Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Lukáš Vondráček

Czech Philharmonic

Lukáš Vondráček

Czech Philharmonic

Dear listeners, please note that there has been a change in programme and performers.

Duration of the programme 2 hod
Programme

Anton Bruckner
Symphony No. 8 in C Minor (original version)

Wolfgang Amadeus Mozart
Don Giovanni, overture to the opera

Ludwig van Beethoven
Concerto for Piano and Orchestra No. 3 in C minor, Op. 37

Johannes Brahms
Symphony No. 2 in D major, Op. 73

Performers

Fabio Luisi
conductor

Lukáš Vondráček
piano

Ben Gernon
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Lukáš Vondráček
Rudolfinum — Dvorak Hall
31 Jan 2018  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
1 Feb 2018  Thursday — 7.30pm
Can't order online
2 Feb 2018  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Lukáš Vondráček  piano

Lukáš Vondráček

“Pianist Lukáš Vondráček is the master of perfectly voiced textures” (The Straits Times, June 2015)

The indisputable winner of the International Queen Elisabeth Piano Competition 2016, Lukáš Vondráček, has an exciting 2017/2018 season ahead of him. It sees him make debuts with the Tokyo Metropolitan Orchestra at Tokyo’s Suntory Hall, Moscow State Symphony Orchestra at the Grand Hall of Moscow Conservatory, Netherlands Philharmonic Orchestra at Amsterdam’s Concertgebouw and the Antwerp Symphony Orchestra. 

He will return to the Baltimore Symphony Orchestra with Marin Alsop, Oslo Philharmonic Orchestra with Vasily Petrenko, Orchestre National de Belgique, Prague, Bournemouth and Sydney symphony orchestras amongst others. Recitals will take him to Wiener Konzerthaus, Hamburg’s Elbphilharmonie, the Louvre, a return to the Concertgebouw, Philharmonie Luxembourg, Portland, Chicago and to festivals such as PianoEspoo in Finland and the Rheingau Musik Festival. Lukáš starts off the season with a tour of Brazil with recitals and orchestra concerts in Belo Horizonte, São Paulo and Florianópolis. 

Recent highlights include concerts with The Philadelphia Orchestra, St Petersburg Philharmonic, the Philharmonia and New Jersey Symphony orchestras as well as recitals at the Mariinsky Theatre, in Mumbai, Singapore, Leipzig’s Gewandhaus, at Brussel’s Flagey and the Menuhin Festival Gstaad. 

International awards include first prizes at the Hilton Head and San Marino International Piano Competitions and Unisa International Piano Competition in Pretoria, South Africa, as well as the Raymond E. Buck Jury Discretionary Award at the 2009 International Van Cliburn Piano Competition.

Ben Gernon  conductor

Ben Gernon

BEN GERNON
conductor

Born in 1989, Ben Gernon first attracted international attention in 2013 when he won the Nestlé and Salzburg Festival Young Conductor’s Award after a unanimous vote by the jury led by Ingo Metzmacher. Gernon is praised repeatedly for his effortless authority on the podium, his drive and command of the orchestra and his incisive, heart-felt and evocative interpretations, and has quickly earned himself a reputation as one of the finest and most exciting young conductors working today both in the concert hall and more recently in the opera house. Working now with some of the world’s major orchestras, Gernon takes up his position of Principal Guest Conductor of the BBC Philharmonic Orchestra in the 2017/2018 season, one of the youngest conductors to have held a titled position with a BBC orchestra. 

In the 2018/2019 season, Gernon’s engagements include concerts in London and Dubai with the BBC Symphony Orchestra, concerts across the UK and on tour to Bucharest with the BBC Philharmonic.  He returns to the Czech Philharmonic for his third visit, and to the Swedish Radio Symphony, BBC Scottish Symphony, Bournemouth Symphony orchestras and Orchestre National du Capitole de Toulouse and he makes his debut with the Swedish Chamber, Royal Northern Sinfonia and Warsaw Philharmonic orchestras.

Gernon is a regular guest conductor with most of the UK’s orchestras, including the Philharmonia, City of Birmingham Symphony and BBC Symphony orchestras and has conducted twice at the BBC Proms, including on the occasion of Sir Peter Maxwell Daviesʼs 80th birthday. Highlights of his 2016/2017 season in Europe included debuts with the Vienna Symphony, Royal Stockholm Philharmonic, Swedish Radio Symphony orchestras. In the US Gernon made his debut with the Chicago Symphony at Ravinia and returned to the LA Philharmonic to make his debut at the Hollywood Bowl following his season as Dudamel Fellow in 2013/2014, and in the summer of 2017 he made his debut with the Houston Symphony Orchestra.

