Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Josef Špaček

Czech Philharmonic

Josef Špaček

Other promoters

Tomáš Netopil conducts the Czech Philharmonic in Leeds in an all-Dvořák programme. Josef Špaček will join the orchestra as a soloist in Dvořák's Violin Concerto in A minor.

Czech Philharmonic
Programme

Antonín Dvořák
Slavonic Dances Nos. 14 & 16, Op. 72

Antonín Dvořák
Violin Concerto in A minor, Op. 53

Antonín Dvořák
Symphony No. 9 in E minor, Op. 95 "From the New World"

Performers

Josef Špaček
violin

Tomáš Netopil
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Josef Špaček
Town Hall — Victoria Hall
10 Feb 2018  Saturday — 7.30pm
Can't order online

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Performers

Josef Špaček  violin

Josef Špaček

JOSEF ŠPAČEK
violin, artistic director of the project

Josef Špaček is fast emerging as one of the most accomplished violinists of his generation. He studied with Itzhak Perlman at The Juilliard School in New York, Ida Kavafian and Jaime Laredo at the Curtis Institute of Music in Philadelphia, and with Jaroslav Foltýn at the Prague Conservatory. He was a laureate of the International Queen Elisabeth Competition in Brussels, and won top prizes at the Michael Hill International Violin Competition in New Zealand, the Carl Nielsen International Violin Competition in Denmark and the Young Concert Artists International Auditions in New York.

Highlights during the 2017/2018/2019 seasons include a return visit to the Netherlands Philharmonic Orchestra and Marc Albrecht, as well as debuts with the Orchestre Philharmonique du Capitole de Toulouse and Thomas Søndergård, the Bamberger Symphoniker and Manfred Honeck, the Scottish Chamber Orchestra and Maxim Emelyanchev, the Helsinki Philharmonic Orchestra and Michael Sanderling, the Antwerp Symphony Orchestra and David Zinman, the Orchestre Philharmonique de Strasbourg and Aziz Shokhakimov, the Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo and Tomáš Netopil, the Stavanger Symphony Orchestra and Christian Vásquez, the Symfonieorkest Vlaanderen and Daniel Blendulf and the Kyoto Symphony Orchestra and Lio Kuokman. He continues to appear as a soloist of the Czech Philharmonic for concerts, both in Prague and on tour, conducted by Semyon Bychkov, Jakub Hrůša and Thomas Adès.

Previous highlights include subscription concerts with the Czech Philharmonic and Valery Gergiev, a return visit to the Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino and James Conlon, his debut with the Rotterdam Philharmonic Orchestra and Jiří Bělohlávek, his Berlin debut with the Konzerthausorchester Berlin and Thomas Sanderling, his Amsterdam Concertgebouw debut with the Netherlands Philharmonic Orchestra and Thomas Søndergård, his Tokyo debut with the Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra and Jakub Hrůša and debuts with the Orchestra di Padova e del Veneto and Gerard Korsten, the Sønderjylland Symphony Orchestra and Johannes Wildner and the Symfonieorkest Vlaanderen and Adrien Perruchon (recorded by Mezzo Live HD TV), as well as recital debuts in among others Kennedy Center in Washington D.C. and La Jolla, San Diego.

In addition to the above-mentioned orchestras, Josef Špaček has appeared across Europe, the US and Asia with orchestras such as the Philadelphia Orchestra, PKF – Prague Philharmonia, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Essener Philharmoniker, Tonkünstlerorchester Niederösterreich, Orchestre National de Belgique, Malaysian Philharmonic Orchestra, Orquesta Filarmónica de Málaga, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony and Queensland Symphony Orchestra.

The late Jiří Bělohlávek was an avid supporter of Josef Špaček and regularly invited him. Other conductors he works with include Semyon Bychkov, James Conlon, Christoph Eschenbach, Asher Fisch, Valery Gergiev, Roy Goodman, Jakub Hrůša, Manfred Honeck, Eliahu Inbal, Jun Märkl, Rossen Milanov, Tomáš Netopil, Thomas Sanderling and Thomas Søndergård.

Josef Špaček gives recitals and takes part in chamber music festivals in Europe (among others at the Rudolfinum in Prague, Konzerthaus in Vienna, Evian Festival, Kaposfest and Schloß Elmau), Asia and the USA (i.a., Kennedy Center, La Jolla, ChamberFest Cleveland and Nevada Chamber Music Festival).

Supraphon released a highly praised recording of the violin concertos by Dvořák and Janáček, and of the Fantasy by Suk, with the Czech Philharmonic conducted by Jiří Bělohlávek (“Recording of the Week” of The Sunday Times, “Recording of the Month and of the Year” of MusicWeb International and 5* in Diapason), as well as a recital CD with works for violin and piano by Smetana, Janáček and Prokofiev with pianist Miroslav Sekera. In 2010 he recorded works by H. W. Ernst for Naxos. His first CD, released in 2006, includes a complete recording of the Sonatas for Solo Violin by Eugène Ysaÿe.

He has served as concertmaster of the Czech Philharmonic Orchestra, the youngest in its history. The orchestra has named him “Associate Artist” as of January 2016.

