Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Nikolai Lugansky

Czech Philharmonic

Nikolai Lugansky

Czech Philharmonic

Conductor Tomáš Netopil and the pianist Nikolai Lugansky have chosen an exemplary evening of Viennese music with works by Haydn, Mozart, and Beethoven for the concerts in April 2019.

Programme

Wolfgang Amadeus Mozart
Selections of ballet music from opera Idomeneo, K 367 (No. 1: Chaconne and No. 2: Pas Seul de Mr le Grand)

Ludwig van Beethoven
Piano Concerto No. 4 in G Major, Op. 58

INTERMISSION – 20ʼ

Joseph Haydn
Symphony No. 104 in D Major, Hob I/104 (“London”)

 

 

 

 

 

 

 

 

Performers

Nikolai Lugansky
piano

Tomáš Netopil
conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic<br>Nikolai Lugansky
Rudolfinum — Dvorak Hall
11 Apr 2019  Thursday — 10.00am Final rehearsal
Can't order online
11 Apr 2019  Thursday — 7.30pm
Can't order online
12 Apr 2019  Friday — 7.30pm
Can't order online
13 Apr 2019  Saturday — 3.00pm
Can't order online

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Tomáš Netopil  conductor

Tomáš Netopil

Tomáš Netopil took up the position of General Music Director of the Aalto Musiktheater and Philharmonie Essen at the start of 2013/2014.

In Summer 2018, Tomáš Netopil created the International Summer Music Academy in Kroměříž offering students both exceptional artistic tuition and the opportunity to meet and work with major international musicians. In Summer 2020, in association with the Dvořák Prague Festival, the Academy will establish the Dvořákova Praha Youth Philharmonic with musicians from conservatories and music academies, coached by principal players of the Czech Philharmonic. Tomáš Netopil has held a close relationship with the Dvořák Prague Festival for some time: in 2017/2018, he served as their Artist in Residence, opening the festival with Essen Philharmoniker and closing the festival with Dvořák’s Te Deum and the Vienna Symphony Orchestra. This new undertaking will consolidate this relationship still further.

An inspirational force in Czech music, Tomáš Netopil also holds the position of Principal Guest Conductor of the Czech Philharmonic. He ended the 2018/2019 season with two programmes at the Kissinger Summer Festival with Leif Ove Andsnes and Truls Mörk, the first of which was broadcast live on Bavarian Radio. In early Spring 2018 he led the orchestra on an extensive UK tour, and conducted Má vlast in the opening concert of the 2018 Prague Spring Festival, which was televised live.

A regular guest with major opera houses, Netopil made his debut with Sächsische Staatsoper Dresden in 2008 and has subsequently conducted La clemenza di Tito, Rusalka, The Cunning Little Vixen, La Juive, The Bartered Bride, and Busoni’s Doktor Faust for them. Following previous successes in Vienna Staatsoper, including most recently Idomeneo and Der Freischütz, he returns to the house this season for a new production of Leonore. He will also conduct Opera Národní divadlo Brno’s production of The Greek Passion. One of the highlights of last season was Katie Mitchell’s acclaimed production of Jenůfa for Netherlands Opera, featuring Annette Dasch, Hanna Schwarz and Evelyn Herlitzius.

On the concert platform, upcoming orchestral engagements include Orchestre National de France, Vienna Symphony Orchestra, Orchestre National de Montpellier, RAI Torino, Accademia di Santa Cecilia and Yomiuri Symphony Orchestra in Tokyo. Highlights of recent seasons have included Zürich Tonhalle, as well as engagements with Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Netherlands Radio Philharmonic at the Amsterdam Concertgebouw and the Orchestre Philharmonique de Monte Carlo.

Tomáš Netopil’s discography for Supraphon includes Janáček’s Glagolitic Mass (the first ever recording of the original 1927 version), Dvořák’s complete cello works, Martinů’s Ariane and Double Concerto, and Smetana’s Má vlast with the Prague Symphony Orchestra.

From 2008–2012 Tomáš Netopil held the position of Music Director of the Prague National Theatre. Tomáš Netopil studied violin and conducting in his native Czech Republic, as well as at the Royal College of Music in Stockholm under the guidance of Professor Jorma Panula. In 2002 he won the 1st Sir Georg Solti Conductors Competition at the Alte Oper Frankfurt.

Nikolai Lugansky  piano

Nikolai Lugansky

Described by Gramophone as “the most trailblazing and meteoric performer of all” in Rachmaninov and Prokofiev, and capable of great refinement and “crystalline beauty” (The Financial Times) in Mozart and Schubert, Nikolai Lugansky is a pianist of extraordinary depth and versatility.

