Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Petr Altrichter

Czech Philharmonic

Petr Altrichter

Czech Philharmonic
Programme

Antonín Dvořák
Slavonic Dances, Op. 46

Antonín Dvořák
Rondo for Cello and Orchestra in G Minor, Op. 94

Leoš Janáček
Lachian Dances (selection)

Johannes Brahms
Hungarian Dances (selection)

Alexander Borodin
Polovtsian Dances from the opera Prince Igor

 

Performers

Vilém Vlček
cello

Petr Altrichter
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Petr Altrichter
Rudolfinum — Dvorak Hall
1 May 2019  Wednesday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
1 May 2019  Wednesday — 7.30pm
Can't order online
2 May 2019  Thursday — 7.30pm
Can't order online
3 May 2019  Friday — 7.30pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Vilém Vlček  violoncello

VILÉM VLČEK
cello

Vilém Vlček received his first cello lessons at the age of six from Martin Škampa. In 2010 he enrolled in the class of Martin and Mirko Škampa at the Academic Secondary School of Music in Prague. Since then he has participated in master classes of Frans Helmerson, Alisa Weilerstein, Danjulo Ishizaka, Denis Severin, Jakob Koranyi, Michal Kaňka, Tomáš Jamník and others. Since 2018 he has been studying in the class of Danjulo Ishizaka at the Musik-Akademie Basel.

Vilém’s first significant achievement was first prize in the National Competition of Elementary Music Schools in 2008, followed by first prizes at other national and international competitions such as the Wettbewerb Violoncello in Liezen, Austria (2010, 2012), Talents for Europe in Dolný Kubín, Slovakia (2010), Heran Cello Competition (laureate title, 2013), National Competition of Czech Conservatories (absolute winner in cello, 2014), Concertino Praga (laureate and EMCY prize together with the pianist Ondřej Zavadil, 2015), Jan Vychytil Cello Competition (absolute winner, 2017) and Bohuslav Martinů Foundation Competition (laureate, 2017). In 2018 he became the winner of the Interpretation Competition of the Czech Philharmonic Orchestra and a laureate of the International Music Competition Beethovenʼs Hradec.

He has performed as a soloist with many renowned orchestras such as the Czech Philharmonic Orchestra, Prague Symphony Orchestra, North Bohemian Philharmonic Orchestra of Teplice, Pilsen Philharmonic Orchestra, Württemberg Philharmonic Orchestra, Kaunas Symphony Orchestra, Europera Youth Orchestra and Zielona Gora Philharmonic Orchestra, and collaborated with conductors such as Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter, Wolfgang Emanuel Schmidt, Jiří Rožeň, David Švec and Nicolas Ellis.

Since August 2016, he has been a member of the LGT Young Soloists, with whom he appeared at nearly 50 concerts in Switzerland, Austria, Liechtenstein, United Arab Emirates, Germany, China, Singapore, USA, France and Israel.

Vilém Vlček plays a cello made in 1754 by Giovanni Battista Guadagnini kindly on loan from the State Collection of Musical Instruments.

Petr Altrichter  conductor

Petr Altrichter

PETR ALTRICHTER
conductor

Petr Altrichter is one of the most distinguished Czech conductors, and he has earned an illustrious reputation for the dynamism and depth of his interpretations of symphonic music. He was raised in a musical family and played musical instruments from a young age. Having graduated from the Conservatory in Ostrava as a French horn player and conductor, he continued his studies at the Janáček Academy of the Performing Arts in Brno in orchestral conducting under Otakar Trhlík and František Jílek and choral conducting with Josef Veselka and Lubomír Mátl. After completing his studies in Brno, he worked as a choirmaster and conductor with the Brno Academic Choir, and contributed to the winning of many prizes at foreign choral competitions and festivals (Middlesbrough, Debrecen…).

Altrichter attracted international attention in 1976, when he won second prize and a special prize of the jury at the renowned International Conducting Competition in Besançon, France. Based on this achievement he began to work with the Czech Philharmonic Orchestra as an assistant of Václav Neumann, which started his artistic career. Not long after that, he began to receive invitations to conduct orchestras abroad. After working with the Brno Philharmonic Orchestra, in 1988 he became the principal guest conductor of the Prague Symphony Orchestra and in 1991 he was appointed its chief conductor. With that orchestra, he made frequent foreign tours to Japan, the USA, Switzerland, Germany, France, and other countries. At the same time he also closely collaborated with the Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice, with which he often gave performances abroad introducing many gifted young soloists (such as Isabelle van Keulen and Radek Baborák).

