Photo illustrating page  Czech Philharmonic Khatia Buniatishvili

Khatia Buniatishvili

Czech Philharmonic

Czech Philharmonic

Due to recovering from a recent illness, the Chief Conductor Jiří Bělohlávek will unfortunately not be able to conduct the subscription concerts on 16, 17 and 18 November. He will be replaced by conductor Ondřej Vrabec, who has been working with the orchestra regularly in recent years. At the same time, there will be a change in the programme – Ant

Subscription series B
Duration of the programme 2 hod

Ludwig van Beethoven
Egmont, overture, Op. 84

Robert Schumann
Piano Concerto in A Minor, Op. 54

Antonín Dvořák
Symphony no. 6 in D major, Op. 60

Bohuslav Martinů
The Rock H363, symphonic prelude for large orchestra

Bohuslav Martinů
Symphony No. 2 H295


Khatia Buniatishvili

Ondřej Vrabec

Jiří Bělohlávek

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Khatia Buniatishvili Czech Philharmonic
Rudolfinum — Dvorak Hall

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539


Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.


Khatia Buniatishvili  piano
Khatia Buniatishvili

Born on 21 June 1987 in Tbilisi, Georgian pianist Khatia Buniatishvili was introduced to the piano at an early age by her mother. Aged six, she gave her début performance as soloist with an orchestra, and was subsequently invited to give guest performances in Switzerland, the Netherlands, France, Germany, Belgium, Italy, Austria, Russia, Israel and the USA.

Above all, she embraces pianists from earlier generations such as Rachmaninoff, Richter and Gould. Khatia’s warm, sometimes sorrowful playing may reflect a close proximity to Georgian folk-music, which, she attests, has greatly influenced her musicality.

During her studies at Tbilisi’s State Conservatoire, Khatia won a special prize at the Horowitz International Competition for Young Pianists in Kiev in 2003 as well as first prize at the Foundation to Assist Young Georgian Musicians competition set up by Elisabeth Leonskaya.

At the 2003 Piano Competition in Tbilisi, she became acquainted with Oleg Maisenberg, who persuaded her to transfer to Vienna’s University of Music and Performing Arts. Winner of the Bronze Medal at the 12th Arthur Rubinstein Piano Master Competition in 2008, she was also distinguished as the Best Performer of a Chopin piece and as Audience Favourite.

Khatia Buniatishvili has given critically acclaimed solo recitals and chamber music concerts at such renowned venues as London’s Wigmore Hall, Amsterdam’s Concertgebouw and the Musikverein in Vienna. In 2008 she made her US concert début at Carnegie Hall (Zankel Hall), performing Chopin’s Second Piano Concerto.

Buniatishvili has played with, among other orchestras, the Orchestre de Paris under Paavo Järvi, the Los Angeles Philharmonic, the Vienna Symphony Orchestra, the Orchestre National de France under Daniele Gatti and the Philharmonia Orchestra in London. She has also performed chamber music with musicians including Gidon Kremer and Renaud Capuçon.

A BBC Radio 3 New Generation Artist for 2009–2011, Khatia regularly collaborates with BBC orchestras. In 2010 she received a Borletti-Buitoni Trust Award and has been nominated by Vienna’s Musikverein and Konzerthaus as a Rising Star for the 2011/12 season.

In 2011 Khatia Buniatishvili made her recording debut with a Liszt recital on Sony Classical, following with her first recording accompanied with orchestra for a Chopin album.

In 2014, Buniatishvili released her third album on Sony Classical, titled Motherland. Rather than being devoted to one particular composer as her previous albums were, Motherland was an assortment of personally significant pieces, including music from her homeland Georgia. She dedicated the album to her mother. Her fourth album, Kaleidoscope, was released in 2016. It featured her interpretation of Pictures at an Exhibition as well as works by Ravel and Stravinsky.

Khatia Buniatishvili speaks five languages fluently and lives in Paris.

Ondřej Vrabec  conductor
Ondřej Vrabec


In spite of his age, the conductor and horn player Ondřej Vrabec (born 1979) is one of the most seasoned Czech artists. Though the majority of his recent musical activities is represented by conducting, he benefits from his rich artistic experience derived from intensive concert career of a soloist, chamber and orchestra player dated long before the threshold of his adulthood. He joined the horn section of the Czech Philharmonic at the young age of seventeen to be definitely appointed its solo horn player two years later.

He is a graduate of the Prague Conservatory (horn – Bedřich Tylšar, conducting – Vladimír Válek, Hynek Farkač, Miriam Němcová, Miroslav Košler) and of the Academy of Performing Arts in Prague (conducting – Radomil Eliška, Jiří Bělohlávek, František Vajnar and others). He has complemented his studies with frequent master courses (such as the London Master Classes and HornClass); the most precious impulse for forming his artistic approach was the cooperation with the elite of the world wind instrument school (Sergio Azzolini, Maurice Bourgue) and the artistic support of several prominent contemporary conductors (Sir John Eliot Gardiner, Jiří Bělohlávek, Benjamin Zander, among others).

