Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Jaroslav Krček • Komorní orchestr České filharmonie


Koncert z řady K | Délka programu 1 hod 30 min

Program

Jaroslav Krček
Aramejský otčenáš

Jaroslav Krček
Vánoční mše

Jaroslav Krček
Malá suita pro flétnu, hoboj, lesní roh, harfu a smyčcový orchestr (světová premiéra)

Jaroslav Krček
Radujme se
Legenda o narození Páně 

Jaroslav Krček
Tři tance ve starém slohu (Allegro, Andante, Tempo di Polacca)

Adam Michna z Otradovic (arr. J. Krček)
Vánoční písně z Mariánské a Svatoroční muziky
Tři vánoční písně z barokních kancionálů
Vánoční koledy

Účinkující

Anna Hlavenková
soprán

Jaroslav Březina
tenor

Jana Boušková
harfa

Jana Brožková
hoboj

Hana Sapáková
lesní roh

Andrea Rysová
flétna

Martinů Voices

Lukáš Vasilek
sbormistr

Komorní orchestr České filharmonie

Jaroslav Krček
dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Jaroslav Krček • Komorní orchestr České filharmonie

Rudolfinum — Dvořákova síň

Událost již proběhla

Když se řekne Jaroslav Krček, každému se asi hned vybaví soubor Musica Bohemica, který založil před čtyřiačtyřiceti lety. K tomu Jaroslav Krček letos slaví osmdesáté narozeniny! Označení renesanční osobnost se občas dostává i lidem, kteří si to úplně nezaslouží. V případě Jaroslava Krčka je tomu přesně naopak. Výraz renesanční osobnost jen těžko může obsáhnout vše, čím Jaroslav Krček naplňuje svůj bohatý život. Dirigent, skladatel, hráč na bezpočet hudebních nástrojů, zpěvák, hudební režisér, a dokonce i výrobce nástrojů. Každý, kdo měl to štěstí přijít s ním do kontaktu, zažil příval nezdolné životní energie, optimismu, nezastavitelné touhy po muzikantské dokonalosti a nikdy nevysychající pramen hudebních nápadů. Ať se Jaroslav Krček pohyboval v oblasti folkloru, historické hudby, adaptací lidových předloh, kompoziční, dirigentské či režijní práce, působil vždy jako magnet na lidi, oblíbený a vyhledávaný kolega. Mnoho hudebních přátel má i v České filharmonii, a proto je nám ctí a potěšením, že můžeme spolu s ním oslavit jeho kulaté narozeniny. A jak je pro něj typické, místo aby přijímal dary pro sebe, obdaroval místo toho čtyři dámy z našeho orchestru zbrusu novou skladbou, která zazní ve světové premiéře.

Účinkující

Anna Hlavenková  soprán

Anna Hlavenková se již během studií na teplické konzervatoři pro svůj lyrický soprán a stylově čistou interpretaci stala vyhledávanou sólistkou mnoha souborů zaměřených na autentickou interpretaci hudby starších slohových období (Musica Antiqua Praha, Musica Florea, Ad Vocem, Capella Regia Musicalis, Collegium Marianum, La Vinciolina, Verba Chordis ad.).

Jako sólistka vystupovala na řadě evropských hudebních festivalů (Festival dʼAmbronay, Festival van Vlaanderen Brugge, Festival baroque de Pontoise, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl ad.). Pravidelně absolvuje koncertní turné po Španělsku a Japonsku a spolupracuje s předními českými orchestry. K jejím scénickým úspěchům se řadí ztvárnění hlavní role v Purcellových operách Dido a AeneasFairy Queen. Spolupracuje s rozhlasem a televizí, nahrála několik desítek CD. Nahrávka oratoria Sub Olea Pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky se souborem Musica Florea získala prestižní ocenění Cannes Classical Awards na světovém hudebním veletrhu MIDEM v roce 2003.

Repertoár její koncertní činnosti je velice bohatý – od renesančních písní přes barokní a klasicistní oratorium a operu až po soudobé kompozice. Od roku 1994 se věnuje i lidové hudbě se souborem Musica Bohemica. Zaslouženou pozornost vzbudily její recitály, kde prezentuje především písňové cykly 19. a 20. století a současné skladby komponované předními českými autory často přímo pro ni. To vše z ní činí jednu z nejvšestrannějších interpretek komorní a oratorní hudby v Čechách. Od roku 2001 pedagogicky působí na konzervatoři v Teplicích.