He regularly works with top level conductors such as Osmo Vänskä, Yuri Temirkanov, Mikhail Pletnev, Gianandrea Noseda and Vladimir Jurowski. Concerto highlights for the 2018/2019 season include performances with the Minnesota Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Orchestre de Paris, Russian National Orchestra, Orquesta Nacional de España, Iceland and Bamberg symphonies. A tour with Orchestre National de France took him to China and then onto Taipei and Japan with St Petersburg Philharmonic.

A regular recitalist the world over, upcoming performances include the International Piano Series in London, Amsterdam’s Muziekgebouw, Paris’ Théâtre des Champs-Élysées and a residency at Flagey in Brussels. He regularly appears at some of the worldʼs most distinguished festivals, including the Aspen, Tanglewood, Ravinia, and Verbier festivals. Chamber music collaborators include Vadim Repin, Alexander Kniazev, Mischa Maisky and Leonidas Kavakos.

Nikolai Lugansky has won a number of awards for his many recordings. His recital CD featuring Rachmaninovʼs Piano Sonatas won the Diapason d’Or and an ECHO Klassik Award while his recording of concertos by Grieg and Prokofiev with Kent Nagano and the Deutsches Symphonie-Orchester Berlin was a Gramophone Editor’s Choice. His earlier recordings have also won a number of awards, including a Diapason dʼOr, BBC Music Magazine Award and ECHO Klassik prize. Lugansky has recently signed an exclusive contract with Harmonia Mundi and his most recent disc of Rachmaninov’s 24 Preludes, released in April 2018, met with enthusiastic reviews. He was described as having “an ability to enchant the ear… with a deep feeling for the music” (The Financial Times). His recording of solo piano music by Debussy was released in the 2018 anniversary year.

Lugansky is Artistic Director of the Tambov Rachmaninov Festival and is also a supporter of, and regular performer at, the Rachmaninov Estate and Museum of Ivanovka.

Nikolai Lugansky studied at Moscow’s Central Music School and the Moscow Conservatoire where his teachers included Tatiana Kestner, Tatiana Nikolayeva and Sergei Dorensky. He was awarded the honour of People’s Artist of Russia in April 2013.

Compositions

Joseph Haydn — Symfonie č. 104 D dur Hob I/104 „Londýnská“

FRANZ JOSEPH HAYDN
1732–1809

Ale vraťme se do Vídně, kde na začátku 19. století dožíval Joseph Haydn, stěžejní postava vídeňského klasicismu. Haydn zanechal obrovské skladatelské dílo, mimo jiné téměř sedmdesát smyčcových kvartetů, sto šest symfonií a množství dalších orchestrálních skladeb, přes sto kompozic pro sólový nástroj, mše, sbory, oratoria i opery. Znal se s Beethovenem i s Mozartem, jehož umění si velmi vážil a pojilo ho s ním bratrství členů téže zednářské lóže. Po smrti hraběte Mikuláše Esterházyho, svého zaměstnavatele, uskutečnil dvě úspěšné cesty do Londýna (1791–1792, 1794–1795) na pozvání impresária, houslisty, dirigenta a skladatele německého původu Johanna Petera Salomona. A právě z druhého londýnského pobytu pochází i Symfonie D dur č. 104.

S přívlastkem „Salomon“ nebo „Londýnská“ bývá označována za poslední Haydnovu symfonii. Vznikla v roce 1795, premiéra se odehrála v King’s Theatre 4. května téhož roku za autorova řízení, a to s úspěchem uměleckým i finančním, jak si Haydn sám poznamenal. První věta (Adagio. Allegro) je komponována v sonátové formě, ve variační druhé větě (Andante) převládá lehká taneční nálada. Následuje menuet s triem a nakonec čtvrtá věta (Finale spirituoso), která se opět vrací k sonátové formě. O jejím hlavním tématu se vedly i muzikologické diskuze: melodie totiž připomíná český obkročák (Nechoď tam), ale ještě víc chorvatskou lidovou píseň Oj Jelena, jabuka zelena. Poznal ji snad Haydn během své dlouholeté služby v Esterháze? Kdo ví… Jiní spatřují vliv lidové hudby v použití prodlevy, nad kterou se hlavní téma nese. V každém případě byla „Londýnská“ symfonie přijata velmi dobře a v roce 1801 vyšla tiskem v Offenbachu u firmy André.

