Photo illustrating page  Czech Philharmonic Chamber Orchestra Uxía Martínez Botana

Czech Philharmonic Chamber Orchestra

Uxía Martínez Botana

Czech Philharmonic

In the concluding evening of concert series K, Josef Špaček will appear with the marvellous Spanish contrabass player Uxía Martínez, and with their colleagues they will present a Schubert string quartet masterpiece orchestrated by Mahler.

Subscription series K

Ottorino Respighi
Ancient Airs and Dances, Suite No. 3

Giovanni Bottesini
Gran Duo Concertante for violin and double bass

Franz Schubert / arr. G. Mahler
String Quartet No. 14 in D Minor, D 810 (“Death and the Maiden”)


Uxía Martínez Botana
double bass

Czech Philharmonic Chamber Orchestra

Josef Špaček
violin, artistic director of the project

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Chamber Orchestra Uxía Martínez Botana
Rudolfinum — Dvorak Hall
28 Apr 2019  Sunday — 3.00pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539


Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.


Czech Philharmonic Chamber Orchestra  Czech Philharmonic Chamber Orchestra

“It is the fulfilment of a dream we shared with Jiří Bělohlávek: after two years of preparations, we are ushering in regular concerts of the Czech Philharmonic Chamber Orchestra. This name does not stand for one particular ensemble; instead it represents a project in which the orchestra members will be performing in various chamber groups,” said David Mareček, Chief Executive Officer of the Czech Philharmonic, in the spring of 2018. Jiří Bělohlávek was convinced that it was healthy for the Czech Philharmonic to play in a smaller ensemble. In a smaller orchestra, with a repertoire spanning the Baroque to the present, the musicians can hone the intonation, phrasing and collaboration of individuals within the whole. The Czech Philharmonic Chamber Orchestra, consisting exclusively of the members of the Czech Philharmonic put together for a specific occasion, has been officially established in the 123rd season. For its debut performances this season in front of the Prague public, it has chosen Reinhard Goebel, Jiří Rožeň, Ondřej Vrabec, Jana Brožková, Simona Šaturová, Josef Špaček and Uxía Martínez Botana. We can look forward to the bold plans for this new project in the following seasons of the Czech Philharmonic.

Uxía Martínez Botana  double bass

double bass

Selected by the American bass magazine No treble as one of the world top 10 bass players and recognised by the international critics for her “great intensity and exceptional technique”, Uxía Martínez Botana started her double bass studies at the early age of 6 with the bass player Witold Patsevich. She continued her studies in Spain and later in the Netherlands at the Conservatorium Van Amsterdam where she finished her double bass bachelor with Peter Stotijn and Baroque bass with Maggie Urquhart.

She got her first professional contract with the Symphony Orchestra of Galicia (Spain) at the age of 16. Later, Uxía has worked as a bass player in orchestras such as The Royal Concertgebouw Orchestra, The Netherlands Philharmonisch Orkest under the direction of Marc Albrecht and The Amsterdam Sinfonietta under the direction of Candida Thompson. Uxía has been Guest Principal Double Bass at the Philharmonie Zuid-Nederland, Scottish Chamber Orchestra (SCO), Orchestre D’Auvergne, The Royal Scottish National Orchestra (RSNO) and Antwerp Symphony Orchestra. She is currently the Principal Double Bass of the Brussels Philharmonic. Since January 2016 she is as well the Principal Double Bass of the Weinberger Kammerorchester (Zurich) under the direction of Gábor Takács-Nagy. Since 2018 she is also Double Bass teacher at the ESMUC College of Music of Catalonia in Barcelona (Spain).

Beside her work in orchestras, Uxía Martínez Botana has developed a brilliant career as a soloist and as a chamber musician. As bass soloist, some of her outstanding performances were in 2012 the premiere of works by composer Wladimir Rosinskij in the festival “Two days and Two nights of New Music” Odessa (Ukraine) acclaimed as “powerful and breathtaking”. In 2010 Her interpretation of Parable XVII by Vincent Persichetti has been acclaimed by the international critic as “astonishing emotional intensity and master control over the instrument”. In 2014 She had her solo debut at the Concertgebouw (Amsterdam) with “The New European Ensemble”. In February 2017 she had as well her solo debut with the Symphony Orchestra of Galicia under the baton of Dima Slobodeniouk premiering works by Wladimir Rosinskij. In 2019 she had her solo debut with Czech Philharmonic Chamber Orchestra and violinist Josef Špaček. She has also performed solo recitals in the Luxembourg Philharmonie Hall, Netherlands, Belgium and Spain.

