, nazvanou Blaník, v níž slouží husitská píseň jako téma pochodového finále dovádějící spolu se závěrečným motivem úvodního Vyšehradu celý cyklus k vrcholu, dokončil 9. března 1879.

Jednotlivé symfonické básně zaujímají ve vývoji programní hudby, jejímž úskalím byl již od Ference Liszta, který patřil k průkopníkům této formy, rozpor mezi závislostí hudby na literárním či jiném námětu a její svébytností, velice pozoruhodné místo. Smetana, poučen kompozicí svých prvních tří symfonických básní Richard III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl, se totiž Lisztovi v Mé vlasti vyhnul tím, že tvořil nejen hudbu v těsné souvislosti s programem, ale program samotný koncipoval na základě možností, jež mu dávala jeho hudební invence. V této souvislosti tedy není náhodné, že z celého cyklu pouze jeho v pořadí třetí symfonická báseň, Šárka, přebírá jako jediná z celé šestice ucelený mýtický příběh, jehož nástin společně s obsahy ostatních částí, skladatel sepsal po dokončení celého cyklu. „V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jež pomstu přísahá za nevěrnost milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada s jeho zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už zdáli zaslechnou nářek (ač lstivý) přivázané dívky u stromu – při pohledu na ni obdivuje Ctirad krásu její – zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada, tak zbrojnoše až k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vytrhnou se tyto ku krvavému činu: hrůza všeobecného vraždění, vzteklost nasycené pomsty Šárky – toť konec skladby.“Šárka je tedy drama touhy po odplatě, drama lásky, lsti a krvelačné pomsty, nazvané podle protagonistky dívčí války z českých bájesloví, jehož jednotlivé etapy Smetana po hudební stránce geniálně propojil variační prací.

První souborné provedení Mé vlasti, které se změnilo v takřka národní manifestaci, se uskutečnilo 5. 11. 1882 na Žofíně, kde se ho pod taktovkou Adolfa Čecha ujal rozšířený orchestr českého divadla. Od té doby však uplynulo již 133 let, a tak se mnohé proměnilo: vedle symbolu české národní hudby se Má vlast, Smetanou věnovaná dopisem ze 14. 10. 1879 královskému hlavnímu městu Praze a již od roku 1946 pravidelně zahajující Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, stala jako jedna z vrcholných hodnot evropské symfonické tvorby integrální součástí světového hudebního odkazu.

 — Vltava, symfonická báseň z cyklu „Má vlast“

 — Z českých luhů a hájů, symfonická báseň z cyklu „Má vlast“

Antonín Dvořák — Symphony No. 9 in E Minor, Op. 95 (“From the New World”)

Počátkem 90. let stál Dvořák na vrcholu svých uměleckých sil a byl již světově uznávaným skladatelem. Dostával nabídky na vytvoření skladeb, na koncertní turné či na posty učitelské a ředitelské. Génius Antonín Dvořák se postupně vypracoval z „pouhého“ českého skladatele na skladatele světového, kterého vydávaly renomované nakladatelské domy a s kterým se přátelil Brahms či Čajkovskij.

Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ představuje vrcholné mistrovské dílo, kombinující dosavadní Dvořákovy postupy v kompozici. Psát cokoli o ní se zdá být vzhledem k jejímu častému provozování nadbytečné. Dílo se od svého prvního uvedení stalo nesmírně populárním a v roce 1969 si vzal s sebou nahrávku symfonie americký kosmonaut Neil Armstrong při první cestě člověka na měsíc. Pro Dvořáka se stalo vytvoření tohoto díla však také jakýmsi symbolem jeho vlastní první cesty za oceán, do Nového světa. V roce 1892 přijímá pozvání do Spojených států a na tři roky se stává ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku. Po krátké době pobytu za mořem, v zimě 1893, začíná pracovat na své další, v pořadí již deváté symfonii. Je na ní znát, jak silně na skladatele Amerika zapůsobila, zároveň však zůstává dílem českého mistra na vrcholu tvůrčích sil. Novosvětská měla být důkazem skladatelovy teorie o možnostech využití charakteristických prvků černošské a indiánské hudby pro vznik tzv. americké národní školy, která v době Dvořákova pobytu ve Spojených státech fakticky neexistovala. 

Odborníci vedou již více než sto let debaty o tom, zda Dvořák v symfonii použil konkrétní nápěvy černošských písní či nikoliv. Dvořák sám se k této věci vyjádřil rozporuplně. Jednou tvrdil: „Právě dokončuji novou Sinfonii e moll. Dělá mi velkou radost a bude se od mých dřívějších lišit velice podstatně. Inu, vliv Ameriky, každý kdo má ‚čuch‘, musí vycítit.“ Podruhé se vyjádřil zdánlivě protikladně: „Je to a zůstane to pořád českou muzikou.“ Každopádně konkrétní melodie vědomě nepřebíral: „Je to jen duch černošských a indiánských melodií, jejž jsem se snažil reprodukovat ve své nové symfonii. Neupotřebil jsem jediné z oněch melodií.“  Otázkou také zůstává, do jaké míry mohl vlastně Dvořák za tak krátkou dobu pobytu v Americe původní americkou hudbu opravdu poznat, a nakolik bylo pouze jeho přáním vytvořit něco pro Ameriku, která se k němu v počátcích tak štědře zachovala a která ho jistě velmi fascinovala. Dirigent Leonard Bernstein označil dílo jako skutečně mezinárodní ve své podstatě. Navzdory všem těmto dohadům má 9. symfonie asi mnohem více společného s českou hudbou než s hudbou americkou. Stavebně se vyznačuje velmi přesnou, téměř učebnicovou formou jednotlivých vět.

Podvědomě však Dvořák minimálně jednu ze známých melodií „odcitoval“, vždyť téma z první věty symfonie připomíná nápadně černošský spirituál Swing Low Sweet Chariot.  Druhá věta Largo je zase možná inspirována Písní o Hiawathovi. Tato rozsáhlá básnická skladba amerického básníka Henryho Wadswortha Longfellowa čerpá z příběhů o legendárním indiánském náčelníkovi Hiawathovi a její významnou složkou jsou také působivé popisy přírodních krás divoké americké přírody. Hlavní téma slavného Dvořákova Larga – široká, vznešeně prostá melodie (přednášená anglickým rohem na pozadí sordinovaných smyčců) – má možná svůj předobraz v putování Hiawathy a jeho ženy Minnehahy rozlehlou, nedotčenou americkou krajinou. Střední část věty může být zase odrazem nálady ve scéně pohřbu Minnehahy. Třetí věta symfonie má pak podle skladatele také „něco z indiánského charakteru“. V závěrečné čtvrté větě Dvořák kombinuje všechna témata z celé symfonie. Toto perfektní zvládnutí formy ve spojitosti s nápaditou melodikou, harmonií a instrumentačním mistrovstvím tvoří dohromady skutečně geniální jedinečné dílo. Závěrem uveďme citát z New York Times z roku 1893:  „My, Američané, bychom měli děkovat tomuto českému mistru a ctít ho za to, že nám ukázal, jak máme zacházet s naším vlastním hudebním dědictvím.