Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Ben Gernon

Czech Philharmonic

Ben Gernon

Czech Philharmonic
Programme

Wolfgang Amadeus Mozart
Symphony No. 31 in D Major K 297 (“Paris”)

Richard Blackford
Niobe for Violin and Orchestra (world premiere)

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Symphony No. 1 in C Minor op. 11

Performers

Tamsin Waley-Cohen
violin

Ben Gernon
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Ben Gernon
Rudolfinum — Dvorak Hall
11 Nov 2017  Saturday — 3.00pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Ben Gernon  conductor

Ben Gernon

BEN GERNON
conductor

Born in 1989, Ben Gernon first attracted international attention in 2013 when he won the Nestlé and Salzburg Festival Young Conductor’s Award after a unanimous vote by the jury led by Ingo Metzmacher. Gernon is praised repeatedly for his effortless authority on the podium, his drive and command of the orchestra and his incisive, heart-felt and evocative interpretations, and has quickly earned himself a reputation as one of the finest and most exciting young conductors working today both in the concert hall and more recently in the opera house. Working now with some of the world’s major orchestras, Gernon takes up his position of Principal Guest Conductor of the BBC Philharmonic Orchestra in the 2017/2018 season, one of the youngest conductors to have held a titled position with a BBC orchestra. 

In the 2018/2019 season, Gernon’s engagements include concerts in London and Dubai with the BBC Symphony Orchestra, concerts across the UK and on tour to Bucharest with the BBC Philharmonic.  He returns to the Czech Philharmonic for his third visit, and to the Swedish Radio Symphony, BBC Scottish Symphony, Bournemouth Symphony orchestras and Orchestre National du Capitole de Toulouse and he makes his debut with the Swedish Chamber, Royal Northern Sinfonia and Warsaw Philharmonic orchestras.

Gernon is a regular guest conductor with most of the UK’s orchestras, including the Philharmonia, City of Birmingham Symphony and BBC Symphony orchestras and has conducted twice at the BBC Proms, including on the occasion of Sir Peter Maxwell Daviesʼs 80th birthday. Highlights of his 2016/2017 season in Europe included debuts with the Vienna Symphony, Royal Stockholm Philharmonic, Swedish Radio Symphony orchestras. In the US Gernon made his debut with the Chicago Symphony at Ravinia and returned to the LA Philharmonic to make his debut at the Hollywood Bowl following his season as Dudamel Fellow in 2013/2014, and in the summer of 2017 he made his debut with the Houston Symphony Orchestra.

A keen opera conductor, Gernon made his debut in 2016/2017 with Glyndebourne Touring Opera conducting Don Giovanni and returns in 2017/2018 for a production of Barber of Seville. In spring 2017 he made his debut at Stuttgart Opera conducting The Marriage of Figaro and in August 2017, at Royal Swedish Opera with The Magic Flute. Previous productions have included a specially-crafted arrangement of Mozart’s Die Entführung aus dem Serail with the Young Singers Academy at the Salzburg Festival, and looking further ahead he will make his debut at London’s Coliseum with English National Opera in 2018/2019.

Ben Gernon studied at the Guildhall School of Music and Drama with Sian Edwards, with whom he still works closely, and with Sir Colin Davis, who was a profoundly influential figure in Gernon’s musical development.

Tamsin Waley-Cohen  violin

Tamsin Waley-Cohen

“The most exceptionally gifted young violinist I have ever encountered.”
– Ruggiero Ricci, violinist 

Young British violinist Tamsin Waley-Cohen makes her debut with the Czech Philharmonic Orchestra, performing and recording the world premiere of a new violin concerto by British composer Richard Blackford. Other orchestral engagements include her debut with the Christchurch Symphony Orchestra in New Zealand, and she will also return to the Orchestra of the Swan, performing Mozart’s Violin Concerto No. 4. Orchestral debuts last season have included the Hallé Orchestra as well as the Royal Liverpool Philharmonic Orchestra under Vasily Petrenko, performing Mendelssohn’s Violin Concerto. She has also returned to the Royal Philharmonic and the Bournemouth Symphony Orchestras.

