Photo illustrating page  Czech Philharmonic Petr Altrichter

Petr Altrichter • Czech Philharmonic

Other promoters

Czech Philharmonic performs with conductor Petr Altrichter in Yamaguchi, Japan as a part of the orchestra's 2017 tour of Asia.

Czech Philharmonic


Antonín Dvořák
Carnival overture, Op. 92

Antonín Dvořák
Symphony No. 8 in G major, Op. 88

Bedřich Smetana
Vyšehrad, Vltava, Šárka from My Country


Petr Altrichter

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Petr Altrichter Czech Philharmonic

Shunan City Cultural Hall — Concert Hall

30 Sep 2017  Saturday 3.00pm
Can't order online

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.

Please contact the promoter of the concert for ticket information and availability.


Petr Altrichter  conductor
Petr Altrichter


Petr Altrichter is one of the most distinguished Czech conductors, and he has earned an illustrious reputation for the dynamism and depth of his interpretations of symphonic music. He was raised in a musical family and played musical instruments from a young age. Having graduated from the Conservatory in Ostrava as a French horn player and conductor, he continued his studies at the Janáček Academy of the Performing Arts in Brno in orchestral conducting under Otakar Trhlík and František Jílek and choral conducting with Josef Veselka and Lubomír Mátl. After completing his studies in Brno, he worked as a choirmaster and conductor with the Brno Academic Choir, and contributed to the winning of many prizes at foreign choral competitions and festivals (Middlesbrough, Debrecen…).

Altrichter attracted international attention in 1976, when he won second prize and a special prize of the jury at the renowned International Conducting Competition in Besançon, France. Based on this achievement he began to work with the Czech Philharmonic Orchestra as an assistant of Václav Neumann, which started his artistic career. Not long after that, he began to receive invitations to conduct orchestras abroad. After working with the Brno Philharmonic Orchestra, in 1988 he became the principal guest conductor of the Prague Symphony Orchestra and in 1991 he was appointed its chief conductor. With that orchestra, he made frequent foreign tours to Japan, the USA, Switzerland, Germany, France, and other countries. At the same time he also closely collaborated with the Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice, with which he often gave performances abroad introducing many gifted young soloists (such as Isabelle van Keulen and Radek Baborák).

From 1993 to 2004 he also worked as the Music Director of the Südwestdeutsche Philharmonie in Constance, Germany, with which he gave concerts regularly at the Tonhalle in Zurich and at the KKL in Lucerne, and also toured Switzerland and Italy. Having made his U.K. debut with the Prague Symphony Orchestra at the Edinburgh Festival in 1990, Petr Altrichter made his London debut with the English Chamber Orchestra 1993. He then conducted the Royal Liverpool Philharmonic Orchestra in 1994 to a great critical acclaim. He was subsequently appointed its Principal Conductor, a post he held from 1997 until 2001. With this orchestra he appeared at the 2000 BBC Proms at the Royal Albert Hall and made several highly-praised recordings on the orchestra’s own label, RLPO live.

In 2001 Altrichter was invited to become the Chief Conductor of the Brno Philharmonic Orchestra, and he remained there for seven years, returning to the orchestra with which he had been associated since his student days and which he continues to guest conduct up to this day. He is also a regular guest of the Czech Philharmonic Orchestra, with which he has maintained a steady artistic relationship since his beginnings there as an assistant conductor, and of the Prague Symphony Orchestra, the Brno Philharmonic Orchestra, and the Slovak Philharmonic Orchestra, with which he recorded an award-winning CD with Antonín Dvořák’s music. Since the 2018/2019 season, he has been a permanent guest conductor of the Slovak Philharmonic Orchestra, with whom he has been working for many years.

In 2015 he toured Germany with the Czech Philharmonic Orchestra, and in late 2015 and early 2016, he toured China with the same orchestra. At the beginning of the 2017/2018 season, he conducted the Czech Philharmonic at the Dvořák Prague International Festival and later toured very successfully in South Korea, Japan and Taiwan with the same orchestra. In the spring of 2017 he toured Japan with the Prague Symphony Orchestra. In 2018 he toured the United Kingdom with the Czech National Symphony Orchestra. In May 2019 he will be touring with the Czech Philharmonic in China.

