Photo illustrating page  Czech Philharmonic Francesco Piemontesi

Francesco Piemontesi

Czech Philharmonic

Czech Philharmonic
Subscription series A
Duration of the programme 2 hod

Ludwig van Beethoven
Piano Concerto No. 3 in C Minor, Op. 37

Bohuslav Martinů
The Epic of Gilgamesh H351


Francesco Piemontesi

Lucy Crowe

Andrew Staples

Derek Welton

Jan Martiník

Simon Callow

Lukáš Vasilek

Prague Philharmonic Choir

Jiří Bělohlávek

Manfred Honeck

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Francesco Piemontesi
Rudolfinum — Dvorak Hall

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.: +420 778 532 539


Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.


Lukáš Vasilek  choirmaster
Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, principal conductor of the Prague Philharmonic Choir, studied conducting at the Academy of Performing Arts in Prague, and musicology at the Faculty of Arts, Charles University in Prague. For eleven seasons from 1998 he was conductor of the Foerster Female Chamber Choir, and between 2005 and 2007 was also second choirmaster of the Prague National Theatreʼs opera chorus. He took up his post at the helm of the Prague Philharmonic Choir in 2007. Apart from preparing and conducting the choirʼs a cappella concert productions, he has been building up the Prague Philharmonic Choirʼs repertoire set for participation in large-scale cantata, oratorio and opera projects, working with leading international conductors (such as Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda and Rattle) and orchestras (including the Berliner Philharmoniker, Czech Philharmonic, Israel Philharmonic, St Petersburg Philharmonic, Staatskapelle Dresden or Wiener Symphoniker). Since 2010, the Prague Philharmonic Choir under Vasilekʼs direction has guest appeared regularly at the opera festival in Bregenz, Austria.

Lukáš Vasilek has made numerous recordings with the Prague Philharmonic Choir for various major labels, including Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical and Supraphon. In 2016, the last mentioned of these issued an album of Bohuslav Martinů’s cantatas which was nominated for the BBC Music Magazine’s annual award in the choral category, among other plaudits.

Manfred Honeck  conductor
Manfred Honeck


Renowned for his distinctive interpretations, Manfred Honeck has served as Music Director of the Pittsburgh Symphony Orchestra since the 2008/2009 season. Consistently recognized for their performances, he and the orchestra are celebrated both in Pittsburgh and abroad and regularly perform in major European music capitals as well as at Carnegie Hall and Lincoln Center in New York, and leading festivals such as BBC Proms, Musikfest Berlin, Lucerne Festival, Rheingau Musik Festival, Beethovenfest Bonn and Grafenegg Festival. Honeck and the Pittsburgh Symphony Orchestra have also built a close relationship with the Musikverein in Vienna. The next tour of European cities will take place in autumn 2019.

Manfred Honeck’s successful work with the Pittsburgh Symphony Orchestra has been extensively documented on recordings with the Reference and Exton labels. All SACDs released by Reference Recordings, amongst them Strauss tone poems and suites, Bruckner’s Symphony No. 4, Beethoven Symphonies No. 5 and 7, Bruckner’s Symphony No. 4 and Tchaikovsky’s Symphony No. 6 have received a multitude of rave reviews and honours. Following two earlier Grammy nominations, the most recent recording, Shostakovich’s Symphony No. 5, won the Grammy for “Best Orchestral Performance” in January 2018.

Born in Austria, Manfred Honeck received his musical training at the Academy of Music in Vienna. Many years of experience as a member of the viola section in the Vienna Philharmonic and Vienna State Opera Orchestra have given his conducting a distinctive stamp. He began his career as assistant to Claudio Abbado and as artistic leader of the Vienna Jeunesse Orchestra. Subsequently, he was engaged by the Zurich Opera House, where he was bestowed the prestigious European Conductor’s Award in 1993. Other early posts include Leipzig, where he was one of three main conductors of the MDR Symphony Orchestra and Oslo, where he assumed the post of Music Director at the Norwegian National Opera on short notice for a year and was engaged as Principal Guest Conductor of the Oslo Philharmonic Orchestra for several years. From 2000 to 2006 he was Music Director of the Swedish Radio Symphony Orchestra in Stockholm and, from 2008 to 2011 and again from 2013 to 2016, Principal Guest Conductor of the Czech Philharmonic Orchestra.

