Semjon Byčkov

Semjon Byčkov (c) Umberto Nicoletti

"Česká filharmonie se řadí mezi několik málo orchestrů, které si dokázaly zachovat svou jedinečnou identitu. V hudebním světě, který je čím dál více globalizovaný a uniformní, patří orchestr, jenž si uchová autentický výraz a zvuk, ke světovým uměleckým pokladům. Když mne orchestr a česká vláda požádaly, abych se stal nástupcem milovaného Jiřího Bělohlávka, cítil jsem se hluboce poctěn důvěrou, kterou do mne vložily. Pro umělce není větší výsady než být součástí instituce, která sdílí stejné hodnoty, stejné nadšení a stejnou oddanost hudebnímu umění."

Semjon Byčkov – designovaný šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie

Semjon Byčkov, jenž byl nově jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie, se ujme této funkce na začátku sezóny 2018–2019. Byčkov se narodil v Leningradu v roce 1952, v roce 1975 emigroval do Spojených států a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Stejně jako orchestr, který bude nyní řídit, i on je pevně spjat jak s východoevropskou, tak západní kulturou.

Když Byčkov v létě 2017 dirigoval Českou filharmonii na zahajovacím koncertu Smetanovy Litomyšle, Hospodářské noviny o jejich provedení Čajkovského Francesky da Rimini napsaly: „…filharmonie [je] nyní ve vynikající kondici, Semjonu Byčkovovi důvěřuje. A ten jako zkušený světový harcovník pracující s nejlepšími orchestry planety dává filharmonikům prostor pro rozvinutí jejich hudební potence. Výsledkem jsou jedinečné hudební kreace.“

Když Semjon Byčkov v roce 2013 absolvoval s Českou filharmonií první koncerty, zrodila se myšlenka na společný „Projekt Čajkovskij“, soubor koncertů, rezidenčních pobytů a studiových nahrávek, jež by dirigentovi a orchestru poskytly exkluzivní možnost společně pronikat do hudby Čajkovského, jak na pódiu pražského Rudolfina, tak v zahraničí. První výsledek tohoto projektu, nahrávku Čajkovského symfonie č. 6 a předehry-fantazie Romeo a Julie, vydala společnost Decca v říjnu roku 2016 a v srpnu roku 2017 následovalo provedení symfonie Manfred. Projekt Čajkovskij vyvrcholí v roce 2019, kdy Českou filharmonii čekají rezidenční vystoupení ve Vídni a v Paříži a společnost Decca uvede na trh její nahrávky všech Čajkovského symfonií, tří klavírních koncertů, Romea a Julie, Serenády pro smyčce a symfonické básně Francesca da Rimini.

Semjon Byčkov ve dvaceti letech zvítězil v Rachmaninovově dirigentské soutěži. Dva roky nato z tehdejšího Sovětského svazu odešel, poté, co mu byla odepřena cena za vítězství – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii. Do té doby se mu nicméně v SSSR dostávalo vynikajícího hudebního vzdělání, pro něž byl na základě svého talentu vybrán už ve věku pěti let. Původně se učil hře na klavír, později mu bylo nabídnuto studium na Glinkově škole sborového zpěvu a tam také ve třinácti letech začal brát první lekce dirigování. O čtyři roky později byl přijat na leningradskou konzervatoř do třídy legendárního Ilji Musina. 

Když se Byčkov roce 1989 do Petrohradu vrátil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Petrohradské filharmonie, měl už za sebou úspěchy v USA, kde zastával funkci hudebního ředitele Grand Rapids Symphony Orchestra a orchestru Buffalo Philharmonic. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii vystoupeními v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence a poté, co na záskok dostal možnost dirigovat Newyorskou filharmonii, Berlínskou filharmonii a orchestr amsterdamské Concertgebouw, začala jeho hvězda strmě stoupat. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a v roce 1998 šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.  

Byčkovův koncertní i operní repertoár je široký. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Opéra National de Paris, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova, neboť všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. Nedávno ve Vídeňské státní opeře řídil Wagnerova Parsifala a v roce 2018 si toto vystoupení zopakuje. K dalším novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a dále v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Così fan tutte, Straussovy Ženy beze stínu a Wagnerova Tannhäusera.

Byčkov v sobě spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou školou hudební pedagogiky, a jeho koncertní vystoupení se proto vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw, Vídeňskou filharmonií a Mnichovskou filharmonií a každoročně hostuje také u Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchester, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA lze navštívit jeho koncerty s Newyorskou filharmonií, orchestry Chicago Symphony a Los Angeles Symphony, Philadelphia Orchestra a Cleveland Orchestra.

 

Byčkov je uznáván pro své interpretace kmenového repertoáru, ale úzce spolupracoval i s mnoha pozoruhodnými soudobými skladateli, například s Lucianem Beriem, Henrim Dutilleuxem či Mauriziem Kagelem. V posledních sezonách ho pojil pracovní vztah také s René Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubingtonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem, jejichž díla uváděl v premiérových provedeních s Vídeňskou filharmonií, Newyorskou filharmonií, Královským orchestrem Concertgebouw a Symfonickým orchestrem BBC na BBC Proms.

Byčkovova nahrávací kariéra začala v roce 1986, kdy podepsal smlouvu se společností Philips. Z této významné spolupráce vzešlo mnoho kompaktních disků, na nichž Byčkov řídí Berlínskou filharmonii, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, orchestr Concertgebouw, orchestr Philharmonia, Londýnskou filharmonii a Orchestre de Paris. Poté pořídil v rámci třináctileté spolupráce (1997–2010) soubor vynikajících nahrávek se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem. Na těchto discích lze nalézt kompletní cyklus Brahmsových symfonií, skladby Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovovo provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho nedávno natočená verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témž časopise Nahrávkou měsíce.

V roce 2015 byl Semjonu Byčkovovi v mezinárodní soutěži International Opera Awards udělen titul Dirigent roku.