Photo illustrating page  Czech Philharmonic Orchestra Rehearsal

Czech Philharmonic

Orchestra Rehearsal

Czech Philharmonic

Marek Eben will be the listener’s guide to the musical galaxies. What does a composer put into music, and what do the players and the conductors add? Is the score sacred, or can compositions be adapted somehow? And how does one get an orchestra to play the music just as the conductor imagines it? We invite you to the brand new, fun, and informative

Duration of the programme 2 hod
For children and parents
Programme

César Franck: The Symphony in D minor, Mov. II  

Antonín Dvořák: Legends, Op.59, Mov. VI

George Enescu: The Romanian Rhapsody, No. I 

Performers

Marek Eben
moderator

Petr Altrichter
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Orchestra Rehearsal
Rudolfinum — Dvorak Hall
24 Apr 2019  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
25 Apr 2019  Thursday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Marek Eben  host
Marek Eben

Petr Altrichter  conductor
Petr Altrichter

PETR ALTRICHTER
conductor

Petr Altrichter is one of the most distinguished Czech conductors, and he has earned an illustrious reputation for the dynamism and depth of his interpretations of symphonic music. He was raised in a musical family and played musical instruments from a young age. Having graduated from the Conservatory in Ostrava as a French horn player and conductor, he continued his studies at the Janáček Academy of the Performing Arts in Brno in orchestral conducting under Otakar Trhlík and František Jílek and choral conducting with Josef Veselka and Lubomír Mátl. After completing his studies in Brno, he worked as a choirmaster and conductor with the Brno Academic Choir, and contributed to the winning of many prizes at foreign choral competitions and festivals (Middlesbrough, Debrecen…).

Altrichter attracted international attention in 1976, when he won second prize and a special prize of the jury at the renowned International Conducting Competition in Besançon, France. Based on this achievement he began to work with the Czech Philharmonic Orchestra as an assistant of Václav Neumann, which started his artistic career. Not long after that, he began to receive invitations to conduct orchestras abroad. After working with the Brno Philharmonic Orchestra, in 1988 he became the principal guest conductor of the Prague Symphony Orchestra and in 1991 he was appointed its chief conductor. With that orchestra, he made frequent foreign tours to Japan, the USA, Switzerland, Germany, France, and other countries. At the same time he also closely collaborated with the Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice, with which he often gave performances abroad introducing many gifted young soloists (such as Isabelle van Keulen and Radek Baborák).

From 1993 to 2004 he also worked as the Music Director of the Südwestdeutsche Philharmonie in Constance, Germany, with which he gave concerts regularly at the Tonhalle in Zurich and at the KKL in Lucerne, and also toured Switzerland and Italy. Having made his U.K. debut with the Prague Symphony Orchestra at the Edinburgh Festival in 1990, Petr Altrichter made his London debut with the English Chamber Orchestra 1993. He then conducted the Royal Liverpool Philharmonic Orchestra in 1994 to a great critical acclaim. He was subsequently appointed its Principal Conductor, a post he held from 1997 until 2001. With this orchestra he appeared at the 2000 BBC Proms at the Royal Albert Hall and made several highly-praised recordings on the orchestra’s own label, RLPO live.

In 2001 Altrichter was invited to become the Chief Conductor of the Brno Philharmonic Orchestra, and he remained there for seven years, returning to the orchestra with which he had been associated since his student days and which he continues to guest conduct up to this day. He is also a regular guest of the Czech Philharmonic Orchestra, with which he has maintained a steady artistic relationship since his beginnings there as an assistant conductor, and of the Prague Symphony Orchestra, the Brno Philharmonic Orchestra, and the Slovak Philharmonic Orchestra, with which he recorded an award-winning CD with Antonín Dvořák’s music. Since the 2018/2019 season, he has been a permanent guest conductor of the Slovak Philharmonic Orchestra, with whom he has been working for many years.