From 2007 to 2011, Manfred Honeck was Music Director of the Staatsoper Stuttgart where he conducted premieres including Berlioz’s Les Troyens, Mozart’s Idomeneo, Verdi’s Aida, Richard Strauss’s Rosenkavalier, Poulenc’s Dialogues des Carmélitesand Wagner’s Lohengrin and Parsifal, as well as numerous symphonic concerts.

His operatic guest appearances include Semperoper Dresden, Komische Oper Berlin, Théâtre de la Monnaie in Brussels, Royal Opera of Copenhagen, the White Nights Festival in St. Petersburg and the Salzburg Festival. Moreover, he has been Artistic Director of the International Concerts Wolfegg in Germany for more than twenty years.

As a guest conductor Manfred Honeck has worked with the world’s leading orchestras including the Bavarian Radio Symphony Orchestra, Berlin Philharmonic Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, Staatskapelle Dresden, Tonhalle-Orchester Zürich, Royal Concertgebouw Orchestra, London Symphony Orchestra, Orchestre de Paris, Accademia di Santa Cecilia Rome and the Vienna Philharmonic. Orchestras he conducted in the United States include New York Philharmonic, The Cleveland Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, Los Angeles Philharmonic, Philadelphia Orchestra, Boston Symphony Orchestra and San Francisco Symphony. He is also a regular guest at the Verbier Festival.

Manfred Honeck has received honorary doctorates from several North American universities. Most recently, he was awarded the honorary title of Professor by the Austrian Federal President. The expert jury of the International Classical Music Awards selected him as “Artist of the Year” 2018.

Derek Welton  baritone
Derek Welton

Derek Welton is a graduate of the University of Melbourne, Australia. He has performed at the Salzburg Festival, Salzburg Easter Festival, Festspielhaus Baden-Baden, Deutsche Oper Berlin, Semperoper Dresden, Hamburg State Opera, Teatro dell’Opera di Roma, Glyndebourne, Opera North, Beijing Music Festival, Opéra de Lille and many other houses in over forty roles.

A sought-after concert artist, Derek has performed at venues across Europe, North America, Asia and Australasia. Conductors with whom Derek has worked include Ivor Bolton, Richard Bonynge, James Conlon, Christian Curnyn, Richard Egarr, Richard Farnes, Pablo Heras-Casado, Thomas Hengelbrock, Axel Kober, Stephen Layton, Kent Nagano, Donald Runnicles, Stefan Soltesz, Leonard Slatkin, Christian Thielemann and Simone Young.

Derek has been a member of the Ensemble of the Deutsche Oper Berlin since the 2015/2016 season. His roles there for the 2016/2017 season will include Wotan in Das Rheingold, Saint-Bris in Les Huguenots, Peter Besenbinder in Hänsel und Gretel, Klingsor in Parsifal, Heerrufer in Lohengrin and Mr Flint in Billy Budd. He will also appear at the 2017 Salzburg Festival.

Andrew Staples  tenor
Andrew Staples

Andrew Staples sang as a chorister in St Paul’s Cathedral before winning a Choral Scholarship to King’s College Cambridge, where he gained a degree in Music.
He made his Royal Opera House debut as Jacquino (Fidelio), returning for Flamand (Capriccio), Tamino (Die Zauberflöte), Artabenes (Arne’s Artaxerxes) and Narraboth (Salome), and sang Belfiore (La Finta Giardiniera) for the National Theatre, Prague (a role he repeated in the same production for La Monnaie in Brussels) and Don Ottavio for the Salzburger Festspiele. He has also sung Narraboth for the Hamburgische Staatsoper.

He will sing Kudrjas and Luzio (Das Liebesverbot) for both the Royal Opera House and the Teatro Real in Madrid, Froh (Das Rheingold) for the Royal Opera House and the Deutsche Staatsoper Berlin, and Tamino in Chicago. In concert he appears with the Swedish Radio Orchestra, the Bavarian Radio Symphony and the Berlin Philharmonic Orchestra with Daniel Harding, the BBC Symphony Orchestra and Semyon Bychkov, the London Symphony Orchestra and sir Simon Rattle, and returns to the Philadelphia Orchestra with Yannick Nézet-Séguin.

