Photo illustrating page  Czech Philharmonic Kirill Gerstein

Czech Philharmonic

Kirill Gerstein

Czech Philharmonic
Subscription series B
Duration of the programme 1 hod 45 min
Programme

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Piano Concerto No. 2 in G Major, Op. 44
Allegro brillante
Andante non troppo
Allegro con fuoco
40ʼ 

INTERMISSION – 20ʼ

Pyotr Ilyich Tchaikovsky
Symphony No. 2 in C Minor “Little Russian”, Op. 17
Andnate sostenuto – Allegro vivo
Andantino marziale, quasi moderato
Scherzo: Allegro molto vivace
Moderato assai – Allegro vivo
32ʼ

 

 

Performers

Kirill Gerstein
piano

Semyon Bychkov
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Kirill Gerstein
Rudolfinum — Dvorak Hall
20 Feb 2019  Wednesday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
20 Feb 2019  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
21 Feb 2019  Thursday — 7.30pm
Can't order online
22 Feb 2019  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Semyon Bychkov  conductor
Semyon Bychkov

Music Director and Chief Conductor of the Czech Philharmonic, Semyon Bychkov was born in Leningrad in 1952, immigrated to the United States in 1975, and has been based in Europe since the mid-1980s. Like the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the cultures both of the East and the West.

Following his early concerts with the Czech Philharmonic in 2013, Bychkov and the Orchestra devised The Tchaikovsky Project, a series of concerts, residencies and studio recordings which allowed them the luxury of exploring Tchaikovsky’s music together. Its first fruit was released by Decca in October 2016, followed in August 2017 by the release of the Manfred symphony. The project culminates in 2019 with residencies in Prague, Vienna and Paris, and Decca’s release of all Tchaikovsky’s symphonies, the three piano concertos, Romeo & Juliet, Serenade for Strings and Francesca da Rimini.

Fourteen years after leaving the former Soviet Union, Bychkov returned to St Petersburg in 1989 as the Philharmonic’s Principal Guest Conductor, the same year as he was named Music Director of the Orchestre de Paris. His international career had taken off several years earlier when a series of high-profile cancellations resulted in invitations to conduct the New York Philharmonic, the Berlin Philharmonic and the Royal Concertgebouw Orchestra. In 1997, he was appointed Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra Cologne, and the following year, Chief Conductor of the Dresden Semperoper.

Bychkov conducts the major orchestras and at the major opera houses in the U.S. and Europe. In addition to his title with the Czech Philharmonic, he holds the Günter Wand Conducting Chair with the BBC Symphony Orchestra, with which he appears annually at the BBC Proms, and the honorary Klemperer Chair of Conducting at the Royal Academy of Music. He was named “Conductor of the Year” at the 2015 International Opera Awards. On the concert platform, the combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy has ensured that Bychkov’s performances are highly anticipated. With repertoire that spans four centuries, the coming season brings two weeks of concerts with the New York Philharmonic, which includes the US première of Thomas Larcher’s Symphony No. 2, and the Cleveland Orchestra where he will conduct Detlev Glanert, Martinů and Smetana. In Europe, his concerts include performances with the Leipzig Gewandhaus, Munich and Berlin Philharmonic Orchestras, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, and the Royal Concertgebouw.

Bychkov’s recording career began in 1986 when he signed with Philips and began a significant collaboration which produced an extensive discography with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, London Philharmonic and Orchestre de Paris. Subsequently a series of benchmark recordings – the result of his 13-year collaboration (1997–2010) with the WDR Symphony Orchestra Cologne – include a complete cycle of Brahms’s Symphonies, and works by Strauss, Mahler, Shostakovich, Rachmaninoff, Verdi, Detlev Glanert and York Höller. His recording of Wagner’s Lohengrin was voted BBC Music Magazine’s Record of the Year in 2010; and his recent recording of Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic was selected as BBC Music Magazine’s Record of the Month.

Kirill Gerstein  piano
Kirill Gerstein

The multifaceted pianist Kirill Gerstein has rapidly ascended into classical music’s highest ranks. His early training and experience in jazz has contributed an important element to his interpretive style. 

Mr. Gerstein is the sixth recipient of the prestigious Gilmore Artist Award. Since receiving the award in 2010, Mr. Gerstein has shared his prize through the commissioning of boundary-crossing works by Timo Andres, Chick Corea, Alexander Goehr, Oliver Knussen, and Brad Mehldau. Mr. Gerstein was awarded First Prize at the 2001 Arthur Rubinstein Piano Competition in Tel Aviv, received a 2002 Gilmore Young Artist Award, and a 2010 Avery Fisher Grant. 