Uxía Martínez Botana is regulary invited to participate in important festivals all over Europe: The Gergiev Festival (Netherlands), Schleswig Holstein International Chamber Music Festival, Spanungen (Germany), Kuhmo International Chamber Music Festival (Finland), The Kronberg Academy “Chamber Music Connects the World” and “Masters in Performance of the Kronberg Academy”(Frankfurt, Germany), Musiqʼ3 Festival (Belgium), Stellenbosch International music Festival (South Africa) Schubertiade Schwarzenberg Hohenems (Austria) among many others.

Uxia is as well the founder of the Rubik Ensemble formed by six international soloist: Nikita Boriso Glebsky (violin), Solenne Paidassi (violin), David Cohen (cello), Dana Zemtsov (viola), Uxía Martínez Botana (double bass) and Andreas Hering (piano).

Uxía Martínez Botana has been selected by the Stichting National Muziekinstrumenten Fonds (The Dutch National Instruments Foundation) as one of their artist. In February 2016 she received the English Double Bass known as “The English Lady ”(1800 ca.), the instrument belongs to the “Willem Vogelaar” collection. She also plays a “Ludwig Neuner” (1854) loaned by a private sponsor.

Josef Špaček  violin
Josef Špaček

violin, artistic director of the project

Josef Špaček is fast emerging as one of the most accomplished violinists of his generation. He studied with Itzhak Perlman at The Juilliard School in New York, Ida Kavafian and Jaime Laredo at the Curtis Institute of Music in Philadelphia, and with Jaroslav Foltýn at the Prague Conservatory. He was a laureate of the International Queen Elisabeth Competition in Brussels, and won top prizes at the Michael Hill International Violin Competition in New Zealand, the Carl Nielsen International Violin Competition in Denmark and the Young Concert Artists International Auditions in New York.

Highlights during the 2017/2018/2019 seasons include a return visit to the Netherlands Philharmonic Orchestra and Marc Albrecht, as well as debuts with the Orchestre Philharmonique du Capitole de Toulouse and Thomas Søndergård, the Bamberger Symphoniker and Manfred Honeck, the Scottish Chamber Orchestra and Maxim Emelyanchev, the Helsinki Philharmonic Orchestra and Michael Sanderling, the Antwerp Symphony Orchestra and David Zinman, the Orchestre Philharmonique de Strasbourg and Aziz Shokhakimov, the Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo and Tomáš Netopil, the Stavanger Symphony Orchestra and Christian Vásquez, the Symfonieorkest Vlaanderen and Daniel Blendulf and the Kyoto Symphony Orchestra and Lio Kuokman. He continues to appear as a soloist of the Czech Philharmonic for concerts, both in Prague and on tour, conducted by Semyon Bychkov, Jakub Hrůša and Thomas Adès.

Previous highlights include subscription concerts with the Czech Philharmonic and Valery Gergiev, a return visit to the Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino and James Conlon, his debut with the Rotterdam Philharmonic Orchestra and Jiří Bělohlávek, his Berlin debut with the Konzerthausorchester Berlin and Thomas Sanderling, his Amsterdam Concertgebouw debut with the Netherlands Philharmonic Orchestra and Thomas Søndergård, his Tokyo debut with the Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra and Jakub Hrůša and debuts with the Orchestra di Padova e del Veneto and Gerard Korsten, the Sønderjylland Symphony Orchestra and Johannes Wildner and the Symfonieorkest Vlaanderen and Adrien Perruchon (recorded by Mezzo Live HD TV), as well as recital debuts in among others Kennedy Center in Washington D.C. and La Jolla, San Diego.

In addition to the above-mentioned orchestras, Josef Špaček has appeared across Europe, the US and Asia with orchestras such as the Philadelphia Orchestra, PKF – Prague Philharmonia, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Essener Philharmoniker, Tonkünstlerorchester Niederösterreich, Orchestre National de Belgique, Malaysian Philharmonic Orchestra, Orquesta Filarmónica de Málaga, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony and Queensland Symphony Orchestra.

The late Jiří Bělohlávek was an avid supporter of Josef Špaček and regularly invited him. Other conductors he works with include Semyon Bychkov, James Conlon, Christoph Eschenbach, Asher Fisch, Valery Gergiev, Roy Goodman, Jakub Hrůša, Manfred Honeck, Eliahu Inbal, Jun Märkl, Rossen Milanov, Tomáš Netopil, Thomas Sanderling and Thomas Søndergård.

Josef Špaček gives recitals and takes part in chamber music festivals in Europe (among others at the Rudolfinum in Prague, Konzerthaus in Vienna, Evian Festival, Kaposfest and Schloß Elmau), Asia and the USA (i.a., Kennedy Center, La Jolla, ChamberFest Cleveland and Nevada Chamber Music Festival).

