Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Yuja Wang

Czech Philharmonic

Yuja Wang

Czech Philharmonic
Duration of the programme 2 hod
Programme

Sergei Taneyev
Oresteia, overture

Sergei Prokofiev
Piano Concerto No. 3 in C major, Op. 26
Piano Concerto No. 5 in G Major, Op. 55

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Symphony No. 5 in E Minor op. 64

Performers

Yuja Wang
piano

Semyon Bychkov
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Yuja Wang
Rudolfinum — Dvorak Hall
6 Dec 2017  Wednesday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
6 Dec 2017  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
7 Dec 2017  Thursday — 7.30pm
Can't order online
8 Dec 2017  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Semyon Bychkov  Dirigent

Semyon Bychkov

Music Director and Chief Conductor of the Czech Philharmonic, Semyon Bychkov was born in Leningrad in 1952, immigrated to the United States in 1975, and has been based in Europe since the mid-1980s. Like the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the cultures both of the East and the West.

Following his early concerts with the Czech Philharmonic in 2013, Bychkov and the Orchestra devised The Tchaikovsky Project, a series of concerts, residencies and studio recordings which allowed them the luxury of exploring Tchaikovsky’s music together. Its first fruit was released by Decca in October 2016, followed in August 2017 by the release of the Manfred symphony. The project culminates in 2019 with residencies in Prague, Vienna and Paris, and Decca’s release of all Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini.

Fourteen years after leaving the former Soviet Union, Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, the same year as he was named Music Director of the Orchestre de Paris. His international career had taken off several years earlier when a series of high-profile cancellations resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, the Berlin Philharmonic and the Royal Concertgebouw Orchestra. In 1997, he was appointed Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne, and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov conducts the major orchestras and at the major opera houses in the U.S. and Europe. In addition to his title with the Czech Philharmonic, he holds the Günter Wand Conducting Chair with the BBC Symphony Orchestra, with which he appears annually at the BBC Proms, and the honorary Klemperer Chair of Conducting at the Royal Academy of Music. He was named “Conductor of the Year” at the 2015 International Opera Awards. On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. With repertoire that spans four centuries, the coming season brings two weeks of concerts with the New York Philharmonic, which includes the US première of Thomas Larcher’s Symphony No. 2, and the Cleveland Orchestra where he will conduct Detlev Glanert, Martinů and Smetana. In Europe, his concerts include performances with the Leipzig Gewandhaus, Munich and Berlin Philharmonic Orchestras, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, and the Royal Concertgebouw.

Bychkov’s recording career began in 1986 when he signed with Philips and began a significant collaboration which produced an extensive discography with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Subsequently a series of benchmark recordings – the result of his 13-year collaboration (1997–2010) with the WDR Symphony Orchestra Cologne – include a complete cycle of Brahms’s Symphonies, and works by Strauss, Mahler, Shostakovich, Rachmaninoff, Verdi, Detlev Glanert and York Höller. His recording of Wagner’s Lohengrin was voted BBC Music Magazine’s Record of the Year in 2010; and his recent recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic was selected as BBC Music Magazine’s Record of the Month.

Yuja Wang  piano

Yuja Wang

Her singular blend of technical prowess, keen musical insight, and emotional depth have established Yuja Wang as one of the world’s finest performers.

Yuja’s 2017/2018 season features recitals, concert series, and extensive tours with some of the world’s most venerated ensembles and conductors. She began the summer of 2017 on tour with the London Symphony Orchestra and Michael Tilson Thomas and a program featuring Brahms’s Piano Concerto No. 2, followed by a performance of the first concerto at the Ravinia Festival with the Chicago Symphony Orchestra, under the baton of Lionel Bringuier. Later engagements include concerts with the Munich Philharmonic and Valery Gergiev, a series of performances at the Verbier Festival, and a three-city German tour with the St. Petersburg Philharmonic.

She also embarks on play-conduct tours with two of the best chamber orchestras in the world, Mahler Chamber Orchestra and Chamber Orchestra of Europe, as well as joining the inaugural tour of Jaap van Zweden with the New York Philharmonic and the final tour of Yannick Nézet-Séguin’s directorship with the Rotterdam Philharmonic. Other notable appearances include concerts in Hong Kong, Miami, Washington D.C., Prague, Tel Aviv, and Berlin.

Winter of 2017 sees Yuja reunite with violinist and frequent collaborator Leonidas Kavakos for a European chamber tour, whilst in the spring of 2018, Ms. Wang will embark on a vast-reaching recital tour at premiere venues in the US and Europe; New York City, San Francisco, Rome, Vienna, Berlin, Paris, and beyond.