Prague Philharmonic Choir  choir
Prague Philharmonic Choir

The Prague Philharmonic Choir (PPC) is a leading European vocal ensemble, and as one of the Czech Republic’s foremost artistic institutions operates under the trusteeship of the Czech Ministry of Culture. In the course of the choir’s long history since its foundation in 1935, it has been directed by a succession of some of the most distinguished Czech choirmasters (including among others Jan Kühn, Josef Veselka and Pavel Kühn). Since 2007 its principal choirmaster has been Lukáš Vasilek.

The PPC’s repertoire is centered primarily around oratorio and cantata works. In their presentation, the choir has worked with eminent international orchestras (e.g., Czech Philharmonic, the Berliner Philharmoniker, Wiener Symphoniker, among others), and conductors (including Daniel Barenboim, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Zubin Mehta or Sir Simon Rattle). Beyond its standard choral repertoire, the PPC is likewise active in the domain of opera, working regularly with the National Theater in Prague, and since 2010 holding the status of choir in residence at the opera festival of Bregenz, Austria.

Apart from these commitments, the PPC engages in a number of its own projects. Since 2011 it has organized its own choral concert series in Prague, with a program focused notably on presentations of less well known choral works, either a cappella or with chamber-scale instrumental accompaniment. The choir regards as an inseparable part of its activity educational endeavours targeting the young generations. In this context, it has been involved in organizing a Choral Academy for students of singing, a project aimed at enabling young artists to acquire practical skills through work with a professional vocal ensemble.

The PPCʼs many commitments in the 2019/2020 season include among others concert appearances at the Dvořák Prague and Prague Spring festivals, a tour in Hong Kong, a performance in Moscowʼs new concert hall, Zaryadye, as well as debut appearances at the Salzburg Easter Festival, with Staatskapelle Dresden and Christian Thielemann, or at the Elbphilharmonie hall, with the Czech Philharmonic conducted by Jakub Hrůša, and with the NDR Elbphilharmonie Orchestra under the baton of Alan Gilbert. The PPC will bring its 85th season to a close by appearances at several festivals, including Smetana Litomyšl, St. Gallen Festival in Switzerland, and the opera festival in Bregenz, Austria. The Prague Philharmonic Choir is the recipient of the 2018 Classic Prague Award for Best Vocal Concert, and Czech Televisionʼs Classical Music of the Year Award.

Jan Martiník  bass
Jan Martiník


Young czech Bass Jan Martiník was born in 1983 in Ostrava where he studied on Janáček Conservatory and on the University of Ostrava with Eliška Pappová. 2003 he won the International Singing Competition Antonín Dvořák in Karlovy Vary in the category Junior and was also rewarded with the second prize in the category "Lied". Jan Martiník is laureate of the International Competition Jelena Obraztsova, where he won the special prize for the best Tchajkovsky romance. 2007 he was finalist in Placido Domingo´s Competition "Operalia" and in 2009 in Cardiff Singer of the World, where he won the category "Song".

While studying at the university he appeared in roles at the NDM Ostrava, including Pistola (Falstaff), Leporello (Don Giovanni) and Truffaldino (Ariadne auf Naxos). At the National Theatre Prague he sung roles including Masetto (Don Giovanni), Larkens and José Castro (La fanciulla del West), Leporello (Don Giovanni) in the new production in Estates theatre.

From 2008 to 2011 Jan Martiník was a member of Komische Oper Berlin, where he sung roles including Sarastro (Die Zauberflöte), Colline (La bohème), Surin (Pique Dame) and Nachtwächter (Die Meistersinger von Nürnberg). In Volksoper Vienna he sung Betto (Gianni Schicchi), 1.Nazarener (Salome) as well as Zuniga in Carmen. Since 2012/13 Jan Martiník is a member of Staatsoper Unter den Linden, Berlin, where he performes roles including Colline (La Bohéme), Sarastro (Die Zauberflöte), Eremit (Der Freischütz), as well as Father Trulove (The Rake´s Progress).