From 1993 to 2004 he also worked as the Music Director of the Südwestdeutsche Philharmonie in Constance, Germany, with which he gave concerts regularly at the Tonhalle in Zurich and at the KKL in Lucerne, and also toured Switzerland and Italy. Having made his U.K. debut with the Prague Symphony Orchestra at the Edinburgh Festival in 1990, Petr Altrichter made his London debut with the English Chamber Orchestra 1993. He then conducted the Royal Liverpool Philharmonic Orchestra in 1994 to a great critical acclaim. He was subsequently appointed its Principal Conductor, a post he held from 1997 until 2001. With this orchestra he appeared at the 2000 BBC Proms at the Royal Albert Hall and made several highly-praised recordings on the orchestra’s own label, RLPO live.

In 2001 Altrichter was invited to become the Chief Conductor of the Brno Philharmonic Orchestra, and he remained there for seven years, returning to the orchestra with which he had been associated since his student days and which he continues to guest conduct up to this day. He is also a regular guest of the Czech Philharmonic Orchestra, with which he has maintained a steady artistic relationship since his beginnings there as an assistant conductor, and of the Prague Symphony Orchestra, the Brno Philharmonic Orchestra, and the Slovak Philharmonic Orchestra, with which he recorded an award-winning CD with Antonín Dvořák’s music. Since the 2018/2019 season, he has been a permanent guest conductor of the Slovak Philharmonic Orchestra, with whom he has been working for many years.

In 2015 he toured Germany with the Czech Philharmonic Orchestra, and in late 2015 and early 2016, he toured China with the same orchestra. At the beginning of the 2017/2018 season, he conducted the Czech Philharmonic at the Dvořák Prague International Festival and later toured very successfully in South Korea, Japan and Taiwan with the same orchestra. In the spring of 2017 he toured Japan with the Prague Symphony Orchestra. In 2018 he toured the United Kingdom with the Czech National Symphony Orchestra. In May 2019 he will be touring with the Czech Philharmonic in China.

Altrichter has appeared as a guest conductor with many leading international orchestras, including Japan’s NHK Symphony Orchestra and the Berlin Symphony Orchestra. In the United Kingdom he has collaborated with the BBC Symphony Orchestra, the Royal Scottish National Orchestra, the BBC Scottish Symphony Orchestra, and the London Philharmonic Orchestra. The orchestras he has guest conducted also include the Bruckner Orchestra in Linz, the Warsaw Philharmonic Orchestra, the Krakow Philharmonic Orchestra, the Southwest German Radio Symphony Orchestra in Baden-Baden, the Latvian National Symphony Orchestra in Riga, the Gran Canaria Philharmonic Orchestra, the Luxembourg Philharmonic Orchestra, the Netherlands Philharmonic Orchestra, the Stavanger Symphony Orchestra, the Norrköping Symphony Orchestra, the Royal Danish Orchestra in Copenhagen and the Odense Symphony Orchestra.

He is a frequent guest at festivals such as Prague Spring, Janáček May in Ostrava, Smetana’s Litomyšl, Moravian Autumn in Brno, and the Bratislava Music Festival. He has made guest appearances at major festivals in Salzburg, Edinburgh, Avignon, Athens, Cheltenham, Paris, Madrid, Chicago, Zurich, Lucerne, Seville, Palermo, and elsewhere.

The bulk of Petr Altrichter’s repertoire consists of Czech music (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, and Bohuslav Martinů), Russian music (especially Dmitri Shostakovich), and the works of Gustav Mahler and Anton Bruckner. Outstanding soloists and performers from around the world (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann and others) value his flexibility in leading orchestral accompaniments, and they seek out collaboration with him.