In 2015 he toured Germany with the Czech Philharmonic Orchestra, and in late 2015 and early 2016, he toured China with the same orchestra. At the beginning of the 2017/2018 season, he conducted the Czech Philharmonic at the Dvořák Prague International Festival and later toured very successfully in South Korea, Japan and Taiwan with the same orchestra. In the spring of 2017 he toured Japan with the Prague Symphony Orchestra. In 2018 he toured the United Kingdom with the Czech National Symphony Orchestra. In May 2019 he will be touring with the Czech Philharmonic in China.

Altrichter has appeared as a guest conductor with many leading international orchestras, including Japan’s NHK Symphony Orchestra and the Berlin Symphony Orchestra. In the United Kingdom he has collaborated with the BBC Symphony Orchestra, the Royal Scottish National Orchestra, the BBC Scottish Symphony Orchestra, and the London Philharmonic Orchestra. The orchestras he has guest conducted also include the Bruckner Orchestra in Linz, the Warsaw Philharmonic Orchestra, the Krakow Philharmonic Orchestra, the Southwest German Radio Symphony Orchestra in Baden-Baden, the Latvian National Symphony Orchestra in Riga, the Gran Canaria Philharmonic Orchestra, the Luxembourg Philharmonic Orchestra, the Netherlands Philharmonic Orchestra, the Stavanger Symphony Orchestra, the Norrköping Symphony Orchestra, the Royal Danish Orchestra in Copenhagen and the Odense Symphony Orchestra.

He is a frequent guest at festivals such as Prague Spring, Janáček May in Ostrava, Smetana’s Litomyšl, Moravian Autumn in Brno, and the Bratislava Music Festival. He has made guest appearances at major festivals in Salzburg, Edinburgh, Avignon, Athens, Cheltenham, Paris, Madrid, Chicago, Zurich, Lucerne, Seville, Palermo, and elsewhere.

The bulk of Petr Altrichter’s repertoire consists of Czech music (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, and Bohuslav Martinů), Russian music (especially Dmitri Shostakovich), and the works of Gustav Mahler and Anton Bruckner. Outstanding soloists and performers from around the world (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann and others) value his flexibility in leading orchestral accompaniments, and they seek out collaboration with him.

Alice Nellis  režie
Alice Nellis

Compositions

George Enescu — Rumunská rapsodie č. 1 A dur, op. 11

César Franck — Symfonie d moll (2. věta)

CÉSAR FRANCK
1822–1890

Když César Franck zemřel, byla mu francouzskou veřejností vzdávána úcta především jako varhaníkovi a pedagogovi. A ano, také jako příležitostnému skladateli, jehož jedinou jednoznačně úspěšnou skladbou byla Houslová sonáta z roku 1886 věnovaná belgickému houslistovi Eugène Ysaÿovi, který ji s velkým ohlasem uváděl po celé Evropě. Zbytek Franckova nikterak rozsáhlého díla se za jeho života setkával s nejednoznačným a často rozpačitým přijetím. A to včetně skladeb, které dnes zdobí světová koncertní pódia: symfonická báseň Prokletý lovec (1882), klavírní Preludium, chorál a fuga (1884), Symfonické variace pro klavír a orchestr (1885) a konečně Symfonie d moll (1888).

„Nezáživná a pochmurná hudba bez sebemenší grácie a šarmu… základní čtyřtaktové téma je sotva nad úrovní toho, co je zadáváno k vypracování konzervatoristům… Franck neměl vůbec co říct, zato to ale říká tak přesvědčeně, jako když papež vyhlašuje dogma…“ To jsou v kostce reakce francouzské hudební kritiky po premiéře skladatelovy jediné Symfonie d moll, z níž na dnešním koncertě uslyšíme 2. větu.

