Photo illustrating page  Czech Philharmonic Susanna Mälkki

Czech Philharmonic

Susanna Mälkki

Czech Philharmonic
Subscription series O
Programme

Wolfgang Amadeus Mozart
Le nozze di Figaro, overture to the opera

Wolfgang Amadeus Mozart
Horn Concerto No. 4 in E Flat Major K 495

Wolfgang Amadeus Mozart
Symphony No. 39 in E Flat Major K 543

Performers

Kateřina Javůrková
French horn

Susanna Mälkki
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Susanna Mälkki
Rudolfinum — Dvorak Hall
5 May 2018  Saturday — 3.00pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Susanna Mälkki  conductor
Susanna Mälkki

“The result is a thrilling bit of gladiatorial combat, and Mälkki and the orchestra delivered it with abundant power and precision.ˮ

Chicago Classical Review, October 2015

A much sought-after artist on the international conducting circuit, Susanna Mälkki’s versatility and broad repertoire have taken her to symphony and chamber orchestras, contemporary music ensembles and opera houses around the world.

The 2017/2018 season marks Mälkki’s debut year as Principal Guest Conductor of the Los Angeles Philharmonic – highlights will include orchestral works by Berlioz, Mendelssohn and Strauss. Mälkki also enters her second season as Chief Conductor of the Helsinki Philharmonic Orchestra, directing works by Mahler, Bartók and Mozart, among others, as well as a concert tour to Salzburg and Paris with cellist Truls Mørk. In 2017 she concluded her four-year tenure as Principal Guest Conductor of the Gulbenkian Orchestra.

A guest conductor at the highest level worldwide, Mälkki begins the 2017/2018 season with a return to the Berliner Philharmoniker (Berliner Festspiele). She recently returned to the San Francisco, The Cleveland, Chicago Symphony and Swedish Radio Symphony orchestras, and in March 2017 made her debut with the London Symphony Orchestra (she returns in April 2018). Other forthcoming engagements include returns to the New York Philharmonic and Gothenburg Symphony orchestras, as well as her Czech Philharmonic Orchestra debut. She has previously conducted the New World Symphony, Bayerischer Rundfunk, London Sinfonietta, Oslo Philharmonic and Philadelphia orchestras, BBC Symphony Orchestra (BBC Proms), Chamber Orchestra of Europe and Teatro La Fenice.

A former student at the Sibelius Academy, Mälkki studied with Jorma Panula and Leif Segerstam. Prior to her conducting studies, she had a successful career as a cellist and from 1995 to 1998 was one of the principals of the Gothenburg Symphony. In June 2010 she was elected a Fellow of the Royal Academy of Music in London and she is also a member of the Royal Swedish Academy of Music. In 2011, Mälkki was awarded the Pro Finlandia Medal of the Order of the Lion of Finland, one of Finland’s highest honours, and in January 2016 was made a Chevalier of the Légion d’honneur in France.

Kateřina Javůrková  French horn
Kateřina Javůrková

Started to play the french horn at age of nine with Tomáš Krejbich. She graduated at the Prague Conservatory in the class of prof. Bedřich Tylšar in 2012. At present time she is a student at the Academy of Performing Arts in Prague with professors Zdeněk Divoký and Radek Baborák. 

Kateřina has already earned reputation and prizes on prestigious international competitions. On the International Brass Competition in Brno she won the 1st prize repeatedly in 2005, 2009 and 2011. She was awarded the 1st prize on the international competition “Federico II di Svevia” in 2009. On the international french horn competition held as a part of the Festival “Moravian Autumn” she earned the title of “absolute winner”. 

She appeared as soloist with the Prague Philharmonia and the Prague Symphony Chamber Orchestra. She cooperates with leading Czech orchestras and ensembles, as the Czech Philharmonic, Prague Symphony Orchestra, Prague Chamber Orchestra or the Baborák Ensemble. From 2009 she is a regular member of the Prague Philharmonia. Kateřina Javůrková has been recently awarded  1st prize and the title of laureate of the  prestigious Prague Spring International Music Competition 2013.