In the 2018/2019 season Gerstein gives the world premiere performance of Thomas Adès’ new Piano Concerto with the Boston Symphony Orchestra conducted by the composer, with performances in Boston and in Carnegie Hall, New York. Elsewhere in this season, Gerstein appears with the London Symphony Orchestra and Sir Mark Elder. He performs in China with the Shanghai and Guangzhou Symphony Orchestras, with the Rotterdam Philharmonic, Orchestre Philharmonique de Radio France, NDR Elbphilharmonie Orchestra, Dresden Staatskapelle, Danish National Symphony Orchestra, Helsinki Philharmonic, Cleveland Orchestra, Cincinnati Symphony, and the Orquestra Sinfônica do Estado de São Paolo. He plays recitals in London, Stuttgart, Lisbon, Singapore, Melbourne and Copenhagen, as well as chamber performances with the Hagen Quartet, Veronika Eberle and Clemens Hagen in Lucerne, and with actor Bruno Ganz for recitals in Germany and Austria. 

In autumn 2018 Gerstein’s recording of Scriabin’s Prometheus: The Poem of Fire, with the Oslo Philharmonic and Vasily Petrenko was released on LAWO Classic’s. Future recording releases this season include Busoni’s Piano Concerto on myrios classics in spring 2019 and Tchaikovsky’s Piano Concerto Nos. 1–3 in summer 2019, part of Semyon Bychkov’s Tchaikovsky Project recorded for Decca with the Czech Philharmonic. 

Born in 1979 in Voronezh, in southwestern Russia, Mr. Gerstein studied piano at a special music school for gifted children and while studying classical music, taught himself to play jazz by listening to his parents’ extensive record collection. After coming to the attention of vibraphonist Gary Burton, who was performing at a music festival in the Soviet Union, Mr. Gerstein came to the United States at 14 to study jazz piano as the youngest student ever to attend Boston’s Berklee College of Music. After completing his studies in three years and following his second summer at the Boston University program at Tanglewood, Mr. Gerstein turned his focus back to classical music and moved to New York City to attend the Manhattan School of Music, where he studied with Solomon Mikowsky and earned both Bachelors and Masters of Music degrees by the age of 20. He continued his studies in Madrid with Dmitri Bashkirov and in Budapest with Ferenc Rados. An American citizen since 2003, Mr. Gerstein now divides his time between the United States and Germany. 

A committed teacher and pedagogue, Gerstein taught at the Stuttgart Musik Hochschule from 2007–2017 and from autumn 2018 he teaches as part of Kronberg Academy’s newly announced Sir András Schiff Performance Programme for Young Artists.

Compositions

Pyotr Ilyich Tchaikovsky — Symfonie č. 2 c moll op. 17 „Maloruská“

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ
1840–1893

Nejvýznamnější z ruských hudebních romantiků Petr Iljič Čajkovskij studoval v Petrohradu právnickou školu; jeho srdce a nesporný talent jej však neustále táhly k hudbě. Vykonával místo právníka ve státních službách, ovšem záhy se začal vzdělávat u Antona Grigorjeviče Rubinštejna na petrohradské konzervatoři. Po absolutoriu nastoupil na základě doporučení svého učitele jako pedagog na konzervatoř v Moskvě, kterou vedl Rubinštejnův bratr Nikolaj. Učitelské působení ovšem Čajkovskému nepřinášelo radost, bylo pouze prostředkem materiálního zajištění začínajícího skladatele, který na zasloužený úspěch teprve čekal. Od roku 1876 mu však finanční podpora mecenášky Naděždy Filaretovny von Meck umožnila, že se mohl plně věnovat kompozici i provádění svých děl. V této době vznikla Čajkovského nejslavnější díla, kterými si brzy vydobyl uznání v Rusku i v Evropě: balety Labutí jezero (1876), Šípková Růženka (1889), opery Evžen Oněgin (1878), Piková dáma (1890) a řada dalších orchestrálních, komorních i vokálních děl. Čajkovskij navštívil se svými skladbami opakovaně i Prahu (1888, 1892), kde se spřátelil se svým vrstevníkem Antonínem Dvořákem. Labutí písní skladatele je 6. symfonie zvaná „Patetická“; týden po její premiéře zemřel podle oficiální zprávy na choleru. V souvislosti s jeho smrtí se však také mluví o vynucené sebevraždě, která měla zabránit prozrazení údajné Čajkovského homosexuality.