Ondřej Vrabec was the absolute winner of the Competition of Conservatories in Ostrava and a finalist of several other chamber music competitions (Concertino Praga, Mozart Society Competition, etc.) In 2007, he ranked fourth in the Prague Spring International Conducting Competition and won an honorable mention from the jury as well as two other special awards for the most successful Czech participant. In 2015, he was a finalist of the Tokyo International Conducting Competition and earned an honorable mention. As a soloist he has performed with many Czech and foreign orchestras (such as the Czech Philharmonic, Royal Flemish Philharmonic, Nagoya Philharmonic Orchestra, Bavarian Chamber Orchestra, Solistes Européens Luxembourg, NCPA Orchestra Beijing, Augsburg Philharmonic Orchestra, Košice Philharmonic Orchestra, Rzeszow Philharmonic and Lviv Philharmonic Orchestra) under the direction of world-famous conductors such as Sir John Eliot Gardiner, Edo de Waart, Vladimir Ashkenazy, Ian Volkov and Lü Jia. He also often gives solo recitals.

He is an active chamber musician (especially with the Brahms Trio Prague and the PhilHarmonia Octet and formerly with the Maurice Bourgue Ensemble, the Juventus Quintet and the Czech Philharmonic Horn Club). He has made many recordings for Czech Radio and released a number of gramophone titles. The profile compact disc of the Brahms Trio Prague, realized in a unique manner under the music and sound direction of Ondřej Vrabec himself, has met with many positive responses of critics both at home and abroad. A reviewer of the prestigious American Fanfare Magazine called this recording of Trio in E flat major, Op. 40 by Johannes Brahms “the best I know...”

As a conductor, Ondřej Vrabec regularly collaborates with leading Czech orchestras including the Czech Philharmonic, where he is the Assistant to the Chief Conductor. As such, he was actually the most frequently performing conductor of the Czech Philharmonic after Jiří Bělohlávek. He also conducted some foreign orchestras (such as the Japan Philharmonic, New Japan Philharmonic, Reykjavik Chamber Orchestra, Slovak State Philharmonic Orchestra Košice, Galeria Wind Orchestra Tokyo, Danish National Symphony Orchestra, State Philharmonic Oradea, Uzhgorod Philharmonic and Lviv Virtuosos Academic Chamber Orchestra) and has appeared at international festivals such as the Prague Spring, Mitte Europa, and Český Krumlov. He is a permanent member of the team of conductors of the Ostrava Days International New Music Festival, one of the biggest contemporary music events around the globe. His opera performances include world premieres of operas Lists of Infinity by Martin Smolka and Encounter by Mojiao Wang and also two complete productions ofLe nozze di Figaro at the Opera in Ústí nad Labem and at the Prague Comedy Theater. Together with the legendary choreographer Yuri Vámos he prepared a ballet version of The Midsummer Night Dream for the National Moravian-Silesian Theater. He led the Prague Philharmonia’s historic first tour to South Korea (2011) and China (2012–2013).

In association with the Czech Philharmonic Orchestra he has recorded three CDs, namely the complete symphonic works by British composer Andrew Downes (Artesmon / Czech Philharmonic), Planets by Gustav Holst and Symphony No. 2 by Arthur Honegger (Octavia Records, Japan). He has recorded a DVD Metamorphoses from his tour with the Czech Philharmonic Collegium and the popular group Čechomor (Album of the Year 2002 – Universal Music) and a CD with concertos for violin and viola by Karl Stamitz with Gabriela Demeterová (Supraphon). He also leads rehearsals of the Czech Philharmonic on behalf of world-famous maestros (Sir John Eliot Gardiner, Valery Gergiev, Manfred Honeck, Jiří Bělohlávek).


Robert Schumann — Klavírní koncert a moll op. 54

Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 54 je jediným klavírním koncertem Roberta Schumanna. Jeho zrod nebyl jednoduchý: v roce 1841 Schumann složil Fantasii a moll pro klavír a orchestr, která však u nakladatelů ani pořadatelů nebudila tolik zájmu, kolik si skladatel sliboval. O čtyři roky později (částečně i na naléhání své manželky, klavírní virtuosky Clary Schumannové) se rozhodl dílo přepracovat do podoby klavírního koncertu. Z Fantasie se stala první věta, ke které Schumann připojil další dvě – Intermezzo a Allegro vivace. Premiéra se konala 1. ledna 1846 s Clarou Schumannovou jako sólistkou. Lipský Gewandhausorchester řídil Ferdinand Hiller, jemuž Schumann dílo věnoval.