Josef Špaček performs on the ca. 1732 “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù violin, generously on loan from Ingles & Hayday.

 

Tomáš Netopil  conductor

Tomáš Netopil

Tomáš Netopil took up the position of General Music Director of the Aalto Musiktheater and Philharmonie Essen at the start of 2013/2014.

In Summer 2018, Tomáš Netopil created the International Summer Music Academy in Kroměříž offering students both exceptional artistic tuition and the opportunity to meet and work with major international musicians. In Summer 2020, in association with the Dvořák Prague Festival, the Academy will establish the Dvořákova Praha Youth Philharmonic with musicians from conservatories and music academies, coached by principal players of the Czech Philharmonic. Tomáš Netopil has held a close relationship with the Dvořák Prague Festival for some time: in 2017/2018, he served as their Artist in Residence, opening the festival with Essen Philharmoniker and closing the festival with Dvořák’s Te Deum and the Vienna Symphony Orchestra. This new undertaking will consolidate this relationship still further.

An inspirational force in Czech music, Tomáš Netopil also holds the position of Principal Guest Conductor of the Czech Philharmonic. He ended the 2018/2019 season with two programmes at the Kissinger Summer Festival with Leif Ove Andsnes and Truls Mörk, the first of which was broadcast live on Bavarian Radio. In early Spring 2018 he led the orchestra on an extensive UK tour, and conducted Má vlast in the opening concert of the 2018 Prague Spring Festival, which was televised live.

A regular guest with major opera houses, Netopil made his debut with Sächsische Staatsoper Dresden in 2008 and has subsequently conducted La clemenza di Tito, Rusalka, The Cunning Little Vixen, La Juive, The Bartered Bride, and Busoni’s Doktor Faust for them. Following previous successes in Vienna Staatsoper, including most recently Idomeneo and Der Freischütz, he returns to the house this season for a new production of Leonore. He will also conduct Opera Národní divadlo Brno’s production of The Greek Passion. One of the highlights of last season was Katie Mitchell’s acclaimed production of Jenůfa for Netherlands Opera, featuring Annette Dasch, Hanna Schwarz and Evelyn Herlitzius.

On the concert platform, upcoming orchestral engagements include Orchestre National de France, Vienna Symphony Orchestra, Orchestre National de Montpellier, RAI Torino, Accademia di Santa Cecilia and Yomiuri Symphony Orchestra in Tokyo. Highlights of recent seasons have included Zürich Tonhalle, as well as engagements with Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Netherlands Radio Philharmonic at the Amsterdam Concertgebouw and the Orchestre Philharmonique de Monte Carlo.

Tomáš Netopil’s discography for Supraphon includes Janáček’s Glagolitic Mass (the first ever recording of the original 1927 version), Dvořák’s complete cello works, Martinů’s Ariane and Double Concerto, and Smetana’s Má vlast with the Prague Symphony Orchestra.

From 2008–2012 Tomáš Netopil held the position of Music Director of the Prague National Theatre. Tomáš Netopil studied violin and conducting in his native Czech Republic, as well as at the Royal College of Music in Stockholm under the guidance of Professor Jorma Panula. In 2002 he won the 1st Sir Georg Solti Conductors Competition at the Alte Oper Frankfurt.

Compositions

 — Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53

Roky 1878–1880 bývají u Antonína Dvořáka označovány jako „slovanské období“,neboť skladatel v této době vycházel obzvláště ze slovanské lidové hudby. V těchto třech letech také vznikly velmi úspěšné skladby jako Serenáda pro dechové nástroje, tři Slovanské rapsodie, Česká svita, Symfonie č. 6, první řada Slovanských tanců, Cigánské melodie či řada klavírních skladeb. Slovanský „tón“ byl ve své době žádaný; v českých zemích z vlasteneckého důvodu a v evropském kontextu zase naplňoval potřebu jedinečnosti, „exotičnosti“. Jedním z vrcholných Dvořákových děl nejen v souvislosti s jeho „slovanským obdobím“ je bezesporu Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53. Vznikl na Sychrově v létě roku 1879.

Autor byl samozřejmě potěšen zájmem Simrockova berlínského nakladatelství o další skladbu „slovanského naladění“. Dvořák se v této době dostává do situace, kdy kompozičně dozrává a jeho ambice směřují k snahám o virtuositu naplněnou invencí. Jako řada jeho současníků i předchůdců Beethovenem počínaje pomýšlel na to, že by sólový part svěřil virtuosovi Josephu Joachimovi, kterému koncert dedikoval. Dvořák Joachima dokonce na jaře roku 1880 v Berlíně navštívil a dílo s ním konzultoval. Houslový virtuos měl výhrady k některým pasážím, které považoval za příliš obtížné. Orchestraci zase hodnotil v některých místech za příliš hutnou. Neznamená to ovšem, že by se o koncertu nevyjadřoval pochvalně. Dvořák na rady houslového virtuosa dílo poupravil. Poslední změny dokončil v říjnu 1882.