In concerts the young Bass was working with well known orchestras such as Czech Philharmonic, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Staatskapelle Dresden, BBC Symphony Orchestra, Brimingham Symphony Orchestra, the Scottish Chamber Orchestra, as well as the King´s Consort and the Collegium 1704. Amongst other pieces of the concert repertoire he has performed Jesus in St. Matthews Passion, as well as the Aria Part, the Bass Parts in Mozart, Dvořák and Verdiʼs Requiem, Dvořák Te Deum, Beethovens 9. Symphony and Haydns Schöpfung. Jan Martiník is already known for his sincere interpretations of Schubertʼs Winterreise and Dvořák Biblical Songs

The beauty of his voice matches with a splendid technique and a comical talent, which makes him one of the leading singers of the young generation.

Lucy Crowe  soprano
Lucy Crowe

Lucy Crowe has established herself as one of the leading lyric sopranos of her generation. She has sung with opera companies throughout the UK and Europe, including the Royal Opera, Covent Garden, the Glyndebourne Festival, English National Opera, the Deutsche Oper Berlin and the Bavarian State Opera. She made her US operatic debut as Iole (Handel’s Hercules) for Chicago Lyric Opera, reprising the role for the Canadian Opera Company, and she made her debut with the Metropolitan Opera, New York as Servilia (La clemenza di Tito), returning last season for Adele (Die Fledermaus).

On the concert platform she is much in demand with the world’s major orchestras and conductors and she has appeared at the Aldeburgh, Edinburgh, Salzburg and Tanglewood Festivals and at the Mostly Mozart Festival in New York.

Lucy’s 2016/2017 operatic plans include the title role in Rodelinda at the Teatro Real Madrid and Ismene (Mitridate) at the Royal Opera House. In concert she will appear with the Philadelphia Orchestra, on tour with the London Symphony Orchestra, the Boston Symphony Orchestra, and the Accademia Santa Cecilia Orchestra.

Francesco Piemontesi   piano
Francesco Piemontesi


"Francesco Piemontesi combines stunning technique with an intellectual capacity that few can match."
- The Spectator

Francesco Piemontesi is a pianist of exceptional refinement of expression, which is allied to a consummate technical skill. Widely renowned for his interpretation of Mozart and the early Romantic repertoire, Piemontesi’s pianism and sensibility has a close affinity too with the later 19th century and 20th century repertoire of Brahms, Liszt, Dvořák, Ravel, Debussy, Bartók and beyond. Of one of his great teachers and mentors, Alfred Brendel, Piemontesi says that Brendel taught him “to love the detail of things.”

Francesco Piemontesi appears with major ensembles worldwide: Los Angeles Philharmonic Orchestra, London Symphony Orchestra, Boston Symphony, NHK Symphony, the Cleveland Orchestra, Israel Philharmonic, Bavarian Radio Symphony, Munich Philharmonic, London Philharmonic Orchestra, Gewandhaus Leipzig, Vienna Symphony, Pittsburgh Symphony, Czech Philharmonic, Budapest Festival Orchestra, Oslo Philharmonic, Swedish Radio Symphony Orchestra, St Petersburg Philharmonic, Philharmonia Orchestra, Orchestre de Paris, Montréal Symphony Orchestra, Orchestre National de France, Tonhalle-Orchestra Zurich, Orchestre de la Suisse Romande, Orchestra Nazionale della RAI di Torino, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Chamber Orchestra of Europe, and Kammerphilharmonie Bremen.

He has performed with conductors such as Vladimir Ashkenazy, Thomas Dausgaard, Charles Dutoit, Sir Mark Elder, Ivan Fischer, Mirga Gražinytė-Tyla, Manfred Honeck, Marek Janowski, Neeme Järvi, Emmanuel Krivine, Ton Koopman, Zubin Mehta, Sir Roger Norrington, Gianandrea Noseda, Sakari Oramo, Sir Antonio Pappano and Yuri Temirkanov.

Piemontesi also performs chamber music with a variety of partners – Leif Ove Andsnes, Yuri Bashmet, Renaud and Gautier Capuçon, Stephen Kovacevich, Heinrich Schiff, Christian Tetzlaff, Jörg Widmann, Tabea Zimmermann and the Emerson Quartet.