Altrichter has appeared as a guest conductor with many leading international orchestras, including Japan’s NHK Symphony Orchestra and the Berlin Symphony Orchestra. In the United Kingdom he has collaborated with the BBC Symphony Orchestra, the Royal Scottish National Orchestra, the BBC Scottish Symphony Orchestra, and the London Philharmonic Orchestra. The orchestras he has guest conducted also include the Bruckner Orchestra in Linz, the Warsaw Philharmonic Orchestra, the Krakow Philharmonic Orchestra, the Southwest German Radio Symphony Orchestra in Baden-Baden, the Latvian National Symphony Orchestra in Riga, the Gran Canaria Philharmonic Orchestra, the Luxembourg Philharmonic Orchestra, the Netherlands Philharmonic Orchestra, the Stavanger Symphony Orchestra, the Norrköping Symphony Orchestra, the Royal Danish Orchestra in Copenhagen and the Odense Symphony Orchestra.

He is a frequent guest at festivals such as Prague Spring, Janáček May in Ostrava, Smetana’s Litomyšl, Moravian Autumn in Brno, and the Bratislava Music Festival. He has made guest appearances at major festivals in Salzburg, Edinburgh, Avignon, Athens, Cheltenham, Paris, Madrid, Chicago, Zurich, Lucerne, Seville, Palermo, and elsewhere.

The bulk of Petr Altrichter’s repertoire consists of Czech music (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, and Bohuslav Martinů), Russian music (especially Dmitri Shostakovich), and the works of Gustav Mahler and Anton Bruckner. Outstanding soloists and performers from around the world (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann and others) value his flexibility in leading orchestral accompaniments, and they seek out collaboration with him.


Vltava, symfonická báseň z cyklu „Má vlast“

Vyšehrad, symfonická báseň z cyklu "Má vlast"
Antonín Dvořák
Karneval, koncertní předehra op. 92

As Antonín Dvořák was fifty years old, he was faced with a difficult decision over whether to interrupt the promising progress of his career as a tireless European composer, a status he had achieved after years of effort, to abandon his recently obtained position as a professor at the Prague Conservatoire, and to set out across the Atlantic Ocean to meet a new challenge. Of course, middle-aged men need challenges, so having thought it over for half a year, Dvořák decided to accept the offer of the position of director of a conservatory in New York. There, he found a source of new inspiration that enabled him to compose his most famous works of the following three years. After all, who among us does not know his Ninth Symphony (“From the New World”), the String Quartet No. 12 (“American”), the Biblical Songs, Humoresques, and the Cello Concerto in B Minor?

But let’s not get ahead of ourselves. While Dvořák’s fiftieth birthday was being celebrated in Prague on 8 September 1891, the composer was hard at work in seclusion in Vysoká near Příbram, composing and considering whether to go to America. He completed a cycle of three concert overtures, which were first played on 28 April 1892 at the Rudolfinum on a concert programme as part of a farewell tour that Dvořák gave before departing for the New World. At the premiere, the pieces still bore the original titles Nature, Life, and Love, and the whole work was linked together by themes of nature. The pieces got their final titles two years later when the first edition was published. The second overture was renamed Carnival. What Dvořák had in mind was not so much a masked ball as the metaphor of the “carnival of life”, which is well suited for New Year’s Eve and for celebrating the New Year. Carnival contrasts starkly with the other two overtures (In Nature’s Realm, Op. 91 and Othello, Op. 93). It is jubilant, energetic, and sonically intoxicating, yet in the middle section it is also meditative and dreamy. The brilliant orchestration greatly contributes to the music’s character, with plenty of brass and percussion including the tambourine, unusually for Dvořák.

Šárka, symfonická báseň z cyklu „Má vlast“

Od okamžiku, kdy člověk začal používat rozum k tomu, aby přežil v nepřátelském světě, začala mu v tom mírou nebývalou pomáhat celá řada symbolů, které nejdříve personifikovaly přírodní jevy, až se postupně dostaly i k fenoménům náboženským a sociálním. I my, lidé postmoderní doby, jsme jimi obklopeni, a snad nejvíce (hned vedle symbolů náboženských) nás ovlivňují právě ty kulturní. Jsou všude kolem nás a mnohdy si ani dost dobře neuvědomujeme jejich hloubku, ani to, jak nám pomáhají překonávat krizové situace v osobním i společenském životě.