An ECHO Rising Star in the 2016/2017 season, she returns to the Wigmore Hall this season and appears at Saffron Hall, Stratford Music Festival, Music in the Round, and presents a programme of violin duos with Hugo Ticciati at Hull City of Culture 2018. Recent projects have included a four concert residency at Kettle’s Yard in Cambridge, as well as her appearance at the West Cork Chamber Music Festival.

Tamsin’s constant ambition to explore new artistic goals has led her to build up a wide ranging chamber music network and most recently, she has founded a new string quartet, the Albion Quartet, with whom she embarks on a residency at London’s Kings Place; the quartet also makes its debut at Amsterdam’s Concertgebouw this season. Other regular chamber partners include James Baillieu, Hugo Ticciati and Annelien van Wauwe. Her interest in contemporary music has led to strong relationships with composers including Oliver Knussen – who has written a new work for violin and piano for her ECHO tour.

Tamsin Waley-Cohen is a recording artist for Signum Records and has recently released a recording of American violin concertos by John Adams and Roy Harris, for which she has collaborated with the BBC Symphony Orchestra and Andrew Litton. Her next disc entitled Bohemia, featuring works by Janáček, Dvořák and Suk, with her regular chamber partner Huw Watkins, is due to be released in November 2017.

Compositions

Richard Blackford — Niobe pro housle a orchestr

Anglický skladatel Richard Blackford se narodil v Londýně, kde rovněž vystudoval kompozici na proslulé Royal College of Music. Profesionální průpravu absolvoval také v dirigentském oboru pod vedením Normana del Mara. Několik let strávil v Itálii jako asistent Hanse Wernera Henzeho a důkladně poznal a sblížil se s evropskou hudební avantgardou. Po návratu do Londýna po roce 1977 zaměřil svou pozornost na hudebně dramatické žánry. Pro oslavy stého výročí Royal College of Music zkomponoval operu Metamorfózy, pak však dominoval jeho zájem o mezinárodni filmové a divadelní projekty.

Blackford má na svém kontě čtyři opery, dva muzikály a hudbu k více než dvěma stům filmům, mezi nimiž dominují německé komerčně úspěšné romantické snímky na náměty románů anglické spisovatelky Rosamunde Pilcherové, známé českým televizním divákům především z programů TV Prima. Až v polovině devadesátých let minulého století se autor vrátil k hudbě určené koncertním pódiím. V roce 2011 se uskutečnila premiéra téměř hodinového oratoria Not In Our Time k oslavě stého jubilea symfonického sboru v Bournemouthu, které bylo uvedeno také v Brémách a v Chicagu při příležitosti vzpomínky na oběti atentátu 11. září 2001.

Zajímavým Blackfordovým tvůrčím počinem je Velká zvířecí symfonie (2014), v níž kombinuje zvuk symfonického orchestru s tzv. soundscapes (nahrávky zvuků tichomořských žab, horských goril apod.). Richard Blackford opakovaně navštívil Brno, kde dirigoval tamější Filharmonii při premiérách svého Houslového koncertu (sólistka Marie Gajdošová) a malé suity pro smyčcový orchestr s názvem Music for Carlow, inspirované irskou lidovou hudbou. Za hudební aktivity pro německé publikum byl umělec v roce 2015 vyznamenán medailí Die Goldene Deutschland.

Pro svou dramatickou symfonii pro housle a orchestr Niobé, která dnes zazní ve světové premiéře, zvolil Richard Blackford námět ze starověké řecké mytologie. Čtyřvěté dílo uvádí krátkým zhuštěným příběhem: „Niobé, dcera Tantala a manželka krále Amfióna z Théb dala život sedmi synům a sedmi dcerám. Při každoroční slavnosti k poctě Létó, bohyně mateřství a ochránkyně mladých, se Niobé pyšnila, že je větší bohyní, protože Létó má jen dvě děti a ona má dětí sedmkrát víc. Nesmírně pobouřená Létó vyslala Apollóna, aby zabil všechny její syny a Artemis, aby zabila všechny dcery. Její zdrcený manžel Amfión spáchal sebevraždu. Na hoře Sipylus se Niobé proměnila v kámen a proudy slzí padaly přes její kamenný obličej.“ Jednotlivé části své dramatické symfonie se sólovým partem houslí nazval autor Niobé milenka, Niobé rouhačka, Niobé prosebnice a Niobé kajícnice. Věty následují za sebou bez pauzy.

