Photo illustrating page  Manfred Honeck Czech Philharmonic

Czech Philharmonic

Manfred Honeck

Czech Philharmonic
Subscription series B
Duration of the programme 1 hod 45 min
Programme

Wolfgang Amadeus Mozart
Symphony No. 33 in B Flat Major KV 319

Richard Strauss
Four Last Songs

Antonín Dvořák
Symphony No. 8 in G Major, Op. 88

Performers

Christiane Karg
soprano

Manfred Honeck
conductor

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Manfred Honeck
Rudolfinum — Dvorak Hall

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Christiane Karg  soprano
Christiane Karg

Christiane Karg was born in Feuchtwangen, Bavaria. She studied singing at the Salzburg Mozarteum with Heiner Hopfner and Wolfgang Holzmair, where she was awarded the Lilli Lehmann Medal, and at the Music Conservatory in Verona. In 2009 she was named Young Performer of the Year by Opernwelt magazine. She has twice been awarded the prestigious Echo Klassik prize: in 2010 for her debut Lied CD Verwandlung – Lieder eines Jahres, accompanied by Burkhard Kehring and in 2016 for her disc of concert arias Scene! with Jonathan Cohen and Arcangelo. Her latest disc Parfume is a collection of French songs recorded with David Afkham and the Bamberger Symphoniker.

She was a member of the International Opera Studio at the Hamburg State Opera before joining the ensemble of the Frankfurt Opera in 2008 where her roles included Susanna, Musetta, Pamina, Servilia, Zdenka and the title role of La Calisto. She returned to Frankfurt in 2013 to sing Mélisande to great critical acclaim in Claus Guth’s new production of Pelleas et Mélisande and in 2015 to sing Sophie (Der Rosenkavalier).

In 2006 she made an auspicious debut at the Salzburg Festival and has returned to sing Amor (Orfeo ed Euridice) with Riccardo Muti and Zerlina (Don Giovanni) with Yannick Nézet-Séguin. She is a regular guest at the Theater an der Wien where she has sung Ismene (Mitridate), Telaire (Castor and Pollux) and Hero (Beatrice et Benedict). At the Bayerische Staatsoper Munich she has sung Ighino (Palestrina), Pamina and Blanche (Les Dialogues des Carmelites). At the Komische Oper Berlin she has sung Musetta (La Boheme) and Norina (Don Pasquale) and at the Opera de Lille, Anne Trulove (The Rakes Progress). At the Dresden Semperoper she has sung Sophie with Christian Thielemann. In 2015 she made her house debut at the Royal Opera House, Covent Garden, singing Pamina; in 2016 she made her house debut at the Teatro alla Scala, Milan, singing Sophie and her U.S operatic debut singing Susana at the Lyric Opera, Chicago; she returned to the Lyric Opera in the 2016/17 season for Pamina (Die Zauberflöte).

Manfred Honeck  conductor
Manfred Honeck

MANFRED HONECK
conductor

Renowned for his distinctive interpretations, Manfred Honeck has served as Music Director of the Pittsburgh Symphony Orchestra since the 2008/2009 season. Consistently recognized for their performances, he and the orchestra are celebrated both in Pittsburgh and abroad and regularly perform in major European music capitals as well as at Carnegie Hall and Lincoln Center in New York, and leading festivals such as BBC Proms, Musikfest Berlin, Lucerne Festival, Rheingau Musik Festival, Beethovenfest Bonn and Grafenegg Festival. Honeck and the Pittsburgh Symphony Orchestra have also built a close relationship with the Musikverein in Vienna. The next tour of European cities will take place in autumn 2019.

Manfred Honeck’s successful work with the Pittsburgh Symphony Orchestra has been extensively documented on recordings with the Reference and Exton labels. All SACDs released by Reference Recordings, amongst them Strauss tone poems and suites, Bruckner’s Symphony No. 4, Beethoven Symphonies No. 5 and 7, Bruckner’s Symphony No. 4 and Tchaikovsky’s Symphony No. 6 have received a multitude of rave reviews and honours. Following two earlier Grammy nominations, the most recent recording, Shostakovich’s Symphony No. 5, won the Grammy for “Best Orchestral Performance” in January 2018.

Born in Austria, Manfred Honeck received his musical training at the Academy of Music in Vienna. Many years of experience as a member of the viola section in the Vienna Philharmonic and Vienna State Opera Orchestra have given his conducting a distinctive stamp. He began his career as assistant to Claudio Abbado and as artistic leader of the Vienna Jeunesse Orchestra. Subsequently, he was engaged by the Zurich Opera House, where he was bestowed the prestigious European Conductor’s Award in 1993. Other early posts include Leipzig, where he was one of three main conductors of the MDR Symphony Orchestra and Oslo, where he assumed the post of Music Director at the Norwegian National Opera on short notice for a year and was engaged as Principal Guest Conductor of the Oslo Philharmonic Orchestra for several years. From 2000 to 2006 he was Music Director of the Swedish Radio Symphony Orchestra in Stockholm and, from 2008 to 2011 and again from 2013 to 2016, Principal Guest Conductor of the Czech Philharmonic Orchestra.

From 2007 to 2011, Manfred Honeck was Music Director of the Staatsoper Stuttgart where he conducted premieres including Berlioz’s Les Troyens, Mozart’s Idomeneo, Verdi’s Aida, Richard Strauss’s Rosenkavalier, Poulenc’s Dialogues des Carmélitesand Wagner’s Lohengrin and Parsifal, as well as numerous symphonic concerts.

His operatic guest appearances include Semperoper Dresden, Komische Oper Berlin, Théâtre de la Monnaie in Brussels, Royal Opera of Copenhagen, the White Nights Festival in St. Petersburg and the Salzburg Festival. Moreover, he has been Artistic Director of the International Concerts Wolfegg in Germany for more than twenty years.