Compositions

Wolfgang Amadeus Mozart — Figarova svatba, předehra k opeře

Ve druhé polovině osmdesátých let 18. století byl Wolfgang Amadeus Mozart na vrcholu svých tvůrčích sil. Počínaje rokem 1785 vznikly jeho nejslavnější opery, symfonie Pražská, Es dur, g moll a Jupiterská, některé koncerty včetně „korunovačního“ Koncertu pro klavír D dur, smyčcové kvartety od č. 19 výše, populární Serenáda č. 13 pro smyčcový kvartet a kontrabas (Malá noční hudba) i Requiem. Žil v té době ve Vídni, kam se přestěhoval po roztržce se salcburským arcibiskupem, ale ani zde se nenaplnily všechny jeho naděje na skutečně svobodnou a také náležitě finančně ohodnocenou tvorbu. Potýkal se s lhostejností císařského dvora, se závistí kolegů, s nepochopením posluchačů, neshodami v rodině, dluhy a nakonec i s nemocemi. Vídeň jako kýžený přístav trochu zklamala a myšlenky na změnu a dalším stěhování zůstaly jen úvahami.

V tomto období podnikl Mozart cesty do Prahy. První z nich se uskutečnila v lednu roku 1787 na základě mimořádného úspěchu Figarovy svatby (Le nozze di Figaro), uvedené v Nosticově divadle poprvé v prosinci 1786. S Mozartovou operní tvorbou se Pražané seznámili již předtím díky singspielu Únos ze serailu, který v roce 1783 sehrála na scéně tehdy nově otevřeného Nosticova divadla společnost Karla Wahra. V obou případech se jednalo o první uvedení díla mimo Vídeň. Po vídeňském chladném přijetí Figarovy svatby se nelze divit, že atmosférou v Praze byl Mozart nadšen a v dopise Gottfriedu von Jacquin napsal: „Přihlížel jsem s potěšením, jak všichni ti lidé radostně poskakovali při hudbě mého Figara, upravené v samé čtverylky a německé tance; – neboť zde mluví všichni jen o – Figarovi; všichni hrají, troubí, zpívají a hvízdají jen – Figara. Nikdo nechodí na jinou operu než na Figara a věčně Figara; jistě velká čest pro mne“ (překlad František Bartoš). Podobně se asi z Mozartova triumfu radoval italský divadelní podnikatel Pasquale Bondini, který u skladatele promptně objednal další operu – Dona Giovanniho.

Komická opera o čtyřech jednáních Figarova svatba vznikla na italské libreto Lorenza da Ponte a to se opírá o činohru francouzského dramatika Pierra-Augustina Carona de Beaumarchais. Mozart ji začal psát koncem října 1785, dokončil ji v dubnu 1786. Předehra je její nedílnou součástí, nicméně na koncertních pódiích žije svým vlastním životem jako radostná skladba plná vitality, smíchu a jiskřivé muzikálnosti. Při pražské návštěvě v roce 1787 se Mozart seznámil s Janem Křtitelem Kuchařem, varhaníkem a možná už i v této době příležitostným cembalistou operního orchestru, který zřejmě na podkladě autografu nebo jeho přímého opisu vypracoval z Figarovy svatby klavírní výtah. K Mozartovým pražským přátelům patřil také kapelník z Nosticova divadla Jan Josef Strobach – dirigent prvního pražského provedení Figarovy svatby, nebo sopranistka Josefína Dušková, která tuto operu viděla již o rok dříve ve Vídni. Provedení Figarovy svatby v Nosticově divadle 22. ledna 1787 řídil sám její autor.