In solo recital, he has appeared in many prestigious venues including London’s Wigmore Hall, Amsterdam Concertgebouw, Berlin Philharmonie, Zürich Tonhalle, Vienna Konzerthaus and Musikverein, Carnegie Hall and Avery Fisher Hall in New York, and Suntory Hall Tokyo. In January 2016, Piemontesi launched his complete Mozart Odyssey at the Wigmore Hall, performing the sonatas in a series of recitals over the course of three seasons.

Piemontesi has performed at the Salzburg, Lucerne, Edinburgh, Verbier and Aix-en-Provence Festivals, La Roque d’Anthéron, Schleswig-Holstein and Mecklenburg-Vorpommern Festivals and at New York Mostly Mozart.

At the Schubertiade festival in August 2018 Piemontesi launched a major Schubert cycle. He returns to the festival to continue the cycle throughout the 2019/2020 season and will be launching a separate Schubert cycle at the Wigmore Hall London beginning October 2019.

In the 2018/19 season Piemontesi released Liszt’s “Deuxième Année: Italie” from Années de Pelerinage and St François d’Assise: La prédiction aux oiseaux, as well as Liszt’s “Première année: Suisse” from Années de pèlerinage and St. François de Paule marchant sur les flots, combined with a documentary by French filmmaker Bruno Monsaingeon, a double CD and DVD for Orfeo. This season, he will release Schubert’s Last Piano Sonatas with Pentatone, which will include Schubert: Piano Sonata No. 19 in C Minor, D. 958 and Schubert: Piano Sonata No. 20 in A Major, D. 959. Prior recordings include Mozart Piano Concertos Nos 25 & 26 with the Scottish Chamber Orchestra and Andrew Manze on Linn Records, and for Naïve he has recorded Debussy Préludes, Mozart solo piano works and Schumann and Dvořákʼs Piano Concertos with the BBC Symphony Orchestra and Jiří Bělohlávek.

Born in Locarno, Francesco Piemontesi studied with Arie Vardi before working with Alfred Brendel, Murray Perahia, Cécile Ousset and Alexis Weissenberg. He rose to international prominence with prizes at several major competitions, including the 2007 Queen Elisabeth Competition, and between 2009–2011 he was chosen as a BBC New Generation Artist.

Since 2012, Piemontesi has been the Artistic Director of the Settimane Musicali di Ascona.

Simon Callow  speaker
Simon Callow

He made his stage debut in 1973, appearing in The Thrie Estates at the Assembly Hall Theatre, Edinburgh. It was his critically acclaimed performance as Mozart in the original stage production of Peter Shaffer’s Amadeus at the Royal National Theatre in 1979 that brought Callow to greater prominence. It also led to his first film role, playing Schikaneder in Miloš Forman’s film of the play. Never known for his lack of energy or interests, Callow simultaneously pursued careers as a director and writer.

Simon’s lifelong passion for classical music has seen him directing opera productions and appearing alongside various orchestras around the world. One of Callowʼs best-known books is Love is Where it Falls. He has also written extensively about Charles Dickens. Notable recent acting work has included his performance as Count Fosco, the villain of Wilkie Collinsʼs The Woman in White, both in film and on stage; as Pozzo in Beckettʼs Waiting for Godot opposite Sir Ian McKellen, Sir Patrick Stewart and Ronald Pickup; and as the psychiatrist in Chichester Festival Theatreʼs production of Peter Shafferʼs Equus.


Ludwig van Beethoven — Piano Concerto No. 3 in C Minor, Op. 37

Klavír byl Ludwigu van Beethovenovi nástrojem nejdůvěrnějším. Od mládí jej výtečně ovládal a improvizoval na něm s lehkostí, ohromující jeho současníky. Komponoval u něj též své první skladby, ke kterým patřily vedle raných písní také skladby určené sólovému klavíru, jako například cyklus devíti Variací na pochod c moll Ernsta Christopha Dresslera z roku 1782, pozoruhodně virtuózní dílo teprve jedenáctiletého skladatele, který krátce předtím začal studovat klavír a kompozici u Christiana Gottloba Neefa, dirigenta opery v Bonnu a později i tamního dvorního varhaníka. Byl to právě Neefe, kdo nejen zprostředkoval vydání těchto variací tiskem již v roce 1783, ale navíc ve stejné době publikoval v Cramerově Magazin der Musik pochvalnou zmínku o pozoruhodném pianistickém talentu svého mladého žáka, který se „jistě stane druhým Mozartem, bude-li pokračovat tak slibně, jak začal.“

