Photo illustrating page  Czech Philharmonic Stéphane Denève

Czech Philharmonic

Stéphane Denève

Czech Philharmonic
Subscription series A
Duration of the programme 2 hod
Programme

Maurice Ravel
Le tombeau de Couperin, suite for orchestra

Camille Saint-Saëns
Cello Concerto No. 1 in A Minor, Op. 33

Albert Roussel
Symphony No. 3 in G Minor, Op. 42

Maurice Ravel
La Valse, a choreographic poem for orchestra

Performers

Gautier Capuçon
cello

Stéphane Denève
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Stéphane Denève
Rudolfinum — Dvorak Hall

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Stéphane Denève  conductor

Gautier Capuçon  cello
Gautier Capuçon

Gautier Capuçon is a true 21st century ambassador for the cello. Performing internationally with many of the world’s foremost conductors and instrumentalists, he is also founder and leader of the ‘Classe d’Excellence de Violoncelle’ at the Fondation Louis Vuitton in Paris. A multiple award winner, he is acclaimed for his expressive musicianship, exuberant virtuosity, and for the deep sonority of his 1701 Matteo Goffriller cello “L’Ambassadeur”.

Committed to exploring and expanding the cello repertoire, Capuçon performs an extensive array of works each season and regularly premieres new commissions. His current projects include performing the world premiere of Tabachnik’s cello concerto “Summer” and collaborations with Danny Elfman and Thierry Escaich.

In the 2019/2020 season Capuçon appears with, amongst others, the philharmonic orchestras of Los Angeles / Philippe Jordan, Czech Philharmonic / Semyon Bychkov, and Rotterdam / Valery Gergiev; the symphony orchestras of St. Louis / Stéphane Denève, Singapore / Vladimir Ashkenazy, and Bavarian Radio / Gianandrea Noseda; and hr-Sinfonieorchester / Alain Altinoglu. He tours Europe and the USA with Leipzig Gewandhausorchester / Andris Nelsons and San Francisco Symphony / Michael Tilson Thomas, and is Artist-in-Residence at LuganoMusica.

As a chamber musician, this season he performs on tour with Yuja Wang in venues such as Elbphilharmonie Hamburg, Vienna Konzerthaus, Barbican Centre London, and Philharmonie Paris, as well as with Renaud Capuçon, Frank Braley, Jérôme Ducros, and Leonidas Kavakos. Other regular recital partners include Nicholas Angelich, Martha Argerich, Daniel Barenboim, Lisa Batiashvili, Jean-Yves Thibaudet and the Artemis and Ébène quartets.

Recording exclusively for Erato (Warner Classics), Capuçon has won multiple awards and holds an extensive discography. His latest album – Chopin and Franck sonatas with Yuja Wang – was recorded live on tour last season. Earlier recordings include concertos by Shostakovich (Mariinsky Orchestra / Valery Gergiev) and Saint-Saëns (Orchestre Philharmonique de Radio France / Lionel Bringuier); the complete Beethoven Sonatas with Frank Braley; Schubert’s String Quintet with the Ébène Quartet; an album of encores recorded with Paris Chamber Orchestra / Douglas Boyd and Jérôme Ducros (entitled Intuition); and, most recently, an album of Schumann works, recorded live with Martha Argerich, Renaud Capuçon and the Chamber Orchestra of Europe / Bernard Haitink.

Capuçon has been featured on DVD in live performances with the Berliner Philharmoniker / Gustavo Dudamel (Haydn Cello Concerto No. 1) and with Lisa Batiashvili, Sächsische Staatskapelle Dresden and Christian Thielemann (Brahm’s Concerto for Violin and Cello). A household name in his native France, he also appears on screen and online in shows such as Prodiges, Now Hear This, and The Artist Academy, and is a guest presenter on Radio Classique in the show Les Carnets de Gautier Capuçon.