Compositions

 — Slovanské tance op. 46

ANTONÍN DVOŘÁK
1841–1904

Antonín Dvořák komponoval své Slovanské tancena objednávku berlínského nakladatele Fritze Simrocka, který před tím zaznamenal značný obchodní úspěch s vydáním Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Simrock si představoval, že vznikne cyklus čtyřručních klavírních skladeb, jež budou českou paralelou Uherským tancům Johannesa Brahmse. Antonín Dvořák však raději sáhl po látkách z celého slovanského světa. Jeho cyklus tak po ideové stránce ústrojně zapadá do tzv. panslavismu, tedy myšlenky o slovanské vzájemnosti, která byla ve druhé polovině 19. století hojně rozšířena mezi intelektuály z porobených slovanských národů. Konkrétní nápěvy tanečního folkloru lidu ze slovanských krajin bychom však v cyklu hledali marně. Skladby totiž představují naprosto původní, vrcholně uměleckou stylizaci abstrahovaných melodických a rytmických prvků lidové hudby. Na kompozici osmi klavírních skladeb, jež dostaly opusové číslo 46, pracoval Dvořák od března do května 1878. Vydání cyklu zaznamenalo veliký úspěch a Simrock si proto u skladatele objednal také orchestrální instrumentaci. Tato verze byla přijata s ještě větším nadšením a stála vlastně na samém počátku Dvořákovy světové proslulosti. Nakladatel Simrock, který měl z tohoto zdaru značný finanční profit, ihned u Dvořáka objednal druhou řadu tanců. Skladatel na první cyklus dlouho odmítal navázat, až teprve v roce 1886 svolil a vytvořil dalších osm skladeb ve verzi pro čtyřruční klavír i pro orchestr. Dnes večer vyslechneme orchestrální verzi kompletní první řady Slovanských tanců.

Na počátku devadesátých let 19. století byl Antonín Dvořák již uznávaným skladatelem v západní Evropě i v zámoří. Nebylo tedy úplně překvapivé, že v roce 1891 dostal nabídku na post ředitele konzervatoře v New Yorku. Dvořák tuto umělecky i finančně zajímavou výzvu po jistém váhání přijal a v následujícím roce s rodinou odplul na druhý břeh Atlantského oceánu, kde pobyl více než dva a půl roku. Těsně před odjezdem uspořádal spolu s houslistou Ferdinandem Lachnerem a violoncellistou Hanušem Wihanem (dedikantem pozdějšího Dvořákova slavného Violoncellového koncertu) rozlučkové koncertní turné po českých a moravských městech. Na programu měli Dvořákovy skladby, zejména klavírní tria (skladatel byl u klavíru). Pro účely tohoto zájezdu zkomponoval Dvořák Rondo pro violoncello g moll,op. 94, s doprovodem klavíru, jež spolu s Wihanem poprvé představili na koncertě v Chrudimi. Roku 1894 pak skladatel klavírní doprovod Ronda rozepsal pro malý orchestr a v tomtéž roce skladba vyšla v Simrockově berlínském nakladatelství. Výrazně taneční charakter jeho hlavního tématu ústrojně zapadá do dramaturgie dnešního koncertu zaměřené na symfonické tance.

Alexander Porfirjevič Borodin — Polovecké tance z opery Kníže Igor

Alexandr Borodin
1833–1887

Ruský skladatel Alexandr Porfirjevič Borodin jednou řekl, že „hudba je zábava a uvolnění po vážnější práci...“ Byl totiž svým hlavním povoláním vědec-chemik a hudbu měl jako koníčka. Dokázal však vyniknout v obou svých značně odlišných oborech. Hudební sklony projevoval od dětství, kdy se učil hrát na klavír a v devíti letech napsal první skladbičku. Ke klavíru brzy přibral i hru na flétnu a na violoncello. Kromě hudby jej už v raném věku začala zajímat chemie. V Petrohradě nastoupil na lékařskou fakultu, kterou úspěšně dokončil a pak také pokračoval v postgraduálním studiu. Na vědecké stáži byl v německém Heidelbergu, kde spolu s ním působil například tvůrce periodické soustavy prvků Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Po návratu do Petrohradu byl Borodin jmenován profesorem organické chemie na lékařské fakultě. Byl ve své době velmi uznávaným vědcem, který výsledky svých bádání s úspěchem publikoval v zahraničních časopisech.

Postupně však také začal být známý jako hudebník. V roce 1865 se seznámil s Milijem Aleksejevičem Balakirevem, ten jej přizval do Mocné hrstky a začal ho systematicky učit kompozičním technikám. Pod Balakirevovým vedením činil Borodin velké pokroky. Je autorem tří symfonií (poslední je nedokončená), jeho často hranou skladbou je též symfonická báseň Ve stepích střední Asie, dále zkomponoval dva smyčcové kvartety a řadu písní, z nichž některé napsal na vlastní text.