Felix MENDELSSOHN-BARTHOLDY — Symfonie č. 1 c moll op. 11

Na rozdíl od mnoha skladatelů epochy klasicismu či romantismu, kteří často žili na hranici chudoby a dlouhodobě trpěli hmotným nedostatkem, měl Felix Mendelssohn-Bartholdy štěstí. Narodil se v rodině, kde peníze, luxus a bohatství byly každodenní součástí jeho života. V Mendelssohnově rodině, která v Hamburku a později v Berlíně patřila ke společensky nejprestižnějším, ovšem vládla mimořádně kultivovaná atmosféra. Již Mendelsohnův děd Mojžíš byl známým osvícenským filozofem a mezi jeho přátele patřili Lessing, Kant a Herder. A jeho syn, Felixův otec Abraham, byl nejen bohatým bankéřem, ale zároveň široce vzdělaným mužem s hlubokými kulturními zájmy. Přitom se rodina neuzavírala sama do sebe, Mendelssohnův dům byl znám svým uměleckým salónem, kde se setkávali kulturně založení lidé a kde samozřejmě nechyběla hudba a muzicírování.

Je jasné, že rodiče, kteří neměli finanční problémy, usilovali o to, aby Felix i jeho starší sestra Fanny získali všestranné a hluboké vzdělání. Malý Felix měl malířské nadání, měl rád literaturu a s velkým zaujetím se věnoval jezdeckému sportu. S Fanny už od svých devíti let vystupoval jako zázračné dítě na veřejných produkcích. Prvními klavírními krůčky ho vedla jeho matka, pak pokračoval v Paříži a v Berlíně, kde se od osmi let stal žákem profesora Carla Friedricha Zeltera. Ten také mladičkého hudebního adepta představil Johannu Wolfgangu Goethovi, který se až do své smrti v roce 1832 živě zajímal o Felixovu stále úspěšnější uměleckou dráhu.

Právě o dráze profesionálního hudebníka rozhodli Felixovi rodiče, když mu bylo jedenáct let: jeho talent byl už v tomto věku mimořádný a naprosto nepochybný. Nedlouho poté pak otec Abraham v roce 1823 zřídil pro svého syna soukromý domácí orchestr. Felix si tak mohl hned ověřit, zda jeho začátečnické kompozice snesou přísnější umělecká měřítka. Bylo to období mezi 12–14 lety, kdy vytvořil několik instrumentálních koncertů a především řadu dvanácti poměrně rozměrných symfonií pro smyčcové nástroje. Jsou to díla, která Mendelssohn stále považoval jen za studijní materiál, a tak zůstaly dlouho jen v rukopise a bez širší publicity. Mladý skladatel v nich sice jednoznačně vychází z tvorby svých předchůdců, nijak se netají obdivem k velikánům klasicismu Haydnovi a Mozartovi, ale zároveň v nich dnes oceňujeme pozoruhodné zvládnutí kompoziční techniky i bohatství melodické invence.

Symfonie č. 1 c moll op. 11 vznikla v roce 1824, brzy po dvanácti smyčcových symfoniích. Je to tedy dílo patnáctiletého chlapce tvořené s mladistvou bezprostředností. Ani zde ještě nemůžeme hledat pozdější mistrovskou syntézu klasické formy s romantickou emocionalitou, kterou obdivujeme ve vrcholných Mendelssohnových symfoniích Skotské a Italské. Také v Symfonii c moll zřetelně poznáme pochopitelný vliv skladatelů vídeňského klasicismu, a právě v intencích těchto vzorů cítíme obdivuhodný růst Mendelssohnových tvůrčích schopností. První věta je psána ve stylu Beethovena (který v té době ještě žil ve Vídni), zatímco pomalá druhá část snad nejlépe z celé symfonie předvídá měkký rukopis budoucího velkého mistra. V menuetu třetí věty nejvíce zaujme kontrastní trio s jednoduchou, ale přitažlivou melodií s klarinety a fagoty. Finale symfonie skladatel vybavil virtuózním kontrapunktem.