As a guest conductor Manfred Honeck has worked with the world’s leading orchestras including the Bavarian Radio Symphony Orchestra, Berlin Philharmonic Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, Staatskapelle Dresden, Tonhalle-Orchester Zürich, Royal Concertgebouw Orchestra, London Symphony Orchestra, Orchestre de Paris, Accademia di Santa Cecilia Rome and the Vienna Philharmonic. Orchestras he conducted in the United States include New York Philharmonic, The Cleveland Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, Los Angeles Philharmonic, Philadelphia Orchestra, Boston Symphony Orchestra and San Francisco Symphony. He is also a regular guest at the Verbier Festival.

Manfred Honeck has received honorary doctorates from several North American universities. Most recently, he was awarded the honorary title of Professor by the Austrian Federal President. The expert jury of the International Classical Music Awards selected him as “Artist of the Year” 2018.

Compositions

Antonín Dvořák — Symfonie č. 8 G dur op. 88 „Anglická“

Rok 1889, ve kterém vznikla Symfonie č. 8 G dur op. 88, byl pro jejího autora úspěšný. Dostal nabídku profesora skladby na Pražské konzervatoři, Národní divadlo mu uvedlo premiéru opery Jakobín, byl vyznamenán Řádem železné koruny. Dvořák se nacházel v pozitivním životním období, ve kterém u něj sílil pocit vyrovnanosti a životní radosti.

Zájem o skladatelovy kompoziční aktivity byl dále posílen jeho úspěšnými pobyty v Anglii. Svému anglickému příteli klavíristovi a skladateli Francescu Bergerovi v dopise ze dne 8. září 1889 píše: „Velmi děkuji za Váš laskavý dopis, ve kterém se mě ptáte, zda mám něco nového pro Vaše koncerty. Pravděpodobně to bude nová symfonie, na které nyní pracuji; je zde pouze otázka, zda budu schopen ji dokončit včas.“Do práce na Osmé symfonii byl Dvořák ponořen od 28. srpna do 8. listopadu, a to převážně na svém letním sídle ve Vysoké, kde se cítil nejlépe.

Dobrá tvůrčí atmosféra byla ale narušena roztržkou s jeho „dvorním“ nakladatelem Simrockem. Vydavateli se Dvořákovy finanční požadavky zdály přehnané. Snažil se ho přimět ke komponování drobnějších a jednodušších skladeb, neboť velká a náročná orchestrální díla se mu nezdála dostatečně rentabilní. Autor ovšem nehodlal slevit ze svých uměleckých představ, a tak na tři roky přerušil se Simrockem spolupráci. Svůj opus 88 vydal u londýnské firmy Novello. Symfonie tak proto získala později podtitul „Anglická“.

Osmá symfonie si v základních rysech – čtyřvětosti a tempovém rozvržení vět – zachovává stavbu klasické symfonie. Dílo ale překvapuje mnoha inovacemi, pestrým sledem proměnlivých nálad od pastorálních obrazů přes intonace taneční a pochodové až k dramaticky vypjatým plochám. Je to kantabilní a diatonická skladba, ze které je patrná skladatelova náklonnost k české a slovanské lidové hudbě. Jak sám autor poznamenává, usiloval o zpracování témat a motivů v jiných než „obvyklých, všeobecně užívaných a uznaných formách".

Premiéra se uskutečnila pod Dvořákovým vedením 2. února 1890 v Rudolfinu v rámci populárních koncertů Umělecké besedy a následně 24. dubna téhož roku v Londýně při koncertu tamní Filharmonické společnosti v St. James’s Hall. Dvořák symfonii následně dirigoval ještě mnohokrát: 7. listopadu 1890 ve Frankfurtu nad Mohanem, 15. června 1891 v Cambridge při příležitosti udělení čestného doktorátu tamní univerzitou, 12. srpna 1893 v Chicagu a 19. března 1893 znovu v Londýně. Ohlasy, které následovaly po provedeních, jsou samostatnou kapitolou. Dvořák byl anglickým tiskem označen za jediného z žijících skladatelů, který může být oprávněně nazýván Beethovenovým nástupcem: „Ten jediný, ačkoli se stejně jako Brahms snaží držet Beethovenovy školy, je schopen přinést do symfonie zřetelně nový prvek.“

Vídeňský kritik Eduard Hanslick zase píše: „Celé toto Dvořákovo dílo, jež patří k jeho nejlepším, lze chválit za to, že není pedantické, ale při vší uvolněnosti nemá zároveň k ničemu tak daleko jako k naturalismu. Dvořák je vážným umělcem, který se mnohému naučil, ale navzdory svým vědomostem nepozbyl spontánnost a svěžest. Z jeho děl mluví originální osobnost a z jeho osobnosti vane osvěžující dech něčeho neopotřebovaného a původního.“

Zanedbatelný není ani komentář samotného skladatele po Londýnské premiéře: „Koncert dopadl skvěle, ba tak, jak snad nikdy předtím dříve. Po první větě byl aplaus všeobecný, po druhé větší, po třetí velmi silný tak, že jsem se musel několikrát obracet a děkovat, ale po finále byla pravá bouře potlesku, obecenstvo v sále, na galeriích, orkestr sám, i za ním u varhan sedící, tleskalo tolik, že to bylo až hrůza, byl jsem několikrát volán a ukazovat se na pódium – zkrátka bylo to tak hezké a upřimné, jak to bývá při premiérách u nás doma v Praze. Jsem tedy spokojen a zaplať pánbůh za to, že to tak dobře dopadlo!“

Wolfgang Amadeus Mozart — Symfonie č. 33 B dur KV 319

Richard Strauss — Čtyři poslední písně