Yuja Wang was born in Beijing. She began piano lessons at the age of six, and her progress was accelerated by studies at Beijing’s Central Conservatory of Music. In 1999 she moved to Canada to participate in the Morningside Music summer program at Calgary’s Mount Royal College, and thereafter enrolled as the youngest ever student at Mount Royal Conservatory. Wang’s exceptional gifts were widely recognised in 2001 with her appointment as a Steinway Artist, and again the following year when she was offered a place at Philadelphia’s prestigious Curtis Institute of Music, where she studied with Gary Graffman.

By the time Yuja graduated from Curtis in 2008, she had already gained momentum following the spectacular success of her debut three years earlier with the National Arts Center Orchestra in Ottawa. Wang attracted widespread international attention in March 2007 when she replaced Martha Argerich on short notice in performances of Tchaikovsky’s Piano Concerto No. 1 with the Boston Symphony Orchestra, and within the span of just a few seasons she was working with conductors of the highest calibre. Over the past decade of her career, she has worked with such pre-eminent Maestros as Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Gustavo Dudamel, Valery Gergiev, Michael Tilson Thomas, Antonio Pappano, Charles Dutoit, and Zubin Mehta.

In January 2009, Yuja Wang became an exclusive Deutsche Grammophon recording artist. Her debut album, Sonatas & Etudes, prompted Gramophone to name her as its 2009 Young Artist of the Year. Her 2011 release of Rachmaninov’s Piano Concerto No. 2 and Paganini’s Rhapsody with the Mahler Chamber Orchestra and Claudio Abbado was nominated for a Grammy® Award in the Best Classical Instrumental Solo category.

Compositions

Sergej PROKOFJEV — Koncert pro klavír a orchestr č. 5 G dur op. 55

Prokofjevových pět klavírních koncertů vznikalo v letech 1911–1932, v období skladatelova putování za vlastním stylem, a to jak v přeneseném, tak doslovném smyslu slova. Premiéra prvního koncertu se uskutečnila v Petrohradě, druhý zazněl poprvé v Paříži, třetí v Americe, poslední dva v Berlíně. Ačkoli dnes jsou považovány za to nejlepší, co bylo pro klavír ve 20. století napsáno, jejich cesta k posluchačům ani interpretům nebyla vždy tak přímá, jak by si jejich autor nepochybně přál. Například „uhrančivý“ druhý koncert stál dlouho ve stínu koncertu třetího a teprve v posledních dvaceti letech mu pianisté věnují větší pozornost, čtvrtý se dočkal svého prvního uvedení až v roce 1956 a pátý se při premiéře setkal jen s vlažným přijetím.

Konzervativní části tehdejšího publika připadala některá Prokofjevova díla nesrozumitelná, progresivním kruhům zase naopak staromódní. Pro skladatele, který svou první operu napsal v devíti letech, v osmnácti byl již zkušeným autorem a také excelentním pianistou, nebyla tato pozice nijak snadná. V roce 1925, po neúspěchu Druhé symfonie, napsal: „Konec – bude dlouho trvat, než napíšu něco komplikovaného.“ Tam někde nastal postupný obrat k „nové jednoduchosti“, stylu, k němuž měly patřit prosté melodie a srozumitelná forma. Nebyl by to však Prokofjev, aby tuto jednoduchost zároveň nenarušoval tu ironizováním formy, tu spletitou rytmicko-melodickou hrou nebo zdánlivě chaotickým harmonickým plánem. Potvrzují to i slova skladatelova mladšího syna Olega: „Můj otec napíše nejprve hudbu jako běžný skladatel, a poté ji ‚prokofjevizuje‘.“

Klavírní koncert č. 5 op. 55z roku 1932 se měl původně jmenovat Hudba pro klavír a orchestr a pochází z konce autorova pařížského období. Původně zamýšlená přehledná kompozice se vyvinula naopak v doposud nejsložitější Prokofjevovo dílo, a tak ho autor zařadil mezi své klavírní koncerty. Pětivětá skladba je skutečně z úplně jiného „těsta“ než koncerty předešlé a na první poslech může působit poněkud roztříštěně. Je to dílo, jemuž by slušel přívlastek „přechodové“, dílo plné zvratů, prudkých metrických i harmonických změn, překvapivých akcentů, dílo s mnohdy až fyzicky nepříjemnými požadavky na sólistu. Pod rouškou těchto poryvů se však skrývá pevná, racionální skladatelova mysl a velmi přehledný tonální plán.

