Photo illustrating page  Czech Philharmonic Jérémie Rhorer

Czech Philharmonic

Jérémie Rhorer

Czech Philharmonic
Duration of the programme 2 hod
Programme

Wolfgang Amadeus Mozart
Symphony No. 29 in A Major K 201

Frédéric Chopin
Piano Concerto No. 2 in F Minor, Op. 21  

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Symphony No. 4 A Major (“Italian”), Op. 90

Performers

Alexander Gavrylyuk
piano

Jérémie Rhorer
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Jérémie Rhorer
Rudolfinum — Dvorak Hall
7 Apr 2018  Saturday — 3.00pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Alexander Gavrylyuk  piano
Alexander Gavrylyuk

A stunningly virtuosic pianist, Alexander has received international critical acclaim for his electrifying and poetic performances. Born in 1984, Alexander Gavrylyuk began his piano studies at the age of seven and gave his first concerto performance when he was nine years old. He went on to win First prize and Gold Medal at the 1999 Horowitz International Piano Competition and First Prize at the Hamamatsu International Piano Competition in Japan in 2000. In 2005, he took both the coveted Gold Medal as well as the award for Best Performance of a Classical Concerto at the internationally renowned Arthur Rubinstein International Piano Masters Competition.

Following his debut in 2010 with the Royal Concertgebouw Orchestra Gavrylyuk has returned to Amsterdam each year, either in recital in the Master Pianist’s Series, with the RCO or as part of the Zatertaag Matinee at the Concertgebouw. He is now increasingly in demand by orchestras and conductors for his noble and compelling interpretations and has appeared with, among others, the Philharmonic Orchestras of New York, Los Angeles, Israel, Warsaw, Moscow and Rotterdam as well as the Royal Scottish National, NHK Symphony, Cincinnati Symphony, Hallé, Stuttgarter Philharmoniker, and others. He has collaborated with conductors such as Herbert Blomstedt, Andrey Boreyko, Vladimir Fedoseyev, Valery Gergiev, Neeme Järvi, Vladimir Jurowski, Kirill Karabits, Louis Langrée, Alexander Lazarev, Sebastian Lang-Lessing, Gianandrea Noseda, Vassily Petrenko, Rafael Payare, Alexander Shelley, Yuri Simonov, Herbert Soudant, Markus Stenz and Osmo Vänska.

He regularly visits Japan and Asia, performing with orchestras such as NHK Symphony and Seoul Philharmonic as well as regular recital tours, often playing to sell-out audiences in Suntory Hall and Tokyo Opera City. He returns to Russia on a regular basis and has performed with the Russian National Philharmonic under Vladimir Spivakov and the Svetlanov Russian State Symphony Orchestra, as well as recitals at the Great Hall of Moscow Conservatory and at the Kremlin.

At the age of 13, Alexander moved to Sydney where he lived until 2006. He has performed with all the main Australian orchestras including Melbourne and Sydney Symphonies, returning each year for concerts and recitals. In 2009 he made an acclaimed recording of the complete Prokofiev Concerti with Vladimir Ashkenazy and the Sydney Symphony which was recorded live at the Sydney Opera House. In addition to the Prokofiev cycle, he has made several recordings including recital discs of works by Rachmaninov, Schumann, Scriabin, Mussorgsky and Prokofiev.

Highlights of the 2017/18 season include Alexander’s BBC Proms debut with BBC Scottish Symphony under Thomas Dausgaard. He will also make debuts with orchestras including Czech Philharmonic, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Mainz Philharmonic and Orchestre National de Lille.

Alexander is renowned for his solo recital programmes and performs regularly at numerous prestigious venues worldwide. He will also tour Europe, Asia and North America in duo recital with Janine Jansen.

Alexander is Artist in Residence at Chautauqua Institution where he leads the piano program as an artistic advisor. He supports a number of charities including Opportunity Cambodia, which has built a residential educational facility for Cambodian children.

Alexander is a Steinway Artist.

Jérémie Rhorer  conductor
Jérémie Rhorer

The key element in his childhood was the Maîtrise de Radio France, where he discovered his vocation for orchestral conducting, followed by an impeccable course of studies at the Conservatoire National Supérieur de Musique de Paris. With his prizes in hand, Jérémie Rhorer began a life of conducting prestigious orchestras worldwide whilst also composing, and created his orchestra, Le Cercle de l’Harmonie. His conducting, which is also shaped by his training as composer, spans all repertories, from Classical composers and German Romanticism to contemporary music, including new pieces by Thierry Escaich.

Among the notable orchestras Jérémie Rhorer has conducted are the Frankfurt Radio Symphony, the Rotterdam Philharmonic, the Orchestre National de France, the Bamberger Symphoniker, and the Yomiuri Orchestra in Japan. He has appeared at the most prestigious international festivals, from Aix-en-Provence to Salzburg and Glyndebourne, Edinburgh, and the BBC Proms, but also in the opera houses of Vienna, Munich, Brussels (La Monnaie), and Madrid (the Teatro Real). He is a regular guest of the Leipzig Gewandhaus and the Philharmonia Orchestra, which he conducted in a 2013 production of Poulenc’s Dialogues des carmélites (directed by Olivier Py) at the Théâtre des Champs-Élysées that won the 2014 Grand Prix du Syndicat de la Critique. The DVD recording was awarded numerous prizes, including a BBC Music Magazine Award 2016.