Nejvíce našich kulturních symbolů v oblasti umění a tedy i hudby vzniklo v době probouzejícího se českého národa v 19. století. A mezi nimi i dva z nejčeštějších, opera Libuše, čerpající látku z mýtických počátků českých dějin, a cyklus symfonických básní Má vlast – kompozice z tvůrčí dílny Bedřicha Smetany (1824–1884). Pro jejich program skladatel hledal především symboly, které by byly schopny toto emancipační úsilí českého národa co nejvíce posílit, jak ostatně dosvědčuje i jedna z prvních zpráv o Mé vlasti v časopise Hudební listy, v níž se píše o autorově úmyslu vytvořit větší orchestrální skladby Vyšehrad a Vltava a kterou o další informace posléze rozšířil Dalibor: „Smetana komponuje celý cyklus symfonických básní pod jménem všeobecným Vlast s pododdíly Říp, Vyšehrad, Lipany, Bílá hora atd., řídě se vůbec dle nejdůležitějších momentů naší slávy i neštěstí našeho.

Má vlast, kterou začal Bedřich Smetana promýšlet na podzim 1872 při dokončování opery Libuše, z níž převzal základní tematický materiál spjatý s charakteristikou sídla prvních českých knížat – Vyšehradu a motivy z husitské písně Ktož jsú boží bojovníci, je zkrátka fenoménem po všech stránkách. Do samotné kompozice se skladatel pustil ve druhé polovině roku 1874, tedy v době, kdy během několika měsíců postupně zcela ohluchl. Tehdy vznikly první dvě básně, Vyšehrad a Vltava, po nichž v následujícím roce spatřila světlo světa další dvojice, Šárka a Z českých luhů a hájů a po delší přestávce až na počátku zimy 1878 Tábor. Poslední symfonickou báseň, nazvanou Blaník, v níž slouží husitská píseň jako téma pochodového finále dovádějící spolu se závěrečným motivem úvodního Vyšehradu celý cyklus k vrcholu, dokončil 9. března 1879.

Jednotlivé symfonické básně zaujímají ve vývoji programní hudby, jejímž úskalím byl již od Ference Liszta, který patřil k průkopníkům této formy, rozpor mezi závislostí hudby na literárním či jiném námětu a její svébytností, velice pozoruhodné místo. Smetana, poučen kompozicí svých prvních tří symfonických básní Richard III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl, se totiž Lisztovi v Mé vlasti vyhnul tím, že tvořil nejen hudbu v těsné souvislosti s programem, ale program samotný koncipoval na základě možností, jež mu dávala jeho hudební invence. V této souvislosti tedy není náhodné, že z celého cyklu pouze jeho v pořadí třetí symfonická báseň, Šárka, přebírá jako jediná z celé šestice ucelený mýtický příběh, jehož nástin společně s obsahy ostatních částí, skladatel sepsal po dokončení celého cyklu. „V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jež pomstu přísahá za nevěrnost milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada s jeho zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už zdáli zaslechnou nářek (ač lstivý) přivázané dívky u stromu – při pohledu na ni obdivuje Ctirad krásu její – zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada, tak zbrojnoše až k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vytrhnou se tyto ku krvavému činu: hrůza všeobecného vraždění, vzteklost nasycené pomsty Šárky – toť konec skladby.“Šárka je tedy drama touhy po odplatě, drama lásky, lsti a krvelačné pomsty, nazvané podle protagonistky dívčí války z českých bájesloví, jehož jednotlivé etapy Smetana po hudební stránce geniálně propojil variační prací.

První souborné provedení Mé vlasti, které se změnilo v takřka národní manifestaci, se uskutečnilo 5. 11. 1882 na Žofíně, kde se ho pod taktovkou Adolfa Čecha ujal rozšířený orchestr českého divadla. Od té doby však uplynulo již 133 let, a tak se mnohé proměnilo: vedle symbolu české národní hudby se Má vlast, Smetanou věnovaná dopisem ze 14. 10. 1879 královskému hlavnímu městu Praze a již od roku 1946 pravidelně zahajující Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, stala jako jedna z vrcholných hodnot evropské symfonické tvorby integrální součástí světového hudebního odkazu.

Antonín Dvořák
Symfonie č. 8 G dur op. 88 „Anglická“

Rok 1889, ve kterém vznikla Symfonie č. 8 G dur op. 88, byl pro jejího autora úspěšný. Dostal nabídku profesora skladby na Pražské konzervatoři, Národní divadlo mu uvedlo premiéru opery Jakobín, byl vyznamenán Řádem železné koruny. Dvořák se nacházel v pozitivním životním období, ve kterém u něj sílil pocit vyrovnanosti a životní radosti.