Jaroslav Březina  tenor

Jaroslav Březina absolvoval Pražskou konzervatoř u Zdeňka Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u Václava Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer quintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasického repertoáru, vystupuje na koncertních pódiích a divadelních jevištích po celém světě, spolupracoval s mnoha významnými dirigenty (Jiří Bělohlávek, Charles Mackerras, Gert Albrecht). Od roku 1993 je sólistou Opery Národního divadla v Praze, mezi ztvárněné role patří Don Ottavio (Don Giovanni), Hrabě Almaviva (Lazebník sevillský), Dancairo (Carmen), Fenton (Falstaff), Smetanův Vašek a Jeník (Prodaná nevěsta), Janáčkův Laca (Její pastorkyňa), Martinů Janakos a Panait (Řecké pašije) a mnohé další. Podílel se mj. na nahrávkách Rybovy České mše vánoční (Deutsche Grammophon) a také Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002. Představil se též jako Števa v koncertních provedeních Její pastorkyně v Praze a Londýně s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2015.

Jana Boušková  harfa

Jana Boušková

Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení, a tak výjimečným způsobem reprezentovali Českou republiku v zahraničí, jako harfistka Jana Boušková.

Jana Boušková se díky výrazným uměleckým úspěchům rychle stala velmi žádanou harfistkou vystupující na renomovaných světových pódiích nejen sólově, ale i komorně s interprety, jako např. Maxim Vengerov, Jurij Bashmet, Patrick Gallois, Josef Špaček, Jiří Bárta, Christian Tetzlaff, Sharon Kam, či již zmíněný Mstislav Rostropovič.

Získala přední ocenění na nejvýznamnějších harfových soutěží (Zlatá medaile na Mezinárodní harfové soutěži v USA v roce 1992 a 2. cena na Mezinárodní harfové soutěži v Israeli v tomtéž roce). Mezi další četná ocenění patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Za mimořádné koncertní úspěchy a přínos v rozvoji hry na harfu získala ocenění ve Švýcarsku. V Čechách jí bylo uděleno jako první interpretce klasické hudby vůbec ocenění nejvýznamnějších žen České republiky.

Od roku 2005 je Jana sóloharfistkou České filharmonie. Pravidelně vystupuje sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější patří její sólové recitály v Alice Tully Hall – Lincoln Center (New York), v Theatre Châtelet v Paříži, ve vídeňském Musikvereinu, na festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl nebo Berliner Festtage.

Společně s houslistou Maximem Vengerovem absolvovala velké turné po Izraeli a Evropě; na komorních programech vystupuje společně s flétnisty Emmanuelem Pahudem, Mathieu Defourem, Patrickem Gallois a harfistkou Marie-Pierre Langlamet, houslistou Josefem Špačkem, hornistou Radkem Baborákem, violoncellisty Jiřím Bártou, Tomášem Jamníkem, nebo Václavem Petrem, varhanicí Barbarou Willi.

Je častým hostem komorních koncertů festivalu Spannungen v Německu, Mezinárodního festivalu v Parnu (Estonsko). Parry Sound v Ontariu, Festival des Lauréats Juventus Cambrai nebo Elba Isola Musicale d´Europa, v Théâtre de la Ville.

Jako sólistka orchestrů (např. České filharmonie, PKF - Prague Philharmonia, Budapešťské filharmonie, Stuttgartské filharmonie, Lucernského symfonického orchestru, Kolínské komorní filharmonie, Chicago Sinfonietty, Amsterdam Sinfonietty, Israel Philharmonic Orchestra, MDR Symphonieorchester Leipzig či Tokyo Chamber Orchestra) vystoupila v sálech Carnegie Hall v New Yorku, Berlínské a Kolínské filharmonie, Suntory Hall v Tokiu, v Gewandhausu v Lipsku, v Symphony Center v Chicagu, Concertgebouw v Amsterdamu, pražském Rudolfinu a mnohých dalších.