Co všechno hrálo roli při tak výrazném nepřijetí? Se svojí troškou do mlýna přispěl už orchestr Pařížské konzervatoře, který se vůči novému dílu stavěl nepřátelsky a ke zkouškám ledabyle. Franckova symfonie také přichází na scénu jen krátce po velké kontroverzi mezi francouzskými skladateli ohledně toho, jak moc lze do národní hudby zavádět „cizí vlivy“, čímž byl myšlen především Wagner (o tomto typu sporu by ve druhé polovině 19. století mohla vyprávět leckterá národní hudba, tu českou nevyjímaje). Franck byl v tomto ohledu zastáncem otevřenosti a přijímání inspirací, čímž byl trnem v oku třeba skladatelskému táboru kolem Camilla Saint-Saënse. A do třetice: z francouzské hudby, které vždy rádi přiznáme malebnost, citovost a citlivost, náladovost, efektnost, zábavnost, César Franck trochu vyčuhuje. Jeho tvorba je vnějškově neefektní, závažná, hluboká, navíc silně ovlivněná Franckovým celoživotním varhanickým působením. Ne nadarmo se skladateli někdy přezdívá francouzský Bach.

A co je ještě pozoruhodné na tomto tvůrci, který se narodil v dnešním belgickém Lutychu (tehdy součásti Spojeného nizozemského království), jehož učitelem skladby byl Čech Antonín Rejcha a který se stal profesorem kompozice na Pařížské konzervatoře, až když v 50 letech přijal francouzské občanství? Že César Franck ze svého způsobu hudebního myšlení nikdy neustoupil, neprodal ho za přízeň kritiky, publika ani skladatelských kolegů, a prokázal tak obdivuhodnou houževnatost a víru ve svůj skutečný skladatelský hlas. Ten, který slyšíme i v jeho Symfonii d moll.

Antonín Dvořák — Legendy, op. 59, č. 6 cis moll

ANTONÍN DVOŘÁK
1841–1904

Za vstup na evropskou a posléze světovou hudební scénu vděčí Antonín Dvořák kromě svého hudebního talentu a mimořádné skladatelské píle několika mocným přímluvcům. V prvé řadě Johannesu Brahmsovi, který dílo do té doby neznámého autora na konci roku 1877 doporučil k vydání svému berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Hned zkraje roku 1878 tak vyšly Moravské dvojzpěvy a v létě Slovanské tance. Závan svěžího vzduchu, který to znamenalo, je výstižně zachycen v textu berlínského kritika Louise Ehlerta:

„Kdo po třicet posledních let sledoval rozvoj současné hudby, v tom budí se časem zvláštní teskný pocit, totiž, jak velmi vzácným úkazem je svěží, celý talent! Mrzutě seděl jsem jednoho dne zahrabán v kupě hudebních novinek, oko i duch můj zápasily již s mdlobou, jíž podléháme tak snadno pod dojmem prázdné, lhostejné, zkrátka bezvýznamné hudby, když tu náhle dvě díla od neznámého mi dosud skladatele zaujala veškerou mou pozornost: Slovanské tance a Moravské písně od Antonína Dvořáka. (…) Božská přirozenost proudí touto hudbou, ani stopy po nucenosti a strojenosti. (…) Jako vždy při velkých talentech je humor v Dvořákově hudbě hojně zastoupen. (…) Myslím si, jak by to bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali právě tak málo hádat jako o jaru.“

Těžko říct, co všechno se spolupodílí na skladatelském rozletu, ten Dvořákův každopádně vydání Moravských dvojzpěvů a Slovanských tanců neobyčejně podpořilo. V nejbližších třech letech tak vznikají například Dechová serenáda, Slovanské rapsodie, Cigánské melodie, Houslový koncert a Mazurek pro housle, nádherný Smyčcový sextet, 10. smyčcový kvartet „Slovanský“, Šestá symfonie a krátce po ní Legendy.

Legendy,op. 59, z nichž dnes uslyšíme Legendu č. 6 cis moll, to je cyklus deseti kratších skladeb, určených původně pro čtyřruční klavír a brzy instrumentovaný pro plný orchestr, ve kterém však nejsou trombony ani tuba. Legendy skutečně navozují dojem vyprávění příběhů a mají v sobě něco, co uměl Dvořák tak dobře vystihnout – moment určitého zastavení, zamyšlení, pohroužení, které je neokázalé a vnitřní. A také, jak skladatelovu tvorbu charakterizoval jiný z tehdejších kritiků, „jemnou niternost, ze které se člověk musí bezpodmínečně těšit“.