Born in Chambéry, Capuçon began playing the cello at the age of five. He studied at the Conservatoire National Supérieur in Paris with Philippe Muller and Annie Cochet-Zakine, and later with Heinrich Schiff in Vienna. Now, he performs with world leading orchestras, works with conductors such as Lionel Bringuier, Gustavo Dudamel, Charles Dutoit, Christoph Eschenbach, Andrés Orozco-Estrada, and Yannick Nézet-Séguin; and collaborates with contemporary composers including Lera Auerbach, Karol Beffa, Esteban Benzecry, Nicola Campogrande, Qigang Chen, Bryce Dessner, Jérôme Ducros, Henry Dutilleux, Thierry Escaich, Philippe Manoury, Bruno Mantovani, Krzysztof Penderecki, Wolfgang Rihm, and Jörg Widmann.

For further information please visit the homepage https://www.gautiercapucon.com/

Compositions

Camille Saint-Saëns — Violoncellový koncert č. 1 a moll op. 33

Maurice Ravel — La Valse, choreografická báseň pro orchestr

Působení Ruského baletu Sergeje Ďagileva v Paříži (od desátých let 20. století) nenechalo „chladnými“ mnoho významných skladatelských osobností. Inspirační zdroj našel ve věhlasném ansámblu nejen Igor Stravinskij, ale také Sergej Prokofjev, Francis Poulenc, Darius Milhaud, Paul Hindemith a v neposlední řadě v Paříži žijící Maurice Ravel (1875–1937). „Choreografickou báseň“ (poème choreographique) La valse komponoval pro ruský balet od prosince 1919 do března 1920. Poprvé však byla zamýšlená skladba zmíněna už roku 1906, tehdy jako poème symphonique (symfonická báseň). Poezii valčíku Ravel plně rozvinul ve svých Valčících vznešených a citových z roku 1911. V La valse dokonce jedno číslo těchto valčíků cituje. Ač se skladatel nechal inspirovat valčíkem poloviny 19. století, tak tento žánr nenapodobil doslovně. Impresionistický charakter je v orchestraci kompozice obsažen natolik významně, že někdy zastírá i vlastní taneční podstatu tohoto tance.  

Ravel v partituře rámcově naznačuje program a ponechává tak značný prostor pro fantazii choreografa: „Pojal jsem nové dílo jako apoteózu valčíku. V mé představě do něho proniká fantastický a osudový vír. Císařský dvůr ve Vídni, asi v roce 1855. Ve vířící mlze lze v záblescích světla zahlédnout tančící páry. Jak mlha zvolna mizí, rozeznáváme kontury obrovského sálu, zaplněného velkým množstvím tančících.“ 

Autor vypracoval současně tři verze skladby: pro sólový klavír, pro dva klavíry a pro orchestr. Byla to právě ona čtyřruční verze, kterou Ravel společně s kolegou na sklonku jara 1920 Ďagilevovi přehrál. Reakci Ďagileva na právě vyslechnutý La valse zaznamenal Poulenc, který měl možnost dílo společně se Stravinským také vyslechnout. „Ďagilev mu řekl – a právem, jak si myslím: Ravele, tohle je sice mistrovské dílo, ale žádný balet. Je to něco jako kdyby někdo balet namaloval. A Stravinskij k mému velkému překvapení neřekl ani slovo. Nic! Pro mě to byla obrovská lekce skromnosti, jak Ravel prostě sbalil noty a klidně odešel, jako by se nic nestalo.“Skladatel však byl hluboce raněn a jeho kontakt s Ďagilevem již natrvalo ochladl. 

Koncertní premiéry se „choreografická báseň“ dočkala 12. prosince 1920 na koncertě Orchestre de Colonne za řízení Camile Chevillarda. Scénické provedení se uskutečnilo až o devět let později 23. května 1929 v pařížské Opeře s konkurenční baletní skupinou Idy Rubinsteinové v choreografii Bronislavy Nižinské. La valse se tak stal dalším autorovým uměleckým triumfem.

Maurice Ravel — Náhrobek Couperinův, suita pro orchestr

Albert Roussel — Symfonie č. 3 g moll op. 42