Ludwig van Beethoven — Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur op. 58

LUDWIG VAN BEETHOVEN
1770–1827

Ve Vídni se roku 1787 údajně setkal s Ludwigem van Beethovenem, tehdy tam však tento rodák z Bonnu a nadějný mladý hudebník nezakotvil nastálo. To se změnilo až po Mozartově smrti o několik let později. Beethoven přišel do hlavního města rakouské monarchie jako zdatný klavírista a především skladatel, v jehož tvorbě se estetický ideál klasicismu nejen naplňoval, ale posunoval dál k originální hudební řeči a k začínajícímu romantismu. Porozumění pro možnosti klavíru zúročil v dvaatřiceti klavírních sonátách a sedmi koncertech, z nichž první dva jsou raná studijní díla. Vysokou laťku v žánru koncertu pro klavír a orchestr nastavil už Mozart, který své koncerty podobně jako Beethoven sám interpretoval. Ani jednomu z nich totiž nešlo o pouhou virtuozitu, ale o myšlenkově a formálně cenné kompozice, blízké svým významem symfonii.

Klavírní koncert G dur č. 4, op. 58, vznikl v letech 1805–1806, tedy v sousedství 5. a 6. symfonie, houslového koncertu op. 61, klavírních sonát 21. a 23. nebo kvartetů věnovaných hraběti Rasumovskému. Byl to poslední z vlastních koncertů, které Beethoven premiéroval, a to při soukromém provedení v březnu 1807 ve vídeňském paláci prince Lobkowitze a veřejně 22. prosince 1808 v Theater an der Wien. Další veřejné vystupování skladateli komplikovala postupující hluchota. Posluchače mohl udivit hned začátek první věty (Allegro moderato), kterou poprvé v historii otevírá sólová klavírní plocha. Druhou větu (Andante) charakterizuje napětí mezi lyrickým tématem v klavíru a ponurým unisonem smyčců a jejich vzájemný dramatický konflikt. Závěrečné Rondo (Vivace) pak nechává skladbu vyústit do veselé nálady. Autoři klavírních koncertů z epochy romantismu, například Robert Schumann nebo Felix Mendelssohn Bartholdy, nemohli čtvrtý Beethovenův koncert přejít bez povšimnutí. Věnován je velkovévodovi Rudolfu Janovi Habsbursko-Lotrinskému, jehož Beethoven vyučoval hře na klavír. Tento hudebně nadaný člen vládnoucího rodu se věnoval duchovnímu povolání, byl jmenován kardinálem a dokonce zasedl na stolec olomouckého arcibiskupa.

Wolfgang Amadeus Mozart — Výběr z baletní hudby opery Idomeneo K 367 (č. 1 Chaconne a č. 2 Pas Seul de Mr le Grand)

WOLFGANG AMADEUS MOZART
1756–1791

V souvislosti s přechodem od služebného postavení skladatele k svobodné činnosti se často píše o Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Právě okolnosti vzniku a provedení jeho opery Idomeneo urychlily Mozartův únik z dvorské služby. V roce 1780 získal objednávku na novou vážnou operu, kterou měl zkomponovat pro dvůr spojeného kurfiřství falckého a bavorského. V pozadí této zakázky zřejmě stál sám kurfiřt Karl Theodor. S ním se Mozart setkal při své cestě do Paříže v roce 1777, a to v hudbymilovném a proslaveném Mannheimu, tehdy však žádné angažmá nedostal. To se mu splnilo až o tři roky později, v roce 1780: měl napsat hlavní operní titul pro příští mnichovskou karnevalovou sezonu. Téma čerpající z Homéra a v operní tvorbě 18. století dosti frekventované sice dodal dvůr, nicméně pro Mozarta to byl prestižní úkol. Italské libreto opery Idomeneo, re di Creta ossia Ilia e Idamantevytvořil na základě staršího libreta a podnětů přímo z Mnichova Giambattista Varesco, který působil jako dvorní kaplan v Salcburku. Zkoušet se začalo v prosinci 1780, premiéra se uskutečnila 29. ledna 1781 v mnichovském rezidenčním divadle, dva dny po skladatelových dvacátých pátých narozeninách.

Baletní hudba k Idomeneovi byla zkomponována až za Mozartova pobytu v Mnichově, jak mimo jiné dokládá dopis otci Leopoldovi z 18. ledna 1781 „ještě jsem se nevypořádal s těmi zpropadenými tanci“. Má pět částí: ciacconu, pas seul, passepied, gavottu a passacagliu. První z nich, ciaccona, je vystavěna jako rondo a začíná tématem identickým s ciacconou z opery Iphigénie en Aulide od Christopha Willibalda Glucka, dalšího z velkých operních skladatelů období klasicismu (premiéra v Paříži roku 1774). V celé opeře Idomeneo se ostatně uplatňují jak prvky opery seria, tak francouzské tragédie lyrique. Druhá část byla určena pro sólový tanec a později zkrácena. Při mnichovské premiéře skutečně „vypadlo“ značné množství hudby z Idomenea včetně árií, recitativů i sborů. Po uvedení opery se již Mozart nevrátil do Salcburku, ale – ještě jako zaměstnanec knížete-arcibiskupa Colloreda – odjel do Vídně, kde se natrvalo usadil.