Following the death of Nikolaus Harnoncourt, the Concentus Musicus invited him to conduct Beethoven’s Eroica and Pastoral symphonies.

Jérémie Rhorer also ploughs a unique furrow in the interpretation of Mozart’s works, in search of the composer’s dramatic genius. Idomeneo, Così fan tutte, Don Giovanni, La clemenza di Tito, and Die Entführung aus dem Serail are among the works he has performed with major orchestras, notably as part of the Mozart cycle entrusted to him by the Théâtre des Champs-Élysées.

A student of Thierry Escaich, Jérémie Rhorer is a major contemporary composer and winner of the Prix Pierre Cardin. His exacting compositional work is parallel to his activity as a conductor. In 2017, the Philharmonia Orchestra commissioned him to write a piano concerto for the French pianist Jean-Yves Thibaudet.

Compositions

Felix MENDELSSOHN-BARTHOLDY — Symfonie č. 4 A dur op. 90 „Italská“

Třetím zázračným dítětem dnešního koncertu je Felix Mendelssohn Bartholdy, nazývaný někdy Mozartem 19. století. Také on začal s komponováním velice záhy, symfonie psal už jako dvanáctiletý chlapec, nikdy se ale nestal reformátorem či novátorem jako třeba Ferenc Liszt nebo Robert Schumann.

V letech 1829–1831 cestoval dvacetiletý Felix po Evropě, jak se tehdy slušelo na mladého vzdělaného muže, aby si doplnil vzdělání prostřednictvím návštěv galerií, muzeí, operních domů a koncertních síní. Patřilo se poznat zejména Paříž, Vídeň a Itálii, Mendelssohn k nim připojil ještě Anglii, což natolik prospělo jeho kariéře, že se do této země vrátil ještě devětkrát. Domů posílal dopisy s barvitým líčením všeho, co v cizině zažil a viděl, navíc je coby zdatný výtvarník obohatil o velmi zdařilé kresby. Evropské „turné“ zúročil i novými kompozicemi (např. Symfonie č. 3 a moll op. 56 „Skotská“, Koncertní předehra Hebridy op. 26).

Itálie uchvátila rodáka z Hamburku sluncem, radostnou atmosférou a temperamentem. S velkým entuziasmem začal pracovat na nové „Italské“ symfonii, již prodchnul všemi zážitky z této země. Skladbu dokončil roku 1833 v Berlíně, premiéra se uskutečnila 13. května v Londýně téhož roku. Ačkoli ji publikum přijalo s nadšením, autor nebyl se svým dílem spokojen a záhy začal symfonii revidovat. Novou partituru nedokončil a během svého života toto dílo nikdy nepublikoval, tiskem vyšlo až čtyři roky po jeho smrti.

Podíváme-li se na Symfonii č. 4 A dur op. 90 „Italskou“ jako na reflexi Mendelssohnových zážitků, mohli bychom její jednotlivé části vnímat jako čtyři obrazy italského života, viděné očima mladého německého intelektuála. Úvodní, sluncem zalité Allegro vivace nás uvede do radostného veselí římských karnevalů, v provedení zazní vedle fugata nový hudební materiál a věta pokračuje do pozměněné reprízy, jež se uzavře kodou. Andante con moto v tónině d moll bylo inspirováno náboženským procesím, jehož důstojnou atmosféru přeruší pouze dvě melodické pastorální epizody, v nichž jako by pozorovatel na okamžik odklonil zrak od duchovní události a zasnil se nad krásami přírody. Třetí věta Con moto moderato představuje podle symfonické tradice menuet, jenž snad byl v tomto případě inspirován Goethovou básní Lilis Park, do tria vsadil autor podle badatele Thomase Greye stesk po domově (lesní rohy jako symbol německých lesů a honů). Závěrečné Presto vyplňují rytmy italských lidových tanců, římského skočného saltarella a divoké neapolské tarantelly. Tato symfonie je zároveň jedním z prvních vícevětých děl, v nichž je hlavní durová tónina ve finále změněna na stejnojmennou tóninu mollovou.

Wolfgang Amadeus Mozart — Symfonie č. 29 A dur K 201

Symfonie č. 29 A dur KV 201/186a patří i přes poměrně vysoké pořadové číslo k raným symfoniím Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Její vznik náleží do roku 1774. Tehdy osmnáctiletý skladatel byl zaměstnán na salcburském arcibiskupském dvoře, jemuž vládl hrabě Hieronymus Colloredo. S činností tohoto arcibiskupa je spojena řada reforem, která měla modernizovat církevní i kulturní život v Salcburku. Colloredovy reformy však měly negativní vliv na místní hudební život, jelikož omezily mnohé příležitosti provozování hudebních děl. Bylo zavřeno operní divadlo, zkrátila se hudební složka mše, byly redukovány dvorní koncerty apod. Sám arcibiskup Colloredo byl kvůli těmto reorganizačním opatřením i vinou své údajně autoritativní povahy v Salcburku neoblíbený.