Obě dnes uváděné skladby spojuje místo, kde díla vznikala, a fakt, že stojí poněkud ve stínu svých „sester“ z rodiny klavírních koncertů a symfonií. Čajkovského Druhý klavírní koncert G dur nedosáhl takové popularity jako proslavený První klavírní koncert b moll,před Symfonií č. 2 „Maloruskou“zase konvenčně orientovaní dramaturgové symfonických těles často dávají přednost posledním třem jeho symfoniím (č. 4–6). To však neznamená, že by nešlo o díla hodná pozornosti hudbymilovné veřejnosti. Naopak, je dobře že máme možnost je v tento koncertní večer vyslechnout!

V létě 1877 se Petr Čajkovskij oženil se svou žačkou z moskevské konzervatoře Antoninou Ivanovnou Miljukovovou. Jejich soužití však trvalo pouhé dva měsíce. Skladatel svou ženu nemiloval a nešťastné rozhodnutí vstoupit do manželství mělo neblahý vliv na jeho psychickou kondici, která mu ubíjela kreativitu a bránila věnovat se plnohodnotně kompoziční činnosti. Opustit manželku mu bylo dokonce doporučeno jeho ošetřujícím lékařem. Skladatelova rekonvalescence z neuváženého sňatku trvala řadu měsíců. Do období nacházení nových tvůrčích sil patří mj. Houslový koncert D dur a také Koncert pro klavír a orchestr č. 2 G dur op. 44, který Čajkovskij začal psát v říjnu 1879, když byl na návštěvě u rodiny své sestry ve vesnici Kamjanka v dnešní Čerkaské oblasti Ukrajiny. Jeho švagrovi Lvu Davidovovi záleželo, aby zde mohl Petr Iljič nerušeně komponovat a už dříve mu na svém statku dal k dispozici samostatný domek, který vybavil klavírem. Zdejší prostředí si skladatel neobyčejně oblíbil a pravidelně sem zajížděl.

První věta koncertu je tradičně psána v sonátové formě o dvou kontrastních tématech (vedlejší hudební myšlenka nastupuje po první sólové kadenci), má však nezvykle rozsáhlé provedení. Další zvláštnost najdeme ve druhé části Andante non troppo, kde se kromě klavíru stávají sólovými nástroji také housle a posléze i violoncello. Orchestr, omezený téměř jen na smyčce, má v této větě jen minimální úlohu. Svižná závěrečná část pak prověřuje především technickou zdatnost už mnoha generací sólistů. Čajkovskij věnoval tento koncert svému někdejšímu šéfovi Nikolaji Rubinštejnovi, jenž se měl stát prvním interpretem nového díla. To se však nestalo, jelikož Rubinštejn před premiérou díla zemřel. Hudebnímu světu tak skladbu představila 12. listopadu 1881 anglická klavíristka Madeline Schiller v New Yorku s místním proslaveným filharmonickým orchestrem.

Také Čajkovského Symfonie č. 2 c moll „Maloruská“ vznikla v Kamjance. Skladatel ji komponoval v letních měsících roku 1872. V 19. století se ukrajinskému území, jež bylo součástí ruského impéria, říkalo „Malorusko“. Na Ukrajině Čajkovskij zaslechl několik lidových písní, které si se zájmem zapsal, a následně použil ve všech částech této své čtyřvěté symfonické kompozice. Inspiraci východoslovanským folklórem symfonie nezapře hned v pomalé introdukci první věty přednášené lesním rohem a následně fagotem, další vývoj věty je sonátový a lidovým motivem exponovaným v úvodu pak celá první věta také končí. Rovněž druhá část je orámována jedním hudebním nápadem. Začíná netradičně pochodově rytmizovanými údery tympánu. Formu slavnostního pochodu (který je reminiscencí na Čajkovského operu Undina), má pak celý její další průběh. Na scherzo, v jehož triu dominují dechové nástroje, naváže čtvrtá věta majestátním úvodem. Po něm hudba značně zrychlí a nabízí řadu výrazových kontrastů. Skladatel zde často graduje a posluchač se domnívá, že jde o brisknou codu, která symfonii brzy uzavře. Pak ovšem přijde expozice krátkého lyrického tématu a je zřejmé, že skutečné vyvrcholení bude teprve následovat. A skutečně, Čajkovskij symfonii končí svým typickým způsobem – monumentálním závěrem v orchestrálním tutti. Tento konec byl však dokomponován až při revizi díla, kterou skladatel učinil roku 1879.

PETR CH. KALINA

 

Pyotr Ilyich Tchaikovsky — Koncert pro klavír a orchestr č. 2 G dur op. 44