Bezesporu nejznámějším opusem Borodinovým je však jeho jediná opera Kníže Igor; komponoval ji sedmnáct let, a přesto ji nestihl dokončit. Byl totiž na tolik zaneprázdněn svým hlavním povoláním, že mohl skládat jen ve velmi řídkých volných chvílích nebo v době, kdy byl nemocný. Syžet opery vychází ze staroruského hrdinského eposu Slovo o pluku Igorově z 12. století. Libreto ke Knížeti Igorovi si Borodin vytvořil sám a prokázal tím také svůj nemalý literární talent. Igor je knížetem Kyjevské Rusi a vydává se na vojenské tažení proti kočovnému kmeni Polovců, který jeho zemi ohrožuje. Výprava je však neúspěšná a Igor se svým synem Vladimirem a celou družinou upadne do zajetí. Polovecký předák chán Končak si však Igora velmi váží za jeho vojenské úspěchy a chce se stát jeho přítelem a spojencem, což však Igor odmítá. Barvitě instrumentované Polovecké tance jsou nejpůsobivějším číslem celé opery. Tančící Polovci v nich zajatému Igorovi předvádějí ženskou krásu, bojovnost mužů a svému chánovi provolávají slávu.

Johannes Brahms — Uherské tance (výběr)

Johannes Brahms
1833–1897

NěmecJohannes Brahms byl ve své době považován za zcela nemoderního skladatele. Ač žil a tvořil v době vrcholného romantismu, a dokonce byl velmi ovlivněn Robertem Schumannem, tedy romantikem par exelence, brzy zjistil, že romantický kompoziční sloh mu příliš nevyhovuje. Rád se nechával inspirovat hudební minulostí, zejména mistry období pozdního baroka a klasicismu. Psal pouze absolutní hudbu a k hudbě programní, která je pro romantismus více než typická, svou pozornost nikdy neobrátil. Zajímavé je, že Brahmse také vůbec nepřitahovala opera, o jejíž kompozici se nikdy ani nepokusil. Stejně jako velcí skladatelé předchozích slohových období, byl i Brahms mistrem čisté a přehledné formy. Nelze však mít představu, že byl tento významný skladatel nějakým zpátečníkem nebo hudebním opozdilcem, jak jej nazývali jeho odpůrci zejména z řad přívrženců novoněmecké hudební školy. Jeho hudba je od skladeb předchozích období jasně rozlišitelná. Brahms klasické formy aktualizoval a nebál se používat novátorské harmonické postupy.

Sám Johannes Brahms neměl svým původem s Uhry nic společného. V roce 1850 se však seznámil s maďarským houslistou Edem Reményim, který mu podal prvotní informace o hudební kultuře v Uhrách, včetně hudby maďarských Cikánů. Později mu byl po této oblasti hlavním průvodcem jiný maďarský houslista, Joseph Joachim, který se stal Brahmsovým dlouholetým blízkým přítelem a spolupracovníkem. Nejpopulárnějšími skladbami v maďarsko-cikánském stylu Johannese Brahmse jsou Uherské tance. Jedná se o jednadvacet skladeb napsaných v letech 1869 a 1880 původně pro čtyřruční a později i pro sólový klavír. Sám skladatel dodatečně první, třetí a desátý tanec zinstrumentoval pro orchestr. O orchestraci ostatních tanců se pak postarali další hudebníci, mezi nimiž byl i Antonín Dvořák, který takto upravil poslední pětici. Pro dnešní večer byly vybrány čtyři tance včetně bezkonkurenčně nejznámějšího pátého v g moll.

 — Lašské tance (výběr)

Leoš Janáček
1854–1928

Nejvýraznější reprezentant moravské větve české hudební kultury Leoš Janáček byl Dvořákovým oddaným obdivovatelem. Pod vlivem jeho Slovanských tanců, které dobře znal a také v Brně dirigoval, sestavil orchestrální suitu tanců ze svého rodného kraje, tedy z Lašska v české části Slezska. Výraznou složkou Janáčkových aktivit byla hudebně folkloristická činnost, jež se u něj projevovala zejména terénními sběry moravského, slezského a slovenského folklóru, jejich teoretickou reflexí a inspirací ve vlastní kompoziční činnosti. Proto není divu, že si Janáček na rozdíl od Dvořáka opatřil folklórní materiál pro své orchestrální tance sám. Při sbírání tanců Janáčka zajímala nejen samotná hudební struktura nápěvu, ale i jejich choreografická stránka. Svou manželku a dceru údajně žádal, aby se tance samy naučily a při kompozici Lašských tanců(ještě pod původním názvem Valašské tance)v letech 1889–1890 mu je doma oživovaly. Z cyklu celkově šesti tanců dnes zazní čtvrtý a pátý, tedy Starodávný II a Čeladenský.