Také samotný Wolfgang Amadeus Mozart měl se svým zaměstnavatelem časté konflikty způsobené především skladatelovými hojnými absencemi. Vzájemné rozpory vyvrcholily v roce 1777, kdy Mozart, neuspokojený v mnohých svých skladatelských ambicích a frustrovaný výší svého platu, místo koncertního mistra a varhaníka na Colloredově dvoře opustil a po intermezzu v Mannheimu, Mnichově a Paříži se usadil ve Vídni.

Rychlá úvodní věta jeho Symfonie č. 29 A dur je psána v přísné sonátové větě, v níž jsou expozice, provedení i repríza zřetelně ohraničeny. Sonátovou strukturu nacházíme také v následujícím Andante, které je zkomponováno v subdominantní tónině D dur, dvoučtvrtečním taktu a má podobu rozvolněného slavnostního pochodu s tečkovaným rytmem. Třetí věta Menuetto má rovněž slavnostní vyznění. Její střední část – trio – je v dominantní tónině E dur a zaujme mj. dlouhými tóny, které hrají lesní rohy. Závěrečná věta Allegro con spirito nemá formu ronda, jak bylo v této době běžné, nýbrž je opět komponována sonátově. Touto částí prolíná svižné téma s tremolovými smyčci. Celá symfonie je zakončena stručnou codou s několika modulacemi.

Fryderyk Chopin — Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll op. 21

Skladatel polského původu Fryderyk Chopin (1810–1849) byl zároveň vynikajícím klavírním virtuózem. Téměř celý tvůrčí odkaz věnoval svému oblíbenému nástroji, v mnoha ohledech inovoval techniku klavírní interpretace, obohatil klavírní literaturu o nové formy (dovedl k dokonalosti salonní žánr nokturno, rozvíjel populární tance mazurku a valčík, osamostatnil hudební formy baladu a scherzo atd.). Jeho skladby se brzy staly (a dodnes jsou) nezbytnou součástí repertoáru každého klavíristy.

Chopinův otec byl francouzský emigrant a samotný Fryderyk během druhé poloviny svého krátkého života pobýval v Paříži, což je důvodem toho, že jeho skladba našla své místo v rámci francouzsky laděného programu dnešního koncertu.

V šesti letech se Chopin začal učit hře na klavír u Čecha Vojtěcha Živného a do roka se pokusil o první kompozice (Polonéza g moll a B dur). V rámci polské společnosti patřila rodina Chopinových mezi střední třídu, vstupenku do salonů aristokratických kruhů mu však zajistil jeho výjimečný talent. Okouzloval klavírní hrou a byl považován za „druhého Mozarta“. Později studoval na lyceu a také na varšavské konzervatoři, kde se jako devatenáctiletý nesměle zamiloval do budoucí pěvkyně Konstancie Gładkowské. Právě tato láska byla emočním impulzem a Chopinovou inspirací pro komponování jeho prvního koncertantního díla – Koncertu pro klavír a orchestr č. 2 f moll. 

Oba skladatelovy koncerty – e moll a f moll – vznikaly a byly publikovány přibližně ve stejné době, během posledních dvou let Chopinova pobytu na domovině (1829–1830). Důvodem určení jejich pořadí však nebylo datum vzniku, nýbrž datum vydání. Třívětý Koncert f moll nám prozrazuje vzory v té době ještě studujícího Chopina. V první větě Maestoso je slyšet vliv brilantního stylu a také skladatelův obdiv ke klavírním mistrům jako byl Liszt či Humell. Chopin, umělec křehké přírody, nedokázal projevit svou mladistvou lásku a místo intimní zpovědi mu posloužila druhá věta koncertu Larghetto. Forma ronda poslední třetí věty Allegro vivace je v souladu s dobovou konvencí žánru a oslovuje především rytmem polského tance – mazurky. Sólový nástroj má v Koncertu f moll výrazně dominantní postavení. Proto se v hudební kritice traduje názor, že Chopin byl špatným orchestrátorem. Je však spíše spornou otázkou, zda byla instrumentace skutečně Chopinovou slabinou, nebo zda byla podřízená role orchestru autorovým záměrem.

17. března 1830 se ve Varšavě ve velkém sále Národního divadla odehrálo Chopinovo první veřejné vystoupení. Před početným obecenstvem zazněla světová premiéra Koncertu pro klavír a orchestr f moll. Díky líbivým melodiím, technickým nárokům a upřímnosti výpovědi skladatele se koncert těší značné oblibě do dnešních časů, a to jak u interpretů, tak i u publika.