A keen opera conductor, Gernon made his debut in 2016/2017 with Glyndebourne Touring Opera conducting Don Giovanni and returns in 2017/2018 for a production of Barber of Seville. In spring 2017 he made his debut at Stuttgart Opera conducting The Marriage of Figaro and in August 2017, at Royal Swedish Opera with The Magic Flute. Previous productions have included a specially-crafted arrangement of Mozart’s Die Entführung aus dem Serail with the Young Singers Academy at the Salzburg Festival, and looking further ahead he will make his debut at London’s Coliseum with English National Opera in 2018/2019.

Ben Gernon studied at the Guildhall School of Music and Drama with Sian Edwards, with whom he still works closely, and with Sir Colin Davis, who was a profoundly influential figure in Gernon’s musical development.

Compositions

Wolfgang Amadeus Mozart — Don Giovanni, předehra k opeře

Opera Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta je neodmyslitelně spjata s Prahou a s českým hudebním životem. Předcházela jí roku 1787 v tehdy nově vystavěném Nosticově (dnešním Stavovském) divadle provedení opery Figarova svatba, která ve Vídni přes počáteční dobré přijetí vydržela na repertoáru pro nepřízeň dvora jen krátkou dobu. Uvedení v Praze naopak bylo triumfální, zvlášť když druhé představení řídil sám autor. Mozartova první čtyřtýdenní návštěva Prahy se tedy nad očekávání vydařila, a proto skladatel s radostí přijal návrh impresária Bondiniho, aby pro následující sezonu napsal pro Pražany novou operu, Dona Giovanniho.

Když pak na podzim roku 1787 přijel skladatel z Vídně znovu do Prahy, pobýval v domě U tří zlatých lvů a u manželů Duškových na Bertramce, připravoval premiéru nového díla. Nebylo ještě zcela hotovo a podle známé legendy se práce na dokončení protáhly natolik, že předehru prý Mozart napsal až v noci před premiérou, která proběhla 29. října 1787. Vzhledem k pohotovosti a rychlosti, s jakou tvořil, to není nepravděpodobné. Praha se tak stala dějištěm prvního provedení díla, které pro svou jedinečnost získalo přídomek „opera oper“. Sám skladatel je označil jako „dramma giocoso“ a naznačil tak, že dílo spojuje rámec osudové závažnosti s dějovými momenty hravě komickými. Tuto dvojlomnost má i orchestrální předehra. Začíná temnou hudbou a pokračuje jiskrně hravou sonátovou částí. Úvodní hudba se pak vrátí před koncem opery ve chvíli, kdy je hrdina díla uvržen do záhrobí.

Johannes Brahms — Symfonie č. 2 D dur op. 73

Johannes Brahms se musel k orchestrální tvorbě poměrně těžce propracovávat. Východiskem k První symfonii byla čtyřruční klavírní sonáta a od úmyslu vytvořit z ní symfonii ke konečnému tvaru uplynulo téměř dvacet let. Její provedení roku 1876 bylo však přijato převážně příznivě a brzy následovala Druhá symfonie. Spolu s Houslovým koncertem to byly tři skladby tohoto období, jimiž se Brahms etabloval jako výrazná osobnost vídeňského hudebního života. V Symfonii č. 2 D dur op. 73 se vymanil ze závislosti na Beethovenovi, jímž je ještě silně poznamenaná První symfonie, volnou spojitost s velkým vzorem však může přesto naznačovat skutečnost, že svou druhou sám označil jako „pastorální“. Vznikla v idylickém prostředí Pörtschachu na Wörtherském jezeře, kde skladatel trávil léto 1877. S Houslovým koncertem nemá pouze totožnou tóninu, vznikla také v podobném myšlenkovém rozpoložení. Široce rozklenutá melodie hlavního tématu první věty náleží k Brahmsovým nejpůsobivějším. Druhá věta zachovává příbuznou náladu a ještě prohlubuje její niternost. Scherzorespektuje charakter klasického menuetu, invenčně i zpracováním připomíná odlehčenou serenádu se dvěma episodami v tempu presto. Z celkové poklidné nálady vybočuje až finální věta, ačkoli i v ní jsou okamžiky zastavení. Ve formálně vyvážené symfonii upoutá rytmická pregnance a instrumentace, v níž Brahms účinně uplatňuje oblíbenou barvu lesních rohů (hornové sólo otevírá už první větu), kombinace svítivých smyčců a dřevěných dechových nástrojů.

Premiéra se uskutečnila 30. prosince 1877 ve Vídni v provedení Vídeňských filharmoniků za řízení Hanse Richtera. Pražské publikum se nejprve setkávalo s Brahmsovou komorní hudbou a písněmi, velmi populární byly jeho Uherské tance. Recenzenti nikdy nezapomněli připomenout Brahmsovou zásluhu o proniknutí jména Antonína Dvořáka – s nímž se osobně seznámil koncem roku 1877 – za hranice Čech. „Brahms je povaha otevřená, upřímná, celý umělec, jenž bez ohledu na národnost ctí u každého snahy umělecké,“ psalo se při jeho první návštěvě Prahy v lednu 1879, kdy se zde zastavil na cestě z Lipska do Vídně. Seznámení s Brahmsovými symfoniemi přišlo později. Druhá symfonie byla například uvedena 18. února 1894 v Rudolfinu v rámci 29. populárního koncertu spolku Umělecká beseda za řízení Hanuše Trnečka, 28. března 1901 ji uvedl ve Stavovském divadle orchestr Pražské konzervatoře.

