František Bláha

František Bláha se narodil roku 1955 ve Strakonicích. Své hudební začátky prožíval v jihočeské Volyni, kde začal nejprve hrát na klavír; od dvanácti let se učil hrát na klarinet ve třídě Bedřicha Zákosteleckého.

V patnácti letech začal studovat plzeňskou konzervatoř ve třídě Františka Vacovského, kde se pod jeho vedením stal laureátem mezinárodní rozhlasové soutěže „Concertino Praga“ v roce 1971. V letech 1972 a 1973 se stal vítězem Duškovy Bertramky v Praze.

Po maturitě na plzeňské konzervatoři v roce 1974 pokračoval ve studiu klarinetu na pražské Akademii múzických umění ve třídě Vladimíra Říhy a Milana Etlíka. Během studia na akademii se zúčastnil řady interpretačních soutěží, kde získal vždy 1. cenu (1975, 1977); jeho největším úspěchem byla 1. cena a titul laureáta mezinárodní soutěže Pražské jaro 1977 a cena Rady Národního výboru hlavního města Prahy pro absolutního vítěze celé soutěže.

Po studiu se stal prvním klarinetistou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kde působil v letech 1980–1985. Od roku 1985 působí jako první klarinetista České filharmonie.

Vystupoval na řadě koncertů jako sólový a komorní hráč. Nejvíce spolupracoval s Panochovým, Pražákovým a Stamicovým kvartetem. Některé z jeho nahrávek byly vybrány pro rozhlasovou přehlídku OIRT na začátku 80. let.