Během následujícího desetiletí se Beethoven zarputile vyrovnával s vědomým vlivem Wolfganga Amadea Mozarta (dlouho se dokonce intenzivně zabýval myšlenkou stát se jeho žákem) a postupně přecházel z fáze vědomého napodobování Mozartova stylu do fáze jeho osvojení. Na konci roku 1792 odešel Beethoven do Vídně studovat kontrapunkt k Josefu Haydnovi, aby podle svědectví svého velkého podporovatele hraběte Waldsteina přijal „Mozartova ducha z Haydnových rukou.“ Již v roce 1796 byl svými současníky označován za „hudebního génia“ a o čtyři roky později uspořádal ve vídeňském Dvorním divadle první koncert složený výhradně z vlastních skladeb. Tou dobou se u něj ale již začínaly projevovat první příznaky počínající hluchoty, která se postupně zhoršovala.

Čtyři ze svých pěti dokončených klavírních koncertů Beethoven sám premiéroval. První dva mohli v jeho podání slyšet dokonce i Pražané, kterým je představil během svého druhého pražského pobytu na podzim roku 1798. Nejranější z nich v tónině B dur nese opusové číslo 19, vzhledem k opožděnému vydání však dostal pořadové číslo 2, patřící ve skutečnosti mnohem zralejšímu Klavírnímu koncertu C dur op. 15. Zatímco opus 19 a částečně i opus 15 vycházejí ještě z Beethovenova improvizačního mistrovství a jeho obdivu pro Mozartovy pozdní klavírní koncerty a jejich autor v nich ještě usiluje o úspěch u dobového publika včetně svých aristokratických mecenášů, ve Třetím klavírním koncertu již na své okolí nebral ohledy a psal jej zcela podle svého. Zřetelně jsou v něm poznat vlivy studia kontrapunktu, který pomohl Beethovenovi zkrotit jeho nespoutaný talent do propracovanějších na sobě nezávislých hlasů a pevnějších forem. Novými prvky, typickými pro Beethovenovu zralou tvorbu je výrazná dramatičnost silně kontrastních hudebních myšlenek, prudké protiklady vášnivé intenzity s niterným lyrismem, „heroický styl“ a symfonické zpracování orchestrálního partu.

Stejně jako oba předcházející, vznikal i Třetí klavírní koncert po dlouhou dobu. První nápady k němu si Beethoven zapsal patrně již v roce 1796. Pak jej ale na několik let odložil a ke skladbě se vrátil až roku 1802 a dokončil jei začátkem následujícího roku. Na premiéře, která se uskutečnila 5. dubna 1803 ve Vídni, provedl sám sólový part (který nestačil ještě celý zapsat do not a tak jej podle svědectví svého obraceče částečně improvizoval).

Z této doby pocházejí také první negativní recenze Beethovenových děl od kritiků, kteří obdivovali jeho ranou tvorbu, zatímco jeho nová díla jim přišla „nesrozumitelná, obtížná, strohá a temná“, ba přímo „bizarní“ a „ošklivá“. Jedním z tehdy experimentálních rysů, usilujících vědomě o šokování dobového publika (dnes však pro běžného posluchače již těžko postižitelných) bylo tonální zakotvení prostředního Larga v E dur, stojící v příkrém kontrastu k c moll, které je výchozí tóninou obou krajních vět.