Široký repertoár Jany Bouškové obsahuje díla všech období, mnoho současných českých i zahraničních autorů zkomponovalo skladby přímo pro ni. Je autorkou úprav některých symfonických básní Mé vlasti pro harfu.

Jana Boušková nahrála přes dvě desítky CD pro domácí i zahraniční firmy, na svém nejnovějším, unikátním albu s názvem Má vlast prezentuje vlastní úpravy nejznámějších českých orchestrálních skladeb pro sólovou harfu (Smetana, Dvořák, Suk – Supraphon 2021).
Hraje na nástroj americké firmy Lyon & Healy, který získala za vítězství v USA International Harp Competition v roce 1992 a je rovněž oficiální tváří této prestižní společnosti.

Vedle koncertování se Jana Boušková věnuje pedagogické činnosti a současně vyučuje na Královské konzervatoři v Bruselu a je docentkou na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Je pravidelně zvána k účinkování na světových harfových kongresech a sympoziích.

Jana Boušková absolvovala konzervatoř v Praze a Ostravskou univerzitu ve třídě profesorky Libuše Váchalové. Ve studiu posléze pokračovala na renomované Indiana University u profesorky Susann McDonald.

Jana Brožková  hoboj

Jana Brožková

Jana Brožková vystudovala hru na hoboj nejdříve na Pražské konzervatoři a poté na Akademii múzických umění v Praze u profesora Jiřího Mihule. Upozornila na sebe již během studií na Pražské konzervatoři vítězstvím v mezinárodní soutěži Concertino Praga 1983 a v roce 1989 získala absolutní vítězství a zvláštní cenu na Europäischen Musikpreis Zürich. Během studií na Akademii múzických umění v Praze (1988–1993) získala v roce 1991 na soutěži Pražského jara 3. cenu a její soutěžní dráhu uzavírá 1. cena na světové IDRS Gilllet Competition 1997 Evaston v USA. Od té doby již vystupuje jako renomovaná sólistka v Česku i v zahraničí a věnuje se komorní hře v souborech In modo camerale a Afflatus Quintet, který získal prestižní 1. cenu v respektované soutěži ARD München v roce 1997. Její aktivity zahrnují také pedagogickou činnost, od roku 1998 vyučuje hobojovou hru na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Stále se intenzivně věnuje komorní hře a často vystupuje jako sólistka na domácích i zahraničních pódiích. Od roku 1987 působila patnáct let jako sólohobojistka Symfonického orchestru Českého rozhlasu a její nahrávky hobojových koncertů a dalších skladeb pro hoboj jsou cenným materiálem rozhlasového archivu. Od roku 2002 je první hobojistkou České filharmonie.

Hana Sapáková  lesní roh

Hana Sapáková absolvovala hru na lesní roh na Konzervatoři Brno pod vedením Milana Mrazíka. Od roku 2018 pokračuje ve studiích na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci ve třídě Raimunda Zella. Již během studií na konzervatoři byla členkou PKF – Prague Philharmonia a Orchestrální akademie České filharmonie. Zúčastnila se mezinárodních interpretačních kurzů (Horntages Telf, Hornclass Praha, Masterclass Radka Baboráka, Francouzská akademie v Telči) pod vedením Andrého Cazaleta, Raimunda Zella, Johannese Hinterhozera, Přemysla Vojty a Sebastiana Lamperta. Na svém kontě má řadu soutěžních úspěchů, je laureátkou národních i mezinárodních soutěží (Soutěž konzervatoří v Pardubicích, Mezinárodní interpretační soutěž dechových nástrojů v Brně, Mezinárodní soutěž Pro Bohemia Ostrava ad.) a na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2018 se stala nejúspěšnější českou účastnicí v oboru lesní roh. Jako sólistka vystoupila s Filharmonií Brno, Mladými brněnskými symfoniky a Helfertovým orchestrálním sdružením. Společně s Ondřejem Vrabcem natočila hornový dvojkoncert Františka Habermanna. Hana Sapáková je členkou České dechové harmonie a stálou stipendistkou Akademie komorní hudby.