Ludwig van Beethoven — Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll op. 37

Klavír byl Ludwigu van Beethovenovi nástrojem nejdůvěrnějším. Od mládí jej výtečně ovládal a improvizoval na něm s lehkostí, ohromující jeho současníky. Komponoval u něj též své první skladby, ke kterým patřily vedle raných písní také skladby určené sólovému klavíru, jako například cyklus devíti Variací na pochod c moll Ernsta Christopha Dresslera z roku 1782, pozoruhodně virtuózní dílo teprve jedenáctiletého skladatele, který krátce předtím začal studovat klavír a kompozici u Christiana Gottloba Neefa, dirigenta opery v Bonnu a později i tamního dvorního varhaníka. Byl to právě Neefe, kdo nejen zprostředkoval vydání těchto variací tiskem již v roce 1783, ale navíc ve stejné době publikoval v Cramerově Magazin der Musik pochvalnou zmínku o pozoruhodném pianistickém talentu svého mladého žáka, který se „jistě stane druhým Mozartem, bude-li pokračovat tak slibně, jak začal.“

Během následujícího desetiletí se Beethoven zarputile vyrovnával s vědomým vlivem Wolfganga Amadea Mozarta (dlouho se dokonce intenzivně zabýval myšlenkou stát se jeho žákem) a postupně přecházel z fáze vědomého napodobování Mozartova stylu do fáze jeho osvojení. Na konci roku 1792 odešel Beethoven do Vídně studovat kontrapunkt k Josefu Haydnovi, aby podle svědectví svého velkého podporovatele hraběte Waldsteina přijal „Mozartova ducha z Haydnových rukou.“ Již v roce 1796 byl svými současníky označován za „hudebního génia“ a o čtyři roky později uspořádal ve vídeňském Dvorním divadle první koncert složený výhradně z vlastních skladeb. Tou dobou se u něj ale již začínaly projevovat první příznaky počínající hluchoty, která se postupně zhoršovala.

Čtyři ze svých pěti dokončených klavírních koncertů Beethoven sám premiéroval. První dva mohli v jeho podání slyšet dokonce i Pražané, kterým je představil během svého druhého pražského pobytu na podzim roku 1798. Nejranější z nich v tónině B dur nese opusové číslo 19, vzhledem k opožděnému vydání však dostal pořadové číslo 2, patřící ve skutečnosti mnohem zralejšímu Klavírnímu koncertu C dur op. 15. Zatímco opus 19 a částečně i opus 15 vycházejí ještě z Beethovenova improvizačního mistrovství a jeho obdivu pro Mozartovy pozdní klavírní koncerty a jejich autor v nich ještě usiluje o úspěch u dobového publika včetně svých aristokratických mecenášů, ve Třetím klavírním koncertu již na své okolí nebral ohledy a psal jej zcela podle svého. Zřetelně jsou v něm poznat vlivy studia kontrapunktu, který pomohl Beethovenovi zkrotit jeho nespoutaný talent do propracovanějších na sobě nezávislých hlasů a pevnějších forem. Novými prvky, typickými pro Beethovenovu zralou tvorbu je výrazná dramatičnost silně kontrastních hudebních myšlenek, prudké protiklady vášnivé intenzity s niterným lyrismem, „heroický styl“ a symfonické zpracování orchestrálního partu.

Stejně jako oba předcházející, vznikal i Třetí klavírní koncert po dlouhou dobu. První nápady k němu si Beethoven zapsal patrně již v roce 1796. Pak jej ale na několik let odložil a ke skladbě se vrátil až roku 1802 a dokončil jei začátkem následujícího roku. Na premiéře, která se uskutečnila 5. dubna 1803 ve Vídni, provedl sám sólový part (který nestačil ještě celý zapsat do not a tak jej podle svědectví svého obraceče částečně improvizoval).

Z této doby pocházejí také první negativní recenze Beethovenových děl od kritiků, kteří obdivovali jeho ranou tvorbu, zatímco jeho nová díla jim přišla „nesrozumitelná, obtížná, strohá a temná“, ba přímo „bizarní“ a „ošklivá“. Jedním z tehdy experimentálních rysů, usilujících vědomě o šokování dobového publika (dnes však pro běžného posluchače již těžko postižitelných) bylo tonální zakotvení prostředního Larga v E dur, stojící v příkrém kontrastu k c moll, které je výchozí tóninou obou krajních vět.