Supraphon released a highly praised recording of the violin concertos by Dvořák and Janáček, and of the Fantasy by Suk, with the Czech Philharmonic conducted by Jiří Bělohlávek (“Recording of the Week” of The Sunday Times, “Recording of the Month and of the Year” of MusicWeb International and 5* in Diapason), as well as a recital CD with works for violin and piano by Smetana, Janáček and Prokofiev with pianist Miroslav Sekera. In 2010 he recorded works by H. W. Ernst for Naxos. His first CD, released in 2006, includes a complete recording of the Sonatas for Solo Violin by Eugène Ysaÿe.

He has served as concertmaster of the Czech Philharmonic Orchestra, the youngest in its history. The orchestra has named him “Associate Artist” as of January 2016.

Josef Špaček performs on the ca. 1732 “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù violin, generously on loan from Ingles & Hayday.



Giovanni Bottesini — Grand Duo Concertante pro housle a kontrabas


Giovanni Bottesini se v dějinách hudby objevuje přinejmenším ve dvou významných souvislostech. Jednak jako dirigent světové premiéry Verdiho Aidy, kterou řídil 24. prosince 1871 v Káhiře. A jednak jako proslulý virtuos na kontrabas a skladatel mnoha děl určených tomuto – do té doby krajně neobvyklému – sólovému nástroji.

Životní směr budoucího „Paganiniho kontrabasu“, jak se Bottesinimu později přezdívalo, ovšem určila náhoda. Jeho otec neměl dost peněz na to, aby mohl Giovanni studovat na Milánské konzervatoři. Jediná možnost, jak se na ni dostat, bylo stipendium, a to bylo tehdy vypsané pouze na dva nástroje: kontrabas a fagot. Mladý Bottesini se na úspěšné přijímací zkoušky připravil během pár týdnů a po několika studijních letech začala jeho velkolepá dráha cestujícího sólového kontrabasisty. Zatímco Bottesiniho opery, které také komponoval a na nichž si zakládal, jsou dnes – pokud vůbec – uváděny jako vyslovené ozvláštnění repertoáru, desítky jeho skladeb pro kontrabas jsou trvalou součástí literatury pro tento nástroj.

Gran Duo Concertante pro housle a kontrabas bylo původně koncertantním duem pro dva kontrabasy a Bottesini ho v roce 1880 napsal pro sebe a Luigiho Rossiho. Ve snaze podpořit životaschopnost díla (protože sehnat dva vynikající kontrabasisty naráz nebylo snadné) došlo krátce po premiéře k přepsání jednoho z kontrabasových partů pro sólové housle; úpravy se ujal Paganiniho žák Camillo Sivori. V této verzi je Bottesiniho jednověté dílko uváděné nejčastěji. Hlavní slovo mají přirozeně oba sólové nástroje, kterým zbytek orchestru – po dramatičtějším vstupu – příležitostně přátelsky přitakává.

Ottorino RESPIGHI — Staré árie a tance, svita č. 3


Z hudby Itala Ottorina Respighiho slýcháme na koncertních pódiích nejvíc jeho orchestrální triptych Římské fontány (1916), Římské pinie (1923) a Římské slavnosti (1928). Vznikl v období po Respighiho jmenování profesorem kompozice na konzervatoři svaté Cecílie v Římě v roce 1913. Trojice Starých zpěvů a tanců(často mylně překládaných z italského originálu Antiche arie e danze jako Antické árie a tance) vzniká ve stejné době, ale je naprostým protipólem expresivní, barevné a zvukově opulentní hudby skladatelova symfonického triptychu. Staré zpěvy a tance navíc souvisejí s Respighiho badatelským zájmem o italskou hudbu 16.–18. století, která se tehdy začala objevovat v nových edicích, a je snahou o přiblížení jejího bohatství Respighiho současníkům. Všechny tři suity jsou autorské jen zčásti, protože Respighi používá historický hudební materiál, pro který vytváří nová „aranžmá“.

Zatímco první dvě suity jsou pro malý, respektive standardní symfonický orchestr, Suita č. 3 je určena pouze smyčcovému tělesu. Druhá věta je Respighiho poklonou tvorbě burgundského loutnisty Jeana Baptisty Besarda (cca 1567 – cca 1625), ve čtvrté pracuje s Passacaglií pro barokní kytaru Lodovica Roncalliho (1654–1713), ve zbylých částech kombinuje loutnová díla Santina Garsiho de Parma (1542–1604) a dalších autorů, jejichž jména však neznáme.