Andrea Rysová  flétna

Andrea Rysová

Andrea Rysová se narodila v Olomouci a již za studií na konzervatoři v Kroměříži dosáhla mnoha úspěchů – na soutěži Concertino Praga v roce 1992 obsadila 3. místo, o rok později zvítězila v soutěži London Chamber Music Competition, a roku 1994 se umístila na třetím místě v soutěži konzervatoří. V roce 1995 se stala sólo flétnistkou Moravské filharmonie Olomouc. V letech 1996 až 2000 studovala na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jiřího Válka.

Během studií působila v mnoha souborech (Virtuosi di Praga, Musica Bohemica, České noneto ad.), se kterými absolvovala řadu koncertů u nás i v zahraničí. V roce 2002 se stala členkou Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kde působila do roku 2006. Poté se stala první flétnistkou České filharmonie. Na tomto prestižním postu působí dodnes.

Andrea Rysová je v současnosti vyhledávanou instrumentalistkou našich předních orchestrů a komorních souborů. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas, filmovou hudbu a její umění se objevilo i na mnoha kompaktních discích. Za svou hudební kariéru vystupovala v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech amerických a v Asii.

Lukáš Vasilek  sbormistr

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Martinů Voices  

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010. Jeho hlavním uměleckým cílem je špičková interpretace komorní sborové tvorby 19.–21. století, dramaturgie sboru se ale nevyhýbá ani hudbě renesanční, barokní a klasicistní. Ansámbl tvoří profesionální zpěváci, kteří pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

Martinů Voices jsou pravidelnými hosty nejvýznamnějších českých hudebních festivalů (např. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Lípa Musica). Koncertují převážně samostatně, některé projekty ale realizují také ve spolupráci s tuzemskými orchestry a dirigenty. V roce 2014 provedli spolu s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem operu Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Tato umělecká spolupráce jim přinesla mj. nominaci na prestižní ocenění „International Opera Award“ (2015). K velkým úspěchům Martinů Voices patří také jejich společný koncert se slavným britským souborem Tallis Scholars, který se uskutečnil v roce 2016 v rámci festivalu Dvořákova Praha. O rok později pak sbor uvedl ve spolupráci s ansámblem Bang on a Can All-Stars českou premiéru kantáty Anthracite Fields, jejíž autorkou je Američanka Julia Wolfe (festival Struny podzimu).

Nahrávky Martinů Voices vydané u společnosti Supraphon zachycující výběr sborové tvorby Jana Nováka a Bohuslava Martinů (2014, 2018) vzbudily mimořádný ohlas. Album madrigalů Bohuslava Martinů získalo ocenění Diapason dʼOr ve významném francouzském časopise Diapason a obdrželo nejvyšší hodnocení, tzv. Editor’s Choice v prestižním britském časopisu Gramophone.

Komorní orchestr České filharmonie  

„Je to splnění našeho společného snu s Jiřím Bělohlávkem: po dvou letech příprav uvádíme v život pravidelné koncerty Komorního orchestru České filharmonie. Pod tímto názvem se neskrývá jedno určité těleso, ale projekt, v němž filharmonici zahrají v různých komorních seskupeních,“ objasnil novinku na jaře 2018 generální ředitel České filharmonie David Mareček. Hru filharmoniků v komornějším počtu Jiří Bělohlávek vnímal jako důležitou součást „hygieny“ orchestrálních hráčů. V menším orchestru, s repertoárem od baroka po současnost si hráči tříbí intonaci, frázování i spolupráci individualit v rámci celku. Komorní orchestr s proměnlivým složením, ovšem vždy výhradně z hráčů České filharmonie, se oficiálně zrodil pro 123. sezonu České filharmonie. Od té doby se zhostil řady projektů, ať už v rámci sezony v Rudolfinu, nebo na festivalech v České republice i v zahraničí.