Wolfgang Amadeus Mozart — Symfonie č. 31 D dur „Pařížská“ K 297

Do metropole francouzského království zavedl osud Wolfganga Amadea Mozarta dvakrát. Když bylo budoucímu skladateli pouhých sedm let, absolvoval v roce 1763 společně s rodinou první velkou zahraniční cestu, jejímž cílem byla Paříž. Cesta byla dlouhá a během řady nutných zastávek navštívili Augsburg, Mannheim, Frankfurt nad Mohanem, Míšeň, Koblenc, Kolín nad Rýnem, Cáchy a Brusel. Konečně v listopadu přijeli do Paříže a malý Wolfgang se svou sestrou Nannerl vystoupil před královskou rodinou ve Versailles. Hrál za účasti dvora na varhany v tamější kapli a jeho program zahrnoval mimo jiné i dvě velké akademie. Všude byl přijímán s mimořádným obdivem jako zázračné dítě. Po jedenadvaceti týdnech pak celá rodina zamířila přes Calais do Londýna. Zpáteční cestu sice poznamenalo těžké onemocnění obou dětí, ale vše se nakonec v dobré obrátilo a celkový výsledek neuvěřitelně rozsáhlého tříletého putování byl úspěšný společensky a v podstatě i po finanční stránce. Mozart se objevil v nejvýznamnějších evropských sídlech u vlivných šlechticů a dokonce na dvorech tří nejdůležitějších panovníků tehdejší Evropy.

Paříž měla právem pověst významného kulturního centra a to byl jistě důvod, proč se Mozart rozhodl návštěvu zopakovat i v době, kdy již byl renomovaným skladatelem značných tvůrčích zkušeností. Otec se však nemohl vyvázat ze svých služebních povinností v Salcburku, a tak se dvaadvacetiletý Mozart vydal do Francie jen s matkou. Vše vypadalo růžově: během cesty se za pobytu v Mannheimu zamiloval do Aloisie Weberové, sestry své pozdější manželky. Ovšem počáteční naděje a radost z nových známostí uměleckých i osobních se v červenci 1778 změnila v tragédii. Matka po krátké nemoci umírá a Mozart bez výraznějšího veřejného ohlasu i bez větších a lukrativnějších zakázek opouští navždy Paříž 26. září téhož roku. Vrací se těžce zasažen smrtí milované matky, existenčně neuspokojen a navíc s hlubokým pocitem osamění.

Přesto ani v metropoli nad Seinou Mozart jako skladatel nezahálel. Vedle kompozice hudby k novinkovému baletu Les petits riens mu ještě na jaře zadala objednávku na vytvoření symfonie jedna ze dvou významných pařížských orchestrálních institucí – Concert spirituel. Tak vznikla rozsahem nevelká Symfonie D dur „Pařížská“ K 297, v níž Mozart vychází vstříc vkusu tamějšího obecenstva, které – jak byl informován – nemělo trpělivost naslouchat dílům závažnějším a rozměrnějším. Navíc se Mozartovi hodily zkušenosti s italskou hudbou. Symfonie má proto jen tři věty, prozrazuje zřetelné italské rysy, poznáme na ní i vliv Haydnův a nepochybně obsahuje i některé prvky, příznačné pro instrumentální hudbu tehdejších francouzských autorů. Pro větší efekt použil Mozart s výjimkou střední věty více než obvykle dřevěných dechových nástrojů (dvojice fléten, hobojů a klarinetů). Menuet zcela chybí a dílo jako celek postrádá – bezpochyby záměrně – intenzivnější subjektivní výraz. Ovšem ani toto přizpůsobení se vkusu pařížského publika nic nemění na skutečnosti, že Symfonie D dur je mistrovské dílo s množstvím půvabných a originálních nápadů. Můžeme si jen povzdechnout, že ve svěžích okrajových větách se skladatel neodvážil předepsat víc repeticí a vytvořit rozměrnější partituru, v níž by všechna témata a motivy hudebně rozvedl.