Franz Schubert / arr. G. Mahler — Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“


„Schubertova komorní hudba, zvláště jeho smyčcové kvartety a jeho tria pro klavír, housle a violoncello, patří k nejlepším svého druhu v celé hudební literatuře. Z kvartetů považuji za nejoriginálnější a nejvýznamnější Kvartet d moll (…),“ píše Antonín Dvořák ve svojí úvaze o Franzi Schubertovi, kterou v červenci 1894 uveřejnil americký časopis The Century Illustrated Monthly Magazine. A pokračuje: „Schubert se nesnaží dát své komorní hudbě orchestrální charakter, a přesto dosahuje úžasné rozmanitosti skvělých zvukových efektů. Zde, a nejen zde, je tok jeho melodií spontánní, nepřetržitý a nepotlačitelný (…).“ Dvořák měl Schubertovu tvorbu moc rád, často se jí zabýval a ovlivnila ho i na skladatelské cestě: „Co se mne týče, ze srdce vyznávám, že Schubertovi vděčím za mnohé.“

Mějme Dvořákova slova na paměti, až budeme poslouchat Schubertův „nejoriginálnější a nejvýznamnější“ Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“. A doplňme ještě, že ve srovnání s ostatními kompozicemi dnešního koncertu je tato nejnaléhavější, nejdramatičtější a má nejpropracovanější hudební architekturu. Zejména v rozsáhlých prvních dvou větách.

Pojmenování dala kvartetu věta druhá, ve které Schubert uvádí a v nádherných variacích zpracovává melodii své písně Smrt a dívkaz roku 1817. Je to zhudebněný dialog, ve kterém dívka odhání smrt, protože život je přece tak krásný a sladký; smrt naopak dívku vybízí, ať jí jen podá ruku a odevzdá se do náruče, v níž najde klid a spočinutí. Použití právě této písně ve smyčcovém kvartetu z roku 1824 bývá spojováno s velmi těžkým obdobím Schubertova života. Skladatel tehdy jednomu z přátel napsal: „Myslete si člověka, jehož zdraví už se nikdy nespraví a který z čirého zoufalství dělá čím dál víc špatného než dobrého. Myslete si člověka, jehož nejsvětlejší naděje se zmarnily, pro něhož jsou láska a přátelství něčím mučivým, jehož nadšení pro všechno krásné rychle mizí. A pak se ptejte sám sebe, jestli takový člověk není skutečně hluboce nešťastný.“

Schubertovu naléhavou hudební zprávu obvykle tlumočí čtyři hudebníci, čtyři hráči smyčcového kvarteta. V jejich společném přístupu, ale i v napětí, které mezi jejich hlasy vzniká, se interpretace Smrti a dívky utváří vždy znovu. Dílo tak někdy vyzní jako boj o život, jindy jako bolestínská zpráva, jindy naopak s hlubokým a vážným smutkem.

Dnes uslyšíme Schubertův kvartet v úpravě Gustava Mahlera pro smyčcový orchestr. Nebyl to jediný případ, kdy Mahler přearanžoval dílo jiného skladatele; svou pozornost v tomto ohledu věnoval Bachovi, Beethovenovi, Schumannovi či Brucknerovi. Mahlerova verze Smrti a dívky pro smyčcový orchestr (tedy i s kontrabasy a s větším množstvím hráčů na každý z hlasů partitury) vznikla v devadesátých letech 19. století, v době Mahlerova působení u hamburské opery. Už když z ní tehdy byla veřejně provedena 2. věta, objevily se kritické hlasy, které říkaly, že v orchestrálním podání dílo získává uhlazenost a ztrácí napětí. A taky, že hlasy kontrabasů, i když je Mahler nepoužívá stále, vnášejí do Schubertova originálu něco cizorodého. A že se jistý osobní rozměr, určitá hloubka hudebního rozhovoru ve velké skupině hudebníků prostě ztrácí.

I když měl Mahler hotovou úpravu celého Schubertova kvartetu, už nikdy z ní neprovedl ani notu a světlo světa spatřila až ve druhé polovině 20. století, když se našla v pozůstalosti Mahlerovy dcery Anny. Přestože se tato verze na koncertních pódiích objevuje, otázky po tom pravém interpretačním přístupu zůstávají. A to je dobře. Smrt a dívka v sobě pro hudebníky má a snad i musí mít značnou míru nesamozřejmosti, která ji uchrání před nevzrušivým podáním. Zahrát ji v jiné než kvartetní verzi, to je vždy náročný úkol, aby se to podstatné neztratilo. Smrt a dívka má mít i v orchestrálním podání pořád komorní charakter.