V porovnání s jinými klavírními koncerty té doby Schumannův koncert na první poslech zaujme svou symfoničností. Sám autor o tom napsal v dopise své ženě: „Co se týče koncertů, už jsem Ti řekl, že to jsou směsi symfonie, koncertu a velké sonáty. Uvědomuji si, že nemohu napsat koncert pro virtuosy a musím vymyslet něco jiného.“ Klavírní part tak tvoří spolu s orchestrem velmi provázaný celek. U posluchačů i kritiků, kteří byli zvyklí na virtuosní kusy, při kterých orchestr plnil většinou pouze doprovodnou roli, se koncertu dostalo vesměs kladného ohlasu. Našli se ale i tací jako Ferenc Liszt, který se o díle vyjádřil jako o „koncertu bez klavíru“.

První věta se vyznačuje velmi prudkým střídáním tempa a změnami nálad, doslova od prvního taktu. Počáteční „vpád“ orchestru následovaný kaskádami akordů klavíru střídá tklivá melodie hoboje, kterou klavír bezprostředně opakuje. Toto první téma je hlavním stavebním materiálem celé věty. Rozsáhlá kadence je z pera samotného autora. Krátká prostřední věta (Intermezzo: Andante grazioso) je lyrickým dialogem mezi klavírem a orchestrem. Vrací se hlavní téma první věty, které tvoří přechod k části závěrečné, jež následuje attacca. Energické Allegro vivace se nese v triumfálně radostné atmosféře a je charakteristické množstvím působivých rytmických experimentů.

Antonín Dvořák — Symphony No. 6 in D Major, Op. 60

Ludwig van Beethoven — Egmont, předehra op. 84

Egmont, předehra op. 84 vznikla jako součást scénické hudby ke stejnojmenné hře Johanna Wolfganga von Goetha z roku 1787. Beethoven, který po celý život choval k básníkovi obdiv a zhudebnil řadu jeho textů, se práce ujal z podnětu vídeňského Dvorního divadla. Díky práci na Egmontovi a společné přítelkyni Bettině Brentano, která Beethovena u Goetha usilovně prosazovala, měl skladatel poprvé možnost setkat se s tehdy proslulejším literátem. 12. dubna 1811 mu v dopise píše: „Jak bych však mohl na takové přijetí pomyslit, jsem-li jen s to, abych se k Vám přiblížil s největší jen uctivostí, s nevyslovitelným, hlubokým citem k Vaší nádherné tvorbě. […] Velmi bych si přál zvědět Váš úsudek o ní: i výtka bude pro mne a mé umění užitečná a přijmu ji právě tak rád jako největší chválu.“ Goethe sice odpoví až za více než dva měsíce, vyjádří však přání vidět partituru. Dává si ji několikrát přehrát a příznivý dojem později umocní osobní setkání s Beethovenem v Teplicích. „Neviděl jsem ještě nikdy umělce soustředěnějšího, energičtějšího, vroucnějšího,“ vyjádří se o něm o několik dní později Goethe (vzápětí však dochází ke konfliktu na kolonádě, kdy Beethoven vyčte Goethovi poníženost, s jakou zdraví členy císařské rodiny, a tím se osobní kontakt natrvalo přeruší).   

Scénická hudba k Egmontovi má celkem deset částí. Beethoven se jejímu komponování věnoval tři čtvrtě roku, od října 1809 do června 1810, přičemž předehru složil jako poslední. Na začátku 19. století byla scénická hudba vnímána víceméně jako součást představení, kterou bylo možno bez potíží nahradit. Beethovenova představa se od tohoto pojetí již lišila – propojení hudby s dramatem pro něj bylo zásadní.

Goethova hra čerpá z historických pramenů o hraběti Egmontovi, jednom z vůdců vlámského povstání proti španělské nadvládě, nad nímž byl vykonán 5. června 1568 trest smrti. Beethovenova předehra je vlastně kompaktní symfonickou básní v sonátové formě, která ve zhuštěné podobě odvíjí Egmontův příběh. Atmosférou je blízká Symfonii č. 5 c moll „Osudové“. Úvod v f moll evokuje ponurou atmosféru španělského útlaku a osudovost Egmontova poslání, následuje odhodlání a rozhodnutí se vzepřít, tragická a zároveň hrdinná smrt (Beethoven ji podle vlastnoruční poznámky pojal jako náhlou pauzu) a konečně vítězství myšlenky svobody (fanfára v jásavé F dur), která je pro Beethovena jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů vůbec. Premiéra se uskutečnila 15. června 1810 ve vídeňském Dvorním divadle.