Zájem o skladatelovy kompoziční aktivity byl dále posílen jeho úspěšnými pobyty v Anglii. Svému anglickému příteli klavíristovi a skladateli Francescu Bergerovi v dopise ze dne 8. září 1889 píše: „Velmi děkuji za Váš laskavý dopis, ve kterém se mě ptáte, zda mám něco nového pro Vaše koncerty. Pravděpodobně to bude nová symfonie, na které nyní pracuji; je zde pouze otázka, zda budu schopen ji dokončit včas.“Do práce na Osmé symfonii byl Dvořák ponořen od 28. srpna do 8. listopadu, a to převážně na svém letním sídle ve Vysoké, kde se cítil nejlépe.

Dobrá tvůrčí atmosféra byla ale narušena roztržkou s jeho „dvorním“ nakladatelem Simrockem. Vydavateli se Dvořákovy finanční požadavky zdály přehnané. Snažil se ho přimět ke komponování drobnějších a jednodušších skladeb, neboť velká a náročná orchestrální díla se mu nezdála dostatečně rentabilní. Autor ovšem nehodlal slevit ze svých uměleckých představ, a tak na tři roky přerušil se Simrockem spolupráci. Svůj opus 88 vydal u londýnské firmy Novello. Symfonie tak proto získala později podtitul „Anglická“.

Osmá symfonie si v základních rysech – čtyřvětosti a tempovém rozvržení vět – zachovává stavbu klasické symfonie. Dílo ale překvapuje mnoha inovacemi, pestrým sledem proměnlivých nálad od pastorálních obrazů přes intonace taneční a pochodové až k dramaticky vypjatým plochám. Je to kantabilní a diatonická skladba, ze které je patrná skladatelova náklonnost k české a slovanské lidové hudbě. Jak sám autor poznamenává, usiloval o zpracování témat a motivů v jiných než „obvyklých, všeobecně užívaných a uznaných formách".

Premiéra se uskutečnila pod Dvořákovým vedením 2. února 1890 v Rudolfinu v rámci populárních koncertů Umělecké besedy a následně 24. dubna téhož roku v Londýně při koncertu tamní Filharmonické společnosti v St. James’s Hall. Dvořák symfonii následně dirigoval ještě mnohokrát: 7. listopadu 1890 ve Frankfurtu nad Mohanem, 15. června 1891 v Cambridge při příležitosti udělení čestného doktorátu tamní univerzitou, 12. srpna 1893 v Chicagu a 19. března 1893 znovu v Londýně. Ohlasy, které následovaly po provedeních, jsou samostatnou kapitolou. Dvořák byl anglickým tiskem označen za jediného z žijících skladatelů, který může být oprávněně nazýván Beethovenovým nástupcem: „Ten jediný, ačkoli se stejně jako Brahms snaží držet Beethovenovy školy, je schopen přinést do symfonie zřetelně nový prvek.“

Vídeňský kritik Eduard Hanslick zase píše: „Celé toto Dvořákovo dílo, jež patří k jeho nejlepším, lze chválit za to, že není pedantické, ale při vší uvolněnosti nemá zároveň k ničemu tak daleko jako k naturalismu. Dvořák je vážným umělcem, který se mnohému naučil, ale navzdory svým vědomostem nepozbyl spontánnost a svěžest. Z jeho děl mluví originální osobnost a z jeho osobnosti vane osvěžující dech něčeho neopotřebovaného a původního.“

Zanedbatelný není ani komentář samotného skladatele po Londýnské premiéře: „Koncert dopadl skvěle, ba tak, jak snad nikdy předtím dříve. Po první větě byl aplaus všeobecný, po druhé větší, po třetí velmi silný tak, že jsem se musel několikrát obracet a děkovat, ale po finále byla pravá bouře potlesku, obecenstvo v sále, na galeriích, orkestr sám, i za ním u varhan sedící, tleskalo tolik, že to bylo až hrůza, byl jsem několikrát volán a ukazovat se na pódium – zkrátka bylo to tak hezké a upřimné, jak to bývá při premiérách u nás doma v Praze. Jsem tedy spokojen a zaplať pánbůh za to, že to tak dobře dopadlo!“

What are you looking for?
What are you looking for?