Jaroslav Krček  autor

Jaroslav Krček

Krček se v letech 1954–1959 vzdělával ve hře na violoncello u Václava Berana na pedagogické hudební škole v Českých Budějovicích, následně byl přijat do třetího ročníku pražské konzervatoře, kde studoval v letech 1959–1962 kompozici u Miloslava Kabeláče a dirigování u Bohumíra Lišky. V době svých pražských studií spolupracoval se Souborem písní a tanců Josefa Vycpálka, od roku 1962 působil jako hudební režisér, nejprve v Československém rozhlasu v Plzni, následně v hudebním vydavatelství Supraphon (1967–1975). Od začátku 60. let dirigoval Komorní orchestr Československého rozhlasu v Plzni, byl sbormistrem smíšeného sboru Česká píseň a spolupracoval také s folklorním souborem Úsměv z Horní Břízy. Intenzivní zájem o oblast českého hudebního folkloru, sféru pololidové tvorby i díla české hudební minulosti jej vedly k založení hudebně-tanečního souboru Chorea Bohemica (1967) a později též souboru Musica Bohemica (1975), který dodnes diriguje a působí v něm jako umělecký vedoucí. Je rovněž zkušeným zpěvákem i hráčem na celou řadu hudebních nástrojů, některé pro potřeby svého souboru také vyrábí.

Krček se od studijních let se zajímá o folklor a spolu s ním o anonymní hudební projevy české kultury. Jeho úpravy a adaptace lidových předloh mají osobitý styl a výrazně se odlišují od prostých úprav vysokým stupněm stylizace. Všechna tato činnost směřuje k tomu, aby probudil v posluchačích náklonnost k lidové a historické anonymní hudbě. Dosahuje toho svou spontánností – prezentuje publiku umělecky vytříbený projev, který snese nejvyšší kritická měřítka. Souběžně s tímto historicko-folklorním zájmem probíhá i druhá linie jeho tvorby, vlastní kompoziční práce symfonická, komorní a vokální. Také v této sféře má vyhraněné názory nepodléhající módním vlivům – jako skladatel usiluje celoživotně o to, aby jeho hudba byla ozdobou života, přinášela uspokojení a duchovní povznesení a především, aby posluchače zaujala.

Vedle nesčetných úprav lidových písní a tanců je autorem řady žánrově bohatých kompozic. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří devět symfonií (Symfonie č. 3 „Jan Ámos“, op. 95, 1990; Symfonie č. 4 „Desiderata“, op. 123, 2000; Symfonie č. 5 „Renesanční“, op. 133, 2007; Symfonie č. 6 „Semplice“, op. 140, 2011; Symfonie č. 9, op. 163, 2018 ad.), z nichž Symfonii č. 3 „Jan Ámos“ uvedla i nahrála Česká filharmonie společně s Kühnovým smíšeným sborem pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, kantáty a oratoria (O lux mundi, 1985; Ten, který jest, op. 137, 2009; Krédo Mistra Jana, op. 150, 2014 ad.), melodramy, balety a taneční fresky, opery (Nevěstka Raab, op. 36, 1971; Ve stínu kříže, op. 129, 2005; Šaty, jaké svět neviděl, op. 139, 2010; Za oponou času, op. 146, 2013) a skladby duchovní (11 mší). Za svou elektroakustickou operu Nevěstka Raab získal v roce 1971 cenu v mezinárodní skladatelské soutěži města Ženevy a několikrát získal hlavní cenu v soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava (1979–1989). Podobně rozsáhlá je jeho činnost dirigentská, pod jeho vedením vzniklo více než 50 samostatných snímků od hudby historické přes své vlastní skladby až k nahrávkám týkajících se folkloru. Je rovněž vyhledávaným hudebním režisérem.

Jaroslavu Krčkovi se od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dlouhodobě dařilo etablovat nejen mezi profesionálními hudebními tělesy a soubory, ale významně přispěl též k rozvoji amatérského hudebního umění v Čechách – množství jeho úprav lidových písní se těší velké oblibě mezi školními i zájmovými tělesy všech věkových kategorií, díky Krčkově snaze se hudba starších období rovněž dostala do jejich povědomí. Zásadní vliv na práci s dětmi a mládeží v naší zemi měla rovněž jeho systematická práce s Choreou Bohemicou a s Musicou Bohemicou, stovky výchovných koncertů a vystoupení inspirovalo sbory i instrumentální tělesa k provozování hudby starších období, Krčkova interpretace výrazně napomohla k novému chápání lidové a staré hudby mezi soubory i na veřejnosti. V roce 2019 obdržel za tuto činnost cenu Ministerstva kultury.

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.