Wolfgang Amadeus Mozart — Koncert pro lesní roh a orchestr č. 4 Es dur K 495

Wolfgang Amadeus Mozart se Pražanům představil také z jiné stránky než hudebně-dramatické, totiž jako klavírista a jako skladatel symfonií. Vlastní zkušenosti vynikajícího pianisty spolu se znalostí hry na jiné nástroje zúročil v oboru koncertantních skladeb. Občas je komponoval pro své známé – konkrétní interprety. Koncert pro lesní roh č. 4 Es dur K 495 je stejně jako Figarova svatba datován rokem 1786. Stojí na konci v řadě hornových koncertů, které Mozart věnoval svému příteli Josephu Ignazi Leutgebovi (psáno též Leitgeb, 1732–1811), hráči na lesní roh, příležitostnému skladateli a sýraři v jedné osobě. S Leutgebem se Mozartova rodina znala už ze Salzburku, kde hornista působil v arcibiskupské kapele. Odešel z ní do Vídně ještě před Mozartem a v sídelním městě se spolu oba muži opět sešli. Vedle sýrařství se Leutgeb nadále zabýval hrou na přirozený lesní roh a zdá se, že nikoliv špatně, ačkoliv si z něho Mozart rád utahoval.

Autograf čtvrtého koncertu je psán červeným, zeleným, modrým a černým inkoustem, což dříve svádělo k výkladu, že se jedná o jakousi Mozartovu vtipnou hříčku, pravděpodobně však skladatel pomocí barevného „kódu“ upřesňoval dynamické a deklamační nuance. Úvodní větu (Allegro maestoso) v sonátové formě následuje věta druhá (Romanza) a závěrečné Rondo „a la chasse“, upomínající na původní využití rohu jakožto loveckého, signálního nástroje. Skladba vyšla poprvé v roce 1803 ve Vídni. V poslední době se někdy od číslování Mozartových koncertů pro lesní roh ustupuje, protože není zcela jednoznačné.

Wolfgang Amadeus Mozart — Symfonie č. 39 Es dur KV 543

Na akademii v Nosticově divadle 19. ledna 1787 zazněla také jedna z „velkých“ Mozartových symfonií – Symfonie D dur č. 38 K 504, nazývaná Pražská. Posluchači ji přijali s nadšením a Mozartův životopisec František Němeček událost označil za jedinečnou pro Pražany i samotného skladatele. Následující Symfonie Es dur č. 39 K 543 vznikla ve Vídni v létě roku 1788, v těsné blízkosti dalších symfonií K 550 a K 551 (Jupiter). „Pracoval jsem za těch deset dní, co zde bydlím, víc, než jinde za dva měsíce, a kdyby mne netísnily tak často černé myšlenky (kterým se násilím musím bránit), pracovalo by se mi ještě lépe, psal Mozart v červnu 1788 Michaelu Puchbergovi, svému spolubratru ze zednářské lóže (překlad František Bartoš). Při poslechu Symfonie Es dur sice vnímavý posluchač zachytí i melancholickou nebo vážnou náladu, celkové vyznění díla je však pozitivní. První větu zahajuje introdukce se synkopickými fanfárami (Adagio), kterou vystřídá pádné Allegro v sonátové formě. Zpěvné melodie pomalé věty (Andante con moto) vytvářejí mírnou, romanticky zabarvenou atmosféru, po ní přichází třetí taneční věta se sólovým klarinetem. Skladbu završí energická čtvrtá věta (Allegro) opět v sonátové formě; z témat se lehko zapamatuje běh šestnáctinových not, který si až do konce předávají nástroje s hravostí a téměř s úsměvem. 

Zajímavý vztah k českému prostředí zprostředkoval této symfonii Johann Nepomuk Wenzel, svatovítský varhaník a klavírista, který připravil její klavírní výtah a ještě z jeho rukopisné verze přehrál skladbu ve Vídni Mozartovi. S „nevýslovnou radostí“ prý autor dílo vyslechl a Wenzel mu musel slíbit, že svůj klavírní výtah vydá tiskem, což se však realizovalo až v roce 1794. Výtisk uvádí i seznam subskribentů, z nichž největší počet pocházel z Prahy, a kromě hudbymilovné šlechty zde najdeme např. jména manželů Duškových (Františku Xaveru Duškovi je dokonce výtah věnován) nebo kapelníků Koželuha a Strobacha.