První tři věty zpracovávají podobná témata, přičemž jejich pojítkem je i rytmická složka. Slyšíme v nich nejen vlivy autorova současníka – a rivala – Igora Stravinského (1882–1971) nebo skladatelů Pařížské šestky, typicky „prokofjevovský“ pochodový model, jak ho známe z opery Láska ke třem pomerančům, ale i Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) s jeho čínským tancem (Čaj) v baletu Louskáček.Síla ruské melodiky vynikne nejvíce v Larghettu, po němž následuje Vivo s téměř jazzovými rytmy a umně rozehranými tónovými řadami.

Koncert měl premiéru 31. října 1932 v Berlíně pod taktovkou Wilhelma Furtwänglera, v prosinci téhož roku pak v Moskvě, sólového partu se ujal sám autor.

Pyotr Ilyich Tchaikovsky — Symfonie č. 5 e moll op. 64

Petr Iljič Čajkovskij studoval v Petrohradu právnickou školu, avšak jeho zájmy a nesporný talent jej táhly spíše k hudbě. Po absolvování školy pracoval jako právník ve státních službách, ovšem zanedlouho poté zahájil studium u Antona Grigorjeviče Rubinštejna na petrohradské konzervatoři. Po absolutoriu nastoupil na základě doporučení svého učitele jako pedagog na konzervatoř v Moskvě, kterou vedl Rubinštejnův bratr Nikolaj. Pedagogické působení ovšem Čajkovskému nepřinášelo radost, bylo pouze prostředkem finančního zajištění začínajícího skladatele, který na zasloužený úspěch teprve čekal.

Od roku 1876 mu však třináct let trvající finanční podpora mecenášky Naděždy Filaretovny von Mekk umožňovala plnou koncentraci na kompozici a na provádění svých děl. V této době vznikly Čajkovského nejslavnější skladby, kterými si záhy vydobyl uznání v Rusku i na západě: balety Labutí jezero (1876), Šípková Růženka (1889), opery Evžen Oněgin (1878), Piková dáma (1890) a řada dalších orchestrálních, komorních i vokálních děl. Labutí písní skladatele je 6. symfonie zvaná Patetická; týden po její premiéře zemřel podle oficiální zprávy na choleru. V souvislosti s jeho smrtí se však také mluví o vynucené sebevraždě, která měla zabránit prozrazení Čajkovského homosexuality.

Petr Čajkovskij navštívil se svými skladbami dvakrát i Prahu (1888, 1892), kde se spřátelil mj. s Antonínem Dvořákem. Krátce po prvním z pražských zájezdů (šlo o turné, při kterém zavítal také do Lipska, Berlína, Hamburku, Paříže a Londýna) začal psát svou Symfonii č. 5 e moll op. 64. Skladba nemá pevně stanovený program, hovoří se však o její souvislosti s Čajkovského deníkovými zápisy z druhé poloviny 80. let 19. století, v nichž skladatel dává často najevo své depresivní rozpoložení, hloubá nad otázkami lidského bytí, života, smrti i nevyhnutelnosti osudu a hledá útěchu v náboženské víře.

Ponurá introdukce první věty Andante – Allegro con anima zobrazuje podřízení jedince svému nezvratnému údělu. Následují však pochyby a s nimi dramatický boj člověka se zlými silami, které podle některých vykladačů Čajkovského díla představují výčitky související se skladatelovou sexuální orientací. V první větě poprvé zaznívá tzv. motiv Prozřetelnosti, který pak prostupuje celou skladbou. Zasněná druhá věta Andante cantabile s lyrickým vstupním tématem lesního rohu vyznívá jako touha po nedosažitelném ideálu a oslava krás života. Ve druhé polovině této části dochází ke střídání smířlivých pocitů s dramatickými rozruchy; veškeré rozpory však vyústí do celkového utišení a rezignovanosti. Třetí valčíková věta Allegro moderato je ve svém odlehčeném vyznění zbavena veškerých strastí, s nimiž skladatel ve svém pozemském životě zápasí. Závěrečná věta Andante maestoso – Allegro vivace je zkomponována v sonátové formě. Téma Prozřetelnosti zde získává triumfální podobu s významem vítězství života nad smrtí.

Premiéra Páté symfonie se konala v Petrohradu 17. listopadu 1888 pod taktovkou autora. Zatímco publikum přijalo nové dílo s nadšením, někteří kritikové jej shledali rutinním a povrchním. Sám Čajkovskij pak začal o kvalitě své skladby pochybovat. Skladatelovu skepsi prolomila o čtyři roky později jeho druhá návštěva Prahy, při níž symfonii provedl – tentokrát se setkala s jednoznačným úspěchem u odborné i široké veřejnosti.