Bohuslav Martinů — Epos o Gilgamešovi H351

V padesátých letech měl Bohuslav Martinů blízko k tématům zpustošení, hledání věčného života a poznání nevyhnutelnosti smrti. Jako český patriot s americkým pasem, dlouholetý emigrant z nejprve německou armádou obsazeného a poté nadlouho komunistického Československa, pozoroval ze švýcarského exilu znepokojeně vývoj tzv. studené války. Svůj životní pocit vykořeněnosti vyjádřil Martinů v programu premiéry Eposu o Gilgamešovi: „Uvědomil jsem si, že přes ohromný pokrok, jehož jsme dosáhli v průmyslu a technice, se lidské emoce a otázky, které si lidé kladou v souvislosti s tímto pokrokem a vynálezy všeho druhu, vůbec nezměnily a že otázky-problémy, jež jsem našel v písemnictví národa, který nazýváme primitivním, nás stále provázejí. Jsou to otázky přátelství, lásky a smrti. V této básni o Gilgamešovi se setkáváme s velmi silnou a takřka úzkostně bolestnou touhou po nalezení odpovědí, které marně hledáme dodnes.“

Nápad napsat pro Paula a Maju Sacherovy rozsáhlé vokálně-instrumentální dílo vznikl již v roce 1940. Martinů jím chtěl vyjádřit svou vděčnost za velkorysou uměleckou a finanční podporu, která mu na přelomu let 1940 a 1941, kdy z Francie utíkal před německými vojsky do USA, zřejmě zachránila život. Na volbě rozsáhlého starobabylonského Eposu o Gilgamešovi, jednoho z nejstarších literárních dokumentů historie, zapsaného v období třetí dynastie z Uru (2112–2004 před naším letopočtem) se se Sacherovými domluvil až v létě 1948 a k tématu Gilgameše se dokonce vrátil teprve 30. srpna 1954, tentokrát však již s konkrétním návrhem tématu, formy i obsazení díla. V listopadu 1954 přivezli skladateli do pronajatého domu v Nice klavír a 23. prosince 1954 Martinů zapsal na papír první noty svého eposu. Necelé dva měsíce poté oznámil skladatel Paulu Sacherovi dokončení díla.

Hudební řeč Eposu o Gilgamešovi (a řady dalšíchskladeb Bohuslava Martinů z té doby) jen zřídka překračuje rámec rozšířené tonality, většinou krouží v rámci krátkých úseků kolem jednoho tonálního centra. Charakteristická je pro ni asymetričnost a rytmická svoboda. Při vší výrazné odlišnosti od avantgardy padesátých let, zejména od tehdejší seriální hudby, je to hudba svrchovaně moderní. Aniž by se uchyloval k historizujícím výpůjčkám, čerpal Martinů kreativním způsobem vydatně ze svého intenzivního zájmu o starou hudbu. V sólových pasážích Eposu je patrná skladatelova znalost „stile recitativo“, sborové části prozrazují skladatelovu obeznámenost s hudbou „ars antiqua“, tedy období raného rozvoje vícehlasu, především tvorby Perotina a pařížské školy Notre-Dame, kterou Martinů pro sebe objevil právě v padesátých letech.

Premiéra díla se uskutečnila 23. ledna 1958 v Basileji. Paul Sacher dirigoval Basilejský komorní orchestr a Basilejský komorní sbor, sólové party přednesli Ursula Buckel, Hans Jonelli, Pierre Mollet, Derrik Olsen a Hans Haeser jako vypravěč. Obrovský úspěch premiéry dokládá řada nadšených kritik v mnoha švýcarských novinách a hudebních časopisech.

Během zbývajících osmnácti měsíců skladatelova života došlo k řadě dalších nastudování a provedení Eposu o Gilgamešovi (Turín, Frankfurt nad Mohanem, Radio Hilversum, BBC Londýn a Vídeň). Československá premiéra se uskutečnila 28. května 1958 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze v rámci festivalu Pražské jaro. Sólových partů se ujali Milada Šubertová, Jaroslav Stříška, Přemysl Kočí a Eduard Haken, mluvenou roli přednesl známý autor textů budovatelských písní Bedřich Bobek; Český pěvecký sbor a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řídil Václav Smetáček. Představitelé festivalu skladatele pozvali oficiálním dopisem do Prahy, on však pozvání odmítl z obavy, aby to nebylo proti němu politicky zneužito.

Na dnešním koncertu zazní dílo v kritickém vydání, které vychází od roku 2015 z pověření Nadace Bohuslava Martinů v nakladatelství Bärenreiter. Institut Bohuslava Martinů obdržel za tuto edici prestižní cenu německého svazu hudebních nakladatelů Best Edition Award 2016.