V následujícím období se ozřejmilo, že Joseph Joachim se premiéry koncertu skutečně neujme, a tak Dvořák zadal první provedení šestadvacetiletému houslistovi Františku Ondříčkovi. K premiéře došlo 14. října 1883 na Žofíně za doprovodu Orchestru Národního divadla pod taktovkou Mořice Angera. Dostavil se mimořádný úspěch a během svých dalších turné pomohl Ondříček posunout Dvořákův houslový koncert na světová pódia, na kterých zaznívá dodnes.

 — Slovanské tance, výběr

 — Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“

Počátkem 90. let stál Dvořák na vrcholu svých uměleckých sil a byl již světově uznávaným skladatelem. Dostával nabídky na vytvoření skladeb, na koncertní turné či na posty učitelské a ředitelské. Génius Antonín Dvořák se postupně vypracoval z „pouhého“ českého skladatele na skladatele světového, kterého vydávaly renomované nakladatelské domy a s kterým se přátelil Brahms či Čajkovskij.

Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ představuje vrcholné mistrovské dílo, kombinující dosavadní Dvořákovy postupy v kompozici. Psát cokoli o ní se zdá být vzhledem k jejímu častému provozování nadbytečné. Dílo se od svého prvního uvedení stalo nesmírně populárním a v roce 1969 si vzal s sebou nahrávku symfonie americký kosmonaut Neil Armstrong při první cestě člověka na měsíc. Pro Dvořáka se stalo vytvoření tohoto díla však také jakýmsi symbolem jeho vlastní první cesty za oceán, do Nového světa. V roce 1892 přijímá pozvání do Spojených států a na tři roky se stává ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku. Po krátké době pobytu za mořem, v zimě 1893, začíná pracovat na své další, v pořadí již deváté symfonii. Je na ní znát, jak silně na skladatele Amerika zapůsobila, zároveň však zůstává dílem českého mistra na vrcholu tvůrčích sil. Novosvětská měla být důkazem skladatelovy teorie o možnostech využití charakteristických prvků černošské a indiánské hudby pro vznik tzv. americké národní školy, která v době Dvořákova pobytu ve Spojených státech fakticky neexistovala. 

Odborníci vedou již více než sto let debaty o tom, zda Dvořák v symfonii použil konkrétní nápěvy černošských písní či nikoliv. Dvořák sám se k této věci vyjádřil rozporuplně. Jednou tvrdil: „Právě dokončuji novou Sinfonii e moll. Dělá mi velkou radost a bude se od mých dřívějších lišit velice podstatně. Inu, vliv Ameriky, každý kdo má ‚čuch‘, musí vycítit.“ Podruhé se vyjádřil zdánlivě protikladně: „Je to a zůstane to pořád českou muzikou.“ Každopádně konkrétní melodie vědomě nepřebíral: „Je to jen duch černošských a indiánských melodií, jejž jsem se snažil reprodukovat ve své nové symfonii. Neupotřebil jsem jediné z oněch melodií.“  Otázkou také zůstává, do jaké míry mohl vlastně Dvořák za tak krátkou dobu pobytu v Americe původní americkou hudbu opravdu poznat, a nakolik bylo pouze jeho přáním vytvořit něco pro Ameriku, která se k němu v počátcích tak štědře zachovala a která ho jistě velmi fascinovala. Dirigent Leonard Bernstein označil dílo jako skutečně mezinárodní ve své podstatě. Navzdory všem těmto dohadům má 9. symfonie asi mnohem více společného s českou hudbou než s hudbou americkou. Stavebně se vyznačuje velmi přesnou, téměř učebnicovou formou jednotlivých vět.

Podvědomě však Dvořák minimálně jednu ze známých melodií „odcitoval“, vždyť téma z první věty symfonie připomíná nápadně černošský spirituál Swing Low Sweet Chariot.  Druhá věta Largo je zase možná inspirována Písní o Hiawathovi. Tato rozsáhlá básnická skladba amerického básníka Henryho Wadswortha Longfellowa čerpá z příběhů o legendárním indiánském náčelníkovi Hiawathovi a její významnou složkou jsou také působivé popisy přírodních krás divoké americké přírody. Hlavní téma slavného Dvořákova Larga – široká, vznešeně prostá melodie (přednášená anglickým rohem na pozadí sordinovaných smyčců) – má možná svůj předobraz v putování Hiawathy a jeho ženy Minnehahy rozlehlou, nedotčenou americkou krajinou. Střední část věty může být zase odrazem nálady ve scéně pohřbu Minnehahy. Třetí věta symfonie má pak podle skladatele také „něco z indiánského charakteru“. V závěrečné čtvrté větě Dvořák kombinuje všechna témata z celé symfonie. Toto perfektní zvládnutí formy ve spojitosti s nápaditou melodikou, harmonií a instrumentačním mistrovstvím tvoří dohromady skutečně geniální jedinečné dílo. Závěrem uveďme citát z New York Times z roku 1893:  „My, Američané, bychom měli děkovat tomuto českému mistru a ctít ho za to, že nám ukázal, jak máme zacházet